Libor Škácha, Euroskop, 28. 11. 2016
Otázka tureckého vztahu s Evropskou unií je již dlouho debatovanou záležitostí. Diskuse sahají až do roku 1963, kdy Turecko podepsalo s Evropským hospodářským společenstvím (EHS) Asociační dohodu. Jak se vztah Evropy a Turecka v průběhu více než půlstoletí vyvíjel?
Turecko, jež oficiálně podalo žádost o plnohodnotné členství v roce 1987, obdrželo status kandidátské země o 12 let později. Zahájení přístupových jednání v roce 2005 lze považovat za milník současných evropsko-tureckých vztahů.
Tímto krokem byla završena předchozí spolupráce, která byla založena na letitém partnerství, bohaté hospodářské výměně a do značné míry také na bezpečnostní spolupráci na půdě NATO.
Kritika od Evropské komise
Evropská komise pravidelně předkládá zprávu monitorující pokrok v přístupových rozhovorech a politicko-společenský vývoj kandidátských zemí. Ve zprávě týkající se Turecka, jež byla Komisí publikována tento měsíc, Unie kritizuje rozsáhlá zatýkání napříč společností, persekuci některých médií či propouštění ze zaměstnání.
Komise ve své zprávě turecké kroky označila jako „krok zpět“, přičemž komisař Johannes Hahn, do jehož agendy spadá sousedská politika a rozhovory o rozšíření EU, k uveřejněnému dokumentu dodal: „Jsme hluboce znepokojeni tím, jak se zhoršila situace v otázkách právního státu a demokracie po nezdařilém pokusu o státní převrat. Je však v samotném zájmu Turecka, aby se přestalo vzdalovat Evropské unii.“
Turecká vláda své kroky zdůvodňuje neúspěšným vojenským pučem z července letošního roku. Po tomto neúspěšném pokusu Ankara zavedla výjimečný stav, jenž presidentu Erdoğanovi dovoluje vládnout pomocí dekretů, (dočasně) omezovat shromažďovací práva či svobodu projevu. Omezení osobních svobod patří mezi jedny z hlavních výtek ze strany EU.
EU nesouhlasí se znovuzavedením trestu smrti
Další problém se týká tureckých debat o znovuzavedení trestu smrti, jenž je v přímém rozporu s evropskými právními principy. Diskuse se v Turecku (znovu) objevily v souvislosti s nezdařilým vojenským převratem, kdy Erdoğanovi příznivci požadovali potrestání neúspěšných pučistů.
Evropská osmadvacítka se s v souvislosti s možným návratem absolutního trestu vyjádřila, že: „bezpodmínečně odmítá náznaky presidenta Erdoğana, že obnoví trest smrti.“
Vůči evropským výtkám se Turecko okamžitě ohradilo a odmítlo závěry zprávy, kterou Komise uveřejnila. Ömer Çelik, turecký ministr pro evropské záležitosti, řekl, že: „neustálé námitky vůči Turecku nejsou pro politiku přínosné.“ Podle turecké diplomacie jsou výsledky, ke kterým Komise dospěla, „daleko od toho, aby byly objektivní, a nenabízí cestu, jak pokračovat dále.“
Zaorálek: Udržení partnerství je v zájmu obou stran
Turecko, jako jedna z kandidátských zemí a klíčový spojenec Unie v otázce migrační krise, se tak kvůli současným krokům vzdaluje evropskému modelu. Otázkou zůstává, zdali je tento trend pouze dočasný, či bude dlouhodobějšího charakteru.
Český ministr Lubomír Zaorálek je přesvědčen, že: „Udržení Turecka jako partnera pro EU je v zájmu obou stran.“ Vývoj bude záležet na budoucích turecko-unijních jednáních. Vysoká představitelka Federica Mogheriniová oznámila, že otázka přístupových jednání s Tureckem bude projednávána na některé z příštích ministerských rad v prosinci.
Vše také závisí na tom, jak se Ankara k evropské kritice postaví a zdali bude konstruktivně reagovat na výtky Komise, zejména pro lidskoprávní oblast. Komisař Johannes Hahn se k tématu vyjádřil, že: „Je na čase, aby nám Ankara řekla, co vlastně chce. Je to zkouška jak pro její důvěryhodnost, tak pro celou Unii.“
Autor: Libor Škácha, Euroskop, 28. 11. 2016
