Euroskop, čtk, 2. 1. 2017
Na konci března 2017 se do Říma sjedou šéfové států a vlád zemí Evropské unie, aby si připomněli 60. výročí podpisu Římské smlouvy, jednoho ze základních stavebních kamenů evropské integrace. Do konce stejného měsíce přitom oficiálně začne opačný historický proces – Británie má partnerům v EU oficiálně oznámit, že hodlá z bloku vystoupit.
Vyjednávání o takzvaném brexitu budou bezpochyby příští rok dění v Evropské unii v mnoha ohledech dominovat přesto, že EU stále jedná s několika státy, které mají naopak zájem o vstup do unie. Dynamika je však jiná než před deseti lety a odchod Britů z EU je zajímavějším tématem než třeba albánská snaha do ní vstoupit.
Brexit je zásadní už kvůli tomu, že podobnou věc se zatím nikdo nikdy domluvit nepokusil a obě strany tak netuší, jaké nástrahy je čekají. Do britského oznámení podle článku 50 lisabonské reformní smlouvy ani není jasné, jak přesně si Londýn svůj odchod i následnou podobu vztahů s „EU27“ představuje a tedy, co přesně bude potřeba dohodnout.
Evropa ve stínu globálního dění
Makroekonomické předpovědi z poslední doby opakovaně tvrdí, že prognózu Evropy může ovlivnit rychle se měnící vnější prostředí. Už v končícím roce 2016 bylo patrné, že Evropa je do značné míry ve vleku světových událostí – zjevné to bylo především v migrační krizi a v nepříliš úspěšné snaze EU aktivně přispět k řešení roky trvající krvavé občanské války v Sýrii.
Obě tato témata budou unijní prezidenti a premiéři nepochybně probírat na svých bruselských summitech i v roce 2017. Kromě nich se také dají čekat neformální summity 27 států bez Británie: poprvé takový pořádalo v září Slovensko. Předsednickou zemí EU bude v první polovině roku Malta, která chce takovou schůzku svolat v únoru. Po Maltě unii povede Estonsko.
Jakým směrem se EU vydá v roce 2017? Zdroj: Úřad vlády
Vztahy s Tureckem – kritika i snaha o spolupráci
Pro migrační krizi a dění v Sýrii je z unijního pohledu jednou z klíčových zemí Turecko. Oficiálně stále ještě kandidát členství se v příštím roce nejspíš bude dál osamostatňovat a je otázkou, zda přístupové rozhovory, obnovené na jaře 2016 jako součást dohody o omezení migračního proudu do Řecka, nakonec znovu nezkrachují.
EU na jednu stranu kritizuje tvrdou reakci tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana na nepodařený letní pokus o vojenský puč, na druhou stranu by chtěla na jaře uspořádat summit EU-Turecko.
Velkou neznámou zůstává pro unii sebevědomé Rusko, které se chová v Sýrii zcela podle svého a také nereaguje na evropské pokusy prosadit na východě Ukrajiny mírové dohody z běloruského Minska.
Trump přijede do Bruselu na summit NATO
Novým neznámým prvkem je lednový nástup nové americké administrativy prezidenta Donalda Trumpa, u kterého unie ani hlavní města v zásadě netuší, co přesně čekat. Trump by měl na jaře dorazit do Bruselu v souvislosti se summitem NATO, diskuse s ním se dotkne i otázky, zda má smysl dál vyjednávat o rozsáhlé obchodní a investiční dohodě mezi Evropskou unií a USA známé jako TTIP.
Se Sýrií a migrací souvisí i trvající hrozba terorismu. Experti varují, že s vojenskými úspěchy nejrůznějších sil bojujících v Sýrii a v Iráku proti takzvanému Islámskému státu se jeho evropští bojovníci začnou vracet zpět. Teroristické útoky tak budou pokračovat, jejich organizátoři navíc mohou začít využívat to, co se naučili v bojích na Blízkém Východě.
Evropu čeká série důležitých voleb
Nejsou to ale jen vnější vlivy, které budou v roce 2017 formovat dění. Evropa si do značné míry vystačí sama. Když má ředitel bruselského Centra evropské politiky (EPC) Fabian Zuleeg vypočítat hlavní „výzvy“ stojící příští rok před unií, uvádí „populismus, agresivní nacionalismus, sílící netoleranci a xenofobii, narůstající nedůvěru v tradiční politické strany, instituce a elity, rozevírající se nůžky nerovnosti a postupující hospodářskou a ekonomickou divergenci mezi členskými zeměmi“.
Tyto problémy, které souvisejí i s migrační vlnou a neschopností unie vypořádat se s následky hospodářské krize, budou hrát roli v sérii voleb, které EU v nastupujícím roce čekají. Už po jarních parlamentních volbách v Nizozemsku či v Itálii a následných prezidentských volbách ve Francii se může atmosféra a veřejná debata v Evropě zásadním způsobem proměnit. V hlasováních totiž mohou uspět osobnosti či strany jednoznačně odmítající evropskou integraci a Evropskou unii jako takovou.
Na podzim budou Němci rozhodovat ve volbách, zda Angela Merkelová bude i nadále kancléřkou. Zdroj: čtk
Nastane Merkexit?
Událostí příštího roku pak budou na podzim parlamentní volby v Německu. „Německé parlamentní volby budou především o osobě Angely Merkelové, kterou mnozí vidí jako vedoucí postavu evropské politiky,“ řekl v říjnu Euroskopu Jan Techau, expert na německou a evropskou politiku. To, jestli se Merkelové podaří počtvrté stát kancléřkou, záleží podle něj na dvou věcech: zda se levicové strany dohodnou na utvoření koalice a zda Alternativa pro Německo (AfD) bude po volbách dostatečně silná na to, aby podlomila schopnost Merkelové vytvořit koalici podle vlastních představ.
Prestižní týdeník Politico nicméně již vytvořil nové slovo – merkexit – jakožto možnou hlavní událost roku 2017 s většími dopady než brexit, který je považován za klíčový moment Evropy v posledních letech.
Příští rok také skončí Martin Schulz ve funkci šéfa Evropského parlamentu a vyprší mandát šéfa unijních summitů Donalda Tuska. Výběr jejich nástupců může zamíchat kartami bruselské politiky a do jisté míry ovlivní i dění v Evropské komisi.
Autor: Euroskop
