Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Kdo by se mohl stát novým generálním tajemníkem NATO?

Petr Pospíšil, Euroskop, 30.7.2021
logo NATO

Funkční období stávajícího norského generálního tajemníka Severoatlantické aliance Jense Stoltenberga se pomalu chýlí ke konci. Spojenci rozhodli o jeho prodloužení do září 2022. Kdo ovšem zaujme nejvyšší post v NATO po tomto datu, zůstává dosud zahaleno tajemstvím. Rozhodnout by se o tom mělo na summitu lídrů NATO v Madridu v první polovině příštího roku. Kdo by mohl NATO v příštích letech vést? Na to se zaměřil portál Politico.

Politico ve svém článku shrnul kolující úvahy a spekulace. V nich dominuje přesvědčení, že více než sedm desetiletí od podpisu Washingtonské smlouvy by mohla nastat správná chvíle, aby v čele NATO poprvé v historii stanula žena. Vzhledem k probíhajícímu geopolitickému soupeření s Ruskem by podle portálu Politico nebylo překvapivé, kdyby se jednalo o ženu ze střední resp. východní části Evropy.

Možný profil: Žena ze zemí střední či východní Evropy


Mezi možnými kandidáty resp. kandidátkami Politico uvádí na prvním místě bývalou chorvatskou prezidentku Kolindu Grabarovou-Kitarovičovou, jež má oproti jiným zaznívajícím jménům tu výhodu, že v aliančních strukturách již působila (konkrétně v letech 2011-2014, kdy zastávala funkci náměstkyně generálního tajemníka pro veřejnou diplomacii). Podle analytiků by její případné aspiraci na nejvyšší post v NATO mohla částečně uškodit neúspěšná kampaň o znovuzvolení chorvatskou prezidentkou.

Mezi dalšími potenciálními aspirantkami Politico jmenuje vlivné političky z pobaltských zemí, konkrétně bývalou litevskou prezidentku Dalii Grybauskaiteovou a estonskou prezidentku Kersti Kaljulaidovou. U nich však autor uvádí, že by jejich kandidatura mohla narazit na fakt, že Rusko by generální tajemnici z pobaltských států mohlo považovat za určitou formu provokace, což by ještě zhoršilo již tak rozjitřené vztahy s Moskvou, o jejichž uklidnění se snaží americký prezident Biden.

Velká Británie bude chtít posílit globální pozici


Zdroje portálu Politico též zmiňovaly, že se všeobecně očekává zájem o čelní post v NATO ze strany Velké Británie, jež tím bude chtít demonstrovat svoji i pro brexitu přetrvávající globální geopolitickou relevanci. Mezi možnými jmény se objevuje například bývalá britská premiérka Theresa Mayová. Té ovšem před její rezignací byl vyčítán údajný nedostatek vůdcovských, manažerských a komunikačních schopností, což jsou atributy, na něž se u generálního tajemníka NATO klade speciální důraz.

Dalším z možných kandidátů tak je britský vládní poradce Mark Sedwill, u něhož však může být problémem to, že nikdy nezastával funkci hlavy státu či ministra, což se od potenciálních generálních tajemníků NATO všeobecně očekává. Nevylučuje to ovšem Sedwillovu úspěšnou kandidaturu na některý z jiných vlivných postů v severoatlantických strukturách. Třebaže Británie představuje jeden z nejsilnějších členských států NATO, Politico upozorňuje na to, že unijní státy představují 21 z 30 členských zemí Aliance (nepočítaje řadu dalších zemí disponujících statusem kandidátského státu na vstup do EU). Británie tedy patrně bude mít těžké prosadit svého kandidáta.

Další aspiranti? Z Itálie, Beneluxu či zemí dodržujících 2 %


Z evropských kontinentálních zemí lze předpokládat zájem z Říma. Zaznívá jméno Federiky Mogheriniové, bývalé vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, u té však prý panuje obava, že se jí nedostane podpory od americké administrativy. Větší šance by měl mít například někdejší italský premiér Enrico Letta.

Ze západoevropských politiků se jako o možných kandidátech spekuluje rovněž o představitelích zemí Beneluxu, například o nizozemském premiérovi Marku Ruttem či belgické ministryni zahraničí Sophii Wilmèsové.

Bude záležet na tom, kolik pozic budou chtít Američané


Při výběru může hrát roli i faktor v podobě toho, zda země, jejíž státní příslušník na post nového generálního tajemníka aspiruje, splňuje požadavek výdajů ve výši dvou procent rozpočtu na obranu. Toto symbolické gesto by například zvýšilo šance estonské prezidentky Kaljulaidové či by mohlo posílit pozici jiných možných osobností, například rumunského prezidenta Klause Iohannise.

Portál Politico ovšem zároveň cituje nejmenovaného vysoce postaveného pracovníka NATO, podle něhož souboj o pozici generálního tajemníka musí být vnímán v kontextu obsazování ostatních vrcholných pozic v Alianci. Klíčovou otázku přitom představuje, kolik z těchto pozic budou chtít obsadit svými kandidáty Američané.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop