The Economist, 23. května 2009
Amerika může pomoci, ale Balkán je na cestě připojit se k Evropské unii, ne k USA. Tak píše the Economist z 23. května o nedávné návštěvě amerického víceprezidenta Joe Bidena na západním Balkánu. Bosně sice nehrozí nová válka, nicméně v posledních třech letech se tu pokrok téměř zastavil. Skutečnost, že si pro začátek své cesty po Balkánu zvolil Joe Biden Sarajevo, vypovídá podle the Economist o tom, jakou důležitost nová americká administrativa Bosně přikládá. „Čas zlomu“ však – podle USA – nastal i pro ostatní části Balkánu.
Joe Biden rozhodně není jediným členem současné americké administrativy, který byl již dříve zapojen do řešení balkánských problémů. Jeden bosenský diplomat jeho návštěvu komentoval slovy: „Clintonovci jsou zpátky. Když EU nedokázala na počátku 90. let skončit balkánskou válku, ujali se iniciativy Američané. Stejně tak v roce 1999 při zhoršení konfliktu mezi Srbskem a kosovskými Albánci shromáždil president Clinton spojence z NATO a zahájil 78 dní trvající bombardování Srbska.
Evropa stále není schopna vyřešit své bezpečnostní problémy a EU nemá koherentní balkánskou politiku, říká americký expert na oblast Edward Joseph. Proto je přítomnost USA v regionu nezbytná. Edward Joseph sice přehání, domnívá se the Economist, ale ne neúnosně: právě v době kdy by měla udržet svůj vliv, rozhodla se EU stáhnout dva tisíce vojáků z Bosny. Ale Balkán usiluje o připojení k EU, ne k USA, dodává týdeník.
Mnoho balkánských zemí sešlo z cesty. Bosna je pod tlakem těžkopádných poválečných struktur, jež způsobují nekonečné tahanice mezi vůdci bosenských Srbů, kteří chtějí plně uchovat svou polonezávislost – a Bosňany, kteří chtějí více státních funkcí centralizovat. Současně se i Srbsko, které nedokázalo zatknout Ratka Mladiče obviněného z genocidy, na své cestě zastavilo. Chorvatsko, nejpokročilejší z kandidátů pro vstup do EU, zablokovalo sousední Slovinsko kvůli hraničnímu sporu a Makedonie, která nedokázala vyřešit spor s Řeckem o své jméno, ustrnula jako kandidát do EU v roce 2001.
Jednou z možností řešení je jmenování amerického zvláštního zmocněnce pro Balkán. Tuto myšlenku nepřivítali nadšeně mnozí Evropané, kteří si myslí, že americké snahy podkopou jejich úsilí přinutit balkánské státy, aby pokračovaly v bolestivých reformách.
Vysoce postavený úředník Evropské komise Pierre Mirel mluví o balkánském začarovaném kruhu. Mnohé evropské státy mají z dalšího rozšiřování unie děs a následkem toho se balkánští představitelé nesnaží plnit své sliby vůči EU. Pověst Balkánu jako zanedbaného regionu zužovaného kriminalitou tak zůstává a situace je zablokovaná. „Pomoz si sám a Evropa ti pomůže, hodnotí situaci Mirel.
Téměř celý region chce cestovat do EU bez víz. Makedonie a Černá Hora by mohly získat bezvízový styk na začátku příštího roku. Stejně tak by jej mohli získat Srbové, pokud by neměli problém kvůli neuznání Kosova. Pokud bezvízový styk schválí ministři vnitra EU, bude to obrovská pobídka pro vlády balkánských států, které chtějí ukázat svým voličům viditelné výsledky.
Globální hospodářská krize sice zasáhla Balkán těžce, ale přesto – alespoň v ekonomické oblasti – nejsou vyhlídky docela zlé. The Economist cituje ekonomického poradce srbského premiéra Juriju Bajece, podle kterého mnohé naznačuje, že hospodářská situace se zlepšuje. A dobrý stav srbské ekonomiky je zásadní pro celý region.
Autor: The Economist, 23. května 2009, zpracovala M. Bydžovská