Hana Chuka, EUROSKOP, 29. dubna 2010
Události minulého týdne posunuly Turecko v mnoha ohledech o krok zpět. Příčinou je výsledek prezidentských voleb na severním Kypru, ve kterých 18. dubna suverénně zvítězil nacionalista Derviš Eroglu. Týdeník The Economist se ve svém posledním čísle zamýšlí, do jaké míry může jeho zvolení zkomplikovat vyřešení kyperské otázky, nebo dokonce zcela zhatit turecké naděje na vstup do EU.
Velké nesnáze malého ostrova
Eroglu se zavázal, že bude pokračovat ve vyjednáváních se svým protějškem na řecké straně rozděleného ostrova Demetrisem Christofiasem, ale pouze pod podmínkou, že rozhovory budou směřovat k vytvoření konfederace dvou nezávislých států. To je ovšem požadavek, který řecko-kyperská strana odmítá akceptovat a prakticky tak znamená blokaci kyperského vypořádání. Odtud se komplikuje i otázka tureckého vstupu do Evropské unie, kde má řecký Kypr právo veta.
V současnosti je zablokováno osm tureckých přístupových kapitol z celkového počtu pětatřiceti, zejména kvůli rozhodnutí ankarské vlády uzavřít přístavy a letiště řeckým Kypřanům. Jak poznamenává The Economist, Turci neustoupí, dokud EU neukončí izolaci severní části ostrova, což je slib, který dala tureckým Kypřanům coby odměnu za podporu Annanova plánu pro znovusjedocení, který řecká strana v roce 2004 bojkotovala.
Kyperská idylka? Na snímku rybáři při západu slunce u jihovýchodního pobřeží nedaleko Xylophagou 64 kilometrů od Nikósie, 10. února 2007. Foto AP
Veto, veto, veto
Od doby, kdy poslední naděje na reunifikaci ztroskotaly a Kypr vstoupil do unie jako rozdělený ostrov, využila tamní řecká vláda každou příležitost k prohloubení izolace severní části teritoria. Výsledkem je, že veta proti Turecku v otázkách čehokoli tak představují většinu aktivit řecko-kyperského působení v sedmadvacítce. V případě kyperských Turků pak tahá za nitky Ankara, která v prezidentských volbách podpořila poraženého kandidáta, Mehmeda Ali Talata. Ten však u tureckých Kypřanů pohořel pro svou neschopnost uzavřít s řecko-kyperskou částí příměří.
Konec evropským nadějím?
The Economist spekuluje, že hlavním cílem nového prezidenta bude zachovat status quo a postupně dovést turecký Kypr k nezávislosti. Tento postup, který by zřejmě definitivně zahubil naděje Ankary na členství v EU, se navíc těší podpoře turecké opozice. Tamní parlamentní volby jsou naplánovány už na příští rok a vláda premiéra Erdogana si je dobře vědoma, že Erugluvým svržením by akorát zbytečně podnítila nacionalistický hněv.
V úvahu ale stále připadá varianta řecké intervence, kterou by Erdogan mohl dojednat při své athénské návštěvě 12. května, například formou mezinárodní konference, která by k jednomu stolu posadila Řecko, Turecko a OSN. Kromě otázky Kypru však spolupráci prvních dvou aktérů komplikuje spor o Egejské moře, který nedávno vyústil v přestřelku mezi řeckými a tureckými piloty. Bez ohledu na bezvýchodnost situace se však najdou země, kterým současná situace vyhovuje. Jak uzavírá The Economist, zejména pro Francii a Německo představuje kyperský spor vhodnou záminku k odsunutí otázky tureckého členství v EU hlouběji do nedohledna.
Autor: Hana Chuka, Euroskop