Ekonom, 26. května 2011
Unie zavedla elektronický systém pro vracení daně z přidané hodnoty. Naneštěstí opomněla sjednotit národní legislativy.
Jste mezinárodní dopravce? Cestujete služebně do zahraničí a utrácíte za hotely nebo jezdíte firemním autem? Navštěvujete veletrhy a výstavy v zahraničí? Pak s největší pravděpodobností máte v účetnictví faktury a stvrzenky, které obsahují daň z přidané hodnoty. Pokud jste navíc registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, můžete vracení daně nárokovat od zahraničních finančních úřadů zpět.
Evropská unie před rokem zavedla elektronický systém, který měl vracení daně usnadnit. Opak je však pravdou. Udělala sice krok správným směrem, zapomněla ale přidat další, neméně důležitý krůček – sladit daňovou legislativu. Při bližším ohledání proto zjistíte, že si každý stát Evropské unie řeší elektronické žádosti po svém. Zkušenosti uživatelů lze proto shrnout do konstatování: Dobrá myšlenka, horší realizace. Podívejte se, jakým problémům při vyřizování vratek proto budete možná muset čelit.
Každý stát je jiný
Do konce roku 2009 vyžadovaly finanční úřady, aby všechny doklady, bez nichž se vracení DPH neobejde, byly v papírové podobě. Firmy proto posílaly originály faktur do zahraničí, všechny formuláře bylo nutné vyplňovat ručně. Od roku 2010 přešly všechny finanční úřady na území Evropské unie na elektronický systém zpracování žádostí.
Prvním vaším krokem bude zřízení elektronického podpisu. Následně si s vaším zdejším finančním úřadem dohodněte přístup do daňové schránky a k formuláři o vrácení daně z přidané hodnoty z unie. Poté všechny doklady, které dokládají váš nárok, oskenujte, přepište všechny údaje z faktury do elektronického formuláře a odešlete.
Nechat si vrátit DPH ze služebních cest ze zahraničí je často byrokratické martyrium. Ilustrační foto EUROSKOP
Český finanční úřad doručí vaši žádost příslušnému finančnímu úřadu na Slovensku nebo v Německu. Ten vás do čtyř měsíců vyrozumí a v ideálním případě zašle finanční obnos na váš účet.
To znamená, že český finanční úřad do žádosti vůbec nezasahuje. Je ji tedy třeba uzpůsobit požadavkům příslušného zahraničního berňáku. O vrácení daně z přidané hodnoty můžete žádat čtvrtletně, minimální částka musí dosáhnout 400 eur, nebo jedenkrát ročně, potom nárok vzniká již při 50 eurech.
Chcete-li se vyhnout zamítnutí žádosti, zjistěte si předem, za jakých podmínek zahraniční berní úřad daň z přidané hodnoty vrací. Každý stát si totiž podmínky stanovuje sám. Například v Německu vám vrátí daň z přidané hodnoty za zaplacený oběd v restauraci, hotel i vstupenky na veletrh, zatímco v Polsku a Belgii nikoli. Zjistit tato jednotlivá pravidla je věcí usilovného hledání informací na příslušných webových stránkách zahraničních finančních úřadů. Druhou variantou je pak využití specializovaných firem, které vám s vrácením daně z přidané hodnoty pomohou.
Do Rumunska přeložené faktury
Příkladů ilustrujících nepovedenou a nedotaženou harmonizaci unijní daňové legislativy najdeme hodně. Příkladem za všechny je třeba Rumunsko, které zamítá žádosti o vrácení DPH jako na běžícím pásu.
Důvod? Rumunský zákon o správě daní neumožňuje vyřízení žádostí bez náležitého překladu a notářského ověření potřebných dokumentů, ačkoli většina ostatních členských zemí toto omezení nemá.
Často se proto stane, že česká firma, která požaduje vrácení DPH, se dozví, že místo vratky bude muset vynaložit několikanásobně více finančních prostředků za překlady a ověřování všech svých účetních dokladů do rumunštiny. Zvláštní lahůdkou je zmíněné ověřování účetních dokladů. V praxi totiž znamená každou jednotlivou fakturu nechat soudně přeložit a poté legalizovat na ministerstvu pro získání apostily.
Potíže s maďarskými e-maily
Dalším problémem je komunikace s berními úřady. Ani tady totiž neexistují jednotná unijní pravidla. Je logické a pochopitelné, že s mnoha zahraničními úřady budete komunikovat pouze prostřednictvím elektronické pošty neboli e-mailu. Problém nastává ve chvíli, kdy třeba od maďarského berního úřadu požadujete potvrzení o přijetí vašeho e-mailu.
Spousta českých firem zažila situaci, že sice ve lhůtě odpověděla na výzvu od finančního úřadu. Následně se pak ale dozvěděla, že jejich e-mail na příslušnou instituci z neznámých důvodů nedorazil, a proto finanční úřad celou žádost o vrácení zamítl.
Podle maďarské legislativy nelze potvrzení o odeslání e-mailu z vaší schránky použít jako relevantní důkaz pro daňové řízení.
Dalším příkladem může byt absurdita, která vzniká z různých požadavků členských zemí na formát elektronických příloh. V Polsku se přílohy musejí posílat zásadně zazipované, Rumunsko však přijímá pouze formát PDF. Veškerá komunikace mezi Polskem a Rumunskem tak naráží na nepřekonatelnou bariéru.
Rumunští úředníci doklady z Polska vracejí a žádají o »rozzipování«. Ačkoli každý uživatel počítače v dnešní době ví, že »rozkliknutí« souboru je otázkou pár sekund, tvrdohlavost úředníků a zákonů je neúprosná.
Ruční přepis v Německu
Největším problémem však je, že většina unijních států nemá adekvátně připravené své elektronické systémy pro přenos dat. Výsledkem je, že vyžadují ruční přepisování desetitisíců faktur.
Země jako Německo, Velká Británie nebo Nizozemsko vytvořily své elektronické portály tak, že neumožňují import dat.
Firma, která podává žádost na portálu české daňové správy, všechna data převede u sebe na počítači do excelu a jednoduše je pošle na portál české daňové správy. Zatímco firma, která usiluje o vrácení daně z přidané hodnoty třeba ve Velké Británii, tuto možnost nemá. Musí každou fakturu přepsat v reálném čase na portál příslušného britského finančního úřadu. Není nutné barvitě popisovat, kolik času zabere příprava žádosti o vratku.
Některé státy, například Belgie, navíc mají svůj on-line systém k dispozici jen v úředních hodinách, většinou od 8 do 19 hodin. Kdo nestačí v rámci této doby svoji žádost kompletně vyplnit, začne druhý den pěkně od začátku. Jedna žádost přitom běžně obsahuje až stovky dokladů za čerpané pohonné hmoty či účty z hotelů a podobně.
Z každého dokladu musíte opsat minimálně patnáct požadovaných údajů, počínaje částkou faktury, až po přesnou adresu vystavovatele faktury.
Systémy spolu nemluví
Jakmile se žadateli podaří žádost u svého finančního úřadu podat, musí tento finanční úřad zaslat tuto žádost na zahraniční finanční úřad. I během tohoto přenosu se objevuje hodně problémů.
Evropská unie sice stanovila rámcová pravidla, neřeší však detaily a nechala řešení na jednotlivých státech, a EU zajišťuje jen výměnu dat.
Například Lucembursko mělo hotový elektronický systém pro zpracování daně z přidané hodnoty nejdříve ze všech států. Až následně se ukázalo, že tento systém neumí správně komunikovat se systémy ostatních unijních států. A výsledek se dostavil. Tento nedostatek způsobil nefunkčnost celého systému na dobu delší než jeden rok. České firmy, které žádaly o vrácení DPH, je z Lucemburska obdržely s minimálně ročním zpožděním.
Autor: Ekonom