Jiří Handl, psáno pro Euroskop, 21.10.2013
Do evropských voleb zbývá osm měsíců. Ještě před tím tři unijní instituce zasednou k jednání o nové podobě statutu evropských politických stran. Vyjednávání mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem (EP) a Radou by mohla začít již začátkem listopadu.
Na evropské úrovni působí 13 politických stran a 12 přidružených politických nadací. Na jejich financování se spolupodílí Evropský parlament, v roce 2012 činila celková dotace 31 milionů eur, tedy téměř 2 % rozpočtu EP. Existence politických stran na evropské úrovni je zakotvena v primárním právu EU. Smlouva o Evropské unii uvádí, že „politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického vědomí a k vyjádření vůle občanů Unie“. Shodné ustanovení obsahuje i Listina základních práv EU. Většina těchto stran je však v současnosti registrována v Belgii nikoli jako politické strany, ale jako tzv. nezisková sdružení se statutem podobným, jakým disponují např. nevládní neziskové organizace .
V září 2012 Evropská komise navrhla revidovat současnou legislativu z roku 2003 (resp. z roku 2007 u politických nadací) s cílem udělit stranám právní status a změnit podmínky jejich financování. Právní status by měl stranám umožnit působit přeshraničně, ve všech státech EU. Jeho získání je podmíněno dodržováním „hodnot, na kterých je EU založena,“ a minimálních pravidel vnitřní demokracie. Stejný požadavek má platit i pro obdržení finančního příspěvku z rozpočtu EU, u kterého se však přidává podmínka alespoň jednoho zástupce dané evropské politické strany, který by zasedal v EP.
Zatímco parlamentní Výbor pro ústavní záležitosti (AFCO) zaujal svůj postoj k návrhu již v dubnu, v Radě se stále vede diskuse na úrovni pracovní skupiny. Litevské předsednictví se nicméně snaží harmonizovat pozice jednotlivých členských států a dosáhnout shody alespoň nad určitými kapitolami návrhu začátkem listopadu tak, aby mohla začít jednání s Komisí a Radou (tzv. trialog). K některým ustanovením nového nařízení se vyjádřily i právní služby všech tří institucí, jejich názory se však rozcházely. Klíčová je především role nezávislého registračního orgánu a snaha institucí zabránit politizaci procesu registrace stran.
Původní návrh Komise předpokládal, že registračním (a deregistračním) orgánem bude Evropský parlament. Takový postup má však své slabiny, kritiku může vyvolávat obava, že o vytváření a rušení stran na evropské úrovni bude rozhodovat přímo politický orgán. Proti tomu se postavila Právní služba Rady a řada členských států včetně České republiky. Právní služby Parlamentu, Rady a Komise v červenci vypracovaly kompromisní znění textu a litevské předsednictví v Radě jej zapracovalo do upraveného návrhu, který by měl být přesunut o úroveň výše v legislativním procesu, tedy do Výboru stálých zástupců (Coreper II).
Na základě tohoto návrhu by měl být registrující orgán fyzicky umístěn u EP a využívat tamních administrativních pracovníků, jeho ředitel by byl nezávislý. O způsobu jmenování či volby ředitele a výběru členů registračního orgánu se však ještě povedou nelehké debaty.
Autor: Jiří Handl