Euroskop, čtk, 14. 6.2017
Program studijních pobytů v zahraničí, určený vysokoškolákům a známý pod jménem Erasmus, patří k nejúspěšnějších aktivitám EU. Za tři desítky let, které 15. června uplynou od premiéry Erasmu, si studium mimo svou domovskou zemi vyzkoušelo 4,5 milionu posluchačů vysokých škol. Možnost vyjet do zahraničí postupně získali i jejich pedagogové, ale také žáci a učitelé základních a středních škol, s rozvojem internetu se pak přidaly virtuální možnosti spolupráce.
Cesta k všeobecně dostupným zahraničním pobytům nebyla jednoduchá. Od prvotní iniciativy k premiérovým stipendiím to trvalo skoro tři desítky let. A velkou zásluhu na tom, že dnes vysokoškoláci mohou snadno vyjet studovat na několik semestrů do jiné evropské země, má Sofia Corradiová, přezdívaná Mamma Erasmus. Když se totiž v roce 1958 vrátila z roční stáže na americké Columbijské univerzitě, kam vyjela na Fulbrightovo stipendium, měla problém s uznáním předmětů.
Jak se „Mamma Erasmus“ rozhodla změnit svět
„Můj otec byl profesor, finančně zajištěný, takže pro něj nebyl problém přispívat mi déle. Mě to ale rozčílilo, jiní přece nemusejí mít takové štěstí, a tak jsem se rozhodla změnit svět,“ vzpomínala před rokem Corradiová na moment, který určil její další směřování. Po škole začala pracovat pro italskou konferenci rektorů, kde měla příležitost prosazovat svou myšlenku na zahraniční studijní pobyty dostupné všem, ne jen několika vybraným jedincům z bohatých rodin.
„Proč by taková zkušenost měla být výsadou jen pro pár vyvolených?“ říkala si Sofia Corradiová, která první důležité vítězství slavila v roce 1969, když se na zárodku budoucí spolupráce domluvili italské a francouzské vysoké školy. K celoevropskému programu ale bylo stále daleko. „Změna nastala koncem 70. let, když začali být poslanci Evropského parlamentu voleni přímo občany, a tak jim i více naslouchali,“ vzpomínala italská průkopnice.
Už v únoru 1976, tedy tři roky před prvními přímými volbami do Evropského parlamentu, ale tehdejší Evropské společenství přijalo rezoluci, která podporovala výměnné studijní programy a stáže. Pilotní program začal v roce 1981 a po šesti zkušebních letech bylo jasné, že jde o správnou myšlenku. V akademickém roce 1987 až 1988 tak začal fungovat Erasmus. „Ve dvaceti letech máte sny, na které ovšem časem rezignujete. Ten můj se ovšem splnil,“ komentovala to po letech Sofia Corradiová.
V úterý se v Evropském parlamentu konala oslava 30. výročí programu Erasmus. Zdroj: Evropský parlament
Ročně se programu účastní okolo 300 tisíc studentů
Počátky programu Erasmus byly poměrně skromné, v prvním roce využilo nabídky vyjet na semestr či dva do zahraničí pouze 3244 studentů z 11 zemí (Belgie, Dánska, Německa, Francie, Irska, Itálie, Nizozemska, Portugalska, Řecka, Španělska a Velké Británie). Ve školním roce 1988 až 1989 už ale zahraniční pobyt vyzkoušelo téměř 10.000 studentů a ve třetím roce fungování Erasmu se počet studentů, kteří díky němu pobývali na univerzitě v cizině, přiblížil 20.000.
Počet studentů využívajících program rostl také v dalších letech, i s tím, jak se rozšiřoval počet zapojených zemí a rozpočet programu. V roce 2003 počet mladých lidí se zkušeností ze zahraničního pobytu dosáhl milionové hranice, dvoumilionová meta byla překonána o šest let později a třímiliontý „Erasmák“ zamířil za svou zahraniční zkušeností v akademickém roce 2012 až 2013. Ročně se počet vysokoškoláků, kteří díky Erasmu studují v cizině, v posledních letech pohybuje kolem 300.000.
121 tisíc Čechů díky Erasmu vyjelo na studium do zahraničí
Česká republika se do programu Erasmus zapojila již v akademickém roce 1998 až 1999, tedy šest let předtím, než se stala členem Evropské unie. Během téměř dvou desítek let vyjelo na až roční pobyt na zahraniční vysoké škole nebo za praxí téměř 90.000 českých univerzitních studentů. K nim je nutné připočíst ještě více než 31.000 zaměstnanců vysokých škol z České republiky, kteří se v některé z evropských zemí zúčastnili výukového pobytu či školení.
K programu Erasmus, určenému pro vysokoškolské studenty, se postupně přidaly i další možnosti zahraničních pobytů nebo mezinárodní spolupráce, určené pro žáky a učitele různých stupňů škol. Původní poměrně roztříštěnou nabídku programů (mimo jiné Leonardo da Vinci, Comenius, Grundtvig, Erasmus Mundus nebo Jean Monnet) pod sebe od roku roce 2014 zahrnul současný program Erasmus+, který – podobně jako jeho předchůdce – nese jméno středověkého učence Erasma Rotterdamského.
Autor: Euroskop
