Euroskop, Politico.eu, 12. 9. 2018
Které osobnosti evropské politiky mají šanci vést Evropskou komisi po volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019? Tomuto tématu se minulý týden věnoval na portálu Politico.eu redaktor Ryan Heath. Článek přibližuje pozice vlivných postav v některých politických frakcích a proměny, které se udály v průběhu letních prázdnin.
Ještě před začátkem léta se v kuloárech hovořilo o tom, že největší šance stát se předsedou Komise mají Francouz a vyjednavač pro brexit Michel Barnier a bývalý finský premiér Alexander Stubb, momentálně působící při Evropské investiční bance. Oba jmenovaní jsou vlivnými postavami Evropské lidové strany (EPP), a před letními prázdninami na ně bylo nahlíženo jako na možné favority. Na začátku září se však situace změnila a ačkoliv Barnier zůstává jedním z kandidátů, začíná se mluvit také o německém europoslanci Manfredu Weberovi.
Změny v Evropské lidové straně
Jedním z důležitých momentů je otevření nominací v lidovecké frakci z minulého týdne. Na tu zareagoval její parlamentní lídr Manfred Weber, který je zároveň místopředsedou bavorské Křesťansko-sociální unie (CSU). Ten kandidaturu rovněž minulý týden potvrdil, když v průběhu schůze se členy lidovecké frakce oznámil, že se chce stát předsedou Evropské komise. Na svém twitterovém profilu Weber uvedl: „Chci se stát vedoucím kandidátem EPP pro evropské volby 2019 a být příštím předsedou Evropské komise.“
Dle jeho slov už nelze v EU pokračovat tak, jako tomu bylo doposud. Později k budoucímu vývoji poznamenal, že: „Evropa se nachází ve zlomovém bodě. Volby určí budoucí podobu Unie. Dnešek je o sebepotvrzení Evropy a o obraně našich hodnot, protože čelíme výzvám zvenčí i zevnitř. Jedná se o přežití našeho evropského způsobu života,“
Weber: EU potřebuje nový začátek
Podle Webera potřebuje Evropa nový začátek a více demokracie. „Pomohu Evropu vrátit zpět jejím lidem a obnovit vazbu mezi občany a Evropskou unií. Chci nastartovat novou kapitolu v EU,“ uvedl 46letý Weber.
Weber se může těšit podpoře nejen německé kancléřky Angely Merkelové z CDU, ale také např. přízně maďarského premiéra Viktora Orbána. Merkelová, jako lídr nejlidnatější a nejbohatší země EU, bude mít pravděpodobně při volbě kandidáta za lidoveckou frakci, tzv. Spitzenkandidata, značný vliv.
Jestli se M. Weber skutečně stane vedoucím kandidátem na post předsedy Komise, by se mělo rozhodnout na kongresu Evropské lidové strany. Prozatím nejsilnější frakce v Evropském parlamentu (218 křesel) svého kandidáta pro evropské volby vybere během kongresu 7. a 8. listopadu 2018, který se uskuteční v Helsinkách.
Manfred Weber během svého vystoupení na půdě Evropského parlamentu. Zdroj: Flickr EP
Rozdíl oproti končícímu volebnímu období
Politico vidí mezi současným složením Evropského parlamentu (EP) a možným složením v nadcházejícím volebním období jeden zásadní rozdíl, a to v utváření možných „koalic“. Na základě výsledků voleb z roku 2014 dali lidovci a socialisté za vznik „velké koalici“ a rozdělili si politické pozice mezi sebou.
Pro nadcházející volby se však dle současných odhadů zdá, že žádná ze stran nepřekročí 30% hranici a navíc to vypadá, že žádné dvě strany společně nezískají více než 50 % mandátů.
To by znamenalo, že pro zajištění většiny v EP bude možná potřeba spolupráce alespoň tří stran/frakcí, což poměrně významně mění politickou situaci.
Barnier, Macron nebo Salvini?
Weberovým největším lidoveckým konkurentem na vedoucí post v Komisi zůstává hlavní vyjednávač pro odchod Velké Británie z Evropské unie Michel Barnier. Není však sám, kdo by jej mohl v boji o pozici předsedy Komise ohrozit.
Ryan Heath mezi možné konkurenty mimo EPP uvádí také francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a italského ministra vnitra Mattea Salviniho, kteří by jej mohli zastínit zejména v médiích a při vystupování ve veřejném prostoru.
Macron je v součanosti aktivní zejména v otázkách brexitu, vojenské a obranné spolupráce, otázkách týkajících se migrace a budoucího směřování EU. Spekuluje se také o tom, že by mohl mít záměr vytvořit blok středových stran, které by získaly důležitá místa po příštích volbách, které se budou konat v květnu 2019.
M. Salvini, který je pak předsedou italské Ligy a ministrem vnitra ve vládě Giuseppe Conteho, na sebe upozornil především v souvislosti se svým přístupem k migrační krizi.
A ačkoliv Salvini nemá prakticky žádnou šanci funkci předsedy, resp. nominaci získat, jelikož by si potřeboval zajistit podporu ze strany Evropské rady a Evropského parlamentu, to ho nemusí odradit od toho, aby tak za kandidáta prohlašoval, a svým mediálním vystupováním tak zamíchal kartami při hledání příštího předsedy.
Hlavní unijní vyjednavač pro brexit Michel Barnier během plenárního zasedání Evropského parlamentu. Zdroj: Flickr EP
Konkurence z řad liberálů či socialistů
Další možnou silnou skupinou mohou být kandidáti z Aliance liberálů a demokratů nebo jejich spojenců. Heath k situaci u liberálů poznamenává, že: „Komisařka pro konkurenceschopnost Margrethe Verstager může být jednou z možností.“
Od liberálů se však čeká, že svého kandidáta představí až v únoru 2019, přičemž do té doby se ve frakci může mnohé změnit. Tato „zdrženlivost“ však může mít i jisté výhody.
Může posílit kooperaci např. s Emmanuelem Macronem a jeho případnou snahou spojit středové strany. Vyčkávání také liberálům dá možnost zjistit, zda by momentálně úřadující premiéři Nizozemska Mark Rutte či Lucemburska Xavier Bettel měli zájem se o funkci předsedy Komise ucházet, o kterých se v této souvislosti taktéž hovoří.
Socialisté, ačkoliv jsou momentálně druhou nejsilnější skupinou (189 mandátů), pravděpodobně v příštích volbách oslabí, právě na úkor liberálů. Dle Heatha momentálně aspirují spíše na pozice ve vedení Evropského parlamentu, případně na vlivná místa evropských komisařů.
Autor: Libor Škácha, Euroskop
