Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

EU Battlegroups a jejich spolupráce s NATO

David Březina, Euroskop, 02.12.2019
Vojáci, radpid forces

Battlegroups, neboli síly rychlé reakce. O jejich vzniku bylo rozhodnuto na summitu EU v Helsinkách v roce 1999, kdy hlavním cílem bylo vytvořit jednotky, které bude možné rychle nasadit do akce. Evropské battlegroups však nikdy nebyly nasazeny na vojenské mise. V tomto ohledu proto pro země, které jsou členy NATO, stále hraje významnější roli Severoatlantická aliance.  

Battlegroups dosáhly své plné operativnosti v roce 2007, kdy vznikl systém dvou oddělených skupin, připravených k akci, které se střídají po 6 měsících. Tvoří je bojové jednotky, které vysílají členské státy EU. Battlegroups mají být k dispozici 15 dní po rozhodnutí Rady a po dobu 30 dní držet pozice (až 12 dní s podporou logistiky). Battlegroups jsou složeny zhruba z 1500 - 3000 vojenských jednotek, v případě battlegroup V4 (ČR, Polsko, Maďarsko, Slovensko) se jednalo o 3700 vojáků. 

Battlegroups se potýkají s dvěma hlavními problémy, kde jedním je jejich nasazení do misí a druhým financování. Členské státy nechtějí nasazovat své vojáky v rámci battle groups na zahraniční mise EU i z politických důvodů, významnou roli ale hraje finanční zátěž. Většina zemí se shodne na tom, že jednoduše náklady převýší benefity.

Druhým problémem je skutečnost, že nasazení vojáků na mise často vyžaduje souhlas nejen vlád členských zemí, ale i jejich parlamentů. V České republice musí nasazení vojáků na misi schválit Parlament České republiky v případě, že se jedná o misi delší nežli 60 dnů.

Síly rychlé reakce
Ilustrační foto. Zdroj: Ministerstvo obrany

 

V oblasti obrany je proto pro většinu členských zemí EU stále klíčové členství v NATO. EU a NATO mají dlouholetou zkušenost, co se týče spolupráce, která je založena na tzv. 3 D:

  • No duplication (žádná duplikace)
  • No discrimination (žádná diskriminace nečlenů EU)
  • No decoupling (žádné oddělení se od stávajících struktur)

Migrační krize na jihu a další destabilizační faktory jako hybridní válka na východě v uplynulých letech donutily vlády členských států EU k navýšení kapacit na obranu a hlubším propojení mezi EU a NATO, což se týká i battlegroups. V roce 2016 dostala obranná politika nový impulz v podobě společného prohlášení mezi lídry NATO a EU ve Varšavě a Bratislavě. 

V Bratislavském prohlášení se lídři 27 členských států EU shodli na potřebě společně řešit nové přicházející výzvy a nutnosti nabídnout občanům EU vizi, kterou budou moci podporovat a věřit v ní. Bratislavský plán se týká splečných výzev, kterým čelí občané a v otázce bezpečnosti zde vystupují dvě hlavní:

  • Migrace 
    • Cílem je nedopustit opakování situace nekontrolovaných toků a dále snížit počet nelegálních migrantů

  • Vnější a vnitřní bezpečnost
    • Cílem je provádět intenzivnější spolupráci, lepší výměnu informací mezi bezpečnostními složkami a posílit spolupráci s NATO

Zároveň tak došlo k podepsání společného prohlášení EU a NATO ve Varšavě v červnu 2016, kde bylo určeno 7 oblastí posílení spolupráce mezi NATO a EU. 

 

Oblasti spolupráce EU a NATO

  1. Boj proti hybridním hrozbám
  2. Operativní spolupráce zahrnující námořní problematiku
  3. Kybernetická bezpečnost a ochrana
  4. Obranné schopnosti 
  5. Obranný průmysl a výzkum
  6. Cvičení
  7. Budováné kapacit v oblasti obrany a bezpečnosti
    Společné prohlášení 


Co se týče battlegroups a jejich zapojení do nových iniciativ, bylo rozhodnuto, že musí dojít k navýšení jejich kapacit, a to jak vojenských tak civilních jednotek. Co se týče financování, jistou změnu představuje ustavení Stálé posílené spolupráce PESCO, které umožňuje sdílení nákladů na vojenské aktivity. 

Visegrádská spolupráce a battlegroups


V roce 2016 byla vytvořena vůbec první battlegroup ze zemí V4, která byla uvedena v pohotovost, následně pak v roce 2019 a dále bude aktivní v roce 2023. Vedoucím hráčem je v rámci battlegroups V4 je Polsko, které přispívá největším počtem vojáků a zároveň je v polském Krakově operační velitelství, které by řídilo operace skupiny.

Česká republika je druhým největším příspěvatelem, přičemž její hlavní úloha spočívá v zajištění logistiky a zdravotnického personálu. Slovensko a Maďarsko se soustřeďují na oblast zbraní hromadné ničení a ženijní skupiny. Přestože skupina nikdy nebyla nasazena do bojové situace a její hodnocení tak není kompletní, jedná se o ukázkovou spolupráci zemí střední Evropy. Do budoucna by měl sloužit jako impulz k hlubší spolupráci v otázce financování a výcviku obranných složek.

Počet vojáků V4 Battlegroup

Autor: David Březina, Euroskop

Zdroje: 

Ondřej Hapala: Evolution of EU Battlegroups

Klára Mrázková, Alžběta Neuschlová, Milan Puchoň: Dosavadní působení a otazníky nad V4 Battle Group