Marie Bydžovská, Euroskop, 11.5. 2012
Zastánci úsporných politik se zvolení François Hollandea, který sliboval znovu otevřít dlouho připravovaný fiskální pakt, upřímně děsili. Nyní se zdá, že jako vždy evropská politika nalezne kompromis, který uspokojí všechny strany. Nový francouzský prezident ustoupí od změny fiskálního paktu a EU jej na oplátku doplní o pakt růstu.
Předseda Evropské rady Hermann van Rompuy svolal na 23. května evropské politiky na mimořádný summit, který by měl jednat právě o hospodářském růstu. Pokud vše půjde podle plánu, přijmou následně hlavy evropských států na pravidelné červnové schůzce pakt růstu.
Jenže za podporou hospodářského růstu se mohou skrývat naprosto rozdílná opatření, a tak není jisté, zda výsledný pakt bude v souladu s představami nastupující hlavy Francie.
Kdo by nepodpořil hospodářský růst?
Hollande není jediný, kdo požaduje celoevropskou podporu ekonomického růstu. Na jeho stranu se přidávají i další evropští politici, dokonce i šéf Evropské centrální banky Mario Draghi, známý zastánce úsporných politik. Se skřípajícími zuby patrně bude s vytvořením evropského paktu růstu souhlasit i dosavadní zapřísáhla „šetřilka Angela Merkelová.
Nahradí Merkozyho Merkollande?
Ještě před summitem se sejdou představitelé dvou největších států eurozóny Angela Merkelová a François Hollande, a to již v den inaugurace nového francouzského prezidenta 15. května. Možná, že se z tohoto dne stanou narozeniny nového evropského vůdčího dua, které ještě před zvolením socialistického prezidenta získalo přezdívku Merkollande.
Německý magazín der Spiegel zanalyzoval možné cesty, kterými by se EU mohla při svém úsilí o hospodářský růst vydat. Rozdělil je přitom do čtyř skupin:
1. Uvolnění pravidel pro rozpočtové úspory
2. Poskytnutí levných peněz od Evropské centrální banky (ECB)
3. Strukturální reformy
4. Investice Evropské unie, především prostřednictvím Evropské investiční banky nebo projektovými dluhopisy
Rozdílné pohledy na růst
Zatímco Angela Merkelová a šéf ECB Mario Draghi preferují strukturální reformy, jako například uvolnění pracovního trhu, Hollande takové návrhy odmítá. „Můžeme opravdu věřit, že liberalismus, privatizace a deregulace, které vedly k finanční krizi, ve které se nacházíme, nám pomohou z ní uniknout? nechal se slyšet Hollande.
Podle ekonomů by přitom obzvláště Francie takové reformy potřebovala. Země galského kohouta za poslední roky neustále ztrácí hospodářskou sílu. Mezi roky 2005 a 2010 klesl její podíl na světovém obchodu z 20 na 9 procent. Zatímco průmysl ztrácí konkurenceschopnost, rostou ve Francii veřejné výdaje, které dosahují celých 57 procent HDP. A vyrovnaného rozpočtu země nedosáhla od roku 1974.
Analytici proto kritizují Hollandovo přesvědčení, že musí zachovat 35hodinový pracovní týden a rozhodnutí zrušit Sarkozyho penzijní reformu, která posunula penzijní věk z 60 na 62 let. Ve volebním manifestu Hollande odmítl i privatizaci velkých státních firem jako energetického giganta EDF, železniční společnosti SNCF nebo poštovních služeb.
Kompromis bude. Ale jaký?
Pokud své předvolební sliby nový prezident splní, vydá se Francii opačnou cestou, než většina evropských států. Dokonce i krizí stíhané Španělsko a Itálie provádějí reformy vedoucí k flexibilnějšímu pracovnímu trhu a změně penzijních systémů.
Nicméně je možné, že výsledný pakt bude požadavky strukturálních reforem obsahovat. Podle prestižního deníku Financial Times pakt růstu patrně bude muset skloubit dvě skupiny opatření. Na jedné straně EU přistoupí na proaktivní opatření jako zvýšení kapitálu Evropské investiční banky, efektivnější využívání strukturálních fondů nebo zavedení projektových bondů na financování infrastrukturních investicí. Na druhou stranu budou muset signatářské státy včetně Francie přistoupit na sérii strukturálních reforem zahrnující například snížení veřejných výdajů nebo zvýšení flexibility pracovního trhu.
Není sice jisté, jaká opatření pro pakt růstu EU zvolí, pravděpodobně ale nebudou úplně podle představ nového francouzského prezidenta.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop