Kudy vede cesta z krize?


Marie Bydžovská, Euroskop, 23.5. 2012

Evropští lídři se dnes setkají na neformálním summitu, kde budou diskutovat plány na podporu ekonomického růstu. Vzhledem k napjaté situaci po řeckých parlamentních volbách nemohou vynechat ani otázku dluhové krize eurozóny. Známý ekonom Charles Wyplosz na stránkách analytického ekonomického webu VOX probírá varianty řešení zapeklitého problému, s kterým se na dnešním setkání musí evropští politici popasovat, a navrhuje podle něj optimální cestu z krize.

Jaká opatření může Evropská unie podniknout? Poslední měsíce a především výsledky řeckých a francouzských voleb ukázaly, že samotné úspory řešení nepřinesou a naopak posilují zlost voličů, která často vede k hlasům pro extremisty. Mnoho jiných cest ale Evropě nezbývá, tvrdí Wyplosz.

Měnová i fiskální politika narazily na své limity

Měnová politika téměř vyčerpala své možnosti – úrokové míry jsou rekordně nízké a jejich snížení by nemělo o moc silnější než symbolický efekt. Ani kvantitativní uvolňování dosud nepřesvědčilo o tom, že přinese žádoucí efekt. Co se týče fiskální politiky, její nabídka přispění k evropskému oživení se zdá ještě žalostnější. Některé země eurozóny již ztratily přístup na finanční trhy a jiné musí platit dlouhodobě neúnosné úroky. Nemohou si proto dovolit nárůst rozpočtových výdajů.

Proto přicházejí politici s inovativními dosud nevyzkoušenými řešeními. Jednou z možností, kterou podporuje i nejmocnější žena Evropy Angela Merkelová, je posílení kapacit Evropské investiční banky (EIB). Úvěry EIB sice garantují členské státy EU, ale záruky se nezapočítávají do veřejného dluhu. To je jednoznačná výhoda. Jenomže objemy úvěrů EIB dosahují pouze asi 0,5 procent evropského HDP. I pokud by se zdroje banky zdvojnásobily, bude to znamenat jen kapku v moři ve srovnání s potřebami evropských států.

Další skulinu, která by mohla pomoci zadlužené Evropě, objevili politici v nevyčerpaných finančních prostředcích Evropské komise. Jejich objem ale dosahuje přibližně stejné výše jako by mohly zajistit investice EIB. A navíc uvolnění těchto financí může vzhledem k pomalé mašinerii evropské byrokracie trvat nesmírně dlouho.

Především jižní Evropa mluví také o společných dluhopisech či intenzivnějších zásazích Evropské centrální banky. Jenomže společné dluhopisy by dále zvyšovaly zadlužení a postihly by především fiskálně zodpovědné země. Zásahy ECB jsou zase proti evropskému právu a nepřípustné pro největšího evropského plátce Německo.

Řešení na desetiletí

Evropa si tak podle Wyplosze musí uvědomit, že snižování nadměrného zadlužení nebude otázkou let, ale dekád. Některé země se z dluhového břemena podle ekonoma nedostanou bez toho, že by vyhlásily částečnou neschopnost splatit závazky. Cenu za tyto bankroty ponesou všichni – držitelé dluhopisů, banky, ale i jejich vlády a celý eurosystém.

Na cestě k ekonomickému růstu mohou podle Wyplosze finance z EIB a nevyčerpané prostředky Evropské komise pomoci, ale jen v případě, že budou dobře zacílené. Současně bude muset i Německo přispět svou troškou do mlýna. Jako jedna z mála evropských zemí si může dovolit uvolněnější fiskální politiku. A to i přesto, že to patrně povede k vyšší inflaci, které se od zkušeností z dob Výmarské republiky děsí.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality