Mariana Pítrová, Euroskop, 11.10. 2012
Minulý měsíc se na bruselské půdě poprvé plně uplatnil institut tzv. „žluté karty“, který zavedla Lisabonská smlouva. Jeho prostřednictvím hned dvanáct národních parlamentů vyjádřilo obavu z toho, že návrh nařízení, kterému se přezdívá Monti II, porušuje zásadu subsidiarity. Evropská komise v září na „napomenutí“ zareagovala tak, že nařízení, které mělo upravovat právo na stávku, úplně stáhla. Princip posílení role národních parlamentů se tak poprvé osvědčil v praxi.
V březnu představila Komise dva návrhy, které se týkaly revize směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Jedním z nich byl návrh Nařízení Rady o právu na kolektivní akce, kterému se dostalo pracovního názvu Monti II. Za tímto dokumentem totiž stojí zpráva bývalého komisaře Maria Montiho z roku 2010 o cestách pro oživení vnitřního trhu.
Skupina vedená současným italským premiérem tehdy konstatovala, že pro zlepšení jednotného trhu je třeba posílit jeho sociální dimenzi. Jedním ze způsobů mělo být i ukotvení práva na stávku v evropské legislativě. Předpis měl podle navrhovatelů nalézt harmonii mezi hospodářskými svobodami a sociálními právy. To byl ale podle kritiků, kteří se ozývali už od prvního uveřejnění, kámen úrazu.
Vlna nevole z členských států
„Právo na stávku je nedotknutelným právem, které by EU měla respektovat a obhajovat ho, ale návrh Monti II by udělal úplný opak a toto právo by omezil, citoval týdeník European Voice německou europoslankyni Zelených a místopředsedkyni Výboru pro zaměstnanost Elisabeth Schroedterovou, která text označila „od počátku za vadný.
Tucet národních parlamentů (český mezi nimi nebyl) se po zveřejnění návrhu komisařem pro zaměstnanost László Andorem postavil na odpor. Přitom už v případě jedné třetiny jsou komisaři povinni sporný návrh přezkoumat a rozhodnout, zda jeho znění změní, zachová, nebo úplně shodí ze stolu.
„Vítám, že zafungovaly principy, na kterých stojí přezkum evropské legislativy ze strany národních parlamentů. Domnívám se, že by Evropská komise měla náležitě reagovat i u jiných návrhů v případě, že žlutých karet ze strany národních parlamentu je větší množství, i když se nenaplní požadovaný poměr pro pozastavení legislativního procesu, komentovala osud Monti II česká europoslankyně Zuzana Roithová.
Podobný názor má i mluvčí Evropských konzervativců a reformistů pro zaměstnanost Milan Cabrnoch. „Komise projednou naslouchala a to je dobrá zpráva. Zamýšlená legislativa by porušila klíčovou zásadu a to, že záležitosti, které mohou být řešeny na úrovni národní či místní správy, by měly být řešeny tam a nikoliv z Bruselu, vytkl návrhu.
Lucemburk zasahuje
Naopak Komise byla přesvědčena, že pravidla protestních akcí je třeba sladit v přeshraničních situacích a že opatření na úrovni členských států jsou na podobné situace krátká. Vodou na mlýn Bruselu byly také rozsudky Evropského soudního dvora Viking a Laval z roku 2007. V nich se Lucemburk vyjádřil právě ke kolektivním akcím a konkretizoval roli odborů v případě volného pohybu služeb.
Soud ve zmíněných případech uvedl, že účel sedmadvacítky je nejen hospodářský, ale i sociální a právo na kolektivní akci včetně stávky označil za nedílnou součást základních práv a zásad uznávaných v EU. Současně ale soudci argumentovali, že ač se jedná o základní právo, nebrání to tomu, „že jeho výkon může podléhat určitým omezením v případě, kdy by bránil volnému pohybu služeb (rozsudek Laval).
Ačkoliv rozsudky definovaly právo na stávku jako právo základní, vyjádření soudu o jeho možném omezení způsobilo tak trochu chaos ve výkladu a příliš sympatií si nezískalo, a to především z řad odborů. Zákonodárci po dlouhé diskuzi dospěli k závěru, že zakotvení práva na stávku na unijní úrovni by mohlo dodat členským státům v této otázce právní jistotu. Proti jejich záměru ale stály názory, že kolektivní akce jsou upraveny jak v jednotlivých právních řádech členů, tak v Evropské úmluvě o lidských právech a Listině základních práv EU.
Žlutá karta se osvědčila, nejasnosti ale trvají
Z pera legislativců i přes protesty vzešel později zamítnutý Monti II, který měl vytvořit mimo jiné i systém výstražného mechanismu, díky němuž by se členské státy varovaly před vážnými sociálními nepokoji. Mám radost, že návrh padnul. Nebyl to vůbec dobrý nápad. Je to doklad, že Evropská komise je schopna i rozumných rozhodnutí, uvedl Euroskop český europoslanec Richard Falbr.
Odpůrci včetně odborů v institucionální bitvě o právo na stávku zvítězili, přesto přiznávají, že situace není ideální. „Rozsudky Evropské soudního dvora tu bohužel zanechaly stále velkou nejistotu, co se týče práv pracujících, řekl European Voice britský europoslanec Stephen Hughes ze Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů. Hughes je přesvědčen, že stáhnutím Monti II se problém neřeší a Komise bude muset v budoucnu jednat tak, aby práva zaměstnanců získala jasný rámec.
Autor: Mariana Pítrová, Euroskop