Marie Bydžovská, EUROSKOP, 15. 7. 2013
Není tomu o mnoho více než rok, co evropští lídři na summitu slavnostně oznámili, že se EU usnesla na „prolomení bludného kruhu“ mezi churavějícími bankami a děravými státními rozpočty. Ve středu Komise představila návrh na jednu ze zásadních komponent plánu – ustavení mechanismu na řešení bankovních kolapsů. Jenomže dokument jde přímo proti přáním Německa, faktického pokladníka eurozóny.
Berlín nepotřeboval mnoho času na přípravu reakce. Stejný den, kdy Komise návrh zveřejnila, odmítl mluvčí německé vlády Steffen Seibert dokument slovy: „Podle našeho názoru návrh udílí Komisi pravomoci, které jí podle současných Smluv EU nepřísluší.“ „Musíme nalézt právně přijatelné řešení,“ dodal. Tak rychlé a razantní odmítnutí návrhu Komise ze strany členských států není zrovna obvyklé.
Peprněji se vyjádřil vysoko postavený německý úředník citovaný deníkem Financial Times. „Jsme ochotní proces urychlit, ale návrh by musel být realistický… Komise se chová jako vysavač, do svého návrhu vysaje všechno. Možná to je efektivní, ale není to právně přijatelné,“ řekl.
Úplně nejdále šla reakce šéfa bavorské bankovní asociace Stephana Götzla, jenž přirovnal návrh z dílny Komise k tzv. zmocňovacímu zákonu, čímž naznačil souvislost s dodatkem k ústavě z roku 1933, který umožnil nacistům vydávat legislativní akty bez schválení parlamentem.
Bavorský bankéř argumentoval také tím, že právě ty instituce, které v žádném případě nebyly zodpovědné za propuknutí finanční krize, mají nyní podléhat obzvláště přísné regulaci. Příkladem je společný bankovní dohled, jemuž budou podléhat pouze největší, systémově významné banky. Další ukázkou je společné pojištění vkladů, v němž budou německé banky spoluručit za případné potíže španělských bank.
Mluvčí komisaře zodpovědného za navrhovanou legislativu Michela Barniera odmítl Götzlova slova komentovat. Již dříve se francouzský komisař vyjádřil, že je přesvědčen, že navrhovaná opatření jsou právně naprosto v pořádku, a to i podle právních expertů institucí EU.
Návrh Jednotného resolučního mechanismu |
|
111stránkový dokument obsahuje velmi komplikovaný systém pro řešení bankovních problémů, který má být jedním ze tří hlavních pilířů bankovní unie – vedle společného dohledu a pojištění vkladů. V případě, že jej schválí členské země a Evropský parlament, bude se navrhovaný mechanismus vztahovat na všechny finanční ústavy eurozóny, tedy asi na 6000 lokálních i nadnárodních bank. Komise navrhuje vytvořit úřad pro řešení problémů bank, ve kterém budou zastoupeny Evropská centrální banka (ECB), Evropská komise (EK) a představitelé států, které budou součástí mechanismu. Pokud ECB dojde k závěru, že je nějaká banka ohrožena, pak bude její případ řešit ad hoc sestavený výbor tvořený ředitelem úřadu, jeho zástupcem, představiteli ECB, EK a zemí, kde má ohrožená banka ústředí i kde má dceřiné banky. Na doporučení tohoto výboru pak Evropská komise rozhodne, zda a kdy banku uzavřít, nebo přistoupit k jinému řešení. Evropská exekutiva by tak měla hlavní slovo v rozhodování o osudu bank v potížích. Další součástí mechanismu je fond, na který se složí soukromé banky eurozóny. Předpokládá se, že jeho objem dosáhne až 70 miliard eur (1,8 bilionu korun). |
Zatímco Komise dala poslední slovo v rozhodování o osudu krachujících bank sama sobě, Berlín dával od začátku najevo, že si přeje, aby o rezoluci bank rozhodovala síť národních orgánů. Stejný názor mají i Nizozemsko, Finsko, Slovensko a Estonsko. Komisi podporují naopak jižní státy – Francie, Itálie, Španělsko, a také Evropská centrální banka.
Kromě právních pochybností se Berlínu na návrhu Komise nelíbí dopady, které by mohl mít na německé daňové poplatníky, což je obzvláště citlivé před volbami, které v Německu proběhnou na konci září.
Europoslanec za vládní křesťanské demokraty Herbert Reul zpochybnil, zda je možné ustanovit, aby Komise mohla nařídit opatření, která by platili daňoví poplatníci. Deník Handelsblatt cituje státní úředníky, podle nichž by normu mohl prohlásit ústavní soud za odporující ústavě, protože porušuje rozpočtovou pravomoc Bundestagu.
V jedné linii s vedením země stojí i zástupci německého bankovního sektoru. „Německé banky nechtějí v krizových případech zajišťovat finanční ústavy v zahraničí. Používat prostředky německého restrukturalizačního fondu pro společné účely je nepřípustné,“ konstatoval ve svém prohlášení Německý svaz veřejných bank (VÖB).
Přes očekávanou nelibost Německa si komisař Barnier přeje, aby byl mechanismus pro řešení bankovních potíží schválen ještě současným Evropským parlamentem, jehož mandát končí v květnu. Jen tak by mohl začít fungovat od 1. ledna 2015.
Česká republika není členem měnové unie a resoluční mechanismus pro banky se jí tedy zatím netýká. Smlouva o přistoupení však zemi zavazuje k přijetí eura, a poté by automaticky platila daná pravidla i pro české banky. Již nyní je navíc naprostá většina českých bank dceřinými firmami bank sídlících v zemích platících eurem, a nová pravidla se tak nepřímo dotknou i Česka.
Autor: Euroskop