Marie Bydžovská, Euroskop, 12.12. 2013
Ministrům financí členských zemí EU se v noci z úterý na středu nepodařilo dosáhnout konečné dohody o podobě jednoho ze tří pilířů připravované bankovní unie, jednotného resolučního mechanismu (SRM), tedy instrumentu, který má pomáhat bankám z potíží. Tvrdí však, že jednání je na dobré cestě.
„Ta materie je mimořádně složitá technicky, právně, finančně a pochopitelně i politicky. V zásadě se dotýká i tématu, kam se EU a Evropa budou do budoucna ubírat,“ řekl ČTK a Českému rozhlasu v noci po jednání český velvyslanec při EU Martin Povejšil.
Diplomaté nyní podle Povejšila mají týden do středy 18. prosince na dopilování dohody a její převedení do právního jazyka. Ve čtvrtek začne summit nejvyšších představitelů EU, který by měl dohodu o podobě resolučního mechanismu pro banky stvrdit.
Co se skrývá za zkratkou SRM |
|
Úkolem Jednotného resolučního mechanismu (SRM) má být stanovení postupu pro řešení potíží bank. Mechanismus SRM je jedním ze tří pilířů připravované bankovní unie, s jejíž pomocí chce EU rozetnout „začarovaný kruh“ mezi bankami a státními financemi. Některé státy se totiž dostaly do dluhové propasti, protože neunesly obrovské náklady na záchranu bankovního systému. Celkově podle výpočtů Evropské komise vydaly členské státy od začátku krize na pomoc bankovnímu sektoru 1,6 bilionu eur. Mechanismus se primárně týká přibližně 130 zásadních evropských bank, které budou od příštího roku podléhat jednotnému bankovnímu dohledu. Za určitých podmínek však bude moci dosáhnout i na další bankovní domy. V rámci SRM vznikne společný fond, který bude v případě potřeby záchranu bank financovat. Prostředky v něm se budou postupně navyšovat, až do výše 55 miliard eur v roce 2025. Skeptici však upozorňují, že tato suma nemusí stačit. Jen na záchranu španělského bankovního sektoru bylo vyčleněno 40 miliard eur. Dalšími součástmi bankovní unie jsou již schválený Jednotný bankovní dohled a připravovaný společný systém pojištění vkladů. |
Během 15hodinového jednacího maratónu se ministři usnesli na kompromisu, který vycházel z německé pozice, jejíž revizi Berlín představil minulý týden. Podle dojednané dohody budou nejdříve „koexistovat“ národní resoluční fondy a vznikající společný fond. Ten bude postupně přebírat funkci i prostředky národních fondů a ve chvíli svého úplného naplnění v roce 2025 je zcela nahradí. Mezivládní smlouva určí, jak budou v průběhu prvních deseti let náklady sdíleny.
Dále vznikne resoluční výbor zodpovědný za řešení potíží upadajících bank, mezi možná východiska spadá rekapitalizace či zavření daného finančního domu. Plány by musela posvětit Evropská komise.
Otevřené otázky
Základní parametry této dohody patrně v konečné podobě dokumentu zůstanou. Avšak některé státy kritizují podmínky, které si Berlín vymínil. Proto ještě do středečního setkání zůstávají některé otázky otevřené.
Kritika se opřela do postupného vzniku společného bankovního fondu. Jihoevropské státy dávají přednost rychlejšímu ustavení společného fondu. Další výtkou je, že budou příliš posíleny pravomoci velkých států při rozhodování, zda budou finance z něj použity.
Pravidla rozhodování v resolučním výboru jsou důležitá pro menší země včetně České republiky. Podle dojednaného kompromisu by získaly velké státy větší váhu, než jim přisuzoval původní návrh. K použití prostředků ze společného fondu by bylo třeba dvoutřetinové většiny hlasů vypočítané na základě podílu na základním kapitálu Evropské centrální banky. Německo spolu s Nizozemím a Finskem by tak měly blokovací menšinu.
Ministři budou muset ještě rozhodnout také o finančních detailech a otázce, co se stane, až prostředky ve fondu dojdou. Německo se brání možnosti, že by v případě nedostatku financí v bankovním fondu mohl prostředky poskytnout již existující záchranný fond eurozóny ESM.
Soukromí investoři ponesou náklady o dva roky dříve
Berlín také prosadil rychlejší zavedení pravidla, že při záchraně bank budou nejprve použity soukromé peníze, tedy prostředky akcionářů či takové, které banka obstará například na finančním trhu. Zásada označovaná jako „bail-in“ měla původně platit od roku 2018, nyní kompromis počítá se spuštěním v roce 2016. Díky tomu by měly být nižší případné náklady z veřejných rozpočtů.
Problematickým bodem je ustavení resolučního mechanismu na základě mezivládní smlouvy. Německo na tomto požadavku trvalo. Staví se proti němu ale europoslanci, kteří chtějí, aby mechanismus byl zaveden na základě evropských Smluv. Evropští zákonodárci přitom budou muset legislativní návrh ustavující mechanismus SRM odsouhlasit.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop