Marie Bydžovská, Euroskop, 10.1. 2014
Co čeká eurozónu v roce 2014? Některé události jsou již nyní naplánované a mohou nastat i mnohá překvapení. Euroskop se pokusil poodhalit něco z toho, čemu se asi klub 18 zemí platících stejnou měnou v příštích dvanácti měsících nevyhne.
Zátěžové testy bank
Dříve než Evropská centrální banka (ECB) v listopadu převezme dohled nad největšími finančními domy eurozóny, zveřejní výsledky kontroly jejich stavu. Ty jsou s napětím očekávány, protože mohou odkrýt „kostlivce“, kteří se podle analytiků v rozvahách bank stále skrývají.
„Důkladné zhodnocení, jednotně uplatňované pro všechny významné banky, jež představují asi 85 procent bankovního systému eurozóny, je důležitým krokem vpřed pro Evropu a pro budoucnost ekonomiky eurozóny,“ okomentoval plán guvernér ECB Mario Draghi. „Očekáváme, že toto posouzení posílí důvěru soukromého sektoru v dobrý stav bankovního sektoru eurozóny a v kvalitu bankovních bilancí,“ dodal.
Testy se týkají největších bank v regionu. Českých finančních ústavů se kontrola netýká. Ze zahraničních bank působících v Česku budou zkoušeny mimo jiné rakouské Erste Group, belgické KBC, francouzské Société Générale a italské UniCredit. Na Slovensku budou testované Slovenská spořitelna, Všeobecná úverová banka a Tatra banka.
Vytváření bankovní unie
Společný bankovní dohled pod Evropskou centrální bankou je jen jednou z částí bankovní unie, kterou by EU chtěla v nejbližších letech vytvořit. Druhým elementem, na němž se zatím shodli zástupci členských států, ale musí jej ještě odsouhlasit Evropský parlament, je jednotný resoluční mechanismus. Systém označovaný jako SRM (Single Resolution Mechanism) má začít platit od roku 2015. Jeho úkolem bude řešit potíže bankovního sektoru a rozhodovat o budoucnosti krachujících bank.
Mechanismus se primárně týká přibližně 130 hlavních bank, které budou podléhat dohledu Evropské centrální banky. Za určitých podmínek však bude moci dosáhnout i na další bankovní domy. V jeho jádru bude společný fond, který v průběhu deseti let naplní samy evropské banky 55 miliardami eur (asi 1,5 bilionu korun).
Systém nicméně již nyní čelí kritice, že je příliš komplikovaný a suma ve společném fondu nemusí v případě větších potíží dostačovat. Pravidla fungování fondu upraví mezivládní smlouva, která by měla být dojednán do 1. března 2014.
Dalšími součástmi bankovní unie jsou již zmiňovaný bankovní dohled a připravovaný společný systém pojištění vkladů. Jejím prostřednictvím chce EU „rozetnout začarovaný kruh mezi bankami a státními financemi“. Některé země se totiž dostaly do dluhové propasti, protože neunesly obrovské náklady na záchranu bankovního systému. Celkově podle výpočtů Evropské komise vydaly členské státy EU od začátku krize na pomoc bankovnímu sektoru 1,6 bilionu eur.
Německý ústavní soud bude rozhodovat o „tištění peněz“
Nejakutnější stadium dluhové krize eurozóny skončilo poté, co guvernér ECB Mario Draghi slíbil, že udělá všechno, co je v mandátu jeho instituce, aby zabránil prohlubování potíží. Své slovo podpořil v září 2012, když oznámil projekt nákupu dluhopisů členských států na sekundárním trhu, tzv. program přímé monetární transakce (Outright Monetary Transactions, OMTs).
Transakce budou realizovány za přísných podmínek, které státy, jež požádají o pomoc, budou muset plnit. Nový program nahradil dřívější „Securities Markets Programme (SMP)“, který fungoval od roku 2010, ale v roce 2012 jej ECB již aktivně nevyužívala.
Finanční trhy na oznámení nového programu reagovaly okamžitě a trvale. Spekulace na rozpad eurozóny téměř vymizely, zpevnil kurz eura a především se snížily výnosy z dluhopisů ohrožených zemí eurozóny. „Po Draghiho proslovu již nemělo žádný smysl sázet proti Evropské centrální bance – i přesto, že hospodářská situace v eurozóně před ním ani po něm nevypadala dobře,“ řekl pro magazín Spiegel Roberto Botero, manažer londýnského hedgeového fondu Sciens Capital. „Ty, kdo pokračovali v této strategii, to vyšlo nesmírně draho,“ dodal.
Plán Maria Draghiho je ale v ohrožení. V Německu se proti němu strhl silný odpor, i přesto, že dosud nebyl realizován. K tamnímu Ústavnímu soudu podalo žalobu celkem asi 37 tisíc osob, mezi nimi zástupci natolik politicky odlišných směrů jako například konzervativní poslanec za vládní CSU Peter Gauweiler, nebo levicová strana Die Linke. Podle autorů žaloby ECB překročila své pravomoci, protože skrytě pomáhá financovat vlády, což má výslovně zakázáno.
V první polovině roku by soudci měli vynést verdikt. Zajímavé je, že soud v Karsruhe sice nemá politiku ECB ve své jurisdikci, avšak může třeba vznést požadavek vůči vládě, parlamentu či Bundesbance, aby jednali způsobem, jenž omezí či zpomalí akce frankfurtské banky.
Evropské volby
V květnu čekají Unii volby do Evropského parlamentu. Ty by mohly naznačit, jaký je vztah obyvatel EU k reformám, řešení krize a dalším celoevropským tématům. Nicméně je také možné, že jako dříve v historii i tentokrát budou poznamenány nezájmem Evropanů o společná témata a v každém státě budou voliči rozhodovat na základě domácích problémů.
Již nyní někteří analytici předpovídají, že v novém europarlamentu budou výrazně silněji zastoupeny euroskeptické hlasy a v příštích pěti letech bychom tak mohli ze Štrasburku slyšet hlasy mnohem méně nakloněné evropské integraci.
Na konci roku také skončí mandát současné Komisi a i tato evropská instituce bude pokračovat v novém složení.
Pokračování reforem
O budoucnosti evropské měnové unie tak patrně bude zase více rozhodovat, jak prozíravě budou jednat politici na národní úrovni. Jedná se především o ochotu pokračovat v nastartovaných reformách, které jsou často mezi lidmi nepopulární.
Slabými místy v tomto ohledu může být Francie a Itálie. Paříž varoval před ztrátou konkurenceschopnosti mimo jiných guvernér Draghi. „Konkurenceschopnost Francie zůstává nedostatečná a posilování veřejných financí se již nemůže opírat o zvyšování daní,“ řekl podle agentury Reuters v rozhovoru pro francouzský týdeník Le Journal du Dimanche. „Francie musí získat zpět rozpočtovou stabilitu, aby mohly podniky začít znovu investovat,“ dodal.
Itálie se v současnosti potýká s nestabilním politickým prostředím. Země má problémy s vysokým veřejným dluhem, recesí a velkou mírou nezaměstnanosti, především mezi mladými lidmi. Kabinet Enrica Letty přitom nemá silnou podporu a bude pro něj nesmírně náročné prosadit potřebné reformy.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop