Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

30 hodin studenta UTB v Evropském parlamentu

Rozhovor Evropa v nás (cyklus rozhovorů Evropa v nás ve Zlínském kraji)

Vážení čtenáři,

v lednovém cyklu rozhovorů Evropa v nás se dočtete o mladém muži, který se zamýšlí nad tím, jaké je to být občanem Evropské unie a současně Erasmus studentem. Jan Lerl je studentem 3. ročníku bakalářského programu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, oboru Veřejná správa a regionální rozvoj.  Aktivně se zapojuje do studentských iniciativ a snaží se tak zlepšit fungování společnosti .

Lívia Pekajová, vedoucí Eurocentra Zlín

 

Co pro Vás znamená Evropská unie? Cítíte se být její součástí?

EU pro mě znamená snahu o komunikaci, zaručení dobrého životního standardu a možnosti, cestovat a pracovat v zemích tohoto integračního celku. Občas se cítím její součástí, nemůžu říct, že v každodenním životě, ale vypíchnul bych dva body, kdy opravdu ano.

První zkušenost, či zážitek bylo, když jsem asi před měsícem byl ve Velké Británii na semináři o Evropském občanství. Tam obzvlášť, ale hlavně v maličkostech. Byli tam i pracovníci s mládeží ze sousedních zemí EU či neevropských. Když popisovali, jak těžké bylo dostat víza do UK a jak přes hranice a na letišti, tak jsem byl rád, že to nemusím absolvovat.

Druhá zkušenost s uvědoměním si občanství či bytí součástí EU bylo, když jsme v rámci Erasmu v Belgii navštívili Brusel a díky paní europoslankyni Olze Sehnalové a její asistence měli možnost vstoupit a navštívit Evropský parlament. Dohromady jsme tam strávili asi 30 hodin.

 Jak vypadalo Vašich 30 hodin v této instituci? 

Brzo ráno vstávat a jet vlakem do Bruselu, naštěstí, přímo k parlamentu. Cesta trvala asi hodinu. (Našimi vlaky by cesta trvala hodiny nejméně dvě a hodina čekání na zpoždění J ). V podstatě se jednalo o dva různé dny. Po rentgenové prohlídce a kontrole pasů a občanských průkazů jsme dostali návštěvnické kartičky a s paní asistentkou jsme se ponořili do bludiště. Je to veliký komplex několika budov, které jsou propojeny, výtahy, krky, schody a eskalátory. Předem jsme věděli, díky stránkám parlamentu, které výbory chceme navštívit, účastnit se kde se konají a jaké jsou témata. Například jsme se těšili na účast na výboru pro rozvoj a pro regionální rozvoj (tyto výbory nás zajímali z důvodu našeho studia - veřejná správa a regionální rozvoj), ale také výboru pro lidská práva a kulturu. Výbor většinou trval kolem 4 - 5 hodin, mezi nimi byl čas na oběd v místní kantýně - což byla také zajímavá zkušenost. Ve zbytku času jsme se vydali na „procházku" po parlamentu, pročtení a prozkoumání mnoha tiskovin a místních „obchůdků". Byla tam trafika, kadeřnictví, minimarket, pošta a mnoho dalších. Musím říct, že jsme si užívali každou minutu a okamžik této jedinečné a výborné zkušenosti. Z informací, které jsme načerpali tam, těžíme ještě do dnes. Navíc, mít možnost, tam najít dokumenty v češtině a nechat si všechno překládat do češtiny, to byl pěkný zážitek. Byli místy i vtipné okamžiky, například při přeřeku, jedná z překladatelek, nebo při jistých tématech a jejich rozebírání.

 

  Aktuálně se mluví o problémech eurozóny, které se dotýkají všech členů Evropské unie.

  Jaké problémy však vnímáte Vy?     

 Problém, který si myslím, že EU má, se kromě eurozóny, týká velikého množství byrokracie, různorodosti názorů a možná přílišná snaha eliminovat disparity. Ano, u těch negativních samozřejmě a princip solidarity je zde velmi silným aktérem, dokud silnější země neřeknou dost. Rozhodně by se měla zlepšit finanční situace a eurozóna by měla určit pravidla a případně podniknout opatření, tam, kde pravidla nebudou dodržovat, či nebudou vyhovovat, taková novodobá konvergenční kritéria. Jinak myšlenku evropské unie a integrace vítám a jsem rád, že funguje. Pochybuji, že by to v Evropě fungovalo na principu konfederace, ale nějaké integrace jistě. Myslím, že země se určitě nebudou chtít vzdát své jedinečnosti a suverenity.

Co podnítilo Váš zájem o tento program? Jaké byly Vaše první chvíle v cizině?

Začátek všeho byla přednáška o programu Erasmus na naší fakultě (FaME UTB), a to od studentů, kteří vyjeli v minulosti. S kolegou Honzou Hrbáčkem jsme věděli, že bychom chtěli této možnosti využít, ale říkali jsme si, je čas, tak ve třeťáku nebo až na dalším stupni studia. Dopadlo to tak, že večer po přednášce, jsem měl žádost a papíry vyplněné za sebe i za kamaráda a ten mi to na druhý den podepsal a šli jsme do toho. Rozhodli jsme se jet do Belgie, to hlavně z důvodu, že jsme si chtěli procvičit nejen angličtinu, ale i francouzštinu, tak jsme si vybrali hlavní město Walonské oblasti Liége (Lutych). Ve škole (u nás na univerzitě) stačilo projít anglickým pohovorem, kvůli zjištění našeho stupně angličtiny a poté papírování - to trvalo asi 5 měsíců. Pošta do Belgie s razítky, pošta z Belgie s jejich razítky, dopisy, přípravy, konverzace, zajištění dopravy atd. Čtrnáct dní před vlastním odjezdem jsme si nebyli vůbec jisti, zda odjíždíme nebo ne, naštěstí se vše vydařilo a my na konci srpna 2010 odjeli autobusem vstříc neznámu. Po příjezdu jsme byli chviličku zmatení, než jsme se zoreintovali v nových aspektech, ale po dvou týdnech jsme byli jako doma, velké město, nádherná architektura, jazyk, zvyky a návyky a další...

 

Líbilo se Vám na Vaší nové univerzitě? Setkali jste se i s nějakými překážkami?

Musím říct, že ve škole a spolužáci byli velmi milí. Ve škole nebylo cokoliv problém, to vyřídit, zařídit, to okopírovat, to se domluvit... Vše jsme dokonce řešili s „děkanem" „fakulty" (což jsme tehdy ještě nevěděli) bylo to výborná spolupráce. Slovo „ERASMUS" působilo podobně jakožto ono slavné ABRAKADABRA, vše fungovalo, dokonce jsme u našeho pekaře měli slevu 10%. Pobyt, byl skvělý, spousta nových zkušenostní, znalostí, přátelství, dovedností, když se na to podívám s odstupem, tak není si něco stěžovat. Bylo pár neshod se spolubydlícími kvůli hygieně a organizaci kuchyně, ale tyto problémy jsme zvládli. Výuka byla v podstatě jako by stylem naší střední školy, vše je dohromady - přednášky a cvičení, pracuje se dohromady, třídy jsou klasické. Některé z předmětů trvaly třeba týden v kuse a konec, jiné se opakovaly třeba dva celé dny každých čtrnáct dnů. Jiné předměty měly klasický rozvrh. Z předmětů které jsem měl, kromě angličtiny, bych jmenoval třeba Media marketing, Marketing of the movies, Services marketing, Intercultural marketing, Management computing, Audit marketing, Cost accounting a jiné.  Chodili jsme také na večerní kurzy francouzštiny a angličtina se stala naší mateřštinou. Dospělo to do takových rozměrů, že jsme v angličtině i přemýšleli a člověk, začne používat úplně jinou strukturu věty a jinak mluví. Po třech až čtyřech měsících jsme si všimli velice srandovní věci, a to, že když jsme si povídali s kolegou, tak jsme zapomínali české slovíčka - respektive, si na ně nemohli vzpomenout, dokonce jsme je začali nahrazovat angličtinou a vrchol všeho bylo, že i francouzštinou. Vše mám v paměti uloženo jako velmi pozitivní zkušenost a jel bych rozhodně znovu, kdo můžete, tak se nebojte a vyjeďte!

Jste aktivní i na poli spolupráce mládeže. Představte nám, prosím, Vaše projekty.

To je pravda, dlouhá léta jsem pracoval pro Krajský parlament dětí a mládeže Zlínského kraje (KPDM ZK) a pro Zlín Film Festival - Mezinárodní festival pro děti a mládeže. V KPDM ZK jsem začas na konci 1. ročníku gymnázia, od té doby jsem se snažil udělat něco pro ostatní vrstevníky mladší děti a další lidi, kteří by z mé práce mohli mít užitek. Snažil jsem se přimět mladé lidi být aktivní, naučit se pracovat, mít smysl pro zodpovědnost a organizaci a přemýšlet o své budoucnosti.

Není nic lepšího než vědět a vidět, že se 4 měsíce dřete s projektem - vymýšlíte, analyzujete a papírujete a pak že to krásně vychází, všichni jsou nadšení a líbí se jim to, je to taková velká satisfakce, že člověk pokračuje dál. Je někdy smutné, jak současní mladí lidé tráví čas. Ano spousta má sportovní aktivity, zájmové kroužky, ale někteří, škola, domů, hospoda a tak dále. Také se mi nelíbí, ale to je situace stejná v celé ČR i u dospělých, že se studenti a mladí lidé nezajímají - o politiku, ekonomiku, současnou situaci, ať národní nebo evropskou.

Ať ti, kteří se zajímají, tak na ty je pohlíženo, jako na divné jedince a na ty, co se chtějí před řediteli a učiteli vytáhnout, což osobně nechápu. Bohužel, je to tak, že na toho, kdo dělá něco navíc, se díváme skrz prsty a ptáme se, co tím sleduje. Doufejme, že se to brzy změní a mladí lidé budou mít zájem a svět kolem sebe a o to, co je ovlivňuje.

Eurocentrum Zlín a Krajský parlament dětí a mládeže Zlínského kraje dlouhodobě úspěšně spolupracuje. S kterým projektem jste byl nejvíce spokojený? 

Co si pamatuji za poslední přednášku EC (v rámci KPDM ZK), tak byla v době, kdy se prosazovala Lisabonská smlouva a byla velmi zajímavá a člověku, který nikdy neslyšel podrobnosti a nevěděl o čem je řeč, tak přinesla spoustu informací. Další z přednášek, která proběhla na naší univerzitě, byla o programu Galileo, Pan inženýr mluvil velmi zaujatě, a i když bylo spoustu věcí technických, tak je vysvětlil a každý si mohl odnést své. Když bych měl říct, který projekt si pamatuji nejvíce a bavil mě, tak si vzpomenu na Tour d´Europe. Byla to akce, která byla rozdělena na dvě věkové kategorie a ohledně zemí EU. A z toho co jsem viděl tak to bavilo i účastníky!

Co si slibuji od spolupráce EC a KPDM ZK? Především je to úžasná zkušenost a možnost. Udělat přednášky, semináře, soutěže a workshopopy. Naučit nejen ostatní, spolužáky, přátele a mladé lidi o EU či vůbec jen o participaci, možnostech Erasmu, ale i sebe a to je odměna za aktivitu. Přeji této spolupráci hodně štěstí, dobrou společnou komunikaci a ono pověstné „Live long and prosper!"

 

A slovo závěrem...

Všem ostatním studentům bych popřál spousty štěstí, hlad po informacích a využití všech možností vzdělávání, práce, cestování a všeho, co současná situace umožňuje. Kdo chcete, vyjeďte, kdo nechcete, začněte chtít, naleznete nové přátele, dozvíte se něco nového o světě a hlavně o sobě. Nikdy nevíte, kdy tyto zkušenosti, kontakty a informace se vám budou v budoucnosti hodit. A navíc to pěkně vypadá v životopisu J

Evropské unii, přeji vývoj správným směrem - ať udělají správné rozhodnutí, napravení ekonomické zkušenosti, ať potom nemusíme prosit jinde a ať se postaví na nohy. Posilte kohezní politiku, strukturální fondy a jednotlivé země - začněte splácet dluhy, protože, když jsou nemocné základy, tak dům dlouho nevydrží a to samé platí pro EU, když budou nemocné jednotlivé země, tak pár zdravých to nezachrání a jen budou pohřbeny pod sutinami, takže hodně štěstí a ekonomického zdraví!

Fotogalerie