Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Rozhovor s Tomio Okamurou o EU

Evropa v nás - cyklus rozhovorů s osobnostmi Zlínského kraje

Vážení čtenáři,

v rámci březnového cyklu rozhovorů Evropa v nás  jsme pro Vás připravili rozhovor s panem Tomiem Okamurou, který má své kořeny i ve Zlínském kraji. V rozhovoru naleznete jeho odpovědi na otázky jaké je podle něj Evropská unie nebo co pro něj znamená pojem ,,euroguláš,,.  

Lívia Pekajová, vedoucí Eurocentra Zlín

 

 

     

 

Co pro Vás znamená Evropská unie?

 

Evropská unie je pro mne projekt, který je nehotový a funkční jen zčásti. Máme společné hranice, přesněji v rámci té naší Evropy jsme hranice zrušili.  Padla cla a dovozní bariéry. To je velmi důležitý a skvělý fakt. Mohli bychom mít společnou zahraniční politiku alespoň v zásadních věcech - tu ale nemáme. A zřejmě mít jen tak nebudeme. Zájmy silných velkých i malých zemí se mnohdy liší a vedení EU dnes neumí najít priority, které by byly prospěšné celku. EU se neumí postavit za svého člena - viz naše kauza s kanadskými vízy. 

Neumí se postavit za naše ekonomické zájmy - s Čínou vyjednávají země individuálně  a nikdo není schopen nastavit v EU rovnoprávná pravidla pro dovoz čínského zboží. Tím mám na mysli, aby výrobky z neevropských zemí podléhali stejným normám jako ty evropské. Protože pak by se mnohé ceny srovnaly. Asijské dovozy ničí naše výrobce ne proto že by byly kvalitnější nebo naši výrobci neschopní. Ničí je pouze evropské normy, které nemusí jiné země plnit a které jim neprodražují výrobu. Evropská unie by mohla být kvalitním funkčním společenstvím rovnoprávných zemí bez ekonomických bariér. Zatím to je tak, že spoustu bariér si v rámci EU sami vytváříme. EU je pro mne také symbolem nesmyslných dotací, které trhu škodí a okrádají daňové poplatníky. 

 

V jednom ze svých rozhovorů tvrdíte že, cituji: "Politika sama je správa věcí veřejných, a měla by být odpovědností každého z nás." Nemáte strach, že když si občané volí své zástupce do Evropského parlamentu, tak tito zastupují pouze své osobní zájmy, popř. společné zájmy svých politických stran více, než zájmy těch voličů, kteří je zvolili
právě proto, aby prosazovali jejich zájmy v jejich regionech?

 

Kdybychom takhle uvažovali - tedy že nemůžeme druhým lidem věřit tak bychom strachem nemohli vyjít ani na ulici. Samozřejmě všichni v posledních letech stále víc ztrácíme důvěru ve volené zástupce. Cesta je jenom jedna  - větší demokratičnost výběru poslanců a jejich větší  odpovědnost voličům. Například stoprocentní důvěru i odpovědnost mají zapatističtí zastupitelé v mexickém Chiapasu - "Poslanci", zastupitelé, jsou na téměř neomezenou dobu - neexistuje volební období. Dokud poslanec pracuje ke spokojenosti indiánů, které zastupuje, tak je ve funkci. V okamžiku, kdy důvěru ztratí, končí na vteřinu. Asi se budeme divit, ale prý to funguje stoprocentně - v posledním desetiletí tam prý své voliče nezklamal jediný zastupitel.

Nezanedbávají podle vás europoslanci své regiony pro svůj vlastní prospěch či prospěch v zájmu svých politických stran?

Těžká otázka - netuším co vlastně většina poslanců dělá. Zčásti to je chyba i našich médií kteří o našich zastupitelích v Bruselu prakticky neinformují. Vidět jsou pouze Honza Zahradil nebo Vladimír Remek - ten z důvodu úvah komunistů o prezidentském kandidátovi. Ti další se už zřejmě rozpustili v bruselském euroguláši.

 

Říká se, že českému politickému spektru chybí velké osobnosti. Domníváte se, že je to způsobeno tím, že mladý člověk s ideály, jenž přijde do politiky ze svého regionu je po vstupu do velké politiky okamžitě semlet většinou a tak nabude dojmu, že tato prosazuje jen své cíle a ne zájmy občanů?

Velké osobnosti chybí prostě proto, že skutečně nejsou, respektive je jich málo a to málo nemá dnes potřebu do politiky vstoupit. Nálada společnosti je politikům tak nepřátelská, že do politiky z těch úspěšných by šel jen kamikadze. Dnes se do politiky derou spíš lidé, kteří v ní vidí šanci na dobrou obživu. Jinak k ještě vaší otázce -  skutečnou osobnost žádná většina nesemele. Osobnost semele většinu. 

 

Koho z bývalých českých státníků si umíte představit na současné politické scéně? Jak by podle Vás reagovali na aktuální dění v Evropské unii?

Myslím že žádný skutečně velký člověk by nám moc radosti nepřinesl. Velcí lidé bývají nepříjemní v tom, že až moc často říkají pravdu - nepříjemnou. Masaryk byl ve své době hromadně nenáviděný - médii i vlasteneckým lidem. Reputaci mu zachránila paradoxně až válka. Masaryk by dnes bojoval s prolhanými médii, s korupčníky v politice, s politickou korektností a místo žida Hilsnera by dnes veřejně hájil právo na spravedlivý soud Vlastimila Pechance. Osobnosti, které dokážou statečně mluvit proti davu tu máme - jen netušíme že jsou osobnosti. V normálním životě moc šancí na úspěch nemají. Jejich čas přichází jen ve velkých dějinných zlomech, v časech krizí - kdy národ jaksi prohlédne a své proroky pozná - ať už to je Masaryk nebo Havel. 

Stejně tak se říká, že Evropské unii chybí velcí státníci, kteří by dovedli semknout občany, nejen svých zemí, proti ekonomické krizi. Souhlasíte s tímto tvrzením? Jak odhadujete její následný vývoj?

EU je z velké části odkladištěm a trafikou politiků, kteří skončili na domácí scéně -  když je odkoply vlastní strany a občané. Schopní lidé s vizemi jsou tam výjimkou. Vždyť nouzi o ně máme i doma.

 

Děkujeme za rozhovor, Lívia Pekajová, Michal Kubáň