Ondřej Žáček, psáno pro Euroskop, 23.4. 2012
Německý Spolkový sněm má v pátek 25. května na programu druhé a třetí čtení a případné schvalování zákona o přijetí Evropského stabilizačního mechanismu (ESM). Podle německého ministerstva financí stačí k jeho schválení prostá většina. Existují ale i jiné pohledy – například Centrum pro evropskou politiku (CEP) tvrdí, že je zapotřebí kvalifikované dvoutřetinové většiny. Ani ta však nemusí být dostatečná.
Podle názoru Prof. Wolfganga Kahla a Dr. Andrease Glasera z Heidelberské univerzity, který zveřejnili ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, jsou totiž povinnosti vyplývající z ESM takového rozsahu, že mění identitu německé ústavy. Proto je nutné ještě potvrzení v celonárodním referendu.
Jejich názor se zakládá na článku 146 Základního zákona, který říká, že stávající ústavní úprava může být nahrazena jinou ústavou pouze svobodným rozhodnutím německých občanů. A toto rozhodnutí lze jednoznačně učinit právě v referendu.
Kahl a Glaser vidí hlavní změnu ve velkém omezení autonomie německého parlamentu při rozhodování o vlastním rozpočtu. V případě přistoupení k ESM totiž na příkaz Rady guvernérů, respektive Generálního ředitele ESM, jenž může rozhodovat pod vlivem neodkladnosti a případných nevyčíslitelných škod hrozících v případě prodlení, bude muset členský stát zúčastněný na „mechanismu“ bezpodmínečně odeslat určitou částku do sedmi dnů (článek 9). Tento rozhodovací proces rozhodně nedostatečně kompenzuje projednávání finanční pomoci v příslušném parlamentním výboru nebo dokonce hlasování na sněmovním plénu.
Navíc poskytnutí pomoci konkrétnímu státu se zakládá na domněnce, že je v rámci zachování finanční stability celé eurozóny samo o sobě nutné, a vůbec se přitom nezjišťuje, jestli není nestabilita zaviněna samotným státem. Tato solidarita jde tedy dokonce až za hranice obdobné německé úpravy ve vztahu mezi federací a jednotlivými spolkovými zeměmi.
Další změna spočívá v přesunu odpovědnosti za dluhy jednotlivých států. Finanční pomoc totiž nespočívá pouze v půjčkách předluženému účastníkovi ESM, ale i v nákupech jeho prakticky bezcenných nově emitovaných dluhopisů. To samozřejmě jen upevní vzájemnou finanční závislost participujících států a prakticky tak z dnešní individuální státní fiskální odpovědnosti vytvoří odpovědnost kolektivní. Relevantní otázkou je, zda taková změna nezakládá cestu k tzv. eurobondům, proti kterým se Angela Merkelová i při nedávné návštěvě Prahy poměrně jasně vymezila.
Postoj politiků je vůči referendu spíše skeptický. Nemusí za tím být jen obava z odmítnutí ze strany německých občanů, ale také otázka celkové vhodnosti pořádat referenda obecně o záležitostech zahraniční, obranné nebo finanční politiky. O té pochybuje i předseda Spolkového ústavního soudu Andreas Vosskuhle. Ten referendum uznává za užitečný doplněk parlamentního procesu, ale pochybuje o značně populistické rovnici, že více plebiscitů znamená i více demokracie Zda je pro změny spojené s ESM referendum nutné nebo ne, se uvidí v následujících týdnech. A kdo ví, možná o tom bude na základě stížnosti rozhodovat právě německý Ústavní soud.
Autor: Ondřej Žáček, psáno pro Euroskop
