Audit dotací EU na modernizaci zemědělských podniků


Jan Kinšt a Martina Melíšková, Evropský účetní dvůr, 10.7 2012

Nedávno publikovaná zpráva Evropského účetního dvora shrnuje výsledky auditu výdajů EU určených na investiční projekty v zemědělských podnicích členských států. Auditoři zjistili, že 11 miliard EUR z evropského rozpočtu na rozvoj venkova mohlo být utraceno lépe, kdyby se projekty zaměřovaly na priority EU a specifické potřeby členských států.

Prověrka veřejných výdajů

Zvláštní investiční opatření s názvem „Modernizace zemědělských podniků“ je financováno prostřednictvím politiky rozvoje venkova, přičemž část celkových nákladů hradí členské státy ze svých národních rozpočtů. V současném programovém období 2007 – 2013 přidělila EU na toto opatření 11,1 miliardy EUR, tedy asi 11 % všech plánovaných výdajů na rozvoj venkova.

Auditoři zjišťovali, jak je toto opatření řízeno Evropskou komisí a jak bylo prováděno členskými státy. Kromě šetření v Komisi, navštívili auditoři sedm členských států a u dalších tří provedli dokumentární prověrku. Celkem přezkoumali vzorek 100 investičních projektů s cílem analyzovat proces jejich výběru. 21 projektů ze vzorku přímo navštívili a hovořili s konečnými příjemci.

Modernizovat nestačí

Z šetření vyplynulo, že většina příjemců investuje získané dotace do nákupu nových strojů, vybavení a budov, anebo do renovace starých objektů. Vzhledem k tomu, že investice tohoto typu prakticky vždy znamenají jistou míru modernizace, mohl Účetní dvůr ve své zprávě konstatovat, že všech 100 projektů dosáhlo nebo pravděpodobně dosáhne cíle modernizovat příslušný podnik a/nebo zemědělské odvětví. Auditoři však zároveň zdůrazňují, že pokud jde o priority EU, jako například inovaci, kvalitu a diverzifikaci, ne vždy stačí pouze investovat do nového vybavení. Veřejnou podporu by podle Účetního dvora měly čerpat výhradně projekty, které se zaměřují na dohodnuté priority EU a na konkrétní potřeby daného členského státu nebo regionu.

Platná legislativa a její aplikace v členských státech

Podle nařízení Komise musí členské státy zacílit investiční podporu na jasně stanovené potřeby venkovských oblastí. Měly by proto projekty vybírat na základě restriktivních kritérií způsobilosti a zároveň stanovit finanční stropy pro podporu s ohledem na velikost projektu. Ze souboru takto vybraných způsobilých projektů by pak měly provádět další, užší výběr na základě zvláštních kritérií. Ve výsledku by tak podporu čerpaly jasně zacílené projekty, které znamenají pro EU a daňové poplatníky v členských státech coby poskytovatele finančních zdrojů efektivní zhodnocení prostředků.

Jak ukázal audit, míra zacílení projektů se v členských státech výrazně liší. Dobře fungující systém výběru projektů má například Itálie, konkrétně Benátsko, kde jsou ze způsobilých žádostí vybírány projekty zohledňující priority definované v regionálním programu rozvoje venkova. Přednost mají projekty přínosné pro životní prostředí, zvýšení hodnoty produktů, integraci podniků, přeměnu a restrukturalizaci určitých zemědělských odvětví a projekty realizované v horských oblastech. Auditní zpráva uvádí příklad projektu na výstavbu skladu a chladírny jablek, který byl vybrán k financování, protože odpovídal prioritám ekologického zemědělství, byly při něm využity fotovoltaické panely ke snížení spotřeby energie a jednalo se o projekt v horské oblasti.

Naopak jiné členské státy buď žádná zvláštní výběrová kritéria nenastavily (Belgie, Lucembursko a Polsko), anebo je neuplatňovaly. V Německu, Španělsku, Francii, Maďarsku a Portugalsku byly sice všechny způsobilé projekty ohodnoceny na základě celostátních výběrových kritérií, dotace však nakonec získaly všechny tyto projekty, neboť na dané opatření byl k dispozici dostatečný rozpočet. V Polsku naopak rozpočet nestačil, neboť zde nebyla nastavena žádná výběrová kritéria a o podporu mohly žádat téměř všechny podniky ve všech zemědělských odvětvích. Poptávka tak výrazně předčila počet projektů, které bylo možno financovat. Auditoři zjistili, že polské úřady při první výzvě v roce 2007 schvalovaly žádosti v pořadí, v jakém byly předloženy, a to až do vyčerpání rozpočtu. Během druhé výzvy v roce 2009 se výběr prováděl nahodile, opět dokud nebyl vyčerpán rozpočet. Kritéria pro výběr investičních projektů byla v Polsku zavedena teprve od října 2010.

Komise schvaluje i nezacílené programy rozvoje venkova

Na polském příkladu auditoři poukazují na další problém související se zacílením projektů. Jde o práci Komise, která schvaluje programy rozvoje venkova vypracované členskými státy. Audit odhalil, že Komise věděla o navrhovaném postupu polských úřadů vyřizovat žádosti v pořadí, v jakém jsou předloženy, a nikoli na základě řádného výběru. Přesto polský program rozvoje venkova v září 2007 schválila. Stejně tak Komise schválila i další nezacílené programy dalších členských států. Právní předpisy přitom vyžadují, aby členské státy ve svých programech dostatečně doložily, že investiční opatření jsou zaměřena na jasně definované cíle, které odrážejí zjištěné územní potřeby a strukturální znevýhodnění.

Málo efektivní monitorovací systém

Za účelem sledování pokroku v plnění programu rozvoje venkova vytvořila Komise spolu s členskými státy tzv. „Společný rámec monitorování a hodnocení“. Tento rámec funguje na základě ukazatelů finančních vstupů, výstupů a výsledků. Audit nicméně odhalil, že ukazatele definované pro opatření na modernizaci zemědělských podniků nejsou relevantní pro sledování výsledků, jichž bylo dosaženo zacílením financovaných projektů na určité priority EU nebo specifické územní potřeby. Údaje ve společném rámci jsou navíc málo spolehlivé a neumožňují provést srovnání mezi jednotlivými členskými státy nebo regiony.

Rizika pro efektivnost podpory

Účetní dvůr také zjišťoval, jakým způsobem dohlížejí členské státy na to, aby dotace byly poskytovány pouze životaschopným podnikům, a aby byla zaručena ekonomická udržitelnost podpořených investic. Ze šetření vyplynulo, že všechny kontrolované členské státy požadovaly, aby zájemci o podporu nějak doložili ekonomickou udržitelnost svého podniku či projektu. Ovšem typ a rozsah předložených důkazů se v jednotlivých státech výrazně lišil. Například zemědělci v Lucembursku musí u větších investic předložit potvrzení, že svůj investiční projekt konzultovali s ekonomickým poradcem. Tento doklad ale obsahuje jen shrnutí hrubého zisku podniku a projektových základů, nikoli výsledek ekonomické analýzy. V Polsku musí žadatelé prokázat udržitelnost projektu jen v případě, kdy v žádosti zaškrtnou, že se jejich projekt zaměřuje na „zvýšení hrubé přidané hodnoty“, tzn. na zlepšení ekonomické výkonnosti podniku. Jen v takovém případě zahájí správní orgány další analýzu jejich žádosti. Asi nepřekvapí, že u žádného z deseti projektů, které Účetní dvůr kontroloval, nebyl tento cíl uveden, takže jejich udržitelnost se nijak nekontrolovala.

Auditoři dále zjistili, že ve Španělsku, Itálii, Lucembursku a Portugalsku byla polovina projektů z prověřovaného vzorku zahájena, anebo i dokončena ještě před udělením dotace. Auditoři upozorňují, že v těchto případech významně roste riziko tzv. efektu mrtvé váhy, což je situace, kdy by byl dotovaný projekt zcela nebo zčásti realizován i bez grantové podpory.

V souvislosti s tímto zjištěním auditní zpráva uvádí, že pro období rozvoje venkova 2014 – 2020 Komise již výslovně stanoví, že členské státy mohou za způsobilé výdaje považovat pouze ty, které vznikly až po schválení dotace.

Doporučení k nápravě

V reakci na zjištěné nedostatky Účetní dvůr doporučuje, aby byla podpora poskytována na základě jasných a relevantních výběrových kritérií, zohledňujících celostátní a regionální potřeby a celkové priority EU. Členské státy by měly tato kritéria spolu s přesným popisem procesu pro výběr projektů uvádět v programech rozvoje venkova předkládaných Komisi a Komise by se při schvalování těchto programů měla přesvědčit, že byly uvedené požadavky opravdu splněny. Pro usnadnění monitorování výsledků opatření na modernizaci zemědělských podniků by Komise měla zajistit, aby byly k dispozici relevantní a spolehlivé údaje. Členské státy by měly dohlédnout také na to, aby se podpora neposkytovala na projekty s nejistou životaschopností.

Autor: Jan Kinšt, Martina Melíšková, Evropský účetní dvůr

Sdílet tento příspěvek