Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Nejisté perspektivy finanční perspektivy 2014–2020

Petra Kuchyňková, 29.11. 2012, psáno pro Euroskop
euro - peníze

Intenzivní debata o finanční perspektivě pro období 2014-2020 probíhá v EU od června 2011, kdy Komise zveřejnila dlouho očekávaný soubor návrhů, které se týkaly nejen výdajové, ale také příjmové stránky rozpočtu. Balík zveřejněných návrhů obsahoval důležité dokumenty jako Sdělení s názvem „Rozpočet pro Evropu 2020" (část I a II); Návrh meziinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem (EP), Radou a Komisí o spolupráci v rozpočtových záležitostech a finančním řízení; Návrh nařízení Rady zakotvující víceletý finanční rámec pro roky 2014-2020 a Návrh rozhodnutí Rady týkající se systému vlastních zdrojů EU (později novelizován).

Sdělení „Rozpočet pro Evropu 2020" mělo 2 části, z nichž první obsahovala v kon­krétních číslech návrh rozložení výdajů v ob­lasti závazků pro jednotlivé rozpočtové roky finančního období 2014-2020 a jejich distribuci do jednotlivých hlavních rozpočto­vých kapitol.

Neméně důležitá druhá část představovala politický dokument věnovaný jednotlivým prioritním oblastem, politickým cílům a ná­strojům pro jejich dosažení, nastiňovala přitom i klíčové body případných reforem, kterými by tyto oblasti měly projít. Důležité je to především v oblastech zahrnujících z výdajového hlediska nejnáročnější politiky, kohezní a zemědělskou.

Z hlediska konkrétních čísel návrh Komise počítal s 5% nárůstem výdajů oproti období 2007-2013 v oblasti závazků, celková částka plánovaná na období 2014-2020 tak činila 1 025 mld. € (v cenách z roku 2011).

Komise od počátku novou finanční perspektivu prezentovala jako rozpočtový výhled, který má být v souladu s cíli Strategie Evropa 2020, s nárůstem výdajů oproti období 2007-2013 se proto počítalo především v oblastech podpory vzdělávání, dopravní politiky (především budování transevropských sítí), energetiky a telekomunikací. Komise naopak přistoupila ke zmražení a celkovému snížení plateb v rozpočtové kapitole týkající se udržitelného růstu a přírodních zdrojů, jejíž součástí je i společná zemědělská politika (SZP). Vzhledem k plánovaným úsporám, které se měly uskutečnit nejen v oblasti SZP, ale také regionální a kohezní politiky, byl součástí návrhu Komise také nástin reforem v těchto oblastech.

Právě otázky reformy SZP a především reformy kohezní politiky po roce 2013 se následně staly nejdiskutovanějšími tématy v souvislosti s výdajovou stránkou nové finanční perspektivy během negociací o její finální podobě. Ty probíhají především na půdě Rady; nařízení zakotvující po právní stránce ví­celetý finanční rámec pro roky 2014-2020 totiž musí být Radou přijato jednomyslně. Nutný je ale také souhlas EP, protože EP je spolu s Radou a Komisí také účastníkem meziinstitucionální dohody o spolupráci v rozpočtových záležitostech a finančním řízení.


Dosavadní jednání a klíčové body



Výdaje a úspory

Jednání o výdajových prioritách finanční perspektivy 2014-2020 odstartovala na zasedání Rady pro všeobecné záležitosti v lednu 2012. Již zde se projevily rozdílné pozice zemí, které podporují úspornou variantu, a zemí, které prosazují zachování relativně štědrého financování společných politik z rozpočtu EU. Katalyzátorem debaty mezi členskými státy se navíc v současnosti stala ekonomická situace v EU.

Příznivci úsporných variant jako silný argument používají fakt, že členské státy jsou dnes nuceny k úsporné politice na národní úrovni, což by se mělo odrážet také v rozpočtové politice EU jako celku. K velkým kritikům návrhu Komise od počátku patřili např. zástupci Německa jakožto země náležející mezi významné čisté plátce. Zástupci těchto zemí označovali návrh jako nerealistický a záhy zformovali skupinu stejně smýšlejících států prosazující rozpočtové úspory především ve výdajově náročných politikách (kohezní politice a částečně SZP, i když zde není skupina čistých plátců zcela jednotná, zachování „silné SZP" tradičně prosazuje Francie). Jiní aktéři naopak současný stav považují za signál toho, že by se právě finanční perspektiva a finanční impulzy ze společného rozpočtu měly významně podílet na nastartování ekonomické­ho růstu v EU v souladu s prioritami strategie Evropa 2020.

Již od počátku tak bylo zřejmé, že hledání konsensu bude tentokrát ještě obtížnější než v minulosti. Ke sporným bodům jednání náležely i plánované dílčí změny v oblastech kohezní politiky a reforma SZP.


Kde vzít zdroje?

Komplikace při hledání konsensu mezi členskými státy se ovšem netýkaly jen výdajové stránky rozpočtu EU pro nadcházející období. Významné rozpory se záhy projevily také v otázkách navrhovaných změn v oblasti rozpočtových zdrojů. Komise totiž v oblasti vlastních zdrojů navrhla zavede­ní daně z finančních transakcí (FTT) a změny týkající se zdroje založeného na DPH. Podle odhadů Komise se měly nové zdroje podílet na ročních příjmech rozpočtu EU téměř 40 %, což mělo přispět také ke snížení kdysi „doplňkového", nyní de facto hlavního příjmového zdroje rozpočtu, jímž jsou příspěvky člen­ských zemí kalkulované na základě jejich HNP.

Zdroj založený na DPH by měl jako doposud spočívat ve fixním určení procentuálního podílu DPH vybírané v členských státech, který bude odváděn do společného rozpočtu. Zatímco dosud tento podíl činil 1 % (v 80. a 90. letech 20. století to bylo přechodně 1,4 %), Komise navrhovala rozmezí 1-2 % DPH. Z odvodů měly být vyňaty položky spadající do nízké sazby DPH, tedy (v některých zemích) potraviny, ošacení ap.


Petr Nečas
Českou delegaci na Evropské radě vedl premiér Petr Nečas (foto: vlada.cz)


Budoucnost korekčních mechanismů

Dalším důležitým sporným bodem je budoucnost korekčních mechanismů. Pro Velkou Británii je to tradiční otázka rabatu zavedeného v roce 1984. Komise plánovala zrušit dosavadní systém korekčních mechanismů včetně britského rabatu a nahradit jej jiným systémem, který by měl čistým plátcům nadále zajistit únosnou pozici ve vztahu k rozpočtu EU. Tento nový systém by se měl z čistých plátců týkat Velké Británie, ale také Německa, Nizozemska či Švédska, naopak by již neměl zahrnovat Rakousko.


Sporná otázka daně z finančních transakcí


Komise předložila návrh směrnice o společném systému daně z finančních transakcí krátce po zveřejnění balíku návrhů týkajících se finanční perspektivy 2014-2020 (v září 2011), čímž vyvrcholila více než roční intenzívní diskuse v EU o zavedení tzv. Tobinovy daně (nazvané podle návrhu Jamese Tobina, držitele Nobelovy ceny za ekonomii, který na počátku 70. let 20. století navrhl daň z finančních transakcí, která by se vztahovala na separátní přeshraniční operace), případně bankovní daně, která by se vztahovala přímo na finanční instituce a jejich finanční aktivity.

Komise dala nakonec přednost zavedení daně z finančních transakcí, tedy daně z obratu, přičemž v jejím úsilí jí několikrát vyjádřil podporu také EP.


Argumenty Komise pro zavedení FTT

  • Finanční sektor by měl „spra­vedlivým dílem přispívat ke konsolidaci veřejných financí v členských státech, protože hrál roli při vzniku hospodářské krize"
  • Finanční sektor je „ve srovnání s jinými v současné době zdaněn nedo­statečně" (nevztahuje se na něj DPH)
  • Koordinovaný rámec na úrovni EU napomůže posílení jednotného trhu EU
  • Komise spekulovala, že zavedení FTT na úrovni EU posílí pozici EU při podpoře společných pravidel pro zavedení takové daně na úrovni G20 či na globální úrovni


Obsah návrhu

  • Daň by se měla týkat veškerých transakcí s finančními nástroji mezi finančními institucemi (investiční podniky, organizované trhy, úvěrové instituce, pojišťovny, subjekty kolektivního investování a jejich manažeři, al­ternativní, např. hedgeové investiční fondy, společnosti poskytující finanční leasing ap.). Mělo by postačovat, pokud v EU bude usazena jen jedna ze stran této transakce, vpřípadě, že jsou v EU usazeny obě strany, zaplatí daň obě.
  • Daň se nemá vztahovat na občany a podniky, ani na transakce finančních institucí s národními centrálními bankami nebo s ECB.
  • FTT má pokrývat 85 % všech transakcí, neměla by se ale dotknout hypoték, bankovních úvěrů, pojistných smluv a ji­ných běžných finančních činností prováděných jednotlivci nebo malými podniky. Výjimkou by mělo být obchodování sdluhopisy ze strany občanů nebo podniků.
  • Výměna akcií a dluhopisů by měla být zdaně­na minimální sazbou 0,1 % a deriváty sazbou 0,01 %. Základ daně by měl být definován „na základě obchodních činností prováděných finančními institucemi".
  • Finanční instituce mají FTT platit členským státům ihned na základě pro­vedených transakcí, před vzájemným započtením a vypořádáním.
  • FTT ssebou nese i povinnost podávání daňových přiznání, která by měly finanční instituce podávat příslušným finančním úřadům, stejně jako vést podrobné zázna­my o provedených finančních transakcích.
  • Příjmy zFTT (odhadované na cca 57 mld. € ročně) by měly být rozdělovány mezi EU a členské státy. Přesně nedefinovaná část by měla být využita jako vlastní zdroj rozpočtu EU, který by snižoval příspěvky členských států založené na HND.
  • Členské státy mají mít možnost zdanit finanční transakce i vyšší sazbou, a zvýšit tak svůj výnos ztéto daně.
  • EK počítala se zavedením FTT k 1. 1. 2014


Reakce členských států a dalších aktérů a sporné body

  • Pro schválení je nutná jednomyslnost.
  • Proti dani se od počátku jednoznačně postavila Velká Británie (argumentace nesmyslností a škodlivostí FTT v případě, že by nebyla zavedena globálně), Švédsko (špatné zkušenosti v minulosti s vlastní FTT, jejíž zavedení mělo za následek přesun finančních operací do jiných zemí, především do Británie), ČR (vedle dalších důvodů i argument, že EU by neměla získat takto masivní právo vybírat daně), Polsko, Nizozemsko, Malta či Irsko.
  • Jednoznačně pro od počátku Francie, Německo, Rakousko, Belgie, Finsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko.
  • Pro FTT se vyslovil také EP, jehož plénum 23. 5. 2012 přijalo zprávu Anny Podimata k návrhu na za­vedení FTT. EP navíc požadoval, aby FTT byla splatná i mimo EU (respektive mimo ty členské státy EU, které FTT nakonec zavedou), byly-li obchodované cenné papíry na jejich území původně emitovány. Placení FTT se též mělo vyhnout méně institucí, než původně plánoval návrh Komise. Je však třeba připomenout, že EP je v této věci pouze konzultován.


Zavedení posílené spolupráce?

  • Vzhledem k nemožnosti dosáhnout konsensu bylo navrženo využití instrumentu posílené spolupráce, na jednání Rady 9. 10. 2012 deklarovalo podporu této iniciativě 11 členských států (Belgie, Estonsko, Francie, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko).
  • Instrument posílené spolupráce do primárního práva EU uvedla Amsterodamská smlouva, tento nástroj byl však kvůli relativní složitosti procedury po řadu let nevyužíván (nutnost naplnění požadavku minimálního počtu členských států účastnících se aktivity, dle platného primárního práva 9, návrh podává Komise, musí se tedy s příslušnou aktivitou ztotožnit). Členské státy proto dávaly v případě nemožnosti dosažení konsensu přednost spíše mezivládní spolupráci. Poprvé byl tento mechanismus využit v oblasti justiční spolupráce, konkrétně v otázce rozhodného práva ve věcech manželských, dále potom v kauze evropského patentu. Mechanismus posílené spolupráce v rámci platného primárního práva upravují čl. 20 Smlouvy o EU revidované Lisabonskou smlouvou a čl. 326-334 Smlouvy o fungování EU.
  • Zahájením posílené spolupráce podpořila Komise i  EP, zůstává však řada otazníků: Bude FTT zavedena v rámci eurozóny, když někteří její členové zatím vstup do posílené spolupráce odmítají? Splňuje posílená spolupráce v tomto případě nutnou podmínku, že příslušná aktivita nesmí být v nesouladu s vnitřním trhem EU (vyjádření Velké Británie, že v takovém případě bude zvažovat kroky proti posílené spolupráci)?

Evropská rada - family foto
Family foto na Evropské radě v Bruselu 22.-23. listopadu 2012 (foto: European Council)


Důležité otázky jednání
a pozice aktérů


Komplikovaný charakter měla i jednání o výdajové stránce finanční perspektivy, která se opakovaně uskutečňovala na půdě Rady pro všeobecné záležitosti během roku 2012. Dánské předsednictví Rady shrnulo projednávané otázky do tzv. jednací osnovy, která obsahovala jednotlivé výdajové kapitoly, prozatím bez konkrétních čísel představujících plánované výdaje. Jednání se nejprve věnovala méně sporným otázkám, byla z nich tedy zpočátku vyloučena témata SZP a kohezní politiky, v příslušných tematických formacích Rady však paralelně probíhala poměrně složitá jednání o reformách těchto politik.

V červenci 2012 ještě Komise zveřejnila mírně pozměněný návrh finančního výhledu, a to jednak z toho důvodu, že do něj byly zapracovány rozpočtové konsekvence vstupu Chorvatska do EU, jednak z toho důvodu, že původní odhady hospodářského růstu na nadcházející období z června 2011, na nichž byla výdajová stránka finanční perspektivy postavena, se ukázaly jako příliš optimistické. Komise proto ještě mírně navýšila výdaje v Kapitole 1 (Inteligentní růst bez vyloučení), která zahrnu­je nejen výdaje na strukturální politiku, ale např. i prostředky určené na programy podporující vědu, výzkum a vzdělávání, a v Kapitole 2 (Udržitelný růst: Přírodní zdroje), která zahrnuje také SZP. Bez podstatnějších změn ponechala výdaje v oblastech bez­pečnosti a občanství a globální Evropy (SZBP). Tyto změny byly každopádně i ze strany Komise charakterizovány jako spíše mechanické a neměnící nic podstatného na původním návrhu.


Revidovaný návrh finanční perspektivy 2014-2020

(v mil. € a cenách 2011)

Závazky

2014

2015

2016

2017

2018

2019

2020

Celkem 2014-2020

1. Inteligentní a udržitelný růst

64 769

67 015

68 853

70 745

72 316

74 386

76 679

494 763

z toho výdaje na hospodářskou, sociální a územní soudržnost

50 464

51 897

53 177

54 307

55 423

56 474

57 501

379 243

2. Udržitelný růst: Přírodní zdroje

57 845

57 005

56 190

55 357

54 357

53 371

52 348

386 473

z toho výdaje na řízení trhů a přímé platby

42 363

41 756

41 178

40 582

39 810

39 052

38 309

283 050

3. Bezpečnost a občanství

2 620

2 601

2 640

2 679

2 718

2 757

2 794

18 809

4. Globální Evropa

9 400

9 645

9 845

9 960

10 150

10 380

10 620

70 000

5. Administrativa

8 622

8 755

8 872

9 019

9 149

9 301

9 447

63 165

z toho administrativní výdaje institucí

7 047

7 115

7 184

7 267

7 364

7 461

7 561

50 999

6. Kompenzace

27

0

0

0

0

0

0

27

ZÁVAZKY CELKEM

143 282

145 021

146 400

147 759

148 690

150 195

151 888

1 033 235

Jako % HND EU

1,10 %

1,09 %

1,08 %

1,08 %

1,07 %

1,06 %

1,06 %

1,08 %

PLATBY CELKEM

133 976

141 175

144 126

138 776

146 870

144 321

138 356

987 600

Jako % HND EU

1,03 %

1,06 %

1,06 %

1,01 %

1,06 %

1,02 %

0,96 %

1,03 %

Zdroj: Press Releases: Commission updates its Multiannual Financial Framework proposal with latest data (IP/12/754)


 


Revidovaný návrh se následně střetl s odlišnými stanovisky skupin stejně smýšlejících zemí na jednání Rady v červenci 2012. Zvýšení celkového výdajového stropu v platbách z 1 % HND EU na 1,03 % v rámci revidované verze návrhu nepřijala s nadšením skupina čistých plátců prosazující rozpočtové úspory.

Po dánském předsednictví v první polovině roku 2012 převzalo klíčovou odpovědnost za jednací osnovu týkající se nové finanční perspektivy předsednictví kyperské, které předložilo revizi této osnovy. Počítá s omezováním výdajů, a to ve všech okruzích, tedy ve všech rozpočtových kapitolách. Nedostatek konsensu mezi členskými státy ovšem nadále přetrvává, a to nejen mezi již zmiňovanou kohezní skupinou a skupinou stejně smýšlejících států hájících rozpočtové úspory, ale částečně i napříč těmito skupinami. Důležitou otázkou se totiž stává nejen to, zda šetřit, ale také kde šetřit. Rezolutně proti úsporám v oblasti SZP se vyjadřuje Francie, kterou v tomto postoji nej­silněji podporuje Irsko, částečně také Německo, Rakousko, Belgie, Finsko, Řecko, Lucembursko, Malta, Portugalsko, Rumunsko a Španělsko.

Je tedy jasné, že ani skupina států prosazujících v Radě úspornou variantu finanční perspektivy zdaleka není např. v otázce budoucnosti výdajů na SZP jednotná.

Do sporu o výdaje finanční perspektivy navíc zasahuje Komise, která se neztotožňuje s perspektivou úsporných zemí, a EP, který v nelegislativním usnesení přijatém na plenárním zasedání 23. 10. 2012 členské státy vyzval, aby se vyvarovaly škrtů, a to především v oblasti výzkumu a podpory konkurenceschopnosti. EP na rozdíl od revidované verze jednací osnovy Rady prosazuje „robustní rozpočet" EU; nejenže nepodporuje úspory, ale navíc vyzývá k navýšení výdajů v oblastech podpory konkurenceschopnosti, podnikání, budování infrastruktury, podpory výzkumu, inovací ap. Pokud jde o sporné politiky kohezní a zemědělskou, tam by dle pozice EP měly být výdaje zachovány přinejmenším na stejné úrovni jako v období 2007-2013, i když EP vyzval k jejich efektivnějšímu vynakládání.


Sporné body a postoj ČR


Jak již bylo nastíněno, v oblasti kohezní politiky a SZP probíhá nejintenzivnější debata o reformách, která je současně propojena s probíhajícími jednáními o osudu finanční perspektivy 2014-2020.

Komise zveřejnila legislativní balík týkající se budoucnosti regionální a kohezní politiky 6. 10. 2012. I zde platí, že chce podporu z evropských fondů provázat se strategií Evropa 2020, čemuž také odpovídá definice tematických priorit. Současně komise navrhla také některé změny, z nichž největším předmětem debaty a kontroverze se staly následující:


Zavedení podmíněnosti (kondicionality) a výkonnosti

V praxi to znamená, že rozdělování finančních prostředků v této oblasti má více než kdy jindy záviset na schopnostech příslušného státu s těmito prostředky zacházet a dodržovat zásady „good governance", tedy „dobrého vládnutí". Dosud bylo možné, aby v případě neplnění podmínek Paktu stability a růstu došlo k omezení či úplnému zastavení podpory členským státům z Kohezního fondu, tato sankce však dosud nebyla využívána. Návrh počítá právě s podmíněností sankcí plněním určitých makroekonomických kritérií (makroekonomická kondicionalita).

Komise chce zavést podmínky ex ante (budou zavazovat stát, aby měl vyřešeny ekonomické, politické a legislativní podmínky pro příslušnou investici) a ex post (týkají se tzv. výkonnostní rezervy; Komise vyhodnotí výkonnost operačních programů v letech 2017 a 2019 a následně vyčle­ní 5 % z rozpočtu EU, které budou přerozděleny státům vyhodnoceným v tomto přezkumu jako nejvýkonnějším; pokud naopak bude u některých zemí zjištěno neplnění cílů, může to vést k zastavení či odebrání podpory).


Zavedení kategorie tzv. přechodných regionů

Vedle kategorie méně rozvinutých regionů (s HDP na hlavu nižším, než je 75 % průměru EU) a rozvinutějších regionů (s HDP na hlavu vyšším než 90 % průměru EU) má existovat ještě kategorie pře­chodných regionů (mělo by se jednat o 51 regionů s HDP na hlavu vyšším než 75 %, ale nižším než 90 % průměru HDP EU). V praxi se jedná o určitý ústupek vyspělejším zemím, které jsou obvykle i čistými plátci do rozpočtu EU, díky němuž i některé regiony těchto zemí budou moci dosáhnout na tuto podporu. V souvislosti s finanční perspektivou 2014-2020 a zmíněným tlakem na úspornost totiž existovala reálná obava, že tyto státy pokračování kohezní politiky v podobě, v jaké byla původně koncipována, vůbec nepodpoří. Kategorie přechodných regionů současně nahrazuje také dnes existující systém phasing-out, který pomáhá regionům, jež v důsledku rozšiřování EU a souvisejících změn vývoje HDP na hlavu ve vztahu k průměru EU postupně ztrácejí nárok na čerpání finanční podpory.


Opatření, která mají omezit nevyčerpání peněz ke konci programovacího ob­dobí, znamenají však určité „zastropování" přísunu prostředků (podle nových návrhů by měl moci stát získat ze strukturálních fondů maximálně 2,5 % HDP, podle dnešních pravidel je to 3,8 % HDP). V případě SZP jsou nejvíce diskutovanými spornými body, které mají souvislost také s finančním rozměrem reformy následující:


Nová metodika přímých plateb

Jednotná platba na farmu (single payment scheme, SPS) používaná dosud v EU-15 a některých dalších státech (Slovinsko, Malta) a jednotná platba na plochu (single area payment scheme, SAPS) používaná v ČR a většině zemí, které vstoupily do EU v letech 2004 a 2007, mají v roce 2014 zaniknout a mají být nahrazeny tzv. základní platbou. Tento mechanismus má fungovat na základě platebních oprávnění a výše podpor by měla konvergovat na národní či regionální bázi. Nárok na platbu má mít pouze „aktivní zemědělec", přičemž návrhy obsahují také zavedení tzv. zastropování a „progresivní redukci" přímých podpor pro velké podniky.


Konvergence platebních nároků

Mělo by dojít k postupnému naplnění cíle odstranění značných rozdílů ve výši základní platby mezi členskými státy (Komise navrhuje přiblížit k hranici 100 % průměru EU-27 i výši národních obálek). Sporná problematika se netýká ale jen vztahu mezi novými členskými státy a starými členy a postupného vyrovnávání jejich pozice, ale i meziregionální nerovnováhy, která vznikla po zavedení systému jednotné platby na farmu v některých státech EU-15.

Pokud jde o postoj ČR, navzdory její přináležitosti ke kohezní skupině zdůrazňuje i potřebu úsporného, ale především racionálního nakládání s finančními prostředky ve výdajové složce. ČR proto vyjadřuje podporu i těm členským státům, které trvají na tom, aby celkový strop výdajů rozpočtu EU v příš­tím sedmiletém období pokud možno nepřekračoval 1 % HDP EU.

Vzhledem k tomu, že ČR je stále v pozici čistého příjemce, považuje ovšem za prioritu kohezní politiku a její pokračování, problematická je pak samozřejmě otázka celkového obje­mu prostředků určených na tuto politiku.


Kohezní politika

V srpnu 2011 vláda schválila souhrnný návrh zaměření budoucí kohezní politiky EU po roce 2013 v podmínkách České republiky, který obsahuje i návrh rozvojových priorit pro čerpání fondů EU po roce 2013. ČR mezi nimi klade důraz především na zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky, rozvoj páteřní infrastruktury, zvyšování kvality a efektivity veřejné správy, podporu sociálního začleňování, boj s chudo­bou, systém péče o zdraví a integrovaný rozvoj území.

Ve vztahu k návrhům Komise, které se týkají reformy kohezní politiky, je jako problematické identifikováno zavádění kondicionalit, především podmíněnost makroekonomická. V této souvislosti lze poukázat na to, že dodržování rozpočtových pravidel Paktu stability a růstu je de facto v kompetenci státu, nikoli regionů. Komise také může tímto způsobem zasahovat i do oblastí, které nenáležejí do výlučné kompetence EU. V pozici ČR vůči problému makroekonomických kondicionalit ovšem postupem času došlo k určitým posunům.

ČR patřila též ke kritikům způsobu definice speciální kategorie přechodných regionů a zpočátku se vyjadřovala kriticky také k některým navrhovaným nástrojům, které v praxi potlačují flexibilitu a možnost členských států nastavit priority dle potřeb jednotlivých regionů či navrhovaný model partnerských smluv mezi Komisí a členskými státy, který je součástí principu podmíněnosti v kohezní politice.

Jako problematické je označováno i „vyvádění" výdajových prostředků z kohezní politiky a fondů typu Fondu soudržnosti prostřednictvím vytváření speciálních finančních instrumentů, jako je nový Nástroj pro propojení Evropy (CEF). Ten představuje investiční fond, jenž by v období 2014-2020 měl sloužit k financování infrastrukturních projektů v EU. Za problematické je považováno především to, že se nachází v přímém řízení Komise, která by měla rozhodovat podle nových pravidel o úspěšnosti příslušných projektů, přičemž o prostředky by se měly moci ucházet i ty země, které by kvůli vyššímu HDP na osobu, než povolují kritéria Fondu soudržnosti, na příslušné prostředky nedosáhly. Zavedení nástroje je tak opět považováno za určitý ústupek zemím EU-15, který podle kritiků nemá sloužit ke snižování rozdílů mezi bohatšími a chudšími regiony/státy v EU.


Společná zemědělská politika

V oblasti SZP jsou prioritami ČR jednání týkající se nové metodiky přímých plateb, včetně prosazování nesouhlasu s navrhovaným zastropováním a progresivní redukcí plateb. Toto opatření by podle zástupců ČR nejen přispívalo ke zvyšování administrativní zátěže v SZP, což je popření deklarované priority snižování administrativního břemene, ale také by vedlo k finančním ztrátám na celkové výši přímých plateb určených pro ČR. ČR se také snaží prosazovat své zájmy v oblasti konvergence plateb.


Dánsko - premiérka
Premiér Petr Nečas se v Bruselu sešel s dánskou premiérkou Helle Thoring-Schmidt (foto: European Council)


Budoucnost debaty o finanční perspektivě 2014-2020


Za účelem vyřešení některých sporných otázek týkajících se především výdajové stránky finanční perspektivy byl ve dnech 22.-23. 11. 2012 svolán mimořádné jednání Evropské radyvěnovaně pouze těmto otázkám. Tomu předcházelo zveřejnění kompromisní verze jednací osnovy z dílny kyperského předsednictví, která počítala s významnými úsporami, vycházela tedy vstříc spíše představám členských států prosazujících snižování výdajů. Celkové úspory navržené kyperským předsednictvím měly dosahovat cca 50 mld. €, přičemž snižování výdajů se mělo týkat všech rozpočtových kapitol. Nesouhlas s tímto postupem vyjádřila Komise, s redukcemi ve všech rozpočtových kapitolách ovšem počítal také návrh připravený předsedou Evropské rady Hermanem Van Rompuyem, který tvořil podklad pro jednání listopadového jednání této instituce.

Ačkoli před jednáním bylo představiteli institucí EU včetně předsedy Komise Barrosa zdůrazňováno, že je nezbytně nutné, aby se hlavy států a vlád dohodly ještě do konce roku 2012, schůzka Evropské rady nakonec kýžené výsledky nepřinesla. Pro leadery členských států EU zřejmě bylo příliš velkým soustem samotné zadání pro jednání, které mělo řešit nejen otázky výdajů (tedy v jakých oblastech hodlá EU vydávat finance a kolik), ale také otázku, z čeho budou tyto výdaje financovány. Zde se debata již dotýká i zmíněné citlivé otázky budoucnosti příjmů rozpočtu EU. Závěry jednání Evropské rady byly velmi lakonické.

Výsledkem bylo pouze velmi krátké prohlášení členských států EU, které vyzvalo předsedy Evropské rady a Komise k pokračování v další práci za účelem nalezení konsensu. Prohlášení optimisticky hovoří o nalezení značné shody, která má umožnit dosáhnout reálné dohody na počátku roku 2013, zmiňována je důležitost soudržnosti a politiky podporující ekonomický růst a vytváření pracovních míst v EU. Podle vyjádření předsedy Evropské rady Van Rompuye by měl následovat nový návrh společné pozice, který by měl být opět značně úspornější v porovnání s původním návrhem Komise, slibuje ale navýšení výdajů (oproti původnímu úspornému návrhu předsedy Evropské rady) v oblasti koheze a také v oblasti SZP. Tímto způsobem by měli být obhájci obou výdajových politik „uspokojeni", kompenzační škrty by se měly uskutečnit v jiných oblastech.

Očekávat dohodu na konkrétních číslech již vzhledem k popsané situaci rozdílných pohledů a konfliktních bodů bylo příliš optimistické. Summit tedy přinesl především odklad rozhodnutí na leden 2013. Nebude to ostatně poprvé. Také současná finanční perspektiva pro období 2007-2013 procházela složitým jednáním a společná pozice členských států byla přijata až v první polovině roku 2006. Touto skutečností se „utěšují" i vysocí představitelé EU, jak vyplývá např. z prohlášení předsedy Evropské rady. Je však otázkou, zda je tento postoj na místě. Dění okolo FTT je jen jedním ze symptomů absence konsensu na úrovni EU-27. Projevuje se nejen ve finančních otázkách.

Autor: Petra Kuchyňková, psáno pro Euroskop

Další články v rubrice

Jaké změny přinese nový víceletý rozpočet EU?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 20. 6. 2018

EU bojuje proti podvodům s DPH. Daří se jí to?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 4. 6. 2018

Podaří se EU dokončit Strategii pro jednotný trh v roce 2018?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 5. 4. 2018

Panuje kolem nové ochrany osobních údajů zbytečná panika?

Magda Komínková, psáno Euroskop, 27. 3. 2018

Jak vznikalo nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR)?

Magda Komínková, psáno Euroskop, 27. 3. 2018