Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Proč ochladl vztah Bruselu a Moskvy?

Magda Komínková, 28.1. 2014, psáno pro Euroskop
Kreml

28. ledna 2014 se v Bruselu uskuteční již 32. summit mezi Evropskou unií (EU) a Ruskem. Setkání nejvyšších představitelů Unie s Vladimirem Putinem proběhne v době, kdy vzájemné vztahy ochladly. Svědčí o tom i to, že summit byl zkrácen z obvyklých dvou dnů pouze na jeden. Následující text identifikuje nejdůležitější třecí plochy, které způsobují přetrvávající neshody a brání efektivnější spolupráci mezi Ruskou federací (RF) a Unií.

Společná setkání a politický dialog probíhají na několika platformách, z nichž nejvyšší jsou právě summity, které se odehrávají zpravidla dvakrát ročně za účasti předsedy Evropské komise (EK), předsedy Evropské rady (ER), Vysokého zmocněnce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a dalších významných reprezentantů EU. Rusko bývá zastoupeno prezidentem a případně ministrem zahraničních věcí či jiným vrcholným představitelem. Vzájemná setkání se konají střídavě na území Ruské federace a v Bruselu. Summity jsou prostorem pro diskuzi o zásadních otázkách, snaží se určovat strategické cíle a umožňují posunout agendu do dalších dimenzí.

Vzájemné vztahy byly a jsou formovány na základě politických elit a jejich preferencí. Pro oba aktéry jsou specifickou oblastí a musejí být vnímány citlivě. Zásadním zlomem ve vztazích se stala dohoda o partnerství a vzájemné spolupráci (Partnership Co-operation Agreement, PCA), která vešla v platnost koncem roku 1997. Dohoda byla podepsána na dobu deseti let, avšak smluvní strany se na její revizi nedokázaly dohodnout, a tak se její planost každým rokem prodlužuje. Hledání konsensu o podobě nového smluvního rámce, které započalo v roce 2006, provází řada komplikací, které jsou pro vztahy mezi RF a EU typické.

Rusko se od EU liší v mnoha aspektech. Pokud pomineme kulturně-společenské rysy, ke kterým lze zařadit nepředvídatelnost a nedůvěryhodnost Ruska coby partnera, je nutné zdůraznit fakt, že RF je státní aktér a EU je uspořádaní sui generis, u kterého se vedou spory, k jakému zřízení se vlastně přiklání.

Text se bude dále soustředit na oblasti, které komplikují vzájemná jednání a jsou důvodem neshod na podobě nové smlouvy. Obě strany nesou svůj díl viny; ani jednu z nich nelze osočovat, neboť každá očekává od spolupráce něco jiného. A v takovém případě je hledání konsensu obzvláště komplikované. Rusko si spolupráci představuje na základě rovnováhy mezi konkurencí a kooperací, přičemž očekává, že Unie může Rusku nabídnout hospodářské příležitosti. Snahou Ruska je prosadit smluvní rámec, který by odrážel jeho specifika a samozřejmě usnadnil pohyb osob a zboží. EU vedená Komisí však očekává větší transparentnost, předvídatelnost a posílení demokracie, což jsou její základní hodnoty. Snahou Unie je transformovat ruskou politiku a současně budovat dobré ekonomické vztahy. EU by byla ochotna ustoupit z dílčích aspektů, avšak otázku lidských práv považuje za zásadní. Vzájemné vztahy EU s RF ovšem problematizuje bilaterální spolupráce členských států s Ruskem.

Bilaterální vztahy


EU se snaží v Rusku aplikovat svoje normy, ale střetává se s působením vlastních členských států, které usilují o pevné bilaterální vztahy, a to především kvůli hospodářským aspektům a možnosti zajistit stabilní dodávky energie. Typickým příkladem je Spolková republika Německo (SRN). Německo patří k jedněm z největších ekonomických partnerů Ruska. Vzájemné obchodní vztahy mají vliv na modernizaci Ruska, neboť Německo do Ruska dováží svá vysoce kvalitní zařízení. SRN taktéž patří k jedněm z největších investorů na území RF a v poslední době lze zaznamenat i opačný trend, kdy ruští investoři začínají mít zájem o německé společnosti. Co se týče energetické bezpečnosti, je pro Německo klíčovým projektem Nord Stream, který spustil svůj provoz v říjnu 2012. Kooperaci Německa a Ruska lze charakterizovat jako interdependenci, tedy vztah vzájemné závislosti. Mezi další státy, které budují silné vztahy s Ruskou federací, lze řadit zejména Francii. Působením členských států EU ztrácí svůj manévrovací prostor, protože Rusko si dokáže své hospodské zájmy naplnit pomocí bilaterálních dohod a nemusí ustupovat ze svého směřování.

Energetika


Klíčovou oblastí, která hraje roli i v rámci bilaterálních vztahů, jsou dodávky energetických zdrojů. Stačí připomenout plynovou krizi, která zasáhla Evropu na počátku roku 2009 a již řešilo i české předsednictví. Rusko patří mezi největší dodavatele ropy, plynu a v současnosti i uhlí do Evropy, s čímž se pojí obavy z vysoké závislosti na jednom dominantním dodavateli. Řádově jedna třetina z celkového dovozu plynu, ropy a uhlí pochází z Ruska. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že Unie představuje pro Rusko největšího obchodního partnera pro odbyt nerostných surovin, a jedná se tedy o vztah interdependentní.

Za zmínku stojí, že na jaře 2013 došlo v rámci energetického dialogu EU a RF k podpisu cestovní mapy, která se zabývá vzájemnou spoluprací do roku 2050. Z dokumentu vyplývá, že si jsou oba aktéři vědomi odlišností v energetické politice, ale na druhou stranu jsou přesvědčeni, že lze nalézt oblasti zájmu, ve kterých může docházet ke vzájemně výhodné spolupráci. Deklarovaným cílem projektu je vybudování společného evropského energetického trhu. Mohlo by se zdát, že situace v energetice je v současnosti bezproblémová a stabilní. Avšak před podpisem cestovní mapy, na summitu v Bruselu v prosinci 2012, se rozhořel nový spor. Staronový prezident Vladimir Putin obvinil Unii, že prostřednictvím činnosti EK, která zahájila řízení v oblasti kartelových dohod a zneužití dominantního postavení proti společnosti Gazprom, porušuje dohodu o partnerství a spolupráci. Po více než roce od začátku vyšetřování není spor stále u konce. Konflikt se dotýká i tzv. třetího energetického balíčku, ke kterému má ruská strana řadu výhrad.

Klíčovými problémy v energetickém sektoru jsou monopolizace a s ní spojený vliv státu, transparentnost investic a také ochrana investorů, proti nimž se EU snaží bojovat. V sektoru energetiky má EU na budování vztahů s RF pragmatický zájem, neboť lze předpokládat, že poptávka po energetických surovinách ještě vzroste, přičemž nelze předpokládat, že by byla objevena nová naleziště zdrojů energie nebo že by Unie získala nového obchodního partnera, který by dokázal ruské dodávky plně nahradit.

Rusko v mezinárodních organizacích


Evropská unie má komplikované vztahy s Ruskem i v rámci mezinárodních organizací, přes které řeší vzájemné spory. Rusko má pocit, že je vylučováno z demokratické komunity, byť v posledních několika letech lze v tomto směru zaznamenat mírný posun.

RF se stala členem Mezinárodní obchodní organizace (WTO) v srpnu 2012 po takřka deseti letech vyjednávání. Důvody pro vstup lze označit primárně za politické a pragmatické, neboť zahraniční obchod tvoří polovinu federálního rozpočtu. EU podepsala s RF pět doplňkových dohod, které měly řešit dílčí otázky. Krátce po vstupu musela RF řešit již tři spory, z nichž jeden sama iniciovala. 9. ledna tohoto roku požádala RF o konzultace s EU v rámci sporu o antidumpingová pravidla vůči ruským společnostem. Na druhou stranu využila ruského členství ve WTO i EU a v červenci minulého roku požádala o konzultace kvůli poplatkům za recyklace motorových vozidel. Ani jeden ze sporů se zatím nedočkal zdárného ukončení.

Ruská federace je také členem OBSE, avšak zaujímá k ní velmi chladný vztah a dokonce vyjadřuje názor, že se organizace přespříliš věnuje volbám v Rusku a v postsovětských státech a ostatní problémy nechává bez povšimnutí. EU bere výsledky zkoumání OBSE skutečně v potaz, což lze doložit tím, že Evropský parlament po volbách do Statní dumy 2011 ve svém usnesení kritizoval průběh voleb právě na základě nedodržovaní standardů OBSE.

Lidská práva


Otázka lidských práv hraje pro EU velmi významnou roli – její snahou je nutit své partnery k jejich dodržování. Od roku 2005 fungují pravidelné půlroční konzultace, po kterých jsou vydávány hodnotící zprávy. V listopadu minulého roku proběhlo již osmnácté kolo konzultací mezi RF a EU. Ve své poslední zprávě EU výslovně zdůraznila nutnost respektovat svobodu sdružování a shromažďování, aby bylo možné chránit ruské nevládní organizace před tlakem a zasahováním do jejich činnosti, jak dokládá série nedávných soudních případů. Unie také vyjádřila nutnost zabývat se problematikou diskriminace homosexuálů a menšin. S otázkou lidských práv se pojí i nadcházející zimní olympijské hry, které se uskuteční v Soči od 7. 2. 2014. Řada čelných představitelů (např. Obama, Hollande, Gauck, Cameron a další) již deklarovala, že se nezúčastní jejich zahájení. Většina z nich sice veřejně neřekla, že se jedná o formu protestu, ale jejich dlouhodobě kritické postoje k zacházení s ruskými menšinami a k nedodržování lidských práv napovídají, že jejich rozhodnutí ovlivnily. Putin se pod nátlakem rozhodl vyhlásit rozsáhlou amnestii, která se přímo dotkla i členek skupiny Pussy Riot a Michaila Chodorkovského, ale tento akt je vnímán pouze jako snaha o vylepšení mediálního obrazu právě před olympijskými hrami.

Otázka vízového styku


Řadu kontroverzí do vztahu RF a EU přineslo i rozšíření EU o státy středovýchodní Evropy v roce 2004. Již před rozšířením Putin vznesl návrh na zavedení bezvízového styku mezi EU a RF. Nezpůsobil sice žádnou změnu, avšak otázka víz se stala jedním z nejdiskutovanějších témat v rámci dialogu v oblasti společného prostoru svobody, vnitřní bezpečnosti a spravedlnosti. Dohoda o usnadnění získávaní víz (v první fázi pro studenty, akademické pracovníky a podnikatele) byla vyjednána na summitu v Londýně 2005, na schůzce v Soči 2006 pak došlo k jejímu podpisu. Problematika vízového styku se stala více akcentovanou po rozšíření Schengenského prostoru na východ.

S rozšířením EU a Schengenského prostoru souvisí také otázka Kalingradské oblasti, která se po roce 2004 stala enklávou obklopenou členskými státy EU. Unie tento region významně finančně podporuje: roku 2006 získal status speciální ekonomické zóny s lepšími celními podmínkami. Kaliningradská oblast, vzhledem ke svému geografickému a historickému pozadí, hraje zvláštní roli také v rusko-německých vztazích. Země spolu mají řadu speciálních dohod (např. v oblasti kooperace s německými univerzitami) a do regionu plynou i německé investice.

Otázka víz je vysoce diskutovaným tématem dodnes. Vízová problematika se navíc stala ještě více akcentovanou po vzniku východního partnerství (kterého se Ruská federace neúčastní), neboť v dlouhodobém horizontu je možné úplné odstranění vízové povinnosti pro jeho členy. V létě minulého roku Sergej Lavrov uvedl, že cítí velké zklamání z nedostatečného pokroku na cestě k bezvízové povinnosti v případě krátkodobých výjezdů. Ruská strana je přesvědčena, že vízová povinnost je anachronismem, že technicky zrušení víz nic nebrání a že se jedná pouze o symbolickou zábranu ve vztazích. K výrazným ústupkům došlo právě před chystanými olympijskými hrami: návštěvníci her s platnou vstupenkou mohou na území RF vstoupit pouze se speciální akreditací, kterou získají na místech, kde má Rusko svá diplomatická zastoupení. Vše nasvědčuje tomu, že otázka víz bude akcentována i na nadcházejícím summitu.

Závěr


Rusko vnímá, že Evropa postupně ztrácí svůj ekonomický potenciál a mezinárodní vliv (což nicméně platí i pro RF). Vzájemná interakce by oba aktéry posílila, ale jak vyplývá z výše uvedených sporných bodů, jedná se spíše o sen než o možný budoucí vývoj. V poslední době lze zaznamenat, že EU z pole ruských zájmů ustupuje a RF se zase začíná soustředit spíše na vybudování euroasijské unie, která by se nebránila pozdější kooperaci s EU a současně nemusela inkorporovat její normy a hodnoty. Globální uspořádání světa se změnilo a vzájemná spolupráce již není nezbytná, je spíše otázkou volby.


Shrnutí významných událostí ve vztazích RF a EU

1997: dohoda o partnerství a vzájemné spolupráci (PCA)

2003: deklarace o vytvoření strategického partnerství v Sankt Petěrburgu skrze tzv. 4 společné prostory

2007: summit v Samaře (zablokován proces přípravy nové smlouvy RF-EU)

2010: summit v Rostově na Donu (společné prohlášení o partnerství pro modernizaci)

Klíčové dokumenty ve vztazích EU a Ruska

http://ec.europa.eu/external_relations/russia/docs/index_en.htm

Autor: Magda Komínková, CDK (psáno pro Euroskop)

Další články v rubrice

Jaké změny přinese nový víceletý rozpočet EU?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 20. 6. 2018

EU bojuje proti podvodům s DPH. Daří se jí to?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 4. 6. 2018

Podaří se EU dokončit Strategii pro jednotný trh v roce 2018?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 5. 4. 2018

Panuje kolem nové ochrany osobních údajů zbytečná panika?

Magda Komínková, psáno Euroskop, 27. 3. 2018

Jak vznikalo nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR)?

Magda Komínková, psáno Euroskop, 27. 3. 2018