Analýza obchodních vztahů EU a USA


Jan Mareček, Euroskop, 29. 1. 2014

Čtvrté kolo jednání mezi Evropskou unií a Spojenými státy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) se bude konat 10.-14. března 2014. Euroskop přináří přehledový článek o obchodní dohodě a vztazích EU a USA.

Okolnosti vzniku

Čtvrté kolo jednání mezi Evropskou unií a Spojenými státy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) se bude konat 10. – 14. března 2014. Euroskop přináří přehledový článek o obchodní dohodě a vztazích EU a USA.

Myšlenka na vznik ucelené obchodní dohody není záležitostí poslední doby. O prohloubení spolupráce mezi Evropou a Amerikou je v tomto duchu diskutováno na různých úrovních – mezivládní, akademické, mezifiremní – již celou řadu let. Samotným přechodem od teoretických diskusí k reálným úvahám byl ovšem až rok 2007, kdy došlo k založení Transatlantické ekonomické rady (Transatlantic Economic Council, TEC), sestávající ze členů Evropské komise a vlády Spojených států, jež začala vést rozhovory na téma podpory transatlantického ekonomického sbližování.

V roce 2011 došlo k sestavení mezivládní expertní pracovní skupiny (High-level working group, HLWG) s cílem předložit možné alternativy obchodních a investičních dohod s ohledem na přínosy a negativa s nimi spojenými. Výstupem pracovní skupiny z února 2013 bylo konstatování, že uzavřením komplexní dohody mezi EU a USA pokrývající všechny sektory, by došlo k prohloubení vzájemného obchodu, vytvoření nových pracovních míst a tedy kýženého nastartování obou ekonomik. Pracovní skupina z uvedených důvodů jednoznačně doporučila zahájení vyjednávání. Za jeden z klíčových faktorů, který celý proces urychlil, lze zde zcela oprávněně považovat ekonomickou krizi, s jejímiž důsledky se EU i USA potýkají doposud.

Obsah a přínos dohody

Oficiální název vyjednávané obchodní dohody zní Transatlantické obchodní a investiční partnerství (dále také TTIP). Zjednodušeně lze říci, že je dohodou kladoucí si za cíl snížit či zcela eliminovat tarifní (dovozní cla) a netarifní (tzv. „dodatečné náklady za hranicemi států“) bariéry obchodu.

Obchodní výměna mezi Evropskou unii a Spojenými státy již nyní dosahuje výše přibližně 2 miliardy euro (tj. cca 55 mld. Kč) denně, odstranění kterékoliv obchodní překážky by tak mělo znamenat významný ekonomický zisk pro obě strany. V případě odstranění tarifní zátěže by se nejednalo o významnou změnu, neboť průměrná výše cel se již nyní pohybuje relativně nízko na úrovni přibližně 3 %. Těžiště leží v odstranění netarifních bariér, kterými jsou stávající rozdíly v technických normách, standardech a schvalovacích procesech. Jelikož firmy musí procházet podobnými procedurami dvakrát (v EU i USA a naopak), dochází ke zbytečnému zdvojování nákladů.

V této souvislosti Evropská komise nechala vypracovat analýzu, která vypočítává možné nárůsty zisků při dvou možných scénářích. Prvním z nich by byla redukce netarifních bariér o 10 % a skoro úplné odstranění cel (cca 98%), druhým pak redukce netarifních bariér o 25 % a úplné odstranění cel (100%). Jejich aplikací by tak mohlo dojít k nárůstu HDP v EU v rozmezí 68 až 119 mld. euro, v USA pak 50 až 95 mld. euro. To lze přeložit jako nárůst průměrného disponibilního ročního příjmu evropské rodiny o 545 euro, resp. 655 euro v případě americké domácnosti. Autoři upozorňují, že zavedením pouze celní liberalizace by růst HDP nebyl zdaleka tak vysoký – pro EU by znamenal růst 25 mld. euro, pro USA 9 mld. euro. Klíčovým pro rozhodování o uzavření dohody se v tomto případě ukazuje fakt, že růst ekonomik v důsledku přijetí liberalizačních opatření by probíhal prostřednictvím zvýšení nabídky a poptávky bez nutnosti jakéhokoliv zvyšování veřejných výdajů či zadluženosti. Liberalizace obchodu mezi EU a USA má nejen potenciál pozitivního dopadu na transatlantickou ekonomiku, skýtá rovněž pozitivní globální dopad ve výši cca 100 mld. euro.

Průběh vyjednávání

Poté, co pracovní skupina na vysoké úrovni ve své závěrečné zprávě v únoru 2013 jednoznačně doporučila zahájit vyjednávání o uzavření komplexní obchodní dohody, oznámil prezident Obama společně s předsedy Barrosem a Van Rompuyem, že každá ze stran v nejbližší době podnikne nezbytné přípravy k jednání o vytvoření Transatlantického obchodního a investičního partnerství.

Mandát pro vyjednávání byl Evropskou komisí schválen o měsíc později a ihned odeslán ke schválení členským státům do Rady. V červnu 2013 jej schválili i ministři zemí EU na svém zasedání v Bruselu, což otevřelo dveře dalším událostem, které již šly v rychlém sledu. K oficiálnímu zahájení jednání došlo ještě tentýž měsíc na summitu G-8 ve Velké Británii. Hlavními vyjednavači byli jmenováni Ignacio Garcia-Bercero za Evropskou unii a Dan Mullaney za Spojené státy americké.

První kolo vyjednávání se uskutečnilo ve Washingtonu D. C. od 8. do 12. července 2013, tedy přibližně měsíc od schválení mandátu Radou. Zde proběhly úvodní schůzky, kdy se jednalo o okruhu témat, která by připravovaná TTIP měla pokrývat. Celkem šlo o 20 oblastí, v rámci nichž byly identifikovány stejné a rozdílné postoje vyjednávajících stran. Na tomto základě započal proces hledání možných průniků a vytyčení programu jednání k překonání zjištěných nesouladů. Dále proběhlo detailní seznámení se s připomínkami, které do předem daného termínu měly možnost zaslat zúčastněné strany (tj. zástupci soukromé sféry, nevládních organizací, odborů a akademické obce), v půlce týdne pak došlo k osobnímu setkání se zhruba 350 z nich, na kterém vyjednavači vyslechli prezentace a zodpověděli celou řadu otázek.

Druhé kolo jednání proběhlo ve dnech 11. až 15. listopadu 2013 v Bruselu – vzhledem k americkým vnitropolitickým záležitostem (uzavření vládních institucí v důsledku neschválení zákona o výdajích) s téměř měsíčním zpožděním oproti naplánovanému termínu na začátku října. Na pořadu jednání byly 4 hlavní oblastí: investice, služby, otázky regulace, suroviny a energetika.

  • Investice: srovnány vzájemné legislativy k investiční liberalizaci a protekcionismu;
  • Služby: srovnání úprav pro přeshraniční služby, finanční služby, telekomunikace, e‑commerce;
  • Regulace: shoda na odstranění netarifních bariér nad rámec pravidel WTO, rovněž došlo k identifikaci klíčových odvětví pro EU i USA jako lékařské přístroje, kosmetika, léky, pesticidy, ICT technologie, automobilový průmysl;
  • Energie a suroviny: soulad názorů na vytvoření stabilního a předvídatelného energetického trhu, kdy tento je považován za klíčový pro zajištění spolehlivých dodávek.

Stejně jako v případě prvního kola, konec týdne doprovázela setkání vyjednavačů se zúčastněnými stranami. I přes neočekávané události v USA nedošlo k výraznějšímu narušení dlouhodobého harmonogramu a v pořadí již třetí kolo probíhalo ve dnech 16.–20. prosince 2013 opět ve Washingtonu D. C. Jeden z dnů jednání byl věnován i schůzce s 50 zainteresovanými subjekty (stakeholdery). V rámci tohoto kola jednání se podařilo pokročit v oblasti přístupu na trh, v regulačních aspektech a předpisů týkajících se vzájemného obchodu.

V úterý 28. ledna bylo oznámeno, že vyjednávání budou pokračovat čtvrtým kolem od 10. do 14. března 2014 v Bruselu, přičemž tomuto jednání bude předcházet koordinační schůzka komisaře pro obchod Karla de Guchta a ambasadora USA pro obchod Michaela Fromana v půlce února ve Washingtonu. Na této přípravné schůzce bude nejenom vyhodnocen pokrok dosavadních vyjednávaní, ale rovněž by měla přinést politická vodítka pro další postup vyjednavačů.

Zisk vs zráta

Ačkoliv dle analýz nejrůznějších institucí (více či méně nezávislých) je uzavření obchodní dohody mezi Evropou a Spojenými státy krokem žádoucím s výrazně pozitivním dopadem na růst ekonomik, objevují se i názory predikující negativní dopady. Například dle výpočtů Ifo Institute für Wirtschaftsforschung (IFO) či think tanku The Project for Democratic Union (PDU) uzavřením dohody sice dojde k růstu HDP ve všech státech, to ale zcela jistě nebude rovnoměrné. Nejvyšší potenciální zisky z obchodní dohody může získat USA, Velká Británie, Švédsko, Španělsko, naopak Francie a Česká republika podle dat IFO nedosáhnou ani na evropský průměr předpokládaného ekonomického nárůstu.

Vyloženě negativní efekt TTIP je očekáván u států obchodujících s jedním z nich dvojice EU-USA jako například:

  • Mexiko a Kanada (pokles obchodu s USA v rámci NAFTA);
  • Norsko (pokles obchodu s EU, nyní na pozici 4. největšího importéra do EU);
  • Turecko (pokles obchodu s EU, nyní nejvýznamnější importér i země odbytu);
  • země seskupení BRICs (negativní změny v obchodní bilanci).

Největší negativní dopad je pak predikován státům obchodujících s EU i USA zároveň!

Dílčí námitky vyjádřila Francie v oblasti kultury, kde bojuje za ochranu silně dotovaného filmu coby propagace francouzské kultury. Napříč Evropskou unií pak státy neskrývají obavy o udržení vysokých standardů v oblasti zemědělského a potravinářského sektoru.

Závěrem

Jak bylo zmíněno, myšlenky na vznik obchodní dohody mezi Evropou a Spojenými státy se s větší či menší intenzitou objevují již celou řadu let. Je třeba si uvědomit, že v případě obchodních dohod podobného charakteru nekončí celý proces završením práce vyjednávacích týmů; obvykle následují procedury vyjádření souhlasu národních struktur (parlament, vláda, prezident atp.). Je-li jednou ze stran Evropská unie, situace může být o to komplikovanější – v případě výhrad některého z velkých států může být přijetí odsunuto či dokonce zcela zablokováno.

Dokončení celého procesu je vzhledem k významu a velikosti obou aktérů, a dále také na základě zkušeností s dobu vyjednávání obdobných dohod, odhadováno v horizontu několika let, kdy přesné určení není v tuto chvíli možné. Otázkou proto zůstává, zda-li v době, kdy by skutečně začala platit, již nebude ekonomika obou státu ve zcela jiných fázích. Dopady TTIP tak v budoucnu mohou být odlišné od dnešních představ vycházejících ze snahy vymanění se z ekonomické krize.

Autor: Jan Mareček, psáno pro Euroskop

Sdílet tento příspěvek