Ondřej Kaleta, 4.7. 2014, Odbor koncepční a institucionální
8. funkční období Evropského parlamentu začalo více než měsíc po květnových volbách na ustavujícím plenárním zasedání ve Štrasburku. Stejně jako v minulém období bylo potvrzeno ustavení sedmi politických frakcí, které splnily požadované podmínky minimálního počtu 25 poslanců pocházejících nejméně ze sedmi členských států.
Příslušnost k některé z frakcí přináší jejím členům významné výhody jako například větší objem finančních prostředků pro svou činnost, možnost obsazení klíčových výborů, využití odborných pracovníků pro aktivity frakce či větší časový prostor pro vystupování na plénu.
Nejsilnější lidovci a socialisté
Dvě nejpočetněji zastoupené frakce v EP, které spolu již tradičně tvoří tzv. velkou koalici, si dokázaly udržet většinu 412 křesel z celkového počtu 751. Evropská strana lidová (EPP) ztratila i přes vítězství 60 mandátů a Skupina Pokrokové aliance socialistů a demokratů (S&D) ztratila v porovnání s minulým funkčním obdobím 5 mandátů.
Z voleb vzešly oslabené všechny proevropské frakce (kromě socialistů a lidovců také liberální ALDE a Zelení/EFA) s výjimkou krajně levicové GUE/NGL, která posílila o 20 křesel. I přes výrazné posílení pravicového euroskeptického proudu v EP (zisk více než 100 křesel) nakonec nevznikla osmá frakce pod vedením francouzské Národní fronty Marine Le Penové a s účastí nizozemské Strany za svobodu Geerta Wilderse.
Volba předsedy a místopředsedů
Evropští poslanci na prvním plenárním zasedání jednali o výsledcích červnové Evropské rady a hodnotili končící řecké a začínající italské předsednictví v Radě. Hlavním bodem ale bylo ustavení vedení nového Parlamentu.
V úterý 1. července proběhla volba předsedy EP, ve které celkem přesvědčivě a podle očekávání (zisk 409 z 612 platných hlasů) zvítězil kandidát sociálně demokratické frakce Martin Schulz. Osmapadesátiletý politik německé sociální demokracie (SPD), který povede EP v následujících dvou a půl letech, se tak stal historicky prvním předsedou EP, jenž dokázal obhájit svou funkci. V tajném hlasování jej podpořili mimo jiné také poslanci nejsilnější frakce evropských lidovců (EPP) a liberálů (ALDE) výměnou za podporu pro Jeana-Claudea Junckera do čela Komise, o kterém budou poslanci hlasovat na nadcházejícím plénu 16. července.
Téhož dne následovala volba 14 místopředsedů EP, které si rozdělilo šest parlamentních frakcí (6 EPP, 3 S&D, 2 liberální ALDE a po jednom ECR, Zelení/EFA a GUE/NGL). Na rozdíl od minulého volebního období mezi léty 2009 až 2014, kdy tuto funkci postupně zastával Libor Rouček (ČSSD) a poté Oldřich Vlasák (ODS), v ní tentokrát Česká republika nebude mít svého zástupce. Jedinou skupinou, která nebude mít zastoupení v předsednictvu EP je euroskeptická frakce Evropské svobody a přímé demokracie (EFDD, dříve EFD) v jejímž čele stojí britský poslanec Nigel Farage.
Poslední významný bod z pohledu vnitřní organizace nového EP představovala ve středu 2. července ještě volba pěti kvestorů, kteří odpovídají za administrativní a finanční záležitosti EP. Jsou nápomocní poslancům EP a působí zároveň jako poradci předsednictva. Stejně jako předsednictvo EP mají dvou a půl letý mandát, který vyprší v roce 2017, kdy dojde k další velké personální obměně uvnitř EP. Ani mezi kvestory nemá ČR svého zástupce, v minulosti tuto funkci zastával jeden z nejzkušenějších českých europoslanců Jiří Maštálka (KSČM).
Volba 14 místopředsedů a 5 kvestorů Evropského parlamentu. (foto: Evropský parlament)
Lisabonská pravidla pro europoslance
Evropský parlament bude v tomto legislativním období od počátku fungovat podle pravidel stanovených Lisabonskou smlouvou, která přinesla výraznou změnu primárního práva Unie, ze které EP vyšel značně posílen. Zároveň poslanci EP zvýšili vlastní neformální vliv v rámci unijních institucí, zejména na úkor Evropské rady, díky aktivnímu či podle kritiků extenzivnímu využívání svých pravomocí.
Ilustrací této skutečnosti je například prosazení konceptu tzv. Spitzenkandidátů (nominantů evropských politických stran na post předsedy Komise), který byl v uplynulých měsících předmětem kritiky ze strany některých členských států a unijních představitelů, například předsedy Evropské rady Hermana van Rompuye. V minulosti Evropský parlament demonstroval svou sílu např. v oblasti souhlasu s Víceletým finančním rámce (MFF) či při dojednávání návrhů směřujících k vytvoření tzv. bankovní unie.
Vzhledem k volbě Martina Schulze předsedou EP a avizovanou snahou nejsilnějších parlamentních frakcí pokračovat v redukci demokratického deficitu Unie prostřednictvím posilování role Evropského parlamentu, jakožto orgánu reprezentujícího zájmy všech občanů Unie, lze tento trend do budoucna i nadále očekávat. Následující vývoj po ustavení Komise a obsazení dalších vlivných unijních postů (předseda Evropské rady, Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku) na podzim roku 2014 teprve ukáže, na kolik budou tyto ambice skutečně naplněny.
Autor: Ondřej Kaleta, Odbor koncepční a institucionální
