Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Evropská unie - (ne)úspěšný hráč na arktickém poli

Barbora Padrtová, 24.7. 2015, pro Euroskop
Arktida

Evropská unie má sice svojí arktickou strategii, cíl získat status pozorovatele v Arktické radě se ale zatím naplnit nedaří. Analytička Barbora Padrtová ze slovenského think-tanku Centrum pre európske a severoatlantické vzťahy (CENAA) vysvětluje proč.

Se změnou klimatických podmínek se dostává Arktida čím dál více do pozornosti mnoha globálních aktérů. Jedním z nich je i Evropské unie, která je přítomna v Arktidě především prostřednictvím třech členských států – Dánska (Grónska), Finska a Švédska. Další dva arktické státy, Island a Norsko, jsou členy Evropského hospodářského prostoru.

K hlavním ambicím EU v Arktidě patří získání pozorovatelského statusu v Arktické radě, aby mohla více ovlivňovat přijímané politiky a získat větší váhu nejen v otázkách rozvoje arktických území, ale také jako globální aktér. Důvodů proč zatím nebyla EU úspěšná, je několik – od kontroverzních prohlášení Evropského parlamentu ohledně právního rámce Arktidy, přes evropský zákaz dovozu tuleních výrobků až po současné sankce EU vůči Rusku.

Arktida v EU - EU v Arktidě


Od roku 2008 se Arktida stala jednou z prioritních oblastí Evropské unie, kdy ve sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě "Evropská unie a arktická oblast" byly vymezeny východiska a hlavní cíle arktické politiky.

V roce 2012 EU vydala rozšířenou verzi svojí arktické politiky ve společném sdělení Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku, nazvané „Vývoj politiky Evropské unie vůči arktické oblasti: pokrok od roku 2008 a další kroky“. Posledním přijatým dokumentem EU týkající se Arktidy je Usnesení Evropského parlamentu z března 2014 o strategii EU pro arktickou oblast. Politiky EU v Arktidě se zaměřují především na oblasti životního prostředí, změn klimatu, energie, výzkumu, dopravy a rybolovu, které mají na Arktidu přímý dopad.


Arktida
Ledovce v Arktidě u pobřeží Grónska. I díky němu je Dánsko členem Arktické rady. Narozdíl od Evropské unie, která o svůj pozorovatlský status již několik let neúspěšně usiluje. (foto: Brocken Inaglory). CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons.


Kromě výše zmíněných oblastí, existují také další významná spojení mezi Evropskou unií a Arktidou. Obchodní loďstvo všech členských států EU dohromady je největším na světě. Čtyřicet procent světové lodní flotily je pod vlajkou Evropské unie, což jí dává značnou roli při stanovování regulací týkajících se námořní bezpečnosti a prevence znečištění.

Kromě toho, je EU největším světovým dovozcem ropy a zemního plynu, závislá především na Rusku a Norsku, kteří mají seriózní plány na těžbu v arktických vodách. V roce 2012 z celkového importu ropy do EU pocházelo 34% z Ruska a 11% z Norska, v případě importu zemního plynu 32% z Ruska a 31% z Norska.

EU také patří mezi největší dovozce mořských produktů, které tvoří 24% z celkové hodnoty světového obchodu s rybami. Přičemž většina dovezených ryb pochází z arktických zemí.

Pozorovatelský status v Arktické radě v nedohlednu


Přestože Švédsko, Dánsko a Finsko jsou stálými členy Arktické rady a šest členů EU (Francie, Německo, Nizozemí, Polsko, Španělsko a Velká Británie) má od roku 2013 pozorovatelský status v Arktické radě, tyto státy prezentují především svoje zájmy a politiky.

Evropská unie několikrát otevřeně deklarovala svůj zájem stát se stálým pozorovatelem v Arktické radě. Od roku 2009, kdy o něj oficiálně poprvé požádala, byla její žádost vždy odmítnuta. Důvody zamítavého postoje stálých členů Arktické rady by se daly shrnout do tří oblastí.

V letech 2008-2009 vydal Evropský parlament několik kontroverzních prohlášení o uspořádání a rozdělení Arktidy z právního hlediska (po vzoru antarktické smlouvy). Návrhy Parlamentu na vytvoření mezinárodní arktické smlouvy všech osm arktických zemí rázně odmítlo, z důvodu omezování suverénních práv těchto států. Stejně negativně byla vnímána i politika Komise prosazující "posílení role" ve správě Arktidy.

Druhým důvodem byl zákaz Evropské unie na dovoz produktů z tuleňů v roce 2009. Zákaz kritizovala zejména Kanada, která argumentovala existenčním ohrožením živobytí Inuitů, kteří jsou na prodej tuleních výrobků (kožešin a masa) odkázáni. V roce 2011 a 2013 byl zákaz kanadskou vládou použitý jako klíčový argument k odmítnutí EU jako pozorovatele v Arktické radě. V roce 2014 Kanada od svého nesouhlasu upustila, protože Evropská unie představila balíček dohod, zahrnující vyjmutí původních obyvatel ze zákazu dovozu produktů z tuleňů na trh EU.

Svoji poslední žádost předložila EU v dubnu 2015 na ministerském zasedání Arktické rady v kanadském Iqaluitu. Nicméně i zde byly všechny žádosti o status pozorovatele odloženy. Rozhodnutí nezahrnout projednávání pozorovatelů do agendy mělo více důvodů – nabitý program jinými prioritními oblastmi k projednávání, a také proto že otázky spojené s pozorovatelským statusem už příliš dominovaly posledním několika zasedáním.

Během diskuze se ministři nevyhnuli ani současné ukrajinské krizi a zhoršení vztahů Ruska se západními zeměmi. Proto i v případě, že by se Arktická rada rozhodla pozorovatelské statusy projednávat, EU by neměla ani teoretickou šanci. Po překonání nesouhlasu Kanaďanů, by zajisté přišlo veto ze strany Ruska kvůli ekonomickým sankcím souvisejícím s ruskou anexí Krymu a ruskou vojenskou angažovaností na východě Ukrajiny.

Výhled do budoucna


ProblémemEvropské unie je, že většina členských států Arktické rady nevidí EU jako žadatele, který by měl přínos pro Arktidu. Výhody pozorovatelského statusu sice nejsou velké. Nicméně pro EU by to znamenalo, že by nemusela pokaždé žádat o povolení zúčastnit se zasedání Arktické rady. I když pozorovatelé nemají právo hlasovat, mohou se zúčastnit všech zasedání na nejvyšší úrovni, mají možnost vystupovat v diskuzi, vydávat prohlášení nebo navrhovat témata zasedání.

V nejbližší době můžeme očekávat zvýšené požadavky na členské státy EU stejně tak i na Arktidu. Přestože je EU (ne)přímo součástí Arktidy její legislativa do určité míry formuje dění a politiky v Arktidě. Ať už se to týká zlepšení standardů v námořní dopravě, financování vědeckých výzkumů nebo snížení znečištění. Proto by arktické státy měly mít zájem na zapojení EU do záležitostí Arktidy.

Autor: Barbora Padrtová

Barbora Padrtová. Analytička a Programová ředitelka pro tranzici  slovenského think-tanku Centrum pre európske a severoatlantické vzťahy (CENAA)

Další články v rubrice

Vývoj obchodního sporu EU a USA a možné dopady na ČR

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 20. 8. 2018

Nová kohezní politika – jiná, ale ne horší

Magda Komínková, psáno pro Euroskop, 14. 8. 2018

Jaké změny přinese nový víceletý rozpočet EU?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 20. 6. 2018

EU bojuje proti podvodům s DPH. Daří se jí to?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 4. 6. 2018

Podaří se EU dokončit Strategii pro jednotný trh v roce 2018?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 5. 4. 2018