Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Oběhové hospodářství a Česká republika

Michal Mazák, 7. 4. 2016

ANALÝZA - Evropská unie již delší dobu čelí řadě ekonomických výzev spojených se surovinovou závislostí na třetích zemích. Mnozí odborníci z této situace viní samotný způsob zacházení se surovinami, jemuž dominuje tzv. lineární hospodářství, které zahrnuje získání přírodních surovin, jejich zpracování a výrobu produktů, jejich nákup a využití spotřebiteli a nakonec hromadění odpadu. Následky lineárního hospodářství jsou dle nich patrné nejen v rapidním úbytku přírodních zdrojů, ale také v dlouhodobém znečišťování ovzduší či zvětšujícím se objemu odpadu. 

Oběhové hospodářství jako koncept


Jako odpověď na tyto otázky navrhla Evropská komise v roce 2014 změnit celkové nazírání na způsob hospodaření se surovinami a navrhla balíček k tzv. oběhovému hospodářství. Tento koncept se zaměřuje na dlouhodobé uchování přidané hodnoty produktů a kombinuje snahu snížit objem odpadu a jeho negativní dopady na životní prostředí. Jednoduše řečeno, z produktů se nemá stát odpad, ale nový zdroj pro další výrobu.

Jelikož podniky při výrobě v oběhovém hospodářství berou ohled na delší životnost, materiálovou i energetickou efektivnost a opětovné využití nebo recyklaci, dochází k minimalizaci využívání přírodních zdrojů, obnově vytvořených produktů, redukci nákladů na provoz firem a ke snížení množství odpadu. Navíc koncept oběhového hospodářství počítá s tvorbou nových pracovních míst napříč celým cyklem, od návrhů designu nových typů produktů až po recyklaci. Vyžaduje však celkovou proměnu ekonomického smýšlení, a to nejen firem, ale i společnosti jako takové.


Cyklus oběhového hospodářství

 

Cyklus oběhového hospodářství

 

Zdroj: Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu

 

Evropská komise: Změnit vnímání problému odpadu


Do roku 2014 byl koncept oběhového hospodářství součástí evropské legislativy pouze nepřímo, v souvislosti se snahami snížit ztráty druhotných surovin a zvýšit objem recyklovaných materiálů. Evropská komise proto v červenci 2014 přišla s programem nulového odpadu pro Evropu. Volala po systémové změně a rozvoji inovací nejen v oblasti technologií, ale také u organizací, ve společnosti obecně, v oblasti financování a při formulaci politik. V těchto oblastech Komise stanovila obecné cíle jako např. zvýšit do roku 2030 opětovné používání a recyklaci komunálního odpadu na 70 %, zakázat do roku 2025 skládkování recyklovatelných plastů, kovů, skla, papíru, lepenky a biologicky rozložitelného odpadu nebo dále rozvíjet trhy s vysoce kvalitními sekundárními materiály.

Program nulového odpadu provázelo 6 legislativních návrhů týkajících se především skládkování, odpadů a obalů, autovraků, baterií a elektronických zařízení. Finální podoba programu byla tedy zaměřena primárně na stanovení cílů v oblasti odpadů a recyklace, nezasahující do zbývajících části cyklu oběhového hospodářství. Nová Komise v čele s Jeanem-Claudem Junckerem proto návrh nakonec stáhla s cílem přinést ambicióznější projekt.


Oběhové hospodářství a ČR


V rámci ČR probíhá rovněž o tématu oběhového hospodářství diskuse. Například v září 2015  proběhl kulatý stolů Národního konventu o EU, na kterém se sešli zástupci státní správy, politické reprezentace, institucí EU, byznysu, sociálních partnerů, akademické obce a neziskového sektoru. Konvent vyšel z podkladového dokumentu, který obsahuje všechny podstatné silné a slabé stránky spojené se zaváděním principů oběhového hospodářství v ČR, stejně jako příležitosti a hrozby.

 

Oběhové hospodářství v ČR: silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby

S – Silné stránky

W – Slabé stránky

- Obnovení hospodářského růstu, zvyšování investic

- Postupné zlepšení čerpání finančních prostředků z EU

- Relativně dobrá efektivita primárního třídění odpadu

- Existence odborných kapacit pro účinnější využívání zdrojů, materiálové a energetické toky na úrovni poskytovatelů technické asistence

- Prozatím nedostatečná politická podpora

- Roztříštěnost řešení dané problematiky mezi jednotlivými úřady

- Nedostatečné odborné kapacity na úrovni podniků

- Nižší efektivita zpracování vytříděných odpadů, chybějící zpracovatelské kapacity

- Vysoký podíl skládkování odpadu (především komunálního)

- Vysoké daňové zatížení práce ve srovnání s nízkým daňovým zatížením spotřeby zdrojů a znečišťování

- Nízká míra investic do výzkumu a vývoje

O – Příležitosti

T - Hrozby

- Potenciál pro zvyšování energetické a materiálové účinnosti v podnicích

- Velké množství příkladů dobré praxe ze zahraničí

- Možnost využití dotačních prostředků EU (OPŽP, OPPIK, Horizon 2020, LIFE+)

- Opatření na dosahování cílů v oblasti ochrany životního prostředí současně podporujících konkurenceschopnost podniků i celé ekonomiky

- Ekonomické potíže (trhy – EU, svět)

- Tlak dodavatelů na nesystémová řešení

- Tlak investorů na minimalizaci investičních nákladů bez ohledu na celkové náklady investice v jejím životním cyklu

Zdroj: Podkladový dokument ke kulatému stolu Národního konventu o EU k tématu oběhového hospodářství

 

Výsledkem diskuse byla doporučení, představující rámcové podmínky pro rozvoj oběhového hospodářství v České republice. Jako zásadní identifikují předsevším politickou shodu s jasně stanovenou strategií. Účastníci Konventu se jednoznačně shodli také na přednostním směřování finanční podpory z veřejných prostředků na aktivity s dlouhodobými přínosy, inovační projekty, ale i do vědy a výzkumu či vzdělávání. Doporučení se týkala rovněž změn daňového systému, harmonizace metodiky sběru dat, určení jednotných definic termínů oběhového hospodářství nebo zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládky.


Nový akční plán Komise pro oběhové hospodářství


Po stažení návrhů z roku 2014 se oběhové hospodářství stalo středem pozornosti v roce 2015, na jehož konci (2. prosince) představila nový balíček pro oběhové hospodářství. Za jeho ústřední dokument lze označit sdělení s názvem „Uzavření cyklu - Akční plán EU pro oběhové hospodářství“. Přehled celé strategie spolu s přílohou obsahující konkrétní časový harmonogram, je k dispozici na webu Komise.

Nový balíček oběhového hospodářství se na rozdíl od původního návrhu nezaměřuje pouze na snížení množství odpadu, ale na jeho opětovné zapojení do výrobního cyklu. Navrhuje změny od designu nových výrobků až po jejich přepracování, opravu nebo recyklaci. Zavedení základních prvků oběhového hospodářství by podle Komise mělo vytvořit nové pracovní příležitosti. Všechny návrhy změn by ve výsledku měly vést k posílení konkurenceschopnosti EU a zmenšení závislosti na dodavatelích surovin z nečlenských států. Přechod k oběhovému hospodářství je však dlouhodobý proces, vyžadující změnu přístupu a myšlení občanů i firem. V Česku bude v tomto směru zapotřebí také užší spolupráce mezi jednotlivými ministerstvy, která se dnes věnují jen určitým částem cyklu.

 

V čem se Akční plán EU pro oběhové hospodářství liší od Programu nulového odpadu 

 

1. Cyklus oběhového hospodářství

Nový balíček se věnuje všem částem ekonomického cyklu oběhového hospodářství, od změny designu produktů až po jejich recyklaci. První návrh byl výhradně zaměřen na otázku redukce odpadu, bez zahrnutí souvislosti s ostatními politikami (jako například rozvoj dobře fungujícího trhu pro druhotné suroviny).

2. Cíle

Nově nastavené cíle pro rok 2030 v oblasti odpadů a recyklaci jsou nižší než v předchozí verzi návrhu, za což si vysloužily kritiku ze strany Evropského parlamentu. Současný balíček si stanovil cíle recyklace 65 % pro komunální odpad a 75 % pro obaly, přičemž v roce 2014 Evropská komise počítala s cíli 70 % a 80 %. Do nového balíčku se navíc vůbec nedostal cíl zvýšit produktivitu zdrojů o 30 % do roku 2030 ani cíl snížit potravinový odpad do roku 2025 minimálně o 30 %. Omezení skládkování do roku 2030 na 10 % je ve srovnání s 25 % z roku 2014 ambicióznější, avšak nový balíček vypustil z obsahu zákaz skládkování recyklovatelného a kompostovatelného odpadu.


3. Komplexnost

Nedostatek komplexnosti označila Komise za hlavní důvod stažení původního balíčku. Proto do nového akčního plánu zahrnula konkrétní kroky pro přechod k oběhovému hospodářství. Při jeho vytváření byly navíc zohledněny specifické aspekty členských zemí, jimž nový balíček ponechává prostor pro zohlednění národních podmínek. Komise dokonce pragmaticky zohlednila startovní pozice členských států, přičemž některým z nich prodloužila dobu dosažení cílů až o 5 let.

 

I když cíle nastavené v původním balíčku byly přísnější, nový balíček představuje komplexnější plán pro zavedení oběhového hospodářství v EU. Kromě vymezení cílů v oblasti odpadů a recyklace navrhuje zjednodušit a zlepšit definice v oblasti oběhového hospodářství (např. co přesně zahrnuje pojem druhotná surovina) a harmonizovat metody výpočtu míry recyklace v EU, k čemuž vyzýval i Národní konvent o EU.

Důležitou součást tvoří i návrhy konkrétních opatření ke stimulaci průmyslové symbiózy, v níž se vedlejší produkt jednoho odvětví používá jako surovina pro jiné. Nový akční plán obsahuje i systém včasného varování pro monitoring dodržování stanovených cílů. Oběhové hospodářství by se neobešlo ani bez ekologičtějších výrobků, k jejichž výrobě, využití a recyklaci by měly podnikatele motivovat ekonomické pobídky, s čímž souvisí i navržení minimálních kritérií pro režimy rozšířené odpovědnosti výrobců. Finanční nástroje by měly být využity také na odrazení členských států od skládkování.

V rámci obecnějších cílů nový balíček navrhuje kroky pro snížení potravinového odpadu o polovinu do roku 2030. Komise navrhuje i přijetí akcí pro zavedení minimálních požadavků pro opětovné využití vody a vývoj norem kvality pro druhotné suroviny, čímž by měly relevantní subjekty získat větší jistotu a rovné podmínky. Ke klíčovým opatřením současné Komise patří také strategie pro plasty v oběhovém hospodářství spojená s jejich recyklovatelností a rozložitelností, jakož i vytvoření pracovního plánu pro ekodesign na období 2015-2017.

17. března přišla Komise s prvním výstupem nové strategie. Jedná se o návrh nařízení na podporu využívání organických hnojiv a hnojiv na bázi odpadů. Kromě toho, že text stanoví společná pravidla pro přejmenování biologického odpadu na suroviny, jež mohou dále sloužit k výrobě hnojiv, má ambici vytvořit nové tržní příležitosti pro inovativní společnosti a zároveň omezit množství produkovaného odpadu, spotřebu energie a poškozování životního prostředí.

Autor: Michal Mazák, CDK, psáno pro Euroskop

Další články v rubrice

Zpráva o stavu Unie: Naposledy podle Junckera

Magda Komínková, psáno pro Euroskop, 26. 9. 2018

Vývoj obchodního sporu EU a USA a možné dopady na ČR

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 20. 8. 2018

Nová kohezní politika – jiná, ale ne horší

Magda Komínková, psáno pro Euroskop, 14. 8. 2018

Jaké změny přinese nový víceletý rozpočet EU?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 20. 6. 2018