Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

EU má za sebou první rok „horké fáze“ migrační krize

Magda Komínková, Euroskop, 25. 7. 2016

Pomineme-li britské referendum o setrvání v EU, pak politikou Evropské unie (EU) v současnosti nejvíce hýbe téma migrační krize, která má své kořeny v roce 2010, kdy došlo ke zhroucení nedemokratických režimů v severní Africe a na Blízkém východě. Takzvané arabské jaro výrazně zvýšilo tlaky na vstup do EU ze strany občanů třetích zemí. Jejich náporu čelí zejména jižní část EU, především v oblasti Středomoří. Tamější státy se určitou dobu snažily se situací vyrovnat samy, ale nebyly úspěšné. Následující text shrnuje relevantní kroky, které EU za poslední rok k řešení současné situace podnikla – nebo se pokusila podniknout.

Arabské jaro přineslo rostoucí nestabilitu, která následně podnítila přesun tisíců osob z míst původního bydliště směrem k EU. Unie se snaží s nastalou situací bojovat hned několika různými způsoby, a to jak na svém vlastním území, tak čím dál častěji také mimo něj.

Na přípravu a styl vyjednávání návrhů mají velmi významný vliv jak mezinárodněpolitická situace, tak situace uvnitř členských států. Například teroristické útoky ve Francii (v listopadu 2015) a v Belgii (v březnu 2016) uspíšily projednávání řady návrhů a zintenzivnily snahu boje proti terorismu. Stejně tak zvyšující se množství příchozích osob urychlilo jednání.

Kroky EU zaměřené na řešení migrační krize: základní přehled

•Předcházení nelegální migraci
•Řešení humanitárních potřeb
•Záchrana životů na moři a boj proti zločineckým sítím
•Posílení vnějších hranic
•Posílení solidarity a odpovědnosti
•Zajištění legálních způsobů migrace
•Navracení a zpětné přebírání osob

Zdroj: Rada EU

 

Předcházení nelegální migraci


Migrační politika nemůže úspěšně fungovat bez potlačení nelegální migrace. Řešení základních příčin nelegální migrace se pojí zejména s úzkou spoluprací se třetími zeměmi.

Zásadní roli v této oblasti hraje rozvojová spolupráce, v jejímž rámci EU usiluje o podporu regionů vně Unie. S bojem proti nelegální migraci samozřejmě také souvisí snaha omezit motivaci osob k přesunu na území EU.

V rámci předcházení nelegální migrace Unie logicky usiluje o posilování vztahů se zeměmi, ze kterých migranti do EU přicházejí. Unie do klíčových zemí vysílá evropské styčné úředníky pro otázky migrace (např. do Etiopie, Nigeru, Pákistánu ale také Srbska). Důležitým aspektem v této otázce je budování vztahů s africkými státy.

Summit ve Vallettě


Významným krokem v řešení migrační krize byl summit ve Vallettě. Jednání, které probíhalo 11. a 12. listopadu 2015, se zúčastnili nejen zástupci EU a jejích členských států, ale také představitelé afrických zemí. Účastníci se shodli na tom, že migrace je „záležitostí sdílené odpovědnosti“ a je nutné koordinovat všechny připravované kroky. Summit schválil Akční plán, který vychází z 5 základních cílů.

  1. řešení prvotních příčin nelegální migrace a nuceného vysídlování,
  2. posílení spolupráce v oblasti legální migrace a mobility,
  3. zvýšení ochrany migrantů a žadatelů o azyl,
  4. předcházení nelegální migraci, převaděčství migrantů a obchodování s lidmi a boj proti těmto jevům, 
  5. zvýšení společného úsilí o zlepšení spolupráce v oblasti navracení, zpětného přebírání a reintegrace.

 

V rámci akčního plánu byl na summitu formálně zřízen také Nouzový svěřenecký fond, který byl součástí druhého prováděcího balíku Evropského programu pro migraci. Fond má za cíl poskytnout finanční prostředky zejména pro plnění akčního plánu.

V dubnu 2014 zástupci EU a Afriky přijali v rámci 4. společného summitu zvláštní prohlášení týkajíce migrace, v němž se shodli, že migrace může mít vysoký přínos, ovšem je nutné společně hledat legální cesty a potírat nelegální migraci, která se často pojí se ztrátami na životech prchajících osob.

Rada je v rámci navazování vztahů se třetími zeměmi odpovědná také za stanovování postojů, jež by měla Unie zaujímat na mezinárodních konferencích či v rámci regionálních dialogů věnovaných migraci. Mezi tyto regionální dialogy např. patří:

  • Rabatský proces, jenž sdružuje členské státy EU a její orgány, země severní, západní a střední Afriky a Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS);
  • Chartúmský proces, jenž sdružuje země EU a její orgány, některé severoafrické a východoafrické země původu a tranzitu (Eritrea, Etiopie, Somálsko, Jižní Súdán, Súdán, Džibutsko, Keňa, Egypt a Tunisko) a Komisi Africké unie.

 

Na základě dostupných údajů bylo v roce 2015 podle agentury Frontex zaregistrováno více než 1,8 milionů nedovolených překročení hranic EU, což představuje nárůst o 546 % ve srovnání s rokem 2014. S vysokým počtem pokusů o vstup na území EU se pojí také množství migrantů, kteří ve snaze dostat se do EU přišli o život. Mezinárodní organizace pro migraci odhaduje, že v roce 2015 zemřelo ve Středozemním moři více než 3 770 migrantů. Boj proti převaděčům musí být veden jak ze strany členských států (např. využíváním pouze biometrických dokladů, používáním všech informačních systémů a systematickým registrováním migrantů), tak ze strany Komise (např. posilováním dialogu a poskytováním adekvátní finanční podpory) a agentur (např. vzájemnou spoluprací mezi nimi).
 

Řešení humanitárních potřeb

Prostřednictvím speciálních strategií se v poslední době Unie soustředí na pomoc v zemích, kde se osoby, které opustily svůj domov, sdružují. Konkrétně se EU věnuje zemím sousedícím se Sýrií a Irákem a také Turecku. V únoru 2016 Unie přislíbila poskytnout během roku 2016 na pomoc obyvatelům Sýrie více než 3 miliardy €. Pomoc má plynout nejen přímo obyvatelům Sýrie, ale také zemím, které přijímají uprchlíky z této země. Stejně tak Turecku byly přislíbeny 3 miliardy €, aby mohla být zlepšena situace syrských uprchlíků v zemi. Po vyčerpání sumy by měly být v návaznosti na vývoj situace a na plnění dohody ze strany Turecka poskytnuty další prostředky. EU poskytuje podporu také členským státům, na jejichž území je větší množství migrantů.

Komise v březnu 2016 představila Návrh nařízení Rady o poskytování mimořádné podpory v rámci EU , který by měl být využíván pouze v mimořádných případech. Na základě návrhu by mohla být poskytnuta humanitární pomoc nejen v případech migrační krize, ale i v případě jiných závažných krizí. Návrh má za cíl pomáhat těm členským státům, jež nejsou v důsledku krize schopny adekvátně na situaci reagovat. Poskytování mimořádné pomoci vychází z čl. 122 Smlouvy o fungování EU, díky čemuž bude možné podporu poskytovat co nejrychleji a nejšířeji. Návrh byl v polovině března přijat v Radě a následující den byla členskými státy schválena i podpora. Z rozpočtu EU na rok 2016 bude dle dohody poskytnuto 100 milionů v prostředcích na závazky a 80,2 milionu v prostředcích na platby, jež mají podpořit Řecko a další členské státy těžce zasažené uprchlickou krizí. Ještě v dubnu Komise oznámila, že poskytne Řecku 83 milionů z nového nástroje pro mimořádnou podporu na zlepšení životních podmínek uprchlíků na jeho území.
 

Záchrana životů na moři a boj proti zločineckým sítím


Se záchranou životů při přesunu na území EU pomáhá agentura Frontex. Od listopadu 2014 funguje operace Triton, která je financována z prostředků EU. Operace má posílit ostrahu hranic ve vodách u italského pobřeží. Od roku 2006 jsou ve východním Středomoří přítomny také hlídky operace Poseidon.

Kromě záchrany životů migrantů na moři se EU snaží také bojovat proti zločineckým sítím, které využívají situací ohrožených osob. Z toho důvodu se od listopadu 2015 intenzivněji soustřeďuje na zřízení Evropského střediska pro boj proti převaděčství.

Během května 2015 došlo také k posílení civilní mise EUCAP Sahel Niger v rámci opatření EU pro předcházení nelegální migraci a také ke spuštění operace EUNAVFOR Med. Civilní mise má za cíl usilovat o omezení nelegální migrace také prostřednictvím poskytnutí podpory nigerským orgánům. Vojenská operace SBOP byla spuštěna rozhodnutím Rady 2015/778 ze dne 18. května 2015 a jejím cílem je bojovat proti skupinám, které organizují pašování osob. Operace byla fakticky zahájena 22. června 2015 a konkrétně má za úkol zachycovat a likvidovat plavidla využívána pro nelegální činnost.

Na začátku května 2015 došlo ke stanovení nového operačního plánu pro operaci Triton. Nový operační plán pro posílenou společnou operaci stanovil konkrétní počty prostředků, jež mohou být využity: 10 námořních, 33 pozemních a 8 leteckých prostředků a 121 lidských zdrojů a operace rozšířila také oblast svého působení.

Posílení vnějších hranic

Vnější hranice jsou pro EU zásadní, neboť v schengenském systému nefungují hraniční kontroly uvnitř EU. O to více tedy musí být střeženy hranice vnější. Účinná správa vnějších hranic EU má pro řádné fungování volného pohybu v rámci Unie podstatný význam. Nárůst počtů příchozích osob ovšem svědčí o tom, že ochrana vnějších hranic není dostatečná. Z toho důvodu v září 2015 vyzvala Evropská rada k posílení kontrol na vnějších hranicích, mimo jiné prostřednictvím dalších prostředků pro Evropskou agenturu pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU (Frontex), Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) a Evropský policejní úřad (Europol). Pro efektivní ochranu vnějších hranic Komise navrhla nové iniciativy a postupy (např. vytvoření evropské pohraniční a pobřežní stráže). Unie v boji proti převaděčům a organizovanému zločinu využívá kromě plně diplomatických cest také společnou bezpečnostní a obrannou politiku (SBOP). V současné době probíhá celkem 11 civilních a 6 vojenských misí.

Ministři členských států projednávali v dubnu 2016 postup návrhu, jenž se týká právě evropské pohraniční a pobřežní stráže. V červnu 2016 se pak na tomto návrhu podařilo nalézt shodu jak v Radě, tak v Evropském parlamentu. Rychlé spuštění Evropské pohraniční a pobřežní stráže je jednou z priorit slovenského předsednictví v Radě.

Evropská pohraniční a pobřežní stráž

•Jeden z hlavních návrhů Evropské komise 
•Složení: Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (která by nahradila Frontex) a vnitrostátní orgány odpovědné za správu hranic
•Cíl: zajistit a ve sdílené odpovědnosti provádět evropskou integrovanou správu hranic na vnějších hranicích
•Návrh byl předložen Komisí dne 15. prosince 2015, jako součást legislativního balíčku týkajícího se hranic
•Návrh schválen v červnu 2016, v druhé polovině roku 2016 by měla stráž začít plnit své úkoly.

 Zdroj: Rada

Schengenský systém

Rada v únoru 2016 v rámci hodnocení uplatňování schengenského acquis v oblasti správy vnějších hranic Řeckem zjistila závažné nedostatky. Z těchto důvodů navrhla opatření, jež by měla vést k nápravě. Doporučené akce se soustředí na oblasti registračních postupů, ostrahy hranic, kontrolních postupů na hranicích, analýzy rizik, lidských zdrojů a vzdělávání, infrastruktury a vybavení a mezinárodní spolupráce.  V rámci rozhodnutí bylo také uvedeno, že Řecko sice přijalo řadu opatření k řešení situace, ale vzhledem k rozsahu krize, je nutné vyvinout další úsilí. Celkové fungování schengenského prostoru je totiž ve vážném ohrožení a potíže Řecka, které mají přímý dopad na EU jako celek, musí být řešeny kolektivně.

Problematice fungování Schengenského systému se pravidelně věnuje také Komise, která vydává hodnotící zprávy. Na základě předchozích negativních hodnocení Komise v březnu navrhla Plán návratu k Schengenu, jenž by měl vést k obnově fungování schengenského systému a k obnovení řádu v oblasti řízení vnějších a vnitřních hranic EU do konce roku 2016. Komise v předloženém plánu akcentuje potřebu zajistit úplnou identifikaci a registraci všech vstupů skrze hranice. Řecko, které bylo ze strany Komise negativně hodnoceno, by mělo předložit plán, jak hodlá postupovat v rámci obnovy funkčnosti systému.

Některé členské státy v důsledku migrační krize využily možnosti stanovené v článcích 23 až 25 Schengenského hraničního kodexu a v průběhu uplynulých měsíců dočasně obnovily kontroly na vnitřních hranicích. Dle ustanovení je ovšem možné zavést kontroly pouze na dobu maximálně 8 měsíců.

Rada v polovině května 2016 přijala prováděcí rozhodnutí, jímž se stanoví doporučení umožňující pokračování provádění dočasných kontrol na vnitřních hranicích v mimořádných situacích. Rakousko, Německo, Dánsko, Švédsko a Norsko by na základě dokumentu měly po dobu maximálně šesti měsíců zachovat přiměřené dočasné hraniční kontroly na následujících vnitřních hranicích:

  • Rakousko: na rakousko-maďarské pozemní hranici a rakousko-slovinské pozemní hranici,
  • Německo: na německo-rakouské pozemní hranici,
  • Dánsko: v dánských přístavech, které mají trajektové spojení do Německa, a na dánsko-německé pozemní hranici,
  • Švédsko: ve švédských přístavech v policejním okrsku jižního a západního regionu a na mostě přes průliv Öresund,
  • Norsko: v norských přístavech, které mají trajektové spojení do Dánska, Německa a Švédska.

 

Posílení solidarity a odpovědnosti

Společně s migrační vlnou rostou v EU snahy některých členských států migranty rovnoměrněji rozmístit po území Unie. Tento krok naráží na mnohá úskalí, ať již jde o jeho kontroverznost a negativní dopad na soudržnost EU nebo o otázky spojené s jeho prováděním v praxi. Jednorázová relokace v rámci EU byla přes nesouhlas některých členských států schválena, doposud se však podařilo rozmístit jen zlomek počtu migrantů. Nejen s potřebou relokace souvisí potřeba registrace migrantů na území EU, ale také mimo ni. S registrací by měla pomáhat zařízení pro zajištění registrace migrantů (tzv. „hotspoty“).

Evropský program pro migraci

Již na začátku roku 2015 se Komise začala usilovněji věnovat problematice migrace a rozhodla se připravit ucelenější program. Evropský program pro migraci je dokument, v němž Komise 13. 5. 2015 představila své komplexní cíle v této oblasti. Program akcentuje zejména potřebu společného řízení migrace a jedná se o souhrnný dokument, který se zabývá jak vnitřními, tak vnějšími aspekty.

Evropský program pro migraci stanovuje konkrétní kroky a opatření. Jedná se o:

  • snižování motivace k nelegální migraci,
  • záchrana životů a zabezpečení vnějších hranic,
  • silná azylová politika,
  • nová pravidla legální migrace.

 

Dva týdny po zveřejnění Evropského programu pro migraci byl předložen první implementační balík. Balík stanovil konkrétní opatření pro řešení stávající situace.

  • Návrh rozhodnutí Rady o prozatímních přemísťovacích opatřeních ve prospěch Itálie a Řecka Návrh na mimořádnou relokaci 40 tisíc osob, které potřebují mezinárodní ochranu z Itálie a Řecka do jiných členských států.
  • Doporučení týkající se Evropského programu přesídlování Doporučení, jež vyzývá členské státy, aby přesídlily 20 tisíc osob, které potřebují mezinárodní ochranu. Členské státy, které se rozhodnou programu účastnit, měly přislíbenou finanční podporu ve výši 50 milionů pro období 2015–2016.
  • Akční plán EU proti převaděčům migrantů Plán na období 2015–2020 stanovil konkrétní opatření na prevenci a potírání pašování přistěhovalců. Opatření zahrnují vytvoření seznamu podezřelých plavidel; specializované platformy pro posílení spolupráce a výměnu informací s finančními institucemi a spolupráci s poskytovateli internetových služeb a se sociálními médii s cílem rychle odhalovat a odstraňovat obsah, jejž využívají pašeráci k propagaci své činnosti.
  • Pokyny pro uplatňování pravidel EU týkajících se povinného snímání otisků prstů Útvary Komise zveřejnily pokyny stanovující ověřené postupy při snímání otisků prstů s tím, že „hotspot týmy“ Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO), agentury Frontex a Europolu budou pracovat v terénu a rychle identifikovat, registrovat, snímat otisky prstů a posuzovat, kdo potřebuje ochranu.
  • Veřejná konzultace o modré kartě EU Systém modrých karet má zajistit legální vstup na území vysoce kvalifikovaným osobám. Tento systém ovšem v EU není příliš využíván. Veřejná konzultace měla za cíl zjistit postoje zúčastněných stran (migranti, zaměstnavatelé, vládní organizace, odborové svazy, nevládní organizace, zprostředkovatelny práce apod.)

Evropský podpůrný azylový úřad (EASO)

•Postavení: agentura EU sídlící od roku 2011 na Maltě
•Právní základ: nařízení č. 439/2010
•Cíl:
 •působí jako centrum odborných znalostí v oblasti azylu;
 •přispívá k rozvoji společného evropského azylového systému;
 •pomáhá členským státům plnit evropské i mezinárodní závazky v oblasti ochrany osob v nouzi;
 •poskytuje praktickou a technickou podporu členským státům a Komisi;
 •poskytuje operativní podporu členským státům, jejichž azylové a přijímací systémy jsou vystaveny mimořádnému tlaku

Zdroj: European Asylum Support Office

 

V září 2015 byl představen druhý balík týkající se Evropského programu pro migraci. Který stejně tak jako první stanovoval konkrétní opatření.

a)      Návrh na nouzovou relokaci 120 000 uprchlíků z Řecka, Maďarska a Itálie: Komise navrhla relokaci 120 tisíc osob, které jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, z Itálie (15 600), Řecka (50 400) a z Maďarska (54 000). Návrh stanovil závazné distribuční klíče, dle kterých by relokace měla probíhat. V souvislosti potřebou relokace se Unie zavázala poskytnout 780 milionů na podporu zúčastněných států.

b)      Trvalý mechanismus relokace pro všechny členské státy: Komise na základě Evropského programu pro migraci navrhla také mechanismus, který by mohl být kdykoliv aktivován v zájmu pomoci libovolnému členskému státu EU, který v důsledku intenzivního a nerovnoměrného přílivu občanů třetích zemí čelí krizové situaci a extrémním tlakům na svůj azylový systém.

c)      Společný evropský seznam bezpečných zemí původu: Komise také v návaznosti na Evropský program pro migraci a závěry Evropské rady z 25.– 26. června navrhla nařízení, jehož účelem je zřídit společný seznam bezpečných zemí původu. Tento evropský seznam by totiž měl umožnit rychleji zpracovávat jednotlivé žádosti o azyl a následně rychleji navracet neoprávněné žadatele. Komise navrhla, aby byly na evropský seznam bezpečných zemí původu přidány Albánie, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Kosovo, Černá Hora, Srbsko a Turecko. Tyto země podle ní splňují společná kritéria, podle nichž je země považována za bezpečnou, uvedená ve směrnici o azylovém řízení 2013/32, jsou stranami hlavních mezinárodních úmluv o lidských právech, většina z nich splňuje tzv. „kodaňská kritéria“ (stabilita institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin) a Evropská rada je označila za kandidátské země.

d)     Větší efektivita návratové politiky: Komise v zájmu zlepšení návratových politik členských států zveřejnila společnou příručku k navracení osob a akční plán EU v oblasti navracení. Akční plán EU v oblasti navracení definuje okamžitá a střednědobá opatření, která mají členské státy přijmout. Komise současně přijala příručku k navracení osob, jež by měla pomoci při provádění směrnice o navracení osob 2008/115.

e)      Sdělení o pravidlech pro zadávání veřejných zakázek souvisejících s opatřeními na podporu uprchlíků: Aby byly zajištěny základní potřeby žadatelů o azyl, zejména pokud jde o ubytování, dodávky potravin a služby, tak bylo vydáno sdělení, které poskytuje národním, regionálním a místním orgánům pokyny, jež by měly pomoci k dodržování pravidel EU a současně k tomu, aby nákup těchto služeb probíhal jednoduše, rychle a bez byrokratických bariér.

f)       „Vnější rozměr“ uprchlické krize:Vnější rozměr je klíčovou součástí současné situace. EU stále usiluje o podporu diplomatických iniciativ, které směřují k nalezení politického řešení konfliktů v Sýrii, Iráku a Libyi. Za tímto účelem bylo doposud uvolněno 3,9 miliardy . Další prioritou je boj proti strukturám organizovaného zločinu, které stojí za převaděčstvím osob.

g)      Svěřenecký fond pro Afriku: Komise se rozhodla částkou 1,8 miliardy podpořit vznik „Nouzového svěřeneckého fondu pro stabilitu a řešení hlavních příčin nelegální migrace v Africe“. Cílem fondu je zvýšit stabilitu a řešit hlavní příčiny nelegálních migračních toků v oblasti Sahelu, Čadského jezera, Afrického rohu a severní Afriky.

Zasedání Evropské rady v červnu 2015 rozhodlo podpořit tři stěžejní oblasti: 1) relokace a přesídlování, 2) navracení a zpětné přebírání osob 3) spolupráce se třetími zeměmi, čímž fakticky podpořilo realizaci návrhů obsažených v Evropském programu pro migraci.

 

V polovině prosince 2015 byl ze strany Komise předložen další třetí prováděcí balík k Evropskému programu pro migraci. Představené návrhy se primárně soustředily na zabezpečení vnějších hranic EU a na účinnější řízení migrace.

Představený balík se v zásadě týká dvou základních oblastí. Jednou z nich je zřízení Evropské pohraniční a pobřežní stráže a druhou oblastí jsou kontroly na hranicích.

Evropská pohraniční a pobřežní stráž se dle návrhu úzce propojí s Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž, vybudovanou z agentury Frontex, a úřady členských států odpovídajícími za správu hranic, které by měly nadále vykonávat každodenní správu vnějších hranic. Nově konstituovaná evropská pohraniční a pobřežní stráž má mítrezervní fond expertů a technického vybavení k rychlému nasazení, monitorovací a dohlížecí funkce a také právo zasahovat. Počítá se s tím, že s novou evropskou pohraniční a pobřežní stráží budou sladěny mandáty Evropské agentury pro kontrolu rybolovu a Evropské agentury pro námořní bezpečnost.

Systematické kontroly občanů EU na vnějších hranicích by měly vést ke zvýšení bezpečnosti v schengenském prostoru. Povinné systematické kontroly občanů EU na vnějších pozemních, námořních a vzdušných hranicích by měly fungovat prostřednictvím databází, jako jsou Schengenský informační systém, databáze Interpolu týkající se odcizených a ztracených cestovních dokladů a příslušné vnitrostátní systémy, aby se ověřilo, zda přicházející osoby nepředstavují hrozbu pro vnitřní bezpečnost.


Snahy o relokaci migrantů z Řecka a Itálie, jak s nimi počítaly první dva prováděcí balíky k Evropskému programu pro migraci, jsou pravidelně hodnoceny v rámci zpráv, jež vydává Komise. První zpráva tohoto typu byla vydána v březnu 2016 a nepřinesla pozitivní data. K polovině března bylo z Řecka a Itálie relokováno pouhých 937 žadatelů o azyl. Přesídlování je o něco málo úspěšnější a do poloviny března bylo na základě informací od členských států a přidružených států v rámci dublinského systému v 11 zemích přesídleno 4 555 vysídlených osob. Většina zúčastněných zemí přijala Syřany pobývající v Jordánsku, Libanonu a v Turecku. Hodnotící zprávy jsou vydávány měsíčně, a tak druhá zpráva byla představena v polovině dubna 2016. Ani ta ovšem nepřinesla posun ve věci relokace a znovuusídlení. Pozitivní vliv na přesídlení ovšem měla březnová dohoda s Tureckem, která umožnila přesídlení jednoho Syřana z Turecka za každého Syřana znovu přijatého Tureckem po nelegálním příjezdu na řecké ostrovy. Do poloviny dubna 2016 bylo přesídleno celkově 5 677 osob do 15 členských států. Relokováno bylo nicméně pouze 208 dalších osob, čímž se celkový počet do poloviny dubna zvýšil na 1 145 (615 z Řecka a 530 z Itálie). Zatím poslední je třetí hodnotící zpráva z poloviny května 2016, která opětovně deklaruje nefunkčnost mechanismu relokace a přesídlení. Mezi vydáním druhé a třetí bylo relokováno pouze dalších 355 osob z Řecka a Itálie. Do 16 členských států bylo přesídleno do poloviny května 2016 celkově 6 321 osob. Hodnocení mechanismů bude nadále pokračovat a v rámci každé zprávy jsou vytčeny cíle, kterých by mělo být během měsíce dosaženo, ale které nebyly zatím ani jednou naplněny.


Komise na začátku června 2016 představila plán na zřízení nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi v Evropském programu pro migraci. Unie by na základě rámce měla uzavírat individuální partnerství s klíčovými třetími zeměmi původu a tranzitu zaměřená na zefektivnění návratů a readmisí a zlepšení správy migračních toků. Nový rámec by měl dále podporovat v zemích původu a v zemích tranzitu osoby, které potřebují pomoc. Partnerství se třetími zeměmi by mělo rozvíjet bezpečné a udržitelné přijímací kapacity a zajišťovat pro uprchlíky a jejich rodiny ve třetích zemích postižených migračním tlakem trvalé vyhlídky blízko domova. Využívána by měla být řada známých nástrojů, jako je cílená spolupráce, posílená spolupráce, finanční podpora a podpora legálních cest.
 

Zajištění legálních způsobů migrace

Představitelé Unie si uvědomují, že je nezbytné pomoci osobám, které jsou v bezprostředním ohrožení. Z toho důvodu byla spuštěna také iniciativa týkající se přesídlování osob, které potřebují mezinárodní ochranu. Unie si nejen z demografického hlediska uvědomuje, že je nutné podporovat i jiné cesty legální migrace, mezi něž patří např. mobilita studentů, výzkumných pracovníků a podnikatelů. Tento způsob legální migrace může probíhat například prostřednictvím zdvojnásobení počtu stipendií pro studenty a akademické pracovníky v roce 2016 prostřednictvím programu Erasmus+ nebo s použitím tzv. modrých karet, jež se snaží upravit Evropský program pro migraci.  


Navracení a zpětné přebírání osob

Migranti, kteří nelegálně vstoupí na území EU, by měli být navráceni. Na tom panuje mezi členskými státy shoda a Unie se z toho důvodu snaží uzavírat se třetími zeměmi speciální dohody o zpětném přebírání osob, v nichž jsou stanovena pravidla pro navracení nelegálně pobývajících osob. S navracením nelegálních migrantů by měla pomáhat také agentura Frontex. S tím ale úzce souvisí stanovení bezpečných zemí původu – a v rámci EU na tomto zásadním tématu doposud neexistuje shoda, byť se Komise snaží vytvořit společný seznam.

Vztahy EU - Turecko

Na konci listopadu 2015 se představitelé Unie sešli se zástupci Turecka s cílem hledat řešení současné krize. Diskutovány byly i další otázky a Unie se s Tureckem dohodla na „rozmrazení“ přístupového procesu. Zásadním výstupem zasedání bylo přijetí akčního plánu. Prioritami akčního plánu je zintenzivnění spolupráce s Tureckem a zvýšení politické a finanční angažovanost Unie. V rámci provádění akčního plánu by měly obě strany zvýšit úsilí v předcházení cest migrantů, kteří nepotřebují mezinárodní ochranu, do EU a do Turecka; v uplatňování zavedených dvoustranných ustanovení o zpětném přebírání osob; a v navracení těchto migrantů do zemí původu. 

Závěry summitu EU-Turecko

•Přijetí akčního plánu
•Oživení procesu přistupování
•Závazek EU poskytnout 3 miliardy € dodatečných zdrojů
•Dohoda o zpětném přebírání osob (od června 2016)
•Příslib uvolnění vízového režimu za splnění jasně daných podmínek
•Zahájení trvalé humanitární pomoci v Turecku
•Zavedení hospodářského dialogu na vysoké úrovni (od prvního čtvrtletí 2016)
•Příslib zefektivnění celní unie

Zdroj: Evropská rada


Členské státy se v únoru 2016 shodly na způsobu financování uprchlického nástroje pro Turecko. Uprchlický nástroj pro Turecko, který má poskytnout 3 miliardy , má zajistithumanitární pomoc uprchlíkům v Turecku a jejich hostitelským komunitám. Dohoda uvedla v praxi závazek EU z listopadového summitu s Tureckem, kde EU přislíbila poskytnout dodatečné zdroje ve výši 3 miliardy . Jedna třetina(1 miliarda ) má být financována z rozpočtu EU a zbývající dvě třetiny (2 miliardy )z příspěvků členských států podle jejich podílu na HND EU.

Rozdělení příspěvků členských států


 Rozdělení příspěvků členských států

Zdroj: Rada

[1] Příspěvky členských států by mohly být v roce 2017 sníženy podle konečného příspěvku z rozpočtu EU, aniž je dotčena celková částka plánovaná pro tento nástroj a výsady rozpočtového orgánu.
[2] Při výpočtu schodku členského státu v rámci Paktu o stabilitě a růstu nebudou brány vnitrostátní příspěvky v úvahu.
[3] Příspěvek Kypru ve výši 2,3 milionů do rozpočtu EU bude poskytnut Jordánsku a Libanonu.

 

Před plánovaným březnovým setkáním Evropské rady tykajícím se otázek migrace proběhlo ještě jedno setkání mezi zástupci EU a Turecka. Cílem zasedání bylo posílit vzájemnou spolupráci v souvislosti s migrační krizí. Obě strany se shodly na potřebě plnění akčního plánu a na snížení počtu osob, které nelegálně překračují turecko-řeckou hranici. Obě strany jednaly také o nových návrzích na řešení krize. Předseda Tusk byl pověřen úkolem tyto návrhy podrobně rozpracovat do příštího zasedání Evropské rady, které se uskutečnilo 17. a 18. března 2016.

Následné březnové setkání Evropské rady se opět týkalo z velké části problematiky vztahů Unie a Turecka. Stejně jako v případě předchozího jednání bylo primárním cílem posílení vzájemné spolupráce při řešení migrační krize. Obě strany opět potvrdily nutnost plnění akčního plánu. Výsledkem společného jednání jsou také konkrétní kroky, které by měly rozbít obchodní modely převaděčů a ukončit nelegální migraci z Turecka do EU. Vzájemná dohoda stanovuje celkem devět zásadních kroků, z nichž pravděpodobně nejdůležitější jsou následující dva – 1) Všichni noví nelegální migranti vstupující od 20. 3. 2016 na řecké ostrovy z Turecka budou navráceni do Turecka. 2) Za každého syrského občana navraceného z řeckých ostrovů do Turecka bude jeden syrský občan přesídlen z Turecka do EU, a to s ohledem na kritéria zranitelnosti vypracovaná OSN.

V rámci vzájemných vztahů mezi oběma stranami došlo k dohodě o urychlení plnění plánu na uvolnění vízového režimus cílem zrušit vízové požadavky pro turecké občany nejpozději do konce června 2016, pokud budou ovšem splněna všechna kritéria ze strany EU. Unie také opětovně potvrdila svůj závazek k oživení procesu přistoupení, jak je uvedeno ve společném prohlášení z listopadu 2015.

Plnění dohod mezi EU a Tureckem je od listopadu, kdy byl schválen akční plán, pravidelně hodnoceno. První zpráva o pokroku dosaženém při provádění prohlášení EU a Turecka z března 2016 byla vydána v dubnu 2016 a je rovněž čtvrtou zprávou o provádění společného akčního plánu EU a Turecka z  listopadu 2015. Komise ve zprávě podrobně hodnotí fungování přesídlování z Turecka do EU a nabízí konkrétní čísla přesídlených osob. Okrajově se ovšem týká také plnění kritérií k uvolnění vízového režimu. Nicméně možnosti bezvízového režimu se podrobněji věnují speciální hodnotící zprávy. Třetí hodnotící zpráva byla vydána v květnu 2016 a na ni navázal návrh na zrušení vízové povinnosti, pokud turecké orgány urychleně splní zbývající referenční kritéria.  

 

Azylový systém a návrhy na jeho změny

Azylový systém, kterému se podrobněji věnují předchozí dva texty na Euroskopu: Jak reformovat společný evropský azylový systém? a Jak se vyvíjela azylová politika EU před migrační krizí, není funkční zejména kvůli nedodržování pravidel dublinského systému. Komise z toho důvodu usiluje o opětovné fungování azylového systému, avšak si plně uvědomuje, že s příchodem velkého množství žadatelů o azyl není stávající systém spravedlivý. Komise na základě hodnocení současného stavu v dubnu 2016 představila sdělení, které usiluje zlepšení azylového systému.

V květnu 2016 Komise představila návrh, který navazuje na výše zmíněné sdělení a který má za cíl upravit azylové řízení tak, aby bylo funkční a spravedlivější. Základní princip, který vychází z dublinského ujednání, má zůstat nezměněn. Nemají-li žadatelé rodinu jinde, měli by o azyl požádat v zemi prvního vstupu. Nový mechanismus spravedlivosti by měl zajistit, aby azylový systém žádného členského státu nemusel čelit nepřiměřenému tlaku. Komise předložila také návrh na reformu Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) do podoby plnohodnotné agentury EU pro otázky azylu. Na základě této reformy by mělo dojít k nárůstu pravomocí, což by mělo mít pozitivní vliv na rychlost azylového řízení a při řešení nelegální migrace. Návrh Komise obsahuje také kontroverzní řešení pro státy, jež se nechtějí účastnit sytému přerozdělování. Členský stát v případě odmítnutí účastnit se relokace by měl muset za každého žadatele, za něhož by jinak byl podle mechanismu spravedlivosti odpovědný, poukázat členskému státu, jemuž byla daná osoba přidělena, příspěvek solidarity ve výši 250 tisíc .

 

Chronologické shrnutí kroků v rámci migrační krize

Reakce na migrační tlaky: iniciativy a návrhy

13. května 2015 - Evropský program pro migraci
18. května 2015 - zřízení operace EUNAVFOR
27. května 2015 - první balíček opatření pro řešení migrační krize
22. června 2015 - zahájena námořní operace EUNAVFOR Med
25. a 26. června 2015 - zasedání Evropské rady a nové priority
9. září 2015 - druhý balíček opatření pro řešení migrační krize
14. září 2015 - konečné rozhodnutí o vytvoření dočasného a výjimečného mechanismu pro relokaci 40 000 osob
22. září 2015 - konečné rozhodnutí o vytvoření dočasného a výjimečného mechanismu pro relokaci 120 000 osob
15. října 2015 - zasedání Evropské rady a stanovení priorit
11. a 12. listopadu  2015 - vallettský summit o migraci
29. listopadu 2015 - jednání s Tureckem o akčním plánu
15. prosince 2015 – návrh Komise na zabezepčení vnějších hranic
17. a 18. prosince 2015 – zasedání Evropské rady – urychlení provádění opatření
3. února 2016 - Uprchlický nástroj pro Turecko: dohoda o podrobnostech financování
18. února 2016 - schengenské hodnocení Řecka
18. a 19. února 2016 – zasedání Evropské rady
25. února 2016 - posouzení návrhu o evropské pohraniční a pobřežní stráži
2. března 2016 – Komise předložila návrh nařízení Rady o vytvoření nástroje naléhavé pomoci pro krizi v rámci EU
4. března - plán na obnovení Schengenu
7. března 2016 - zasedání hlav států a předsedů vlád zemí EU s Tureckem
10. března 2016 - schválení závěrů o převaděčství
15. března 2016 - přijetí nástroje mimořádné pomoci v rámci EU
16. a 17. března 2016 - zasedání Evropské rady
6. dubna 2016 - dohoda na vyjednávacím postoji k Evropské pohraniční stráži
6. dubna 2016 - sdělení Komise o zlepšení azylového systému
12. května 2016 - doporučení o kontrolách na vnitřních hranicích
4. května 2016 - návrh na úpravu azylového řízení
23. května 2016 - hodnocení vnějších aspektů migrace

Zdroj: autorka na základě dokumentů Rady

 

Shrnutí


Jak lze pozorovat z množství kroků, kterými se EU pokouší bojovat proti migrační krizi (a to v textu zdaleka nebyly zmíněny všechny), Unie se nachází v problematické situaci.

Pozitivním krokem, který vedl ke snížení počtu příchozích osob, bylo uzavření balkánské migrační trasy pro nelegální migraci v průběhu března 2016 a naplňování dohody s Tureckem. Nicméně v poslední době, s postupně se zlepšujícím počasím, lze pozorovat opětovný nárůst osob proudících k hranicím Unie. Mediálně jsou pak prezentovány zejména neúspěšné pokusy a takřka dennodenně se objevující zprávy o utonulých migrantech. Jak se situace dál vyvine, je velice obtížné soudit. Příslibem dalšího posunu v řešení krize jsou nedávné návrhy na rámec migračních partnerství s africkými a blízkovýchodními zeměmi, jež se zaměřují na adresování skutečných příčin migrační krize. 

Autor: Magda Komínková, psáno pro Euroskop

Další články v rubrice

Vývoj obchodního sporu EU a USA a možné dopady na ČR

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 20. 8. 2018

Nová kohezní politika – jiná, ale ne horší

Magda Komínková, psáno pro Euroskop, 14. 8. 2018

Jaké změny přinese nový víceletý rozpočet EU?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 20. 6. 2018

EU bojuje proti podvodům s DPH. Daří se jí to?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 4. 6. 2018

Podaří se EU dokončit Strategii pro jednotný trh v roce 2018?

Iveta Karousová, psáno pro Euroskop, 5. 4. 2018