Kristýna Pavlíčková, Euroskop, 4. 1. 2018
Evropská unie a Severoatlantická aliance působí společně v rámci vojenských operací již po mnoho let, přesto bylo NATO vždy spíše kritické k evropským obranným projektům. V poslední době však dochází ke změnám ve vztahu obou organizací a otevírají se nové oblasti spolupráce.
Evropskou unii a Severoatlantickou alianci spojuje několik zásadních okolností, které je přirozeně vedou ke vzájemné spolupráci. Klíčovým zájmem obou organizací je udržení bezpečnosti v Evropě, kde se nachází i většina jejich členů (v případě EU všichni). Z 28 členských států EU a 29 států NATO je v obou organizacích zapojeno 22 států (viz. Tabulka: Členové EU a NATO).
Není tedy překvapivé, že organizace mají společné strategické zájmy, sdílejí podobné hodnoty a také čelí stejným problémům, jako jsou kyberútoky, mezinárodní terorismus či neshody s Ruskem. Přesto obranná spolupráce mnoho let stagnovala a až dodnes je některými považována za výhradní oblast působnosti NATO. Evropská unie ale nezávisle na NATO rozvíjí své obranné projekty a v posledních dvou letech lze vidět postupné sbližování obou organizací.
Členové EU a NATO
|
EU a NATO (22) |
Pouze NATO (7) |
Pouze EU (6) |
|
Belgie |
Albánie |
Finsko |
|
Bulharsko |
Černá hora |
Irsko |
|
Česká republika |
Island |
Kypr |
|
Dánsko |
Kanada |
Malta |
|
Estonsko |
Norsko |
Rakousko |
|
Francie |
USA |
Švédsko |
|
Chorvatsko |
Turecko |
|
|
Itálie |
||
|
Litva |
||
|
Lotyšsko |
||
|
Lucembursko |
||
|
Maďarsko |
||
|
Německo |
||
|
Nizozemsko |
||
|
Polsko |
||
|
Portugalsko |
||
|
Rumunsko |
||
|
Řecko |
||
|
Slovensko |
||
|
Slovinsko |
||
|
Španělsko |
||
|
Velká Británie |
Od Berlína po Varšavu
Institucionalizované vztahy se datují od vydání společné deklarace EU a NATO o Evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP) v roce 2002. Deklarace označila vztah obou organizací jako strategické partnerství a zároveň stanovila rovnost a volnost v rozhodování, která zůstala každé z nich. Na tuto deklaraci navázalo uzavření dohod Berlín Plus v roce 2003, které se staly základem pro společné působení v rámci krizového managementu.
Podle těchto dohod může EU využívat obranné prostředky států NATO, a to včetně asistence při velení a operačním plánování. Díky tomu mohou státy NATO podporovat operace Evropské unie, ve kterých se Aliance nezapojuje jako celek.
Od dohod Berlín Plus až do roku 2016 byly vztahy standardizované a obě instituce se podílely na společných operacích. K výraznějším pokrokům ve spolupráci však nedošlo. Změnu přinesl až Varšavský summit NATO v červenci 2016. Jednou z projednávaných priorit byla posílená spolupráce s Evropskou unií, pro niž byla impulsem ukrajinská krize a vzrůstající počet teroristických útoků v Evropě. Na summitu bylo určeno sedm oblastí spolupráce:
- Boj proti hybridním hrozbám,
- operační spolupráce na moři a v otázkách migrace,
- koordinace v oblasti kybernetické bezpečnosti a obrany,
- vývoj interoperabilních obranných schopností,
- posilování obranného průmyslu a výzkumu,
- posílení koordinace cvičení,
- budování obranných a bezpečnostních schopností partnerů na východě a na jihu.
K naplňování těchto priorit byl schválen i balíček 42 konkrétních opatření.
Ještě více spolupráce
Naplňování zmíněných opatření a spolupráce obou organizací byla pozitivně hodnocena i na nedávném setkání ministrů zahraničí států NATO, které proběhlo 5. 12. v Bruselu. Na této schůzce, na které zastupovala Unii Vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, také vzniklo rozhodnutí rozšířit spolupráci EU-NATO. Ke stávajícím sedmi oblastem spolupráce byly přidány další tři:
- Vojenská mobilita – zajištění rychlého pohybu vojsk přes hranice v Evropě, budování dopravní infrastruktury pro jejich přesuny,
- sdílení informací v rámci boje proti terorismu a posílení podpory partnerským zemím,
- podpora role žen v míru a bezpečnosti.
Přijaté oblasti i závěry ohledně posílení spolupráce potvrdila Rada EU na svém zasedání o několik dnů později.
O zlepšení vzájemných vztahů mluví i podpora NATO iniciativě stálé strukturované spolupráce (PESCO). NATO poprvé v historii podpořilo evropskou iniciativu, která povede k větší obranné integraci. NATO se staví obzvlášť pozitivně k projektu označovaném jako “vojenský Schengen”, který se týká právě vojenské mobility a umožní rychlejší přesuny vojsk mezi evropskými státy.
Operace na souši i na moři
Až do Varšavského summitu se spolupráce EU a NATO týkala především koordinace operací přímo v poli, která pokračuje i na dále. V roce 2003 se uskutečnila první operace EBOP Concordia, která převzala povinnosti po končící misi NATO v Makedonii. Jednalo se o první operaci postavenou na dohodách Berlín Plus.
V Bosně a Herzegovině poté nahradila operace EU Althea alianční misi SFOR a její velení zůstalo v sídle NATO v Belgii. Na Balkáně také probíhají operace v Kosovu, kde spolupracuje mise EULEX a operace KFOR. Vzájemně se doplňují složky obou organizací i v Afghánistánu, kam EU vyslala policejní misi EUPOL.
Novějším prvkem je i spolupráce na moři. Boj proti pirátství v oblasti Afrického rohu spojuje námořní operaci EU NAVFOR Atalanta a misi NATO Sea Guardian. Dále obě organizace společně působí i ve Středozemním moři, kde se NATO rozhodlo posílit evropskou pohraniční stráž Frontex v boji proti pašeráctví a nelegální migraci. Organizace operují především ve vodách Řecka a Turecka.
Výměna informací
Zástupci NATO a EU se pravidelně setkávají a diskutují o společných tématech a možnostech spolupráce. Představitelé NATO včetně generálního tajemníka často navštěvují jednání výborů Zahraniční věci a Bezpečnost a obrana Evropského parlamentu a informují poslance o nejnovějším vývoji.
K setkání také dochází mezi ministry zahraničí, vojenskými představiteli a poradci a mezi personálem obou organizací. Ze strany EU hraje v komunikaci důležitou roli Evropská služba pro vnější činnost či Evropská obranná agentura. NATO má svůj tým ve Vojenském štábu Evropské unie a EU je zastoupena skrze svou stálou buňku ve Velitelství spojeneckých sil NATO v Evropě.
Cílem komunikace mezi organizacemi je výměna informací, která napomáhá nejen koordinaci společných operací, ale je důležitá i v boji proti terorismu nebo proti šíření zbraní hromadného ničení.
Doplňující se role
Z nedávného vývoje lze vidět, že spolupráce Evropské unie a Severoatlantické aliance se prohlubuje. Dřívější obavy budilo především možné oslabení Aliance v případě vzniku samostatných obranných kapacit EU či dokonce samostatné evropské armády. Z toho důvodu představitelé obou organizací stále zdůrazňují, že je klíčové, aby se organizace vzájemně doplňovaly a nedocházelo ke střetu zájmů.
Je také nutná vzájemná otevřenost a transparentnost, které by zabránily hrozící duplikaci v některých oblastech. Nicméně v poslední době panuje shoda, že budou-li dodrženy tyto podmínky, obranná spolupráce EU a NATO může přinést mnohá pozitiva.
Autor: Kristýna Pavlíčková
