Na cestě k čisté mobilitě: Jak chce Komise zajistit čistější silnice?


Ondřej Černý, Euroskop, 2. 2. 2018

Evropská komise 8. listopadu 2017 zveřejnila balík legislativních návrhů s názvem Na cestě k čisté mobilitě, jehož ambicí je stanovit rámec pro rozvoj automobilové dopravy v následující dekádě, ať už prostřednictvím stanovení emisních limitů pro klasické automobily se spalovacími motory či pomocí podpory zavádění nových, ekologičtějších technologií.

  • V listopadu zveřejněný balík se zaměřuje na snižování emisí skleníkových plynů v dopravě.
  • Navazuje na balík „Evropa v pohybu“, zaměřený na inovace v oblasti dopravní infrastruktury včetně mýta.
  • Klíčovým je návrh na postupné zpřísnění emisních limitů pro osobní automobily a lehká užitková vozidla do roku 2030 spolu s návrhy na podporu kombinované a veřejné dopravy.

Co je obsahem balíčku?

Tento balíček je doplněním balíčku Evropa v pohybu, vydaného v květnu 2017, který se zabýval další stránkou inovací v dopravě – propojováním dopravní infrastruktury a integrací různých systémů, jako je například mýtné na silnicích či poskytování služeb v oblasti dopravy zboží.

Hlavním motivem listopadového balíčku je snižování emisí skleníkových plynů v dopravě. Přichází v době, kdy se Evropská unie snaží shodnout na způsobu, jakým naplní své cíle v oblasti ochrany klimatu a závazky, vyplývající z Pařížské dohody. Cílem Pařížské dohody je udržet nárůst globální průměrné teploty pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, k čemuž se EU zavázala přispět tím, že do roku 2030 sníží své emise skleníkových plynů o 40 % oproti hodnotám z roku 1990 (což je zároveň cíl klimaticko-energetického rámce do roku 2030). Tento cíl však není za stávající situace dosažitelný, reforma legislativy a stanovení nových, ambicióznějších cílů je proto nutností.

Ke konci roku 2017 byla uzavřena jednání o reformě evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), jejíž efekt na snižování emisí je však sporný. Posun v jednání se odehrál i v oblastech mimo ETS: byla dosažena dohoda mezi Radou a EP o energetické náročnosti budov – EPBD (ve výsledné podobě směrnice byly zmírněny původní požadavky na infrastrukturu pro elektrická auta v nových budovách) – a také o reformě nařízení o sdílení úsilí v oblasti emisí, zabývající se kromě jiného také využitím půdy a zemědělstvím. Pokrok je hodnocen spíše jako mírný, stanovení ambiciózních cílů v oblasti dopravy, která je po energetice největším zdrojem znečištění, tak nabývá na důležitosti.

Znečištění
Balíček k čisté mobilitě je součástí úsilí EU o celkové snížení emisí a znečištění. zdroj: Pixabay

Nové limity pro vozidla

Klíčovým bodem balíčku je stanovení emisních limitů pro osobní automobily a lehká užitková vozidla. Emise z těchto typů aut by se měly do roku 2025 snížit o 15 % a do roku 2030 o celých 30 % oproti stavu v roce 2021. Vzhledem k tomu, že snížení emisí je možno dosáhnout zejména větší efektivitou pohonu, očekává Komise, že například u nových osobních vozidel zakoupených v roce 2025 by mohli řidiči za 15 let provozu hypoteticky ušetřit 600 eur, u vozidel zakoupených v roce 2030 dokonce až 1.500 eur. Do kalkulace jsou přitom započítány i vyšší náklady na výrobu (kolem 1.000 eur na nové vozidlo v roce 2030).

Výše popsaná pravidla ovšem neznamenají, že všechna auta v EU budou mít v roce 2030 o 30 % méně emisí. Jedná se totiž o společný celoevropský cíl, od něhož se bude možné odklonit. Zaprvé, jednotliví výrobci musí dosáhnout emisních cílů pouze jako průměru vypouštěných emisí ze všech jejich nových automobilů – pokud tak v jejich nabídce bude například automobil s hybridním pohonem, který má nízké emise, mohou auta s “klasickým” pohonem toho stejného výrobce vypouštět více emisí, než je legislativou vyžadováno. Výrobci budou také moci zahnout do úspor emisí další inovativní ekologické technologie, například klimatizaci, a to až do výše 7 g CO2/km. Výrobci se rovněž budou moci sdružovat do tzv. poolu, v rámci kterého budou emisní cíle sdílet.

Komise nakonec nestanovila žádné povinné kvóty na podíl nízkoemisních a bezemisních automobilů, místo toho se rozhodla nasadit systém pobídek, jenž umožní výrobcům, kteří překročí plánovaný podíl těchto aut ve své produkci (15 % v roce 2025 a 30 % v roce 2030), o něco zvýšit své emisní cíle.

Nové investice do infrastruktury

Nástup vozidel s alternativním pohonem samozřejmě vyžaduje také souběžný rozvoj odpovídající infrastruktury. Požadavky na její zavádění už sice v rámci platné legislativy existují, podle zjištění Komise má ale dosavadní rozvoj nedostatky, a to zejména v případě velkých městských aglomerací, a pak také v případě propojení infrastruktury mezi jednotlivými státy, což se projevuje například u infrastruktury klíčových silničních koridorů transevropské dopravní sítě (TEN-T).

Akční plán Komise se proto zaměřuje zejména na tyto dvě oblasti, na které by mělo být vyčleněno dalších 800 milionů eur z Nástroje pro propojení Evropy a také z nevyužitých prostředků programu NER300 (který rozděluje část výnosů ze systému EU ETS). Plán se zaměřuje také na přínosy pro spotřebitele: měla by být vypracována metodika, která umožní přehledné srovnání jednotlivých druhů paliv, pracovat by se mělo také na digitalizaci a propojování infrastruktury.

Bez baterií to nepůjde

Důležitým faktorem rozvoje elektromobility i hybridních vozidel jsou kromě infrastruktury také baterie. Už v říjnu minulého roku oznámila Komise vytvoření tzv. aliance pro baterie, která by se měla zabývat vytvořením strategického plánu v této oblasti, který by měl být hotový během února 2018.

Hlavním problémem přitom zůstává, že v EU se nenachází žádný významný výrobce bateriových článků, a Evropa tak zaostává za konkurencí v Číně či USA. Plánem je proto především spojit úsilí jednotlivých států v dohánění ostatních, hovoří se dokonce o vytvoření „bateriového Airbusu“, tedy evropského koncernu skládajícího se z firem v různých členských státech.

Aby bylo možné uspokojit poptávku po bateriích, která je dnes v EU na úrovni zhruba 10 GWh kapacity ročně, ale do roku 2025 by měla narůst až na hodnoty v rozmezí 37-117 GWh, rozhodla se Komise navíc v nejnovějším balíčku vyčlenit dodatečných 200 milionů eur (k současným 150) z prostředků programu Horizont 2020 přímo na výzkum a inovace v této oblasti.

Méně dopravy na silnicích = méně emisí

Jednou z nejsnazších cest, jak snížit emise z dopravy na silnicích, je snížit jejich objem. Tato na první pohled logická rovnice ale neznamená, že by se Brusel chystal omezovat pohyb svých občanů na silnicích, odráží spíše fakt, že silniční doprava produkuje oproti jiným způsobům daleko více emisí. Cílem dvou legislativních návrhů tohoto balíčku je proto přesunout část přepravovaného zboží ze silnic do jiných dopravních módů a v případě osobní přepravy podpořit využívání hromadných dopravních prostředků.

V prvním případě se jedná o revizi směrnice o pravidlech pro kombinovanou přepravu zboží, která se zabývá podporou takových způsobů přepravy, kdy je zboží přepravováno po silnici jen na krátkých úsecích na začátku a na konci cesty a zbytek trasy překoná například na železnici či po vnitrozemských vodních cestách. Nová pravidla by měla umožnit snadnější vykazování takových cest pro dopravce, aby snadněji dosáhli na daňové úlevy a jiné podpůrné prostředky, a také podpořit výstavbu terminálů umožňujících překládku zboží mezi jednotlivými dopravními prostředky.

V druhém případě se jedná o usnadnění přístupu dopravců na vnitrostátní trhy osobní autobusové dopravy. Jde především o dvě opatření: zjednodušení administrativní zátěže pro nové podniky a o zajištění rovných podmínek přístupu k dopravním terminálům.

Kontejnery, železnice
Součástí evropské strategie, jak ulehčit silniční dopravě, je podpora jiných druhů přepravy zboží. Zdroj: Evropská komise

Reakce: balíček jako dárek výrobcům automobilů?

Zejména návrh na emisní limity pro automobily po roce 2020 se v poslední době stal ožehavým tématem, a to nejen kvůli Pařížské dohodě, ale také vzhledem k dobíhající kauze Dieselgate, ve které hrály hlavní roli největší evropské automobilky, jako například Volkswagen. Svůj podíl na ní měly také národní vlády, které, jak se zdá, nad prohřešky svých národních šampionů dlouho přivíraly oči.

Dva roky po propuknutí aféry se zdá, že minimálně němečtí výrobci dokázali problémy zamést pod koberec, část aut vybavených „podvádějícím“ softwarem například nebyla dodnes opravena. Je proto logické, že finální verze cíle snížení emisí z aut o 30 % do roku 2030 vyvolala kritiku za to, že jde na ruku průmyslu, obzvláště vezmeme-li v úvahu, že návrhy cíle se pohybovaly v rozmezí 20-60 %. Legitimitě návrhu nepřidaly ani zprávy o silném lobbingu německých automobilek těsně před zveřejněním návrhu.

Chybějící kvóty pro elektromobily

Dalším kontroverzním bodem balíčku je fakt, že neobsahuje žádné jasně stanovené kvóty na počet prodaných elektromobilů a dalších vozidel s alternativním pohonem. Podle kritiků je to další ústupek výrobcům automobilů a hrozí tak, že v Evropa začne zaostávat za svými konkurenty.

Na stranu podporovatelů závazných cílů pro elektromobilitu se postavilo dokonce i sdružení výrobců elektřiny Eurelectric, zastupující spíše zájmy velkých energetických hráčů, kteří jsou v otázkách inovací již tradičně konzervativní. Zástupce Eurelectric dokonce prohlásil, že by evropská síť dokázala zvládnout i to, kdyby všechna osobní auta měla elektrický pohon.

Na druhou stranu, na návrh si nicméně stěžují i automobilky, kterým vadí nový způsob výpočtu emisí vypouštěných automobily, který je podle nich uzpůsobený tak, aby zvýhodňoval elektromobily, a porušuje proto zásadu technologické neutrality.

Co to znamená pro Česko?

Vzhledem k tomu, že automobilový průmysl tvoří v Česku až 9 % HDP a čtvrtinu českého exportu do zahraničí, má jeho regulace také velký vliv na českou ekonomiku. Největší český výrobce Škoda je přitom se zaváděním alternativních pohonů poněkud pozadu, první hybridní vůz této značky by měl být uveden do prodeje až v roce 2019 a elektromobil ještě o rok později.

V říjnu 2018 nicméně zástupci českého automobilového průmyslu podepsali společně s tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Jiřím Havlíčkem memorandum o budoucnosti, jehož součástí je i akční plán zaměřující se na podporu elektromobility (jak nákupu nových vozů, tak budování infrastruktury), vytvoření podmínek pro testování autonomního řízení a také na digitalizaci. Dobíjecí stanice staví z evropských peněz také firmy jako ČEZ, E. ON nebo MOL.

Jak to dopadne s lithiem?

Podle bouře, jaká se během parlamentních voleb na podzim roku 2017 strhla okolo českých zásob lithia, by se mohlo zdát, že využití tohoto nově objeveného národního pokladu bude jednou z klíčových priorit české vlády. Aktivita Komise v oblasti baterii pro automobilový průmysl přitom směřuje k vytvoření celoevropského koncernu zabývajícího se jejich výrobou, což by mohlo přinést unikátní příležitost pro českou ekonomiku.

V říjnu minulého roku svolal komisař pro energetickou unii Maroš Šefčovič do Bruselu schůzku ředitelů různých evropských firem, od chemických přes výrobce aut po výrobce baterií, kde byla dohodnuta výše popsaná aliance pro baterie. Nejnovější zprávy ukazují, že tato iniciativa nabírá momentum, komisař Šefčovič v lednu 2018 prohlásil, že jednání probíhají na evropské poměry velmi rychle, a že konkrétní výsledky v podobě akčního plánu by mohly být dosaženy už na konci února tohoto roku. Zda a jakým způsobem se na činnosti bude podílet ČR, či některé z tuzemských firem, zatím jasné není. Bylo by ovšem škoda, pokud by Česko zůstalo pouhým zdrojem surovin pro takový podnik.

Autor: Ondřej Černý, psáno pro Euroskop

Sdílet tento příspěvek