Vojenská mobilita. Klíč ke strategické autonomii Evropské unie?


Petr Pospíšil, Euroskop, 29.9.2020

Posilování odolnosti Evropské unie je cílem probíhajícího německého předsednictví v Radě EU a důležitost bezpečnosti zdůrazňuje současná předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová i její předchůdce Jean-Claude Juncker. Jeden ze základních stavebních kamenů, na kterém je nutné „Bezpečnostní unii“ vystavět, přitom představuje vojenská mobilita. V jakém stavu se v současnosti tento významný pilíř evropské obranyschopnosti nachází?

Vojenská mobilita či též vojenská logistika zahrnuje otázky, jaký typ vojenské síly je možné přesunout na jaké místo. S tím je rovněž spojena problematika, kolik času takový přesun zabere, jak bude nákladný, jaké množství a charakter vojenské síly bude možné provést či zda přesunuté síly doplní potenciální posily a v jakém časovém horizontu. Je nesporné, že pro úspěch dané vojenské operace představuje vojenská mobilita velice důležitý aspekt – aspekt důležitý nejen pro samotné nasazení vojenských sil, ale i pro výcvik daných jednotek a pro realizaci mezinárodních cvičení.

Vojenská mobilita: Mnoho aktérů na různých úrovních

K tomu, aby však vojenská mobilita v Evropě fungovala lépe, je zapotřebí konstruktivní spolupráce mezi jednotlivými státy (a v jejich rámci i mezi jednotlivými resorty), mezi členskými státy a Evropskou unií a v neposlední řadě mezi EU a NATO. Jedině tak bude možné vyhnout se nežádoucím duplicitám, fragmentaci systému a logistickým překážkám – a naopak využívat vzájemných synergií a produkovat přidanou hodnotu.

Aktéři vojenské mobility v Evropě. Zdroj: European Parliamentary Research Service, Euroskop, Kristina Kollertová

Severoatlantická aliance si význam vojenské mobility uvědomovala již od 80. let minulého století. V roce 1986 vydalo NATO speciální manuál zaměřující se na vojenskou logistiku. Nicméně od konce studené války se pozornost věnována v Evropě vojenské mobilitě snížila, podle některých komentátorů i kvůli tomu, že evropské země se v té době soustředily na peacekeepingové mise mimo svoje území.

Infrastruktura v Evropě v 90. letech sledovala civilní účely

Výsledkem byl stav, kdy rozvoj dopravní infrastruktury v Evropě sledoval čistě civilní účely, což se ovšem negativně podepsalo na schopnosti přepravovat vojenskou techniku z jedné evropské země do druhé. Rozdíly navíc nepanovaly pouze v samotné fyzické infrastruktuře, ale i v administrativních procedurách regulujících podmínky přepravy vojenského materiálu a techniky mezi jednotlivými evropskými státy.

Mezi lety 2010-2020 si postupně všichni zainteresovaní aktéři začali stále více uvědomovat, že vojenská mobilita je základem, bez jehož položení není možné uvažovat o strategické autonomii Evropské unie. V listopadu 2017 proto došlo k vydání společného sdělení Evropské komise a Vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o zlepšení vojenské mobility. Na to navázal akční plán zveřejněný v březnu 2018. V červnu 2018 spatřila světlo světa první společná zpráva hodnotící dosavadní implementaci vojenské mobility.

Projekty PESCO: Významný krok ke zkvalitnění vojenské mobility

Další významný, hmatatelný počin ve snaze zkvalitnit možnosti vojenské mobility v Evropě představovala aktivace stálé strukturované spolupráce v obraně (PESCO) v prosinci 2017. Jeden z dvaceti závazných cílů, k nimž se účastnické státy PESCO zavázaly, uvádí: „S ohledem na dostupnost a nasazení vojenských sil se účastnické členské státy zavazují ke zjednodušení a standardizaci přeshraniční vojenské dopravy v Evropě za účelem umožnění rychlého rozmístění vojenského vybavení i personálu.“

Ve snaze naplnit tato slova byl v březnu 2018 v rámci PESCO zaveden projekt vojenské mobility, jehož se účastní 24 z celkově 25 zemí participujících na stálé strukturované spolupráci PESCO. Jedná se tak o suverénně nejpočetněji reprezentovaný projekt PESCO od aktivace stálé strukturované spolupráce. Projekt vojenské mobility (někdy neformálně přezdívaný jako „vojenský Schengen“) se zaměřuje na zjednodušení a standardizaci přeshraniční vojenské dopravy, je realizován pod vedením Nizozemska a předpokládá i koordinaci s NATO a s Evropskou obrannou agenturou (EDA).

EC Summit - PESCO - 12/2017
Účastníci summitu Evropské rady v Bruselu v prosinci 2017, během kterého došlo k aktivaci stálé strukturované spolupráce v obraně PESCO. Zdroj: European Commission Audiovisual Service

Další z projektů PESCO, který s vojenskou mobilitou úzce souvisí, je projekt tzv. Evropského logistického uzlu („Network of logistic Hubs in Europe and support to Operations“).

Nezbytnost zkvalitnění vojenské mobility v Evropě si zvláště v období po vypuknutí ozbrojeného konfliktu na východní Ukrajině začali naplno uvědomovat i představitelé Severoatlantické aliance, která – ač potřebnou vojenskou technikou disponuje – mnohdy naráží právě na obtížnost přepravy vojenské techniky z jedné části Evropy do druhé.

Společné prohlášení EU a NATO: Vojenská mobilita prioritou

I z toho důvodu společné prohlášení EU a NATO, datované roku 2018, zdůraznilo nutnost rychlého a znatelného posunu ve vojenské mobilitě. Obě organizace přitom ve svých dokumentech připomínají, že snahy směřující k posílení vojenské mobility musí být vzájemně se doplňující a nikoli konkurenční, potažmo duplicitní. Unijní orgány a řídící struktury PESCO se proto koordinují s „Framework Nations Concept“ Severoatlantické aliance.

Vzájemné synergie se mají hledat rovněž v oblasti slaďování vojenských požadavků ohledně logistiky ze strany obou organizací. Podle společné zprávy o implementaci vojenské mobility proto Vojenský výbor Evropské unie (EU Military Committee) při podmínek pro infrastrukturu umožňující vojenskou mobilitu vychází z parametrů a indikátorů NATO. V roce 2018 byl zároveň spuštěn tzv. strukturovaný dialog o vojenské mobilitě, v jehož rámci se konají pravidelná pracovní setkání představitelů Unie i Aliance.

Transevropská dopravní síť: Základ pro lepší vojenskou mobilitu

Základ vojenské mobility v Evropě představuje tzv. transevropská dopravní síť (trans-European transport network, TEN-T). Ta sleduje mnohem širší cíle než pouze oblast vojenské logistiky a její hlavní ambicí je vytvořením jednotné „Evropské dopravní zóny“ přispět posílení unijního vnitřního trhu. Dopravní síť zahrnuje všechny způsoby dopravy (silniční, železniční, lodní i leteckou) a cesta k jejímu vytvoření počítá nejen s odstraněním fyzických bariér v podobě nesourodé infrastruktury, nýbrž i se sjednocením administrativních a právních procedur mobilitu regulujících.

Jádro sítě TEN-T
Transevropská dopravní síť TEN-T, koridory hlavní sítě. Zdroj: European Parliamentary Research Service

Plány na budování transevropské sítě TEN-T se člení podle míry ambic na globální síť (comprehensive network) a na hlavní síť (core network). První jmenovaná zahrnuje ty části plánované infrastruktury, které mají vzniknout do roku 2050. Druhá jmenovaná složka zahrnuje ty strategicky nejvýznamnější komponenty komplexní sítě (konkrétně se jedná o devět koridorů), jejichž konstrukce má být dokončena do roku 2030.

Dopravní infrastruktura umožní civilní i vojenské využití zároveň

Transevropská dopravní síť v sobě skýtá významný potenciál pro posílení vojenské mobility, neboť počítá s tzv. infrastrukturou dvojího využití („dual-use synergies in the transport networks“). Implementační zpráva akčního plánu vojenské mobility uvádí, že záměry transevropské sítě TEN-T se s požadavky pro vojenskou mobilitu překrývají z 94 procent.

Jádro sítě TEN-T, letiště a přístavy
Letiště (vlevo) a přístavy (vpravo) umístěné na hlavních koridorech transevropské dopravní sítě TEN-T. Zdroj: European Parliamentary Research Service

Konkrétně si lze tedy představit, že například v oblasti fyzické infrastruktury by se v rámci transevropské dopravní sítě TEN-T měly stavět takové mosty, tunely či železniční dráhy, které z hlediska maximálního zatížení, nosnosti či výšky umožní průjezd vojenských vozidel a jiné vojenské techniky, a bude tedy možné jejich širší využití než pouze pro civilní osobní dopravu. Plány počítají i s klíčovými přístavy a letišti, která umožní zakotvení či přistání vojenských plavidel či letadel.

Letiště a přístavy na koridorech TEN-T
Celkový počet letišť resp. přístavů v hlavní síti a globální síti v rámci Transevropské dopravní sítě TEN-T. Sloupcové grafy ukazují počet letišť resp. přístavů podle svého umístění na jednotlivých hlavních koridorech. Zdroj: European Parliamentary Research Service

Překážkou nejen chybějící infrastruktura, ale i odlišné regulace

Přepravy vojenského vybavení a zbrojních systémů představuje z bezpečnostního a strategického hlediska velice citlivou oblast. Z toho důvodu je vedle zkvalitnění fyzické infrastruktury neméně důležitá rovněž harmonizace právních náležitostí, administrativních postupů a povolovacích procesů, jimiž jsou podmínky pro realizaci vojenské mobility upraveny.

V současné době jsou tyto procedury upraveny na vnitrostátní úrovni různými státy odlišně, což vede ke složitosti systému a nutnosti adaptovat se nesjednoceným standardům. Evropská obranná agentura (EDA) proto v posledních letech vyvíjí iniciativy, které povedou ke sblížení a zjednodušení povolovacích procedur pro přepravu vojenské techniky napříč Evropou. Další aktivity agentury EDA se zaměřují na zlepšení koordinace přesunů vojenských jednotek po Evropě, zjednodušení úředních postupů vojenskou logistiku upravujících a na harmonizaci diplomatických povolení pro vzdušnou vojenskou dopravu.

Violeta Bulc
Bývalá komisařka Violeta Bulcová při představení akčního plánu vojenské mobility v březnu 2018. Zdroj: European Commission Audiovisual Service

Za účelem zjednodušení celních procedur týkajících se vojenské mobility Evropská unie vytvořila vzor standardizovaného formuláře (tzv. EU Form 302), jenž by se měl stát jednotným formulářem pro splnění celních náležitostí za účelem vojenské mobility uvnitř EU. Materiál vychází z obdobného formuláře používaného Severoatlantickou aliancí (tzv. NATO Form 302).

Nový rozpočet a vojenská mobilita? Návrh zeštíhlen, ale s flexibilitou

Hlavní část finančního zajištění realizace transevropských dopravních koridorů má být pokryta z rozpočtového nástroje „Connecting Europe Facility“, v rámci něhož byla v původním návrhu víceletého finančního rámce pro období 2021-2027 na oblast vojenské mobility (civilně-vojenských projektů dvojího využití) vyčleněna částka 6,5 miliardy euro. V průběhu jednání v Radě EU byla tato částka zredukována nejprve na 2,5 miliardy euro a posléze až na 1,5 miliardy euro.

Přestože se tak zvláště ve světle původně velice ambiciózního návrhu Komise může jevit finální rozpočtová alokace na vojenskou mobilitu jako relativně nižší, kohezní členské státy mají mít možnost přesunout si prostředky náležející jim z fondů kohezní politiky do rozpočtové obálky týkající se dopravních projektů umožňujících vojenskou mobilitu tak, aby unijní kofinancování těchto projektů dosáhlo až výše 85 procent (na rozdíl od 50 procent v případě ostatní členských států).

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Sdílet tento příspěvek