EU, NATO a severské země


Petr Pospíšil, Euroskop, 15.2.2021

Evropská unie v novém tisíciletí hlasitě akcentuje přesvědčení, že bezpečnost liberálně demokratického „Západu“ závisí na stabilitě regionů v jeho sousedství. Za tím účelem například EU vyvíjí aktivity v rámci evropské politiky sousedství tak, aby stabilizovala středomořské státy. Velice zajímavou součást bezpečnostně-politické šachovnice ovšem představují státy na sever od jádra evropského kontinentu, v regionu Skandinávie. Tyto země geopoliticky a hodnotově dlouhá desetiletí patří k Západu, avšak na poli bezpečnosti je jejich vztah k EU i NATO komplexnější a komplikovanější.

Řeč je o Norsku, Švédsku, Finsku, Islandu a Dánsku. Každý z těchto států se nachází v trochu odlišném postavení, přitom žádný z nich není součástí obou integračních uskupení.

Každá ze zemí je vůči EU a NATO ve speciální pozici

Finsko a Švédsko dlouhodobě kladou důraz na svoje nezávislé postavení v otázkách bezpečnosti a obrany. Oba tyto státy jsou součástí Evropské unie již od rozšíření v polovině 90. let minulého století, proto se i účastní všech současných evropských aktivit vyvíjených v bezpečnostní oblasti. Zároveň však ani Finsko, ani Švédsko nejsou členskými zeměmi Severoatlantické aliance právě z důvodu své formální nezávislosti.

Norsko představuje opačný případ. Je členem NATO a z Norska dokonce i pochází současný nejvyšší představitel Severoatlantické aliance, generální tajemník Jens Stoltenberg. Norsko ovšem naopak nepatří mezi členské země Evropské unie. Je sice k Unii a zejména jejímu jednotnému vnitřnímu trhu velmi úzce přidruženo prostřednictvím svého členství v Evropském hospodářském prostoru, avšak plnohodnotné členství v evropském bloku Norové v referendu dvakrát těsně odmítli. Navzdory tomu má ovšem Norsko uzavřenou dohodu s Evropskou obrannou agenturou (European Defence Agency) a prostřednictvím této specializované agentury s unijními státy spolupracuje na celé řadě obranných a bezpečnostních projektů a iniciativ.

Island: Ostrovní stát bez armády, spoléhá na NATO

Další ze severských států – Island – je stejně jako Norsko členskou zemí Severoatlantické aliance. Obě země dokonce jakožto signatářské státy Washingtonské smlouvy patří mezi zakládající státy NATO. Island je z hlediska obrany a bezpečnosti zajímavý i tím, že nedisponuje žádnými vlastními ozbrojenými silami resp. armádou. Jeho obrana je tak stoprocentně závislá na Severoatlantické alianci.

Dánsko bývá někdy řazeno mezi severské země, byť se většina jeho území rozkládá na Jutském poloostrovu, který je součástí hlavní části evropského kontinentu. Severský prvek sehrál ovšem v dánské historii a kultuře významnou roli a ač Dánsko není součástí Skandinávie, od Švédska a Skandinávského poloostrova jej odděluje pouze osmikilometrový Öresundský most. Dánsko je součástí jak NATO, tak i EU, ovšem v oblasti bezpečnosti má s Unií vyjednánu výjimku (tzv. opt-out), takže se neúčastní většiny evropských iniciativ na poli bezpečnosti. Dánského původu byl minulý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen.

Severské státy hájí multilateralismus a určují trendy

Již samotný fakt, že z evropských severských zemí pocházeli dva poslední generální tajemníci NATO, vysílá určitý signál o tom, jakou roli pro transatlantickou i evropskou bezpečnost mají někdy neprávem opomíjené severské státy. Na diplomatickém poli představitelé zemí severní Evropy často zaujímají úlohu nezávislých mediátorů, zprostředkovávajících jednání mezi znesvářenými stranami.

Severské země jsou přesvědčenými zastánci multilaterálního globálního řádu založeného na pravidlech a v mnoha oblastech (např. ochrana klimatu) určují trendy, kam vývoj mezinárodního společenství směřuje. Disponují tedy nezpochybnitelnou autoritou a „soft power“ v mezinárodní politice – atributy, které mohou využít mezinárodní organizace, jejichž jsou severské země součástí. Není proto překvapením, že si zástupce severských zemí NATO opakovaně zvolilo za svoje lídry.

Bezpečnostní význam násobí Arktida i podmořské kabely

Doslova globální význam mají severské státy i z dalšího, geopolitického, strategického a bezpečnostního důvodu. Jejich geografická poloha je předurčuje zaprvé k zajišťování bezpečnosti v arktické oblasti (všech pět zemí patří stejně jako Evropská komise mezi členy Barentsovy evropsko-arktické rady), zadruhé k ochraně podmořských optických kabelů v Atlantickém oceánu spojujících Evropu se Severní Amerikou.

Vztah k EU a NATO mají severské země nejen bilaterální, ale i multilaterální – jelikož se potýkají často s podobnými bezpečnostními výzvami a sdílí společný úděl, od roku 2009 spolupracují prostřednictvím platformy NORDEFCO (Nordic Defence Cooperation). Členy NORDEFCO jsou Norsko, Švédsko, Finsko, Island a Dánsko. Platforma NORDEFCO vznikla sloučením několika dílčích iniciativ z předcházející doby.

NORDEFCO sloučilo a zastřešilo dosavadní rámce spolupráce

Úplný prvopočátek spolupráce severských zemí v bezpečnostní oblasti představuje NORDSAMFN (Nordic UN Stand-by Forces), jehož vznik se datuje začátkem 60. let minulého století. Velký „boom“ nordická bezpečnostní a obranná spolupráce zažila v 90. letech, kdy vznikly další dvě iniciativy – NORDAC (Nordic Armaments Cooperation) a NORDCAPS (Nordic Coordinated Arrangement for Military Peace Support), ke kterým se v roce 2008 přidal program NORDSUP (Nordic Supportive Defence Structures). NORDEFCO tak o rok později všechny tyto paralelně existující programy a iniciativy sloučilo a zastřešilo.

Rozhodnutí v rámci NORDEFCO jsou přijímána konsenzuálně a vedení schůzí této platformy je zajišťováno předsedající zemí, přičemž pozice předsedající země rotuje mezi čtyřmi členskými zeměmi NORDEFCO (všemi státy s výjimkou Islandu) a střídá se po roce. NORDEFCO disponuje civilními i vojenskými strukturami. Hlavními orgány jsou „Policy Steering Committee“, zodpovídající za civilní, politicko-strategickou dimenzi spolupráce, a „Military Coordination Committee“, zahrnující vojenské aspekty spolupráce. V rámci této platformy dochází nejméně dvakrát ročně k setkání ministrů obrany severských zemí.

Hlavní účel NORDEFCO? Koordinace a posilování obranyschopnosti

Obecnými cíli NORDEFCO jsou posilování obranyschopnosti členských zemí a spolupráce mezi nimi. Dílčí cíle zahrnují například hledání synergií mezi bezpečnostními politikami členských zemí, identifikaci společných zájmů, efektivní směrování zdrojů do obrany a bezpečnosti, rozvoj společných schopností, konkurenceschopnost, výzkum obranných technologií či mezinárodní spolupráci.

Činnost je v rámci NORDEFCO rozdělena do pěti tzv. oblastí spolupráce (areas of cooperation, „COPAs“): schopnosti, zbrojení, operace, školení a cvičení, lidské zdroje a vzdělávání. Každý z členských států NORDEFCO zodpovídá za jednu z nich.

NORDEFCO má pro svoje členské země celou řadu přínosů v mnoha oblastech, které byly vypočítány výše. Zejména však poskytuje všem severským zemím velice užitečnou koordinační platformu, jejímž prostřednictvím můžou slaďovat svůj postup v obraně a bezpečnosti jednak mezi sebou navzájem, jednak navenek.

Norsko: Neunijní země, ale intenzivní spolupráce v bezpečnosti

Pro Evropskou unii logicky severské země představují významného bezpečnostního partnera, obzvláště Norsko ztělesňuje zajímavý modelový příklad. Ve srovnání s neunijními zeměmi s ním má EU jeden z nejrozvinutějších rámců spolupráce na poli bezpečnosti. Dvakrát za rok dochází k setkání norského ministra zahraničí s ministrem zahraničí předsednické země v Radě EU. Na ad hoc bázi se norští čelní představitelé potkávají i s vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. O zahraničněpolitických a bezpečnostních tématech se rovněž konají schůze na expertní úrovni mezi norskými zástupci a příslušníky Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ).

Kdykoli Evropská unie prostřednictvím jedné z formací Rady (Rady pro zahraniční věci – Foreign Affairs Council) přijme společnou pozici či deklaraci, tento dokument je Norsku zaslán a Oslo je pozváno k tomu, aby svoje stanovisko a postup sladilo s evropským blokem. Což také ve většině případů činí, jako tomu bylo například při implementaci ekonomických sankcí vůči Íránu.

Norsko se účastní aktivit v rámci SBOP

Nejvýraznější a nejviditelnější prvek spolupráce Norska a Evropské unie je možné pozorovat v norském angažmá v rámci unijní společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP). Základem pro dílčí zapojení Norska do SBOP je rámcová dohoda mezi EU a Norskem z roku 2004, která umožňuje například i to, aby se Norsko na ad hoc bázi účastnilo peacekeepingových misí EU na území třetích zemí.

V letech 2008 a 2011 se Norsko jakožto neunijní země zapojila do jedné z bojových skupin Evropské unie (EU Battlegroups) – do tzv. Nordické bojové skupiny (Nordic Battlegroup). Této bojové skupiny se pod vedením Švédska dále účastnily rovněž Finsko, Estonsko a Irsko. Předloni Norsko po boku Francie prostřednictvím evropského mechanismu civilní obrany „European Civil Protection Pool“ pomáhalo řešit dopady epidemie spalniček na tichomořském souostroví Samoa.

Dohodu o spolupráci má Norsko s Evropskou obrannou agenturou (EDA) uzavřenou od března 2006 a Norsko bylo první neunijní zemí, se kterou agentura EDA takový typ dohody uzavřela. Dohoda umožňuje zapojení Norska do projektů a programů Evropské obranné agentury, do iniciativ v oblasti obranného výzkumu či do platforem pro výměnu strategicky relevantních informací.

PESCO, EDF: Unijní iniciativy otevřené účasti třetích zemí

Lze očekávat, že intenzivní spolupráce a komunikace mezi EU, NATO a severskými zeměmi bude pokračovat a zesilovat i v nadcházejících letech. Někteří komentátoři předpokládají, že význam Norska pro evropskou bezpečnost vzroste i v důsledku brexitu a oslabení bezpečnostní spolupráce s Velkou Británií. Prostor pro větší angažmá severských zemí v evropských bezpečnostních strukturách nepochybně existuje. Počítají s ním aktuální iniciativy Unie na poli bezpečnosti a obrany. Rada v minulém roce rozhodla o tom, že třetím zemím bude umožňěno zapojení do projektů stálé strukturované spolupráce v obraně PESCO.

Neunijní země jako Norsko, se kterými EU v bezpečnostních a obranných otázkách spolupracuje, by mohly rovněž využít prostředků z Evropského obranného fondu (EDF). Spolupráce se severskými zeměmi může být pro EU velice hodnotná například kvůli zkušenostem severských států v námořní operační doméně či z důvodu již zmíněné strategické polohy v oblasti Arktidy.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Sdílet tento příspěvek