Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Odchod německé kancléřky Angely Merkelové

Michal Chládek, psáno pro Euroskop, 03.12.2021
  • Odchod německé kancléřky Angely Merkelové aktuálně výrazně rezonuje v evropském veřejném prostoru.
  • Dočtete se, v jakých oblastech Merkelová nejvýznamněji ovlivnila Evropskou unii a evropské politiky.
  • Zároveň analyzujeme očekávání a plány aktuálně sestavované německé vlády.

Začátky v domácí politice

Angela Merkelová začala v politice výrazněji působit od roku 1990, kdy se stala poslankyní. Kromě její inteligence, pracovního nasazení a schopností vyjednávat měla i vrozené předpoklady, které jí k jejímu rychlému startu pomohly. Začátkem roku 1991 se stala ministryní pro ženy a mládež, čímž tehdejší kancléř Helmut Kohl mnoho lidí překvapil. V další vládě obsadila post ministryně životního prostředí.

V roce 1998 Helmut Kohl odstoupil z pozice předsedy CDU a nahradil ho Wolfgang Schäuble. Angela Merkelová se mezitím stala tajemnicí strany. W. Schäuble byl ve funkci předsedy dva roky a následně ho vystřídala právě A. Merkelová, která prosazovala větší sebereflexi strany, vzhledem k pochybnostem o financování strany z éry H. Kohla.

Angela Merkelová postupně získávala čím dál větší vliv a byla více populární v celém Německu. Po volební výhře se v roce 2005 stala kancléřkou. Zajímavostí je, že ve funkci bude do té doby, než se v Německu ustaví nová vláda. Pokud nebude nový kancléř ustaven do funkce do 18. prosince 2021, bude Angela Merkelová nejdéle sloužící kancléřkou v historii země.

Pro „Mutti“, jak jí spoluobčané přezdívají, je příznačné, že nedělá unáhlené závěry a snaží se vždy najít kompromis. Co byly klíčové momenty její evropské politiky a jaké kompromisy musela dělat? Jaká obtížná rozhodnutí a řešení klíčových momentů se jí podařilo prosadit?

 

Lisabonská smlouva

Konvent o budoucnosti Evropy zveřejnil v roce 2003 návrh ústavní smlouvy (Ústava pro Evropu). Nová smlouva byla podepsána v Římě v roce 2004, nicméně ji některé státy EU musely ratifikovat pomocí referend. Po negativních výsledcích ve Francii a Nizozemsku byl však proces ratifikace této smlouvy ukončen.

Angela Merkelová navrženou reformu Unie podporovala a své vize modernizovat její struktury se nevzdala. Nikdy se netajila tím, že Ústavu pro Evropu považuje za správnou cestu, přičemž v médiích a na různých odborných konferencích za Ústavu bojovala. V roce 2007, kdy se dostalo předsednictví do rukou Německa, ukončila tzv. reflexní období a navrhla přijmout (aktuálně platnou) Lisabonskou smlouvu. Smlouva přejímala mnoho reformních prvků, oprostila se některých ústavně-právních pojmů a z formální stránky pouze změnila stávající Smlouvy. Ratifikace vyžadovala referendum pouze v Irsku, kde byl dosažen nakonec kladný výsledek.

Angela Merkelová obdržela v Cáchách Mezinárodní cenu Karla Velikého za záchranu EU a podle Nicolase Sarkozyho, tehdejšího prezidenta Francie, to byl neutuchající zápal, autorita a rozhodnost Merkelové, které umožnily vznik Lisabonské smlouvy o reformě evropských institucí.

 

Hospodářské zpomalení

Rok 2009 by se dal označit jako začátek krize eurozóny. V té době se týkala téměř výhradně hospodářské a fiskální situace v Řecku. V průběhu roku 2011 se však začaly přidávat i země další a problém udržitelnosti veřejného dluhu se stal problémem celé eurozóny. Státní dluhopisy vyvolávaly nejistotu, a tak byl požadavek na jejich úročení vyšší.

V počátcích krize bylo Angele Merkelové vyčítáno, že krizi eura odmítala nebo selhávala v řádném vedení. Zaznívaly také výzvy, aby řídila záchranné úsilí pevnější rukou a větší vizí. To však není typické pro její vedení politiky. Do té doby, než si není jistá správným řešením, vyčkává.

V letech 2009 až 2015 se postupně vytvářely fondy pro podpory jednotlivých států. Obrat přišel v roce 2015, když Angela Merkelová prohlásila, že Řecko bude muset opustit eurozónu. Tento výrok však následně vzala zpět, rozmyslela si celou situaci ještě jednou a nakonec, za cenu velkých ústupků, udržela Řecko v eurozóně a opět potvrdila svůj smysl pro kompromis. S tím souvisí i jeden z jejích nejznámějších citátů: „Když padne Euro, padne Evropa.” Krize byla následně úspěšně zažehnána a euro z ní vyšlo posíleno.

 

Migrační vlna

V otázce migrace nedostála kancléřka svojí reputace kompromisního řešení. Při návštěvě uprchlického tábora koncem srpna 2015 Merkelová řekla, že Německo by mohlo zvládnout velké množství lidí prchajících před válkou a pronásledováním a pronesla slavný výrok: „Wir schaffen das“ („To zvládneme“). Brzy poté otevřela hranice s Německem desetitisícům Syřanů a dalších uprchlíků, kteří se vydali přes Balkán.

 

 Evropská migrace

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/European_migrant_crisis#/media/File:Map_of_the_European_Migrant_Crisis_2015.png

 

Zaznívaly hlasy, že přístup A. Merkelové a Evropské komise v září 2015 rozdělil EU, když kvalifikovanou většinou prosadili plán na rozdělování migrantů prostřednictvím kvót. Napětí mezi zeměmi, které migranty přijmout chtěly a těmi, které nechtěly, rostlo. V roce 2016 však A. Merkelová přispěla k dohodě s Tureckem. Díky dohodě se uzavřela středomořská cesta pro migranty z Blízkého východu. EU nakonec přehodnotila plán povinných kvót, a to především kvůli protestům některých zemí. 

 

Kancléřka pro klima

Angela Merkelová dostala také přezdívku „klimatická kancléřka“ pro svou dlouhodobou mezinárodní angažovanost v oblasti snižování emisí. Ve své kariéře byla mj. ministryní životního prostředí. Ve svém funkčním období předsedala první klimatické konferenci OSN v Berlíně. Německo se tak dostalo do čela celosvětového hnutí za snižování emisí CO2. Merkelová uvedla těsně před zahájením konference: „Emise skleníkových plynů nemusí být jen stabilizované, ale musí se co nejrychleji snížit.“ Merkelová měla rovněž na starost jednání o Kjótském protokolu z roku 1997, který je dosud první a jedinou závaznou mezinárodní smlouvou o ochraně klimatu.

V letech 2005 až 2007 přesvědčila zástupce G8, že je potřeba přijmout závěry Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), a přiměje je, aby souhlasili s nutností závazných cílů snížení CO2. Merkelová přitom dále vede EU k přijetí cílů snižování emisí.

V následujících letech dále bojovala za snižování emisí, nicméně ne vždy se jí dařilo prosadit své cíle. Například v Kodani nepřesvědčila lídry OSN o nutnosti snížit emise CO2 o 25 % do roku 2040. Po výbuchu ve Fukušimě se kancléřka rozhodla prosadit rozhodnutí o ukončení provozu jaderných elektráren, a to i v důsledku podpory v průzkumech veřejného mínění.

Kancléřka byla v letech 2015 až 2019 pod palbou vnitrostátní kritiky v důsledku nedostatečného boje s emisemi. Cílem bylo snížit do roku 2020 emise o 40 % oproti úrovni roku 1990. To se však Angele Merkelové nepodařilo.

 

 

Výsledky voleb a nový kancléř

Mnozí označují Německo spolu s Francií jako „motor“ EU. Proto nepřekvapuje zájem veřejnosti i mimo Německo, kam bude tato země směrovat po volbách s novým kancléřem. Změna ve stylu politiky bude pravděpodobně velká, protože politika Angely Merkelové byla ve většině případů očekávatelná a hlavně dlouhodobá.

SPD už před volbami deklarovala, že s CDU/CSU dále pokračovat nebude. I proto byl výsledek voleb do posledních okamžiků velice otevřený. Lze se domnívat, že se ve volbách na podzim 2021 potvrdila síla osobnosti bývalé kancléřky, neboť z průzkumu vycházelo, že spousta voličů CDU/CSU volilo nikoliv tuto stranu, ale právě Angelu Merkelovou.

 

Konečný výsledek německých voleb 2021:

 

Pořadí

Strana

Počet mandátů

Lídr

1.

SPD

206

Olaf Scholz

2.

CDU/CSU

197

Armin Laschet

3.

Zelení

118

Annalena Baerbocková

4.

FDP

92

Christina Linder

5.

AfD

83

Alice Weidelová

6.

Levice

39

Kolektivní vedení

 

Zdroj: https://www.bundeswahlleiter.de/en/bundestagswahlen/2021/ergebnisse/bund-99.html

 

Volby tedy dopadly tak, že by vládu mohl skládat i nástupce Merkelové v CDU/CSU  Armin Laschet. Nicméně v tuto chvíli je téměř jisté, že vládu sestaví právě vítěz voleb SPD, v čele s Olafem Scholzem spolu se Zelenými a FDP. Tyto strany také vedou intenzivní koaliční vyjednávání. Novým kancléřem by se tedy měl stát Olaf Scholz.

Vzhledem k účasti Zelených ve vládě lze odhadovat, že tlak na prosazování ochrany klimatu bude ještě větší. Předsedkyně strany A. Baerbocková uvedla, že: „Ve vládě musí být vytvořena možnost veta pro zákony, které jsou v rozporu s cílem omezit globální oteplování na 1,5 °C. Stejně jako kontrolujeme, zda lze projekty financovat, potřebujeme také závaznou kontrolu klimatu."

 

Co bylo základem koaličních vyjednávání?

Strany se v dokumentu, který měl sloužit jako podklad pro koaliční vyjednávání dohodly na podpoře investic, vyrovnaném rozpočtu, zvýšení minimální mzdy, ale také na nezavedení nových limitů pro rychlost aut na dálnicích. V tomto dokumentu je jedna z deseti kapitol věnována právě vztahu Německa a Evropy, potažmo Evropské Unie.

 

Koalice chce „dostát svým povinnostem” a být aktivnější v politice EU. Chce prosazovat zájmy EU navenek a zvýšit strategickou suverenitu Evropy. EU se dle dokumentu musí stát akceschopnější, s důrazem na ekonomiku a důsledně uplatňovat Zelenou dohodu pro Evropu. Namátkou lze dále zmínit například dodržování Paktu stability a růstu, spolupráce s NATO a OSN, dodržování lidských práv v souvislosti s migrací, atd.

 

 

Jaké změny lze v německé evropské politice očekávat?

V úvodu je třeba říci, že plány budoucí vládní koalice jsou jedna věc, ale realitu ovlivní celosvětové dění, a to zejména:

-       vývoj pandemie koronaviru

-       rostoucí inflace

-       nedostatek jednotlivých komponentů na trhu

 

Je tedy pravděpodobné, že plnění cílů Německa v EU z těchto důvodů bude muset nová vláda přizpůsobovat aktuální velmi komplikované situaci.

Německá kancléřka byla v turbulentních časech kotvou stability. Její odchod vyvolává velké otázky o budoucnosti Německa i EU. Velkou změnou bude pravděpodobně styl komunikace. Angela Merkelová byla schopna na jednáních trávit desítky hodin tak, aby nakonec nalezla shodu. To je styl politiky, který je u ostatních světových lídrů ojedinělý.

Priorita Německa bude stejná, jako ta z posledních pěti let, a tedy ochrana klimatu. Německo chce být i nadále ekologickým lídrem. Vzhledem k účasti Zelených ve vládě, bude tlak na boj proti klimatickým změnám o to větší.

V souvislosti s ochranou klimatu bude vláda prosazovat zejména:

-       Minimální cenu uhlíku v celé EU v rámci ETS

-       Zařazení plateb za CO2 i do dalších odvětví

-       Kontrola všech zákonů v souladu s klimatickými cíli

-       Podporu ekologických produktů

-       Intenzivní výstavbu dobíjecích stanic pro elektromobily

 

Obecně chce nová koaliční vláda co nejrychleji dořešit a schválit balíček Fit for 55, který je na úrovni EU zatím pouze ve formě navrhovaných změn. Tyto změny a vyšší cíle bude chtít Německo následně aplikovat na svojí domácí i evropskou politiku.

V koaliční dohodě není žádná zmínka o Nord Stream 2 nebo německé závislosti na ruské fosilní energii. Nová vláda chce spolupracovat s Ruskem na vodíku a ochraně klimatu. Chce podpořit Ukrajinu a posílit energetické partnerství obou zemí, zejména v oblasti výroby zeleného vodíku, obnovitelných energií.

Dále je v dohodě explicitně zmíněno, že je třeba uspořádat konferenci o budoucnosti Evropy, která by měla vést k procesu reformy smlouvy, který připraví cestu k federálnější Evropě, tzn. pravděpodobně k dalšímu přenosu kompetencí jednotlivých členských států na EU.

Koaliční smlouva uvádí, že Německo se jako pozorovatel připojí ke Smlouvě o zákazu jaderných zbraní (TPNW). Bez toho, aby se Německo stalo členem, což by Německu zakazovalo účastnit se úplně jaderné politiky NATO. V souvislosti s tím lze zmínit, že Německo nadále nebude odvádět 2 % rozpočtu do obrany.

Konec éry Merkelové se dotkne i předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové. Uprostřed svého mandátu ztratí blízkého spojence, zejména vzhledem ke svému silnému osobnímu a politickému poutu s bývalou kancléřkou Merkelovou. I to by mohlo vést k upevnění vazby mezi Komisí a Francií při provádění strategické agendy EU.

Angela Merkelová měla v Evropě velmi silné postavení, kdyby se volil prezident EU, volili by občané napříč vybranými státy EU takto:

 
Kdyby se volil prezident EU

Zdroj: https://ecfr.eu/publication/beyond-merkelism-what-europeans-expect-of-post-election-germany/

 

Zajímavý je tedy i pohled na nové budování primární síly v Evropě, a to zejména v kontextu Francie, která viděla volby v Německu už před zveřejněním výsledků, jako příležitost pro reset. Ať už na místo kancléře nastoupí kdokoliv jiný než Angela Merkelová, bude mít minimálně slabší postavení než Emmanuel Macron, a tak francouzský vliv v Evropě naroste. Macron se na tuto chvíli chystal. Opakovaně se snažil zdůrazňovat své zkušenosti se zahraniční politikou, což dává do kontrastu s předvolebními debatami v Německu, kde se tři kandidáti hádají hlavně o domácí politice.


 

 

Závěr

Angelu Merkelovou můžeme bezpochyby zařadit mezi nejúspěšnější politiky v historii Německa. To ilustruje nejenom její schopnost úspěšně řešit komplikované celoevropské výzvy, mnohačetná popřední umístění v žebříčcích popularity, ale možná symbolicky i to, že se možná stane nejdéle sloužící kancléřkou v SRN. Pro nového kancléře bude tedy nepochybně velmi obtížným úkolem takto výraznou osobnost nahradit.

Co se týče změn v komunikaci a v programových prioritách, můžeme od nové vlády a kancléře očekávat důraznější jednání na poli EU. Priorita Německa však bude velmi pravděpodobně stejná, jako ta z posledních pět let, a tou bude ochrana klimatu. Konec éry Merkelové se dotkne i nového rozložení sil napříč EU, která bude hledat nového lídra.

Autor: Michal Chládek, psáno pro Euroskop, ilustrační foto EC

Další články v rubrice

Nová pravidla pro společnou zemědělskou politiku

Michal Chládek, psáno pro Euroskop, ilustrační foto pixabay, 05.01.2022

Reakce EU na růst cen energií

Michal Chládek, psáno pro Euroskop, ilustrační foto čtk, 20.10.2021

Bankovní unie

Magda Komínková, psáno pro Euroskop, foto Unsplash, 20.07.2021