Názory na euro v zemích eurozóny


Marie Bydžovská, EUROSKOP, 17. ledna 2011

Krize zanechala na pověsti eura nevídané škody a mnozí Evropané volají po návratu národních měn. Německý magazín Der Spiegel provedl analýzu postoje k euru ve 12 „starých státech“ měnové unie. A zjistil, že ačkoliv více zemí za společnou měnou stojí, v některých „protieurové nálady“ převládají a vážně zvažují vystoupení z klubu. Pro úplnost EUROSKOP přidal i vnímání eura ve třech nejmladších státech eurozóny.

Německo

Nejhlasitější diskuze probíhá v Německu, kde euro oblíbené nikdy nebylo. Hned po svém zavedení v roce 2002 dostalo nelichotivou přezdívku „teuro, vytvořenou od slova teuer neboli drahý. Podle Němců totiž nová měna prodražila všechno zboží. Hanlivé pojmenování nebylo úplně spravedlivé. Ve skutečnosti opravdu ceny některých produktů běžné spotřeby vzrostly, ale jiné zboží naopak zlevnilo. Od zavedení eura je inflace dokonce nižší než v době německé marky.

Podle výzkumu společnosti Kölner YouGov-Instituts pro Bild-Zeitung v prosinci 2010 si přál návrat marky téměř každý druhý Němec (49 %) a pouze 41 % chtělo zachovat euro. K ještě negativnějšímu obrazu došla anketa společnosti Emnid-Institut. Podle ní se 56 % Němců domnívá, že marka byla ve srovnání s eurem lepší měnou.

Pokud se podíváme do politiky, najdeme úplně jiný obraz. Žádný člen vlády dosud ani nezmínil možnost zrušení eura. A stejně tak mezi vysoko postavenými manažery se nenajde mnoho odpůrců společné měny. Hlasitou výjimkou je bývalý předseda Průmyslového svazu Hans-Olaf Henkel, který na konci roku vzbudil pozornost médií kontroverzní knihou „Zachraňte naše peníze.

Francie

I mezi Francouzi je euro neoblíbené. Podle průzkumu nadace German Marshall Fund odmítá společnou měnu v její dnešní podobě 60 procent Francouzů. Mezi politiky a ekonomy ale stejně jako v Německu převládá názor, že země eurem více získala než ztratila. S jednou výjimkou – radikály na pravém i levém křídle politického spektra.

„Hlavní problém naší země se nazývá euro, hlásá Marine Le Penová, o víkendu zvolená předsedkyně Národní fronty, o níž se mluví jako o silné konkurentce Nicolase Sarkozyho v prezidentských volbách 2012. Podle ní je za přesun produkce mimo Francii zodpovědný právě silný kurz evropské měny. A navíc musí Francouzi navíc platit miliardové sumy za jiné členy měnové unie, říká Le Penová. Dcera zakladatele Národní fronty proto požaduje postupný odchod z eurozóny.

Pro radikální levici je euro zase ztělesněním globalizovaného kapitalismu.

Rakousko

„Trocha nostalgie po šilinku, ale žádná silná touha po návratu k vlastní měně, tak charakterizuje Der Spiegel náladu v Rakousku. Oproti Německu se v anketách Rakušané staví za euro. Podle průzkumu pro deník Standard z konce prosince chce 66 procent lidí současnou měnu udržet a pouze 31 procent upřednostňuje návrat k šilinku. I přesto, že jen 20 procent dotázaných považuje euro za stejně stabilní jako šilink.

Odpůrci evropské měny pocházejí především z řad příznivců pravicově populistické Rakouské strany svobodných a Svazu pro budoucnost Rakouska.

Irsko

Také v Irsku volá po zrušení eura málokdo. Naopak platí jako bezpečný přístav v nejisté době. Irové si sice stěžují na tvrdí podmínky záchranného balíčku, ale přesto si většina uvědomuje, že samotné by na tom Irsko bylo ještě hůře. Debata o euru začne až s příchodem nové vlády, která vzejde z únorových voleb. Ekonomové ale již nyní varují, že návrat k irské libře není vhodnou volbou.

Finsko

Ve Finsku si návrat Marky nepřeje téměř nikdo. A to i přesto, že se s ní obyvatelé loučili jen velmi neradi. „Finové jsou pragmatičtí – euro nám hospodářsky prospělo, vysvětluje jeho oblibu novinář Patrick Harald.

„Finsko je zřejmě jedinou zemí, v které po vstupu do eurozóny výrazně klesly ceny, vidí důvody popularity Annukka Oksanen z deníku Helsingin Sanomat. „Finská marka byla totiž často na přání vlivných vývozců devalvovaná a poklesy kurzu bolestně postihovaly běžné občany, vysvětluje překvapivý pokles cen po příchodu eura finská novinářka.

Jako člen eurozóny se navíc země tisíce jezer s konečnou platností vymanila z ruského vlivu. A to je pro Finy klíčový argument.

Itálie

Návrat k národní měně si nepřeje ani Itálie. V průzkumech sice Italové uvádějí, že se jim s lirou vedlo lépe. Přesto se za její znovuobnovení nestaví žádná politická síla ani významní ekonomové. Je pravda, že od zavedení eura se držel hospodářský růst na nízkých hodnotách a zatímco příjmy stagnovaly, ceny rostly. Na druhou stranu jsou ale na Apeninském poloostrově stále v živé paměti stinné stránky liry – vysoká inflace a úroky a časté devalvace. Opakování této historie se Řím obává. Místo staronové měny tak Italové volají po silnější Evropě a většina obyvatel proto podporuje evropskou hospodářskou správu (economic governance).

Benelux

V Belgii řazené mezi kandidáty na státní bankrot je euro velkou částí veřejnosti považováno za ochranný val, bez kterého by byl stát v ještě horší situaci. A Lucembursko de facto nemělo vlastní měnu ani před zavedením eura, protože lucemburský frank byl pevně navázán na euro v poměru 1:1.

Vážnější diskuze se vedou pouze v Nizozemí. V internetové diskuzi se 36 procent zúčastněných vyslovilo pro návrat ke guldenu. I mezi prominenty má euro mnoho kritiků – spisovatele Leona Wintera, akademika Arja Klammera a investičního poradce a autora knih Martiena van Windena. A jako i v jiných zemích patří mezi bojovníky proti euru pravicoví populisté – Gert Wilders a Rita Verdonk, bývalá ministryně pro integraci a zakladatelka protestního hnutí Trots op Nederland.

Španělsko

To o čem jiní pouze diskutují se rozhodli uskutečnit na Pyrenejském poloostrově. Obyvatelé čtvrti Santa María v jihošpanělském městě Cádiz mohli v rámci čtyřtýdenní kampaně na nalákání zákazníků platit „starými dobrými pesety. Nicméně ve zbytku země není stesk po vlastní měně silný. „Protože i v současnosti má Evropa pouze omezenou moc, stali bychom se bez eura bezvýznamní, vyjádřil španělský postoj bývalý ministr financí Pedro Solbes.

Portugalsko

U hlavního evropského kandidáta na státní bankrot je členství v eurozóně výbušným tématem. Ministr zahraničí Luís Amado dokonce prohlásil, že Portugalsko se nachází uprostřed nebezpečné bouře a alternativou k této situaci je vystoupení z eurozóny. A premiér José Sócrates reagoval výrokem, že „rozumí těmto prohlášením.

Portugalci si stěžují na drastická úsporná opatření a cítí se manipulovaní Evropskou unií a Německem. Veřejná diskuze ale není jednoznačná. „V případě, že Portugalsko bude nuceno požádat o pomoc ze záchranného mechanismu eurozóny, mělo by zvážit návrat k escudu, napsal deník Diário de Notícias. Oproti němu ekonomický deník Jornal de Negócios varoval, že návrat k vlastní měně by znamenal výrazné zvýšení zahraničního dluhu.

Řecko

Ze stejného důvodu je pro Řeky návrat k drachmě černou můrou. Dobře si uvědomují, že vlastní měna by prodražila boj se státními dluhy. Navíc podobně jako italská lira, i řecká měna byla postižena vysokou inflací.

Najdou se ale i hlasy mluvící proti euru. „Návrat k drachmě by neznamenal konec světa, řekl poslanec za opoziční konzervativce Gerasimos Gakoumatos. A proti euru se staví i komunistická levice.

Slovensko

Po roce placení eurem byla na konci roku 2009 nová měnu nesmírně populární. V průzkumu společnosti KMG International z prosince 2009 jí hodnotilo pozitivně 73 procent populace. Opačný názor mělo pouze deset procent občanů. V oficiálním výzkumu Eurobarometr provedeném v září 2010 udalo 73 procent Slováků, že euro je pro Evropu dobrá věc. To je více, než průměr eurozóny – 67 procent.

Nicméně po propuknutí dluhové krize se situace začala obracet. Slovensko sice podpořilo vznik záchranného fondu, který jako první využilo Irsko. Jako jediná země platící eurem však odmítlo půjčit Řecku. Diskusi o možnosti vystoupit z eurozóny odstartoval předseda slovenského parlamentu Richard Sulík. Důvodem podle něj má být právě dluhová krize v eurozóně. Ministerstvo financí i premiérka Iveta Radičová se nicméně k návratu ke koruně staví vlažně.

Slovinsko

Slovinsko se stalo prvním postkomunistickým státem platícím eurem. A společnou měnu přivítalo s patřičnou hrdostí. Nicméně v současnosti se slovinská ekonomika nenachází v dobrém stavu. Ratingová agentura Standard & Poor’s na začátku roku dala zemi negativní hodnocení kvůli nedostatku strukturálních řešení s cílem snížit státní dluh. Podobně jako Slovensko i dalšího z chudších členů eurozóny proto zaskočila společná pomoc Řecku a ustavení záchranného mechanismu.

„Když pomáháme Řecku, pomáháme tím zároveň i sami sobě, řekl sice premiér Borut Pahor. Nicméně v době, kdy je země nucena k bolestným úsporám, premiérův vstřícný postoj k placení řeckého dluhu nenašel široký ohlas. Přesto podle deníku Slovenia Times stále převládá podpora společné měně. V Eurobarometru pro rok 2010 udalo 71 Slovinců, že euro je pro Evropu dobrá věc.

Estonsko

Nejmladší členský stát vstoupil do eurozóny 1. ledna 2011. Tedy v době, kdy měnovému klubu analytici předpovídali temné vyhlídky. Přesto přijetí eura podpořila na konci minulého roku většina Estonců. Podle výzkumu veřejného mínění provedeného největší agenturou v Pobaltí TNS Emor podporovalo euro 52 procent Estonců.

„Přijetí eura je dobré pro obecnou důvěru a pro trhy… jsme prostě příliš malí na to, abychom měli nezávislou měnovou politiku, řekl ministr financí Jürgen Ligi. Odpůrci eura ale varují, že zavedení jednotné měny způsobí růst inflace.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality