Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

ČR a EU - energetika

Po roce 2004  dochází v rámci snah o rozvoj nové energetické politiky EU k poměrně dynamickému vývoji v oblasti legislativy i strategických dokumentů. Energetická politika je úzce propojena s dopravní politikou, politikou životního prostředí a s dalšími oblastmi politik.  

Klíčové dokumenty


Komise v březnu 2006 vydala zelenou knihu s názvem Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii a v lednu 2007 strategický balíček dokumentů s názvem Energetická politika pro Evropu. V něm si EU vytkla jednak ekologické cíle týkající se obnovitelných zdrojů (OZE) a omezování emisí skleníkových plynů, jednak cíl v podobě dobudování vnitřního trhu s energií. Následovaly konkrétní balíčky legislativních návrhů v podobě tzv. třetího liberalizačního balíku (nařízení č. 713/2009, nařízení č. 714/2009, nařízení č. 715/2009, směrnice č. 2009/72 a směrnice č. 2009/73) a klimaticko-energetického balíku (směrnice č. 2009/29, rozhodnutí č. 406/2009, směrnice č. 2009/31 a směrnice č. 2009/28).

V listopadu 2008 následovalo vydání dalšího strategického souboru dokumentů (Druhý strategický přezkum energetiky s podtitulem „Zajistit energetickou budoucnost“). Důraz kladl na bezpečnost energetických dodávek, budování energetických sítí a energetickou účinnost. V souladu s naznačenými prioritami byly schváleny další důležité nové předpisy, např. v květnu 2010 to byly směrnice č. 2010/31 o energetické náročnosti budov a směrnice č. 2010/30 o energetických štítcích a v říjnu 2010 nařízení č. 994/2010 týkající se bezpečnosti dodávek plynu.


Následně v listopadu 2010 Komise zveřejnila další klíčový strategický dokument, kterým je strategie Energie 2020, v březnu 2011 potom přijala plán na vybudování konkurenceschopného nízkouhlíkového hospodářství do roku 2050 a v prosinci 2011 zveřejnila energetický plán do roku 2050.

V lednu 2014 představila Komise rámec pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030. Jedná se o sdělení, ve kterém je stanoven rámec politiky EU v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030. Cílem bylo iniciovat diskusi o tom, jak v těchto politikách pokračovat po skončení rámce platného do roku 2020.

Rámec pro období do roku 2030 by měl EU pomoci řešit například tyto otázky:

  • uskutečnění dalšího kroku ke splnění cíle, jímž je snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 o 80–95 % oproti úrovni z roku 1990;
  • vysoké ceny energie a ekonomická zranitelnost EU vůči růstu cen, především ropy a plynu, v budoucnosti;
  • závislost EU na dovozu energie, často z politicky nestabilních oblastí;
  • potřeba nahradit a modernizovat energetickou infrastrukturu a vytvořit stabilní regulační rámec pro potenciální investory;
  • dohoda ohledně cíle snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2030.

Evropská rada přijala závěry o rámci do roku 2030 v březnu 2014 a na zasedání v červnu téhož roku vyhodnotila pokrok. Na červnovém zasedání jednali vedoucí představitelé EU také o strategii energetické bezpečnosti navržené Komisí, která je s rámcem pro období do roku 2030 úzce spojena.

Na zasedání ve dnech 23. a 24. října 2014 se Evropská rada dohodla na rámci EU v oblasti klimatu a energetiky pro období do roku 2030. Přijala rovněž závěry a zejména potvrdila tyto čtyři důležité cíle. Cíle na podíl obnovitelné energie na spotřebě a míry energetické účinnosti byly následně v roce 2018  navýšeny:

  • závazný cíl EU snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 40 % oproti úrovni z roku 1990;
  • cíl, který je závazný na úrovni EU a kterým je dosáhnout v roce 2030 alespoň 32% podílu energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě energie;
  • orientační cíl na úrovni EU dosáhnout v roce 2030 alespoň 32,5% zlepšení energetické účinnosti;
  • podpora dotvoření vnitřního trhu s energií tím, že bude urychleně, nejpozději v roce 2020, dosaženo cíle 10% propojení elektrických rozvodných sítí, zejména v pobaltských státech a na Pyrenejském poloostrově, a do roku 2030 cíle 15% propojení.

Pokud jde o energetickou bezpečnost, Evropská rada potvrdila další opatření ke snížení energetické závislosti EU a zvýšení zabezpečení jejích dodávek elektřiny a plynu.

Dohoda o rámci do roku 2030, konkrétně vnitřní cíl EU snížit emise skleníkových plynů nejméně o 40 %, byla základem příspěvku EU k nové globální dohodě o změně klimatu. Tento příspěvek, známý jako zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek, byl formálně schválen na zasedání Rady pro životní prostředí dne 6. března 2015. EU a její členské státy své zamýšlené vnitrostátně stanovené příspěvky pro jednání oznámily jako první z největších světových ekonomik.

 

Čistá energie pro všechny Evropany

Součástí balíku, který byl zveřejněn v listopadu 2016, je nařízení a směrnice o elektřině, díky nimž má být unijní trh s elektřinou propojenější, flexibilnější a více zaměřený na spotřebitele. Nařízení o rizikové připravenosti v odvětví elektřiny má zajistit bezpečnost dodávek elektřiny v krizových situacích. Součástí balíčku je rovněž revize úlohy a fungování Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER). V květnu 2019 byly přijaty zbývající návrhy a příslušné právní předpisy vstoupí v platnost po zveřejnění v Úředním věstníku EU.

V květnu 2015 vláda ČR svým usnesením schválila aktualizovanou Státní energetickou koncepci na následujících 25 let. Hlavním důvodem pro schválení Státní energetické koncepce (SEK) je potřeba jasně artikulovat priority a strategické záměry státu v rámci sektoru energetiky. Česká republika schválením aktualizované verze Státní energetické koncepce jasně potvrzuje, že chce dostát svým povinnostem plynoucím ze směrnice o bezpečnosti dodávek. 

V listopadu 2016 vstoupila Pařížská dohoda v platnost. V říjnu 2016 totiž byly splněny příslušné podmínky – dohodu ratifikovalo alespoň 55 zemí, které odpovídají za nejméně 55 % celosvětového objemu emisí skleníkových plynů.

Dohoda mimo jiné formuluje dlouhodobý cíl ochrany klimatu, jímž je přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5°C a ukládá nejen rozvinutým, ale i rozvojovým státům povinnost stanovit si vnitrostátní redukční příspěvky k dosažení cíle Dohody.

V rámci Pařížské dohody se ČR jako člen EU přihlásila s ostatními členskými státy EU společně snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990. Přistoupením k Dohodě a k tomuto závazku bude naplňovat společný cíl EU a jejích členských států, který byl přijat Evropskou radou jako součást závěrů Evropské rady k Rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 schválených v říjnu 2014. Česká republika se stala smluvní stranou Dohody v listopadu 2017.

V únoru 2019 byl přijat Návrh vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, který byl připraven na základě požadavků nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu. Dokument obsahuje cíle a hlavní politiky ve všech pěti dimenzích tzv. energetické unie. Skrze tento dokument mají členské státy mimo jiné povinnost informovat Evropskou komisi o vnitrostátním příspěvku ke schváleným evropským cílům v oblasti emisní skleníkových plynů, obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti a interkonektivity elektrizační respektive přenosové soustavy.

Komise 18. června 2019 zveřejnila hodnocení zaslaných návrhů vnitrostátních energeticko-klimatických států a vydala k nim závazná doporučení. Členské státy mají následně tyto doporučení zohlednit při tvorbě finálních verzí, které mají být Evropské komisi zaslány do konci roku 2019. Členské státy rovněž budou mít možnost vyhodnotit a případně upravit národní závazky a jejich plnění během revize národních klimaticko-energetických plánů během roku 2024.

Zároveň v dlouhodobém horizontu se EU skrze  závěry Evropské rady z června 2019 zavázala, že zajistití přechod ke klimaticky neutrální EU v souladu s Pařížskou dohodou, tedy ve druhé polovině 21. století.
 

Hlavní energetické otázky


K důležitým tématům energetické politiky EU v současnosti nadále patří environmentální dimenze. V této souvislosti je třeba zmínit také problematiku energetické účinnosti, nová, přísnější verze směrnice o energetické účinnosti byla přijata v říjnu 2012. Důležitou otázkou zůstávají obnovitelné zdroje energie (OZE), jejich podpora a spolupráce členských států za účelem této podpory.

Za pozornost ale stojí skutečnost, že EU začíná přehodnocovat někdejší masivní a neselektivní podporu biopalivům, zejména biopalivům první generace. Symptomem tohoto trendu, který poukazuje také na negativní stránky využívání plodin určených primárně pro potravinářský průmysl k výrobě biopaliv a usiluje o omezení jejich využívání, je návrh na změnu směrnice č. 98/70 o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice č. 2009/28 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, který EK předložila v říjnu 2012. 

Výsledkem tohoto přehodnocení je novela směrnice č. 2018/2001 o podpoře obnovitelných zdrojů energie, kdy Komise představila cíl pro podíl obnovitelných zdrojů v dopravě alespoň 14 % v roce 2030 a zároveň určila horní limit podílu biopaliv první generace na nejvýše 7 %.

 Z pohledu ČR představují důležitou otázku také aktivity EU v oblasti jaderné energetiky, zesílené v souvislosti s havárií JE Fukušima a postupným odstavováním jaderných elektráren v Německu (poslední jaderná elektrárna má být odpojena ze sítě v roce 2022). K předmětům zájmu institucí EU náleží s ochranou životního prostředí související problematika nakládání s radioaktivním odpadem (přijetí směrnice o bezpečném nakládání s radioaktivním odpadem a použitým jaderným palivem), ale také otázka bezpečnosti jaderných elektráren v EU. V říjnu 2012 EK prostřednictvím sdělení zveřejnila výsledky zátěžových testů, která EK nařídila právě v souvislosti s havárií ve Fukušimě. Testy, kterých se zúčastnily také české JE v Dukovanech a v Temelíně, konstatovaly, že většina jaderných elektráren v EU sice splňuje vysoké standardy bezpečnosti, prakticky ve všech případech ale byla současně navržena zlepšení a úpravy s cílem zvýšení bezpečnosti. V blízké budoucnosti se očekává ze strany EK vydání návrhu směrnice o jaderné bezpečnosti.

Důležitým tématem zůstává vytváření jednotného energetického trhu v EU a implementace legislativních opatření třetího liberalizačního balíku, v níž některé členské státy EU (na rozdíl od ČR) zaostávají. V této souvislosti EU nadále akcentuje témata rozvoje energetické infrastruktury v EU a tzv. inteligentních sítí.

Stranou pozornosti nezůstává ani vnější dimenze energetické politiky EU, v září 2011 vydala EK sdělení týkající se dodávek energie a vnější dimenze energetické politiky EU, mj. s cílem posílit koordinaci v oblasti spolupráce mezi EU a třetími státy, dodavatelskými, ale také spotřebitelskými a tranzitními zeměmi. Poměrně novým tématem, které se v poslední době stalo předmětem zájmu institucí EU v oblasti energetiky, je otázka potenciálního využívání nekonvenčních zdrojů fosilních paliv v EU a těžby břidlicového plynu, respektive otázka možné regulace těchto aktivit na unijní úrovni. (V ČR MŽP navrhlo moratorium na průzkum možné těžby břidlicového plynu.)

Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS)

Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) byl zřízen na podporu snižování emisí skleníkových plynů nákladově efektivním a ekonomicky účinným způsobem. Systém omezuje objem skleníkových plynů, které mohou určitá průmyslová odvětví vypouštět do ovzduší. Počet emisních povolenek je zastropován na určité úrovni, kterou určuje EU, a podnikům se jednotlivé povolenky přidělují nebo si je podniky kupují. 

Základním kamenem EU ETS je Směrnice 2003/87/ES, o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Směrnice byla několikrát novelizována a podobu EU ETS ve třetím obchodovacím období 2013-2020 udává Směrnice 2009/29/ES. Pro čtvrté obchodovací  období  pro roky 2021 – 2030 došlo ke k novele směrnice č. 2018/430.   Aktualizovaná  směrnice bude implementována do českého právního řádu změnou zákona č. 383/2012 Sb. Změnu zákona  k konci listopadu 2019 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky  a v prosinci je naplánováno první čtení v Senátu.

Pro stávající obchodovací období, které končí na konci roku 2020 je v ČR  EU ETS upraveno zákonem č. 383/2012 Sb.  Zákon uvádí, na jaká zařízení se systém vztahuje a jaká jsou práva a povinnosti jejich provozovatelů. Provozovatelé monitorují své emise, vykazují je každoročně Ministerstvu životního prostředí a vyřazují za ně povolenky. Část povolenek dostanou provozovatelé bezplatně, zbytek si mohou koupit na trhu nebo v aukci. Povolenky existují a pohybují se na účtech v rejstříku povolenek.

Speciálně vytvořený seznam zahrnuje všechna stacionární zařízení v České republice, která byla ke dni 1. července 2019 součástí Evropského systému emisního obchodování vč. aktuálních čísel povolení k emisím skleníkových plynů. Jejich cena totiž vzrostla za roky 2017 a 2018 celkem pětinásobně a blíží se k rekordním 30 € za tunu vypuštěného oxidu uhličitého. Cenu tlačí nahoru hlavně zmenšující se objem povolenek.

Výjimky a změny v legislativě ČR


ČR si v oblasti energetiky vyjednala před vstupem do EU 2 přechodná období, která se týkala jednak požadavku na vytvoření minimálních zásob ropy a ropných produktů (toto přechodné období vypršelo v prosinci 2005), a jednak liberalizace trhu s plynem (přechodné období vypršelo již v prosinci 2004). Vstup do EU znamenal pro ČR novelizaci některých důležitých zákonů v oblasti energetiky tak, aby odpovídaly platné evropské legislativě (novelizace tzv. energetického zákona, k jehož dalším změnám došlo v letech 2009 a 2011; novelizace zákona o hospodaření energií, přijetí zákona o podpoře výroby energií z OZE) a též postupnou liberalizaci trhu nejen s plynem, ale také s elektřinou. Již v roce 2006 v souladu s tehdy platnou směrnicí č. 2003/30 schválila vláda Dlouhodobou strategii využití biopaliv v ČR. Po přijetí klimaticko-energetického balíku, který nahrazoval některé dosud platné předpisy, včetně směrnice č. 2003/30 o podpoře využívání biopaliv vláda ČR v roce 2010 vydala Národní akční plán ČR pro energii z obnovitelných zdrojů.
Implementace předpisů ES si vyžádala vypracování nové legislativy také v jiných oblastech souvisejících s energetikou, jedná se např. o Zákon č. 311/2006 Sb. o pohonných hmotách a další předpisy a vyhlášky. Vývoj na poli energetické politiky EU odráží také Státní energetická koncepce ČR, která definuje priority a cíle ČR v oblasti energetické politiky včetně konkrétních realizačních nástrojů, s výhledem do roku 2030. Její původní verze pochází z března 2004, projednávána je aktualizace Státní energetické koncepce s výhledem přibližně do roku 2040.
 

České předsednictví 2009


Energetika hrála důležitou roli v také v rámci českého předsednictví EU, představovala jedno ze tří klíčových témat předsednictví ČR (Ekonomika, Energetika, Evropa ve světě) podle pracovního programu českého předsednictví „Evropa bez bariér“. Částečně k tomu přispěly některé okolnosti, které nebyly v dlouhodobém horizontu předem očekávány, ČR je však jako předsednická země EU musela řešit (zejména důsledky sporu o ceny plynu, který vygradoval mezi Ruskem a Ukrajinou hned na počátku českého předsednictví v lednu 2009).

Dalším důvodem byla skutečnost, že energetická politika v té době tvořila velmi aktuální téma samotné agendy příslušných institucí EU (publikace Druhého strategického přezkumu v listopadu 2008, schvalování třetího liberalizačního balíku, v němž ČR hrála důležitou roli vyjednavače, během českého předsednictví dospěla Rada ke kompromisu v této věci). České předsednictví uspořádalo také 8. 5. 2009 summit „Jižní koridor – nová hedvábná stezka“.

Postoje a pohledy České republiky


ČR na unijní půdě dlouhodobě vystupuje jako členský který podporuje dokončení jednotného trhu s energiemi.   ČR se profiluje jako stát, který se zavázal k dosažení nízkoemisní konkurenceschopné ekonomiky. Ovšem vzhledem ke svým geografickým podmínkám ČR nemá dostatečný potenciál pro dosažení tohoto stavu pouze pomocí OZE, a proto se dlouhodobě snaží o rozvoj jaderné energetiky, jako vhodného stabilního nízkoemisního zdroje. Česká republika se zároveň zavázala k dosažení cílů Pařížské dohody a s předstihem splnila cíle roku 2020. Ovšem při debatách o následném navyšování klimaticko-energetických cílů se Česká republika snaží mít realistický  pohled podložený daty a reálnými technologickými množnostmi.


Monitoring legislativy EU v energetice

Autor: Iveta Paličková a Petra Kuchyňková, CDK