Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

ČR a EU - veřejné zdraví

Členské státy sice nesou plnou odpovědnost za organizaci politiky veřejného zdraví a poskytování zdravotní péče, což stanovuje Smlouva o fungování EU. Evropská unie nicméně politiku členských států doplňuje a podněcuje jejich spolupráci. 

„Činnost Unie doplňuje politiku členských států a je zaměřena na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem a odstraňování příčin ohrožení tělesného a duševního zdraví. Tato činnost zahrnuje boj proti nejzávažnějším chorobám podporou výzkumu jejich příčin, přenosu a jejich předcházení, jakož i zdravotnické informace a zdravotní výchovu a sledování vážných přeshraničních zdravotních hrozeb, včasné varování před nimi a boj proti nim.

Unie doplňuje činnost členských států ke snižování škodlivých účinků drog na zdraví, včetně informačních a prevenčních opatření.

Unie podněcuje spolupráci mezi členskými státy v oblastech uvedených v tomto článku a případně podporuje jejich činnost. Podněcuje zejména spolupráci mezi členskými státy zaměřenou na zlepšení vzájemného doplňování jejich zdravotních služeb v příhraničních oblastech.“ (čl. 168)

EU v rámci své činnosti v oblasti zdraví vypracovala bílou knihu „Společně pro zdraví" na období 2008–2013, jež navazuje na strategii EU, která vznikla v roce 2000 a byla revidovaná v roce 2004. V roce 2004 vnikl také dokument Základní teze koncepce systému zdravotnictví ČR. Pro finanční období 2014–2020 EK navrhla jako třetí víceletý program činnosti EU v oblasti zdraví program „Zdraví pro růst“. Třetí akční program EU v oblasti zdraví na rozdíl od Operačního programu Zaměstnanost a Integrovaného regionálního operačního programu, z kterých jsou také poskytovány prostředky z evropských fondů na zdravotnictví, není tento program spravován na národní úrovni, ale přímo Evropskou komisí. Ta vypisuje různé druhy výzev, na které je možné reagovat podáním žádosti o podporu, určuje jejich rozpočet a termíny. O podporu tak usilují konsorcia partnerů z různých členských států EU. Projekty by měly mít evropskou přidanou hodnotu a měly by z nich mít užitek i další členské státy EU.

Hlavními principy evropské zdravotní politiky jsou vztah zdraví a ekonomické prosperity, integrace zdraví do všech politik a posílení vlivu EU v této oblasti v celosvětovém měřítku. Seznam směrnic a nařízení publikovaných po vstupu ČR do EU v gesci ministerstva zdravotnictví ČR lze nalézt zde. Mezi zásadní normy projednávané v EU lze zařadit přeshraniční zdravotnickou péči nebo farmaceutický balík.

Účinnost, dostupnost a odolnost vnitrostátních systémů zdravotní péče se analyzuje v průběhu celého cyklu tzv. evropského semestru – rámce, který se od roku 2014 používá ke koordinaci hospodářských politik v zemích EU. Význam zdraví se obecně zdůrazňuje v ročních analýzách růstu vydávaných Komisí na začátku každého evropského semestru. Účelem celého postupu je poskytnout zemím EU analýzy a prognózy a navrhnout konkrétní opatření, která by vedla ke zlepšení vnitrostátních reforem.

Farmaceutický balík


Součástí balíku je směrnice týkající se posílení legálního distribučního řetězce léčiv před pronikáním padělaných léčivých přípravků, směrnice týkající se humánních léčivých přípravků, pokud jde o farmakovigilanci a směrnice týkající se poskytování informací široké veřejnosti o léčivých přípravcích podléhajících omezení výdeje na lékařský předpis. 

Farmakovigilance

Sledování bezpečnosti léčivých přípravků neboli farmakovigilance je vědní obor a činnost související s odhalováním, hodnocením, pochopením a prevencí nežádoucích účinků a jiných potíží v souvislosti s léčivými přípravky. Evropská unie má přísný systém pro plánování farmakovigilance, který uplatňuje při posuzování bezpečnosti léčivých přípravků po jejich registraci a při přijímání příslušných opatření, pokud je to nutné v zájmu ochrany veřejného zdraví.

Směrnice č. 84/2010 uvádí, že farmakovigilance je nezbytná k ochraně veřejného zdraví za účelem prevence, zjišťování a posuzování nežádoucích účinků léčivých přípravků uváděných na trh Unie. Hodnocení bezpečnosti je předmětem regulační činnosti Farmakovigilančního výboru pro posuzování rizik léčiv (PRAC).

V rámci sledování bezpečnosti léčivých přípravků v EU hraje klíčovou roli Evropská agentura pro léčivé přípravky. Hlavní úlohou agentury v této oblasti je koordinace evropského systému farmakovigilance, poskytování informací o bezpečném a účinném používání léčivých přípravků a správa a údržba systému EudraVigilance. Agentura má na starosti také další specifické úkoly týkající se centrálně registrovaných léčivých přípravků, včetně odhalování signálů. Přečtěte si více o práci agentury v oblasti podpory evropského systému farmakovigilance.

Regulační systém farmakovigilance EU zahrnuje: vnitrostátní orgány pro regulaci léčivých přípravků v členských státech; Komisi jako příslušný orgán pro centrálně registrované léčivé přípravky v EU; Evropskou agenturu pro léčivé přípravky, která má na starosti určité úkoly týkající se centrálně registrovaných léčivých přípravků a zodpovídá rovněž za koordinaci systému.

Přeshraniční zdravotní péče

Pravidla o přeshraniční zdravotní péči bylo nutné vyjasnit z toho důvodu, že byla po více než deset let vyvíjena na základě jednotlivých rozsudků Soudního dvora EU. Směrnice byla předložena konkrétně za účelem objasnění práv na zdravotní péči, která vycházejí z rozhodnutí Soudního dvora EU na základě článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie, a využití těchto práv v praxi. Cílem směrnice je objasnit vztah mezi jejími ustanoveními o přeshraniční zdravotní péči a stávajícím rámcem, který poskytuje nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci sociálního zabezpečení. Směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči stanoví podmínky, za nichž mohou pacienti vycestovat do jiné země EU, aby tam obdrželi lékařskou péči, a také způsoby proplacení této péče. Týká se rovněž nákladů na zdravotní péči, lékařských předpisů, poskytování léků a lékařských zařízení.

Členské státy poskytující zdravotní péči mají dle směrnice zajistit, aby: pacienti získali všechny potřebné informace pro informované rozhodnutí; existovaly transparentní postupy pro podávání stížností; fungovaly systémy pojištění profesní odpovědnosti nebo záruky či podobná ujednání; bylo chráněno soukromí osobních údajů; pacienti měli přístup k písemnému nebo elektronickému záznamu o léčbě, které se jim dostalo; účtované poplatky byly stejné jako ty, které se uplatňují na tuzemské pacienty.

Země EU, v níž je pacient pojištěn, musí zajistit, aby: byly nahrazeny náklady na poskytnutou zdravotní péči; byly dostupné informace o právech a nárocích pacientů; pacienti měli přístup k jakékoli následné lékařské péči, která může být nezbytná; pacienti měli přístup ke své zdravotnické dokumentaci.

Země, kde je pacient pojištěn, musí nahradit náklady na péči podle sazebníků, které uplatňuje na tuzemské pacienty. Směrnice také stanovuje, že žádost o zdravotní péči v jiné zemi EU musí být vyřízena v přiměřené lhůtě. Směrnice dále nepostihuje to, jak země EU organizují a financují vnitrostátní systémy zdravotní péče pro své občany. Komise má každé tři roky vypracovat zprávu o uplatňování této směrnice a o fungování systému. První zpráva byla přijata v září 2015.


Monitoring legislativy EU k veřejnému zdraví

Autor: Iveta Paličková a Petra Kuchyňková, CDK