Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

ČR a EU - zaměstnanost a sociální věci

Obecné strategie EU a pozice jednotlivých členských států k nim hrají v každé politice svoji roli a určují směr. Na základě těchto strategií se generovaly také konkrétní problémy týkající se zaměstnanosti a sociální politiky v agendě EU v letech 2004-2012. K nejdůležitějším patřila otázka služeb obecného zájmu; k zajímavým pak diskuze o antidiskriminační směrnici a o zavedení ženských kvót v řídících orgánech firem nebo budoucnost fungování Evropského globalizačního fondu (EGF). Opomenout potom nelze neúspěšný návrh Směrnice o pracovní době.

Směrnice o službách


Otázka služeb obecného zájmu (tj. veřejných služeb) se do centra pozornosti Evropské unie dostala zejména v souvislosti s debatami o liberalizaci sektoru služeb, jež nakonec vyústila v přijetí tzv. směrnice o službách v roce 2006.

ČR patřila k většinové skupině členských států, které podporovaly (viz Rámcová pozice ČR) návrh směrnice o službách a jeho přijetí považovala za nezbytné pro vytvoření plnohodnotného vnitřního trhu služeb. ČR byla také jednou z mála zemí, které směrnici transponovaly do svého právního řádu včas, a to Zákonem č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb z 28.12.2009.

Antidiskriminace a gendery


Ve společnosti až nezvykle diskutovanou normou, kterou připravovala EU, byla tzv. „antidiskriminační směrnice". Komise návrh směrnice předložila 2. 7. 2008 o provádění zásady rovného zacházení bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci - coby součást tzv. sociálního balíku.

Ve věci přijímaní směrnice došlo v ČR ke změně gestora z Ministerstva práce a sociálních věcí na Úřad vlády – konkrétně ministra pro lidská práva. Rámcová pozice k tomuto návrhu směrnice z 22. 9. 2008 konstatovala, že ochrana před diskriminací je zaručena na vysoké úrovni již v současné době, a to jak na vnitrostátní, tak mezinárodní úrovni a není proto nutné další legislativu přijímat. Na úrovni EU se legislativní proces v této věci v prosinci 2011 zastavil. Pro ČR je v platnosti zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (tzv. antidiskriminační zákon).

Globalizační fond


Evropský globalizační fond byl založen v roce 2007 a disponuje ročně 500 mil. €. Vyčerpá se nicméně jen zlomek peněz, proto bylo v roce 2009 uveřejněno nařízení č. 546/2009, které podmínky pro čerpání z EGF rozvolňuje a mělo by se stát trvalým. Na konci roku se vedla v EP jednání o budoucnosti EGF. Problémem je ale postoj členských států. Z debaty v Radě v červnu 2012 vyplynulo, že pokračování EGF po roce 2013 si otevřeně přejí (zatím) jen 4 členské státy - Francie, Španělsko, Irsko a Lucembursko - a stále existuje dostatečně silná blokační menšina, již tvoří ČR, Estonsko, Lotyšsko, Německo, Nizozemsko, Slovensko, Švédsko a Velká Británie a nově údajně také Dánsko a Litva.

Zastoupení žen ve firmách


Komise prezentovala v listopadu 2012 kontroverzní návrh směrnice mající do roku 2020 zajistit 40% zastoupení žen v řídících orgánech firem. První doporučení Rady ohledně prosazování vyváženého zastoupení mužů a žen v procesu rozhodování byla přijata již v letech 1984 a 1996 - č. 84/635 a č. 96/694). Pokud jde o ČR, ta si vede ve stávajících statistikách relativně dobře: zastoupení žen mezi nevýkonnými členy řídících orgánů společností kotovaných na burze přesahuje průměr EU (15 %) o 0,4 procentního bodu a roste, v případě výkonných členů řídících orgánů je ale ČR podprůměrná (4,7 %, průměr činí 8,2 %). ČR nepatří mezi zastánce nové legislativy, stejně jako např. Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Nizozemsko, Malta, Maďarsko, Litva a Lotyšsko. Komisi naopak podporují krom řady poslanců EP např. Španělsko, Francie, ale údajně i Bulharsko. Návrh se bude projednávat v nadcházejícím období.

Směrnice o pracovní době


Legislativní proces týkající se Směrnice o pracovní době, kterou se mění směrnice č. 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby, rámoval celé období let 2004-2009, kdy byl po neúspěšném dohodovacím řízení návrh smeten ze stolu. V mezidobí vstoupil v ČR v roce 2007 v účinnost nový zákoník práce, Zákon č. 262/2006, Sb. Do nové pracovněprávní úpravy byly promítnuty požadavky platného znění směrnice č. 2003/88 s přihlédnutím k vývoji jednání o novele.

ČR hrála při závěrečných jednáních o osudu směrnice jakožto předsedající stát v roce 2009 roli arbitra a snažila se nalézt kompromis mezi pozicí EP a Rady. To se jí ale nepodařilo. V ČR je standardní 40hodinový pracovní týden, využívá se ale i možnosti opt-outu. Hospodářská komora označila neúspěch při jednáních o návrhu směrnice za dobrou zprávu pro české podniky. Možnost upravit si délku pracovního týdne podle potřeb ekonomiky Hospodářská komora ČR vždy vnímala jako nástroj pro zachování pružného fungování podniků a flexibility při zaměstnávání pracovníků.

Další jednání o osudu směrnice začala na úrovni EU v roce 2010. V roce 2011 sociální partneři (CEEP, UEAPME a BusinessEurope, ETUC) společná jednání zahájili, aby je na konci roku 2012 ukončili bez konkrétní dohody.


Monitoring legislativy EU k zaměstnanosti a sociálním věcem

Autor: Iveta Paličková a Petra Kuchyňková, CDK