Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Rusko

Rusko je přímým sousedem Evropské unie (EU) a jejím třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem. Historické a kulturní dědictví váže oba hráče k sobě. Vztahy s Ruskem proto patří k nejdůležitějším bilaterálním partnerstvím Evropské unie.

 

Historie a vývoj vztahů

 

Brusel navázal formální vztahy s Moskvou v roce 1989, ještě před pádem Sovětského svazu (SSSR). Výsledkem prvních jednání byla Dohoda o obchodní a hospodářské spolupráci, podepsána 18. prosince 1989 mezi SSSR a Evropskými společenstvími. Obě strany v dokumentu vyjádřily svůj zájem rozvíjet vzájemnou spolupráci.

Skutečná kooperace ovšem započala až přijetím Dohody a partnerství a spolupráci 24. června 1994. Tento základní dokument rusko-unijních vztahů se věnuje rozvoji spolupráce v široké škále oblastí, včetně politiky, obchodu, nebo právních i humanitárních otázek.

V duchu překotných snah o demokratizaci pod vedením prezidenta Jelcina, ve výčtu společných cílů Dohody figuruje i podpora „ruských snah o konsolidaci své demokracie, rozvoj hospodářství, a kompletní přechod k tržnímu hospodářství, stejně jako „vytvoření podmínek pro budoucí vytvoření zóny volného obchodu“ mezi EU a Ruskem.  Zásadním východiskem pro rozvoj vztahů by měl být respekt demokratických principů a lidských práv.

Další milník v rozvoji vztahů Evropské unie a Ruska přinesl summit v Petrohradě v květnu 2003, kde byl zaveden koncept čtyř Společných prostorů. V jejich rámci by měl probíhat rozvoj další spolupráce. Jedná se o následující oblasti:

  • Společný hospodářský prostor
  • Společný prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti
  • Společný prostor vnější bezpečnosti
  • Společný prostor vědy a výzkumu, včetně kulturních aspektů

Na summitu v Moskvě v roce 2005 pak byly přijaty tzv. „Road Maps“, specifikující cíle jednotlivých oblastí spolupráce a nástroje, potřebné k jejich dosažení (více zde). Ambice v rámci petrohradských čtyřech prostorů přesahují dosud existující právní rámec vztahů mezi Unií a Ruskem. Rozvoj směrem k vytvoření přesnějšího a ucelenějšího legislativního prostředí je ovšem relativně pomalý.

Již v říjnu 2005, na summitu v Londýně, se představitelé obou stran shodli, že existující právní úprava neodpovídá cílům. Na květnovém setkání v roce 2006 v Soči došlo k politické dohodě o zahájení práce na novém základním dokumentu, s cílem upřesnit podobu a fungování strategického partnerství Unie a Ruska. Ovšem faktická vyjednávání odstartovala až na summitu v Khanti a Mansijsku v roce 2008.

Ačkoliv závěrečný dokument summitu nesl pozitivní název “Začátek nového věku”, jednání o právně závazných ujednáních v oblasti politiky, obchodu, spravedlnosti, nebo hospodářství, dosud nebyla dokončena. Absence komplexnější smluvní úpravy vztahů brání hlubšímu rozvoji vztahů.

Vedle vyjednávání o novém závazném právním rámci, v reakci na dopady finanční krize z roku 2008, vydaly Evropská unie a Rusko na Summitu v Rostovu na Donu společné prohlášení o Partnerství pro modernizaci. Partnerství se soustředí zejména hospodářský aspekt spolupráce a nabízí flexibilní rámec pro spolupráci v oblasti investic, inovací, technických standardů, a podobně.

 

Institucionální rámec

 

Vzhledem k důležitosti vzájemných vztahů a širokému spektru oblastí spolupráce si Rusko a EU vybudovaly pevnou institucionální základnu pro koordinaci styků a aktivit.

Klíčovou platformou pro rozhodování o vývoji spolupráce jsou vrcholné summity, konající se dvakrát ročně. Prezident Ruské federace na jedné straně, a předsedové Evropské rady a Evropské komise na straně druhé, zde diskutují o klíčových strategických otázkách. Vedle nejvyšších představitelů se summitů zpravidla účastní i další hlavní osobnosti (ministři, eurokomisaři), do jejichž portfolia projednávaná agenda spadá. Více o summitech EU a Ruska zde.

Dále se pravidelně konají schůzky mezi ruskou vládou a Evropskou komisí, zasedání Stálé rady pro partnerství (PPC) na úrovni ministrů zahraničních věcí, nebo jiných sektorově příslušných ministrů. Právě PPC je základním pracovním a koordinačním orgánem pro rozvoj a implementaci společné agendy.

Kromě zmíněné stále Rady se koná mnoho bilaterálních i multilaterálních schůzek; na úrovni politických ředitelů jednotlivých rezortů, mezi Stálým zástupcem Ruska v EU a předsedou Politického a bezpečnostního výboru EU a na rozličné expertní úrovni. Rovněž členové ruské federální Dumy a Evropského parlamentu se zúčastňují pravidelných schůzek k projednání aktuálních témat.

 

Obchodní spolupráce

 

Zatímco v roce 1994 byla vzájemná obchodní výměna minimální, dnes je situace zcela jiná. Rusko je pro Evropskou unii čtvrtým největším obchodním partnerem po Spojených státech, Číně a Švýcarsku. Pro Rusko EU dokonce představuje téměř 1/5 obchodu, tedy vůbec nejvíce.

EU je rovněž zdaleka největším investorem do Ruska. Unie je hlavním importérem ruských energetických zdrojů a odběratelem největší části ruského zemního plynu. Rusko je také druhým největším dodavatelem ropy a ropných produktů do Evropské unie. Zejména kvůli závislosti EU na importu energetických surovin, je unijní obchod s Ruskem dlouhodobě deficitní. Statistika o vzájemném obchodě.

 

Specifika vztahů

 

Vztahy Evropské unie s Ruskem čelí mnoha výzvám. Vedle rozvoje energetických a obchodních vztahů, se jedná také o neekonomické otázky. Pokrok směrem k bezvízovému režimu patří mezi nejdůležitější. Měl by navázat na Dohodu o zjednodušení vízových procedur z roku 2007.

Klíčový bude také rozvoj spolupráce v otázkách zahraniční politiky a krizového managementu. Rusko, jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN, zůstává jedním z hlavních hráčů při řešení mezinárodních bezpečnostních krizí, včetně těch s přímým bezpečnostním dopadem na EU. Rozvoj nejen dialogu, ale také efektivního partnerství proto je dlouhodobým strategickým zájmem Evropské unie.

Vzájemné vztahy poznamenala řada událostí, které se odehrály v průběhu posledních let, například spory ohledně uznání nezávislosti Kosova, přerušení ruských dodávek ropy do Evropy v zimě 2009, radarové základny ve střední Evropě nebo konflikt v Gruzii. Naposledy je ovlivnil dramatický vývoj na Ukrajině a ukrajinském poloostrově Krym.

V reakci na obsazení a anexi Krymu v roce 2014 uvalila EU na Rusko sankce za účelem demonstrovat svou věrnost "zásadám ukrajinské svrchovanosti a územní celistvosti". Sankce například zakazují dovoz zboží vyrobeného na Krymu, vývoz a dovoz na obchod se zbraněmi, EU taktéž vyhlásila vízová omezení pro řadu ruských občanů a zavedla sankce proti některým ruským finančním ústavům a podnikům petrochemického a zbrojního průmyslu.

Brusel zatím sankce každoročně prodlužuje. Od srpna 2014 Rusko podniká odvetné akce, kdy například uvalilo protisankce na zemědělské zboží, suroviny a potraviny s odkazem na údajné porušování norem bezpečnosti potravin. Rusko rovněž uplatňuje tzv. seznam nežádoucích osob, které se kriticky vyjádřili k jeho krokům, a brání jim ve vstupu na ruské území.

Autor: CDK, září 2018