Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Alcide de Gasperi

Alcide de Gasperi byl v letech 1945 až 1953 osminásobný (dosavadní rekord) předseda italské vlády a vrcholný představitel nejsilnější poválečné politické síly v zemi – Křesťanské demokracie (Democrazia Cristiana). Zasloužil se o zásadní hospodářskou, politickou  a morální obnovu post-fašistické Itálie a položil základy jejího pevného začlenění do evropských integračních struktur, v prvé řadě EHS a NATO.


De Gasperi se narodil 3. dubna 1881 v městečku Pieve Tesino v jižním Tyrolsku, které náleželo až do jeho přičlenění k Itálii v důsledku první světové války k rakousko-uherskému soustátí. Vystudoval filologii ve Vídni a aktivně se angažoval v tamním katolickém hnutí. Jako šéfredaktor vedl deník Il Nuovo Trentino obhajující kulturní a ekonomické zájmy italské menšiny. Ve volbách v roce 1911 byl poté zvolen zástupcem oblasti Trentina v dolní sněmovně rakouské Říšské rady.

V roce 1919 spoluzaložil Italskou stranu lidovou (Partito Populare Italiano), za kterou vykonával poslanecký mandát až do jejího rozpuštění vládou Benita Mussoliniho v roce 1926. V období fašistické diktatury byl zatčen a odsouzen ke čtyřem letům vězení, po osmnácti měsících, po intervenci papeže Pia XI v roce 1929, však došlo k jeho propuštění. Útočiště nalezl ve Vatikánu, kde po čtrnáct let pracoval v místní knihovně.

V roce 1943 stál u zrodu Křesťanské demokracie, jež po dlouhou dobu ztělesňovala základní pilíř proevropského směřování Itálie a protiváhu v západoevropském kontextu nebývale silné komunistické strany (PCI). Po vzniku republiky v roce 1946 již ve funkci premiéra intenzivně podporoval poválečnou spolupráci a sjednocování evropského kontinentu.

Účinně působil v roli prostředníka a vyjednavače v rámci francouzsko-německého usmíření, prosazoval silnou transatlantickou vazbu, podílel se na realizaci Marschallova plánu, a byl zastáncem vytvoření evropské obranné politiky. V roce 1952 se stal třetím laureátem ceny Karla Velikého a o dva roky později stanul v čele Parlamentního shromáždění ESUO. Zemřel 19. srpna 1954 před naplněním svého snu o jednotné Evropě a před podpisem Římských smluv v roce 1957.

Autor: Euroskop