Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Konrád Adenauer

Německý křesťanskodemokratický politik, první poválečný kancléř Německa (1949-1963) a první předseda německé konservativní strany CDU (1950-1966), strůjce poválečné obnovy Německa a jeho atlantického a evropského ukotvení, jeden z „otců zakladatelů" Evropské unie.


Pocházel z katolicky založené úřednické rodiny z Porýní. Po studiích práv a národohospodářství (Freiburg, Mnichov, Bonn) působil jako úředník a advokát. V roce 1905 vstoupil do německé katolické strany Centrum, za kterou byl zvolen městským radním v Kolíně. V roce 1917 se stal starostou a Kolín pod jeho vedením vyrostl v ekonomické a kulturní centrum Porýní.

Po převzetí moci nacisty v březnu 1933 byl zbaven všech úřadů, v roce 1934 byl krátce vězněn, pak neustále sledován gestapem, znovu zatčen po atentátu na Hitlera v roce1944 a vězněn až do konce války. Po jejím konci se ihned zapojil do budování poválečného Německa. Jako přesvědčený konservativec a antinacista ztělesňoval spojencům představu nového, demokratického Německa. V březnu 1946 se stal předsedou CDU v britské okupační zóně. Pod jeho vedením se v září 1948 sešla tzv. parlamentní rada, která vypracovala „Základní zákon", ústavní listinu demokratického Německa. 15. září 1949 byl zvolen prvním kancléřem SRN.

Za pouhých šest let v čele Spolkové republiky Německo se mu podařilo povznést zemi, zničenou válkou, k ekonomické prosperitě (model sociálního tržního hospodářství Adenauerova ministra Ludwiga Erharda) a začlenit SRN do západoevropského politického a ekonomického systému (v roce 1951 členství SRN v Radě Evropy, v r. 1952 založení Evropského společenství uhlí a oceli, r. 1954 uznání plné suverenity SRN, v r. 1955 vstup Německa do NATO) a zasadit se o euroatlantické ukotvení SRN (výsadní spojenectví Německa s USA, včetně zahájení rozhovorů s Izraelem).

Pevnému připoutání k Západu byl Adenauer ochoten obětovat i vidinu brzkého sjednocení Německa. Za rozhodující přitom považoval narovnání vztahu Německa a Francie. V roce 1963 společně s francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem, s kterým udržoval blízký vztah, podepsal historickou smlouvu o přátelství, která se stala jedním z milníků evropské integrace: Německo-francouzské usmíření připravilo cestu k Římským smlouvám a Evropskému hospodářskému společenství.

Jeho osobním krédem bylo: „Uctíváme v každém člověku jednotlivce, kterého stvořil Bůh. Lidská důstojnost a svoboda jsou základem pro veškerou činnost ve státním aparátu, v oblasti hospodářství a kultury. V první řadě člověk a potom stát. V první řadě člověk a potom hospodářství."

Na adresu evropské integrace pronesl: „Je naprosto lhostejné, zda ke sjednocení Evropy dojde na bázi federace nebo konfederace. Říkám vám zcela otevřeně, že pro mne je důležité, aby v tomto směru vůbec k něčemu došlo."

Autor: Euroskop