Vyjednávání o TTIP se (údajně) pomalu blíží do finále


Bára Červenková, Euroskop, 5. 6. 2016

O obchodní dohodě mezi EU a USA známé jako TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství) se hovoří od roku 2013. Základy transatlantické spolupráce ale sahají až do 90. let. Z tohoto úhlu pohledu je rozhodnutí dojednat TTIP „jen“ vyústěním dlouhodobých partnerských vztahů EU a USA, které produkují takřka polovinu světového bohatství. Dosud se v rámci debat o TTIP uskutečnilo 12 kol vzájemných jednání a podle některých pozorovatelů se negociace pomalu blíží do finále. Nebo lépe řečeno: měly by.

Prvním výraznějším krokem k vytvoření TTIP byla Transatlantická ekonomická rada založená v roce 2007 s cílem napomoci ekonomické konvergenci obou trhů. Tím vznikla oficiální platforma pro transatlantický dialog o ekonomických záležitostech mezi členy Evropské komise a vlády Spojených států. Na summitu EU-USA konaném v listopadu 2011 byla založena „odnož“ této Rady – High level working group on jobs and growth (HLWG). Jejím primárním úkolem bylo „určit politiky a opatření vedoucí ke zvýšení objemu obchodu a investic mezi EU a USA“ a konzultovat je se stakeholdery, tedy s osobami nebo institucemi relevantními pro chod jednotlivých odvětví. Zjištěné výsledky měly vést k „podpoře tvorby nových pracovních míst, ekonomickému růstu a konkurenceschopnosti“ na obou stranách Atlantiku. Pracovní skupina završila svou činnost 13. února 2013, kdy publikovala závěrečnou zprávu, ve které doporučila zahájit vyjednávání o TTIP.

Klíčem k úspěchu je odstranění netarifních obchodních bariér

Cílem dohody je liberalizovat obchod mezi dvěma největšími světovými ekonomikami. Primárně ale nejde o odstraňování cel, která jsou (až na výjimky) nízká, ale o eliminaci tzv. netarifních (necelních) překážek. Na obou stranách Atlantiku totiž existují rozdíly jak v právních systémech, tak v sociokulturním prostředí. Tyto tzv. „behind the border“ bariéry jsou největší překážkou transatlantického obchodu – a v konečném důsledku mohou odpovídat clům ve výši 10–20 %. Vesměs se jedná o rozdílné technické, bezpečnostní nebo environmentální standardy, kterým se obchodující subjekty musejí přizpůsobit, pokud chtějí na daném trhu působit. Ambicí TTIP je přispět ke konvergenci, vzájemnému uznávání či dokonce odstranění nadbytečných legislativních požadavků lišících se na evropském a americkém trhu. Obecně lze říci, že odlišné licenční, certifikační, technické či jiné obdobné legislativní standardy představují pro firmy dodatečné finanční a administrativní náklady (nebo jim dokonce brání v přístupu na daný trh), přitom by mohly být minimálně sníženy. Ušetřené náklady by pak firmy mohly využít efektivněji, například ve prospěch investic do lepšího kapitálového vybavení či inovací, a podpořit tak svou konkurenceschopnost. Pokles nákladů má potenciál se pozitivně projevit například na cenách importovaného zboží, čímž by se měl zvýšit disponibilní důchod spotřebitelů. V návaznosti na to by měl vzrůst objem exportů a produkce firem, což by jim mělo umožnit například vytvářet nová pracovní místa. Na druhou stranu platí, že nelze odstranit všechny netarifní překážky. Odhaduje se, že zredukována může být asi polovina z nich.

Transatlantický obchod v číslech

Přínosy TTIP nelze jednoznačně kvantifikovat, protože cílem dohody není pouhé odstranění cel, ale především omezení netarifních překážek. EU je největším exportérem na světě a 20 % jejích vývozů (největší podíl) směřuje do USA. Zatímco USA jsou stále nejsilnější ekonomikou světa a největším importérem, mezi importéry do EU v roce 2015 obsadily druhou příčku za Čínou. Společně EU a USA tvoří necelých 30 % objemu veškerého zahraničního obchodu: v roce 2010 na světových trzích zobchodovaly celých 5 bilionů eur (z celkových celosvětových 16 bilionů). Vzájemně jsou obě entity také největšími investičními partnery. Jsou příjemci 57 % všech světových investic a samy v zahraničí investují 71 % celosvětového objemu, a to převážně mezi sebou. Až 70 % přímých zahraničních investic v USA je evropského původu. Pobočky amerických firem v Evropě (a naopak) jsou také nejvýznamnějšími zahraničními zaměstnavateli v obou regionech: transatlantická spolupráce „má na svědomí“ 15 milionů pracovních míst.

Graf TTIP

Jaké dopady by mělo uzavření Transatlantického obchodního a investičního partnerství. Zdroj: Evropská komise

Obchodní liberalizace by měla přispět k rozšíření škály produktů na obou trzích. Komise také očekává, že vzájemné zvýšení objemu obchodu a nižší ceny by měly každé evropské domácnosti ušetřit zhruba 545 €. TTIP by totiž měla zahrnout také pravidla pro jednodušší nakupování přes internet, samozřejmě při ošetření práv spotřebitelů. Jednodušší by mělo být i uznávání kvalifikací (v EU se předpokládá vznik až 2 mil. nových pracovních míst). Existující odhady uvádějí růst HDP EU v důsledku uzavřením dohody o 0,5 % do roku 2027.

Přijde EU o své vysoké standardy?

Cesta k obchodnímu sblížení EU a USA však není jednoduchá. Kritici na evropské straně se obávají např. snížení přísných pravidel ochrany spotřebitele či životního prostředí.

  • Komise se opakovaně vyjádřila, že jednání o TTIP neovlivní základní principy regulace EU např. v chemickém průmyslu (regulace REACH) nebo v zemědělství (regulace GMO produktů). Chce vyjednat zákaz dovozu geneticky modifikovaných potravin, hormonálně upraveného masa i klonovaných zvířat. Právní úprava kvality potravin prodávaných v EU je přísnější než ta americká. Pro dovoz potravin by měly i po vyjednání dohody platit stávající předpisy EU, k jednání o GMO Komise dokonce nemá od členských států ani mandát.

  • Spornou oblastí jsou také veřejné zakázky, které jsou v Evropě z 85 % otevřeny i zájemcům pocházejících z třetích zemí, zatímco v USA je to pouhých 32 %. Přístup na americký trh je navíc omezen zákonem „Buy American Act“ pocházejícím z období velké hospodářské krize, který stanovuje federální vládě povinnost preferovat při nákupu zboží vyráběné v USA z amerických materiálů. (Koupě neamerického zboží je možná jen v případě, že domácího zboží není dostatek, není kvalitní nebo je výrazně dražší).

  • TTIP měla obsahovat rovněž ustanovení týkající se ochrany investic a mechanismus řešení sporů mezi investory a státy. Investice jsou sporným bodem mezi oběma stranami, existují obavy z řešení obchodních sporů mezi investory a státy pomocí soukromých arbitráží (ISDS). Skrze ISDS mohou investoři prosadit dodržování mezinárodních závazků u národních vlád. Staví tedy investory do výhodnější pozice a obchází nezávislé soudy. EU přišla s návrhem zřídit v rámci TTIP mezinárodní investiční soud a odvolací soud, který by předešel klasickým arbitrážím. Evropská asociace soudců ovšem zpochybnila pravomoc EU takový systém zavést. Podobnou funkci by mohly plnit i soudy národní.

  • Podle kritiků není vyjednávání o TTIP transparentní a není jasné, co vlastně bylo mezi oběma stranami dosud vyjednáno. Komise ale zveřejňuje všechny své poziční dokumenty a pracovní verze všech návrhů kapitol. Všechny členské státy jsou zapojeny do přípravy jednotlivých kol jednání a o jejich vývoji jsou informovány. Konzultovány jsou také různé zájmové skupiny napříč EU. ČR při stanovování svých priorit zahrnuje i zájmy podnikatelských a obchodních asociací, odborů i nevládních organizací, se kterými spolupracuje. Na webové stránce věnované TTIP se lze informovat o průběhu vyjednávání a nalézt zde všechny zmíněné dokumenty.

  • TTIP i přesto vyvolává kontroverze. Jednou z obav je, že s uzavřením dohody poroste vliv nadnárodních koncernů, které mohou způsobit pokles pracovních standardů až na nejnižší úroveň. Úprava pracovních standardů však není součástí dohody.

Jak bude z TTIP profitovat Česko?

Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo v dubnu 2016 Studii dopadů uzavření Transatlantické dohody o obchodu a investicích mezi EU a USA na ČR a její hospodářství. Expertní tým v ní konstatuje, že přínosy liberalizace transatlantického obchodu pro ČR budou velmi omezené, to ale také znamená, že liberalizace pro Česko nepředstavuje ani žádná zásadní rizika. Nepředpokládá se, že by došlo k výrazné změně obchodní orientace české ekonomiky směrem k USA, rovněž makroekonomické dopady na zaměstnanost, produkci či blahobyt budou zanedbatelné. Nejoptimističtější scénář studie předpokládá dlouhodobé navýšení HDP o téměř 1 %. Výraznější posuny by mohly nastat v sektorech s nejvyšší mírou ochrany, jako je zemědělství, potravinářství či textilní průmysl. V těchto odvětvích se ale očekávají přechodná období v délce až 10–15 let. Již nyní jsou Spojené státy pro ČR druhým největším mimounijním vývozním trhem: jen mezi lety 2013 a 2014 vzrostl export do USA o 17 %.

Export ČR v roce 2014

Do jakých zemí ČR vyvážela v roce 2014. Zdroj: ČSÚ

Dohoda může otevřít nová odbytiště pro malé a střední podniky, neboť vzhledem k jejich velikosti je pro ně mnohdy složité překonat bariéry bránící jim obchodovat i na vzdálenějším americkém trhu.

Odvětvím, které pro ČR patří při vyjednávání mezi nejdůležitější, je automobilový průmysl. Průměrná hodnota cla na motorová vozidla dosahuje 25 % (celkový meziodvětvový průměr činí 4 %). Export a investice by v tomto odvětví mohly vzrůst až o 4,3 % pro EU a 5,3 % pro USA. Pozitivní vývoj v automobilovém průmyslu by s sebou „táhl“ i navazující odvětví. Největší překážky v oblasti automobilového průmyslu jsou bezpečnostního a environmentálního charakteru; liší se například limity znečištění ovzduší či hlukové standardy. Buy Americant Act také zvýhodňuje domácí výrobce ve veřejných zakázkách. Výrobci musí splnit požadavek, aby 60 % součástek pocházelo z USA a výrobek byl finalizován v USA, což zvyšuje cenu např. českých tramvají (které se již na americkém trhu prosadily) o 30–40 %.

Dále se očekává přínos pro odvětví zdravotní techniky, farmacie a strojírenský průmysl. ČR do USA exportuje zejména technologické produkty a meziprodukty s vysokou mírou přidané hodnoty. Není tedy vyloučeno, že s TTIP by mohlo dojít k posílení ekonomiky zaměřené na inovace a vyšší přidanou hodnotu, a tím také ke zvýšení investic do uvedených oborů.

Strany chtějí dohodu vyjednat ještě do konce roku 2016

V západních zemích se proti TTIP pořádají veřejné demonstrace, v ČR však o dohodě nikdy neslyšelo 61 % občanů (alespoň malé povědomí o ní má 18 % Čechů). Přitom na konci dubna 2016 bylo zahájeno již 13. kolo negociací. Za EU a její členské státy dohodu s USA vyjednává tým Komise vedený komisařkou pro obchod Cecilií Malmström. Negociace za EU probíhají v souladu s mandátem odsouhlaseným všemi členskými státy včetně ČR v červnu 2013. K projednávání oblastí, které budou největším předmětem sporů, by mělo dojít na podzim 2016. Vyjednavači obou stran budou usilovat o dokončení klíčových částí dohody do konce tohoto roku, ještě za administrativy Baracka Obamy, která skončí v lednu 2017. Pak bude nutná ratifikace ze strany všech členských států EU a amerického Kongresu. Což znamená, že Obamou dojednaná verze nemusí být konečná…

Autor: Bára Červenková, psáno pro Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality