Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Jaká opatření podniká EU v oblasti boje proti terorismu?

Petr Pospíšil, Euroskop
Brusel policista

V pozdních pondělních večerních hodinách otřásla koncertní halou v Manchesteru exploze, které padlo za oběť 22 převážně mladých lidí. Jednalo se v posledních letech o několikátý případ teroristického útoku – stačí připomenout tragické události z Paříže (listopad 2015), Bruselu (březen 2016), Nice (červenec 2016) či Berlína (prosinec 2016). Každý takový útok je impulsem pro EU i její členské státy k tomu, aby pokračovaly v posilování protiteroristických opatření. Jakými instituty v této oblasti Unie disponuje a jak vypadá její protiteroristická politika?

Nástin historie evropské protiteroristické politiky

 

Prvopočátky evropských protiteroristických aktivit sahají do roku 1975, kdy vznikla neformální skupina TREVI (Terrorisme-Radicalisme-Extremisme-Violence Internationale) koordinující výměnu bezpečnostních informací (týkající se mimo jiné i terorismu) mezi státy tehdejších Evropských společenství. Od té doby do konce tisíciletí bylo podepsáno několik úmluv a deklarací o potlačování terorismu, převážně však nezávazného charakteru.

Zlom nastal v roce 2001, kdy bylo vydáno závazné Rámcové rozhodnutí o boji proti terorismu a v rámci Evropského policejního úřadu (Europolu) byla zřízena specializovaná protiteroristická pracovní skupina European Counter-Terrorism Task Force, předchůdce současného protiteroristického oddělení ECTC (viz níže). Rámcové rozhodnutí uložilo členským státům povinnost spolupráce s Europolem a předávání informací, které by mohly napomoci prevenci a potírání terorismu.


Gilles de Kerchove
Současným protiteroristickým koordinátorem EU je Gilles de Kerchove. Zdroj: čtk.


V důsledku teroristických útoků, ke kterým došlo na madridských nádražích v březnu 2004, byla Evropskou radou přijata deklarace o boji proti terorismu, jejíž součástí byl návrh na zřízení postu protiteroristického koordinátora EU. Prvním unijním protiteroristickým koordinátorem EU byl Gijs de Vries (v úřadu v letech 2004-2007), jehož v roce 2007 nahradil Gilles de Kerchove, jenž vykonává tuto funkci doposud. Jeho hlavní náplní práce je zprostředkování výměny informací mezi jednotlivými unijními protiteroristickými aktéry.


Protiteroristická strategie EU


V roce 2005 Rada EU přijala Protiteroristickou strategii EU, dokument, ve kterém vymezila orientaci své protiteroristické politiky. Ta má sledovat čtyři základní cíle: předcházet terorismu („Prevent"), chránit obyvatele Unie před teroristickými útoky („Protect"), pronásledovat jejich pachatele či osoby plánující teroristické útoky („Pursue") a řešit krizové situace v případě, kdy k teroristickému útoku dojde („Respond").

První cíl, zahrnující prevenci, se Unie snaží naplňovat prostřednictvím iniciativ zaměřených na předcházení radikalizace. Za tímto účelem přijala Strategii pro boj proti radikalizaci a náboru terorismu, kterou v roce 2014 aktualizovala a vydala k ní pokyny, jimiž by se měly členské státy řídit.

Jmenná evidence cestujících má zvýšit ochranu Evropanů


Aspekt ochrany obyvatel před teroristickými útoky je v praxi naplňován střežením strategicky významných míst a kritické infrastruktury, která se může stát potenciálním terčem teroristického útoku.

Součástí iniciativ, majících za cíl zvýšit bezpečí civilního obyvatelstva, je i směrnice o jmenné evidenci cestujících (Passenger Name Record directive). K jejímu přijetí došlo v dubnu 2016 a hlavní podstatou směrnice je předávání údajů o cestujících z letů směřujících na území EU ze třetích zemí.

Pilíř „Respond" - tedy odpovídat na krizové situace, které mohou nastat v důsledku teroristického útoku - obnáší různé způsoby tzv. krizového řízení. Jde například o dohody o krizové koordinaci a sdílení osvědčených metod pomoci obětem teroristických útoků a jejich příbuzným osobám.

EU v současné době podniká kroky, které by měly vést k implementaci tzv. doložka solidarity do národních právních řádů členských zemí. Klauzule solidarity je obsažena v čl. 222 Smlouvy o fungování o EU, ostatní státy podle ní mají povinnost pomoci členskému státu, který byl terčem útoku.

Kategorie „Pursue", tedy pronásledování pachatelů či zosnovatelů teroristických útoků, v sobě zahrnuje největší část protiteroristických opatření a iniciativ, jak na úrovni národní, tak na rovině unijní. Ústřední roli v této oblasti sehrává Europol.

Evropský zatykač je možné vydat i pro podezření z terorismu


Otázkami terorismu se Europol začal ve výraznější míře zabývat po teroristických útocích z 11. září 2001. Terorismus byl však pouze jedním z mnoha projevů kriminality, jejichž potírání bylo cílem činnosti Europolu. Významným instrumentem, který tak sloužil a dosud slouží pronásledování teroristů, je evropský zatýkací rozkaz (European Arrest Warrant), který může být vydán pro 35 trestných činů (terorismu nevyjímaje) uvedených v příloze rámcového rozhodnutí z roku 2002 bez nutnosti toho, aby byl v obou zemích trestný (což je požavek charakteristický pro běžné mezinárodní extradiční dohody – dohody o vydávání zločinců z jednoho státu do druhého).

V lednu 2016 bylo v rámci Europolu zřízeno Evropské protiteroristické centrum (ECTC). Jedná se o oddělení s výhradně protiteroristickým mandátem a podle oficiálních informací jej tvoří přibližně čtyři desítky zaměstnanců a národních protiteroristických expertů. Europol definuje ECTC jako operativní středisko a informační uzel pro sdílení know-how mezi národními policejními složkami a zpravodajskými službami.


ECTC infografika 1
Jednotlivé druhy činnosti Evropského protiteroristického centra. Zdroj: Europol, ECTC.


Jelikož oblast bezpečnosti zůstává doménou členských států, ve které má EU pouze podpůrné a koordinující pravomoci, odpovídá tomu konkrétní náplň činnosti ECTC, která se z větší části zaměřuje právě na koordinaci výměny informací o osobách podezřelých z přímého zapojení do teroristických aktivit či z různé formy podpory terorismu.


ECTC infografika 2
Protiteroristické kapacity ECTC. Zdroj: Europol, ECTC.


ECTC za tím účelem provozuje databázi SIENA (Secure Information Exchange Network Application), která zprostředkovává výměnu zpravodajských informací o terorismu mezi příslušnými národními orgány. Na podobné bázi funguje i Europol Information System (EIS) – databáze, do níž jsou vkládány informace o osobách podezřelých z trestné činnosti včetně terorismu. Europol resp. ECTC umožňuje ve svých databázích oprávněným osobám z řad národních či unijních bezpečnostních pracovníků vyhledávat prostřednictvím celé řady pokročilých nástrojů a filtrů – nejužívanějším nástrojem jsou tzv. analysis work files, analytické pracovní soubory, které operují s daty vloženými do databází Europolu.


ECTC infografika 3
Jednotlivé protiteroristické instrumenty a spolupráce ECTC s dalšími subjekty. Zdroj: Europol, ECTC.


Významným příspěvkem EU v boji proti terorismu je jednotka v rámci ECTC pojmenovaná Internet Referral Unit (IRU). Jedná se o oddělení, jehož cílem je identifikovat internetový obsah, který v sobě nese prvky teroristické propagandy (takový, který má vést k rekrutování nových teroristů apod.). V případě, kdy IRU dospěje k tomu, že inkriminovaná informace na internetu v sobě tyto charakteristiky nese, postoupí tento nález tzv. poskytovateli internetové platformy. Ten se sice může sice může rozhodnout, zda problematický obsah z internetu smaže či nikoli, ve valné většině případů jej ovšem odstraní (zde si můžete přečíst první hodnotící zprávu o fungování IRU).

Spolupráce s USA pomáhá předcházet financování terorismu


Evropská unie se zaměřuje i na boj proti financování terorismu. Mezi Unií a Spojenými státy byla uzavřena smlouva zakládající tzv. Terrorist Finance Tracking Program (TFTP). Jeho cílem je identifikovat bankovní převody, u nichž existuje důvodné podezření, že mohou sloužit financování teroristických aktivit. Informace o těchto převodech postupuje belgická společnost SWIFT, která zprostředkovává mezinárodní bezhotovostní platební transakce. 

Požádat o poskytnutí podrobností o určitých finančních operacích může jak americká Department of the Treasury, tak i příslušné orgány EU a jejích členských zemí. Bohužel TFTP se jakožto původně americká iniciativa týká pouze transatlantických finančních převodů. Evropská unie však již iniciovala návrh na zřízení EU TFTP, analogického programu zřízeného pro monitoring finančních operací mezi členskými zeměmi EU. Tato iniciativa se ovšem zatím nesetkala s dostatečnou podporou.

Míra využívání evropských institutů se zvyšuje


Oficiální dokumenty a hodnotící zprávy unijních orgánů pravidelně uvádí, že míra využívání jednotlivých institutů (SIENA, EIS, IRU aj.) se rok od roku zvyšuje. Do databází Europolu resp. ECTC je rok od roku vkládáno více informací a koordinační role EU je tak stále více naplňována. Na druhou stranu jsou ovšem unijní protiteroristické instituty limitovány obavami členských států ze ztráty údajů, nastavením národních bezpečnostních zákonů, které mnohdy zakazují sdílení informací nejpřísnějšího stupně utajení, či přílišnou roztroušeností protiteroristické agendy mezi policejní složky, zpravodajské a tajné služby, různé ministerské sektory aj. Řada těchto problémů má však svůj původ již na národní úrovni a nelze očekávat od nově vzniklých, primárně koordinačních unijních mechanismů, že tyto systémové nedostatky během takto krátké doby překoná.

Hlavní zodpovědnost za zajišťování bezpečnosti – včetně boje proti terorismu - totiž, jak již bylo řečeno, nesou právě členské státy. „Protiteroristická politika EU by neměla směřovat k tomu, aby EU měla stále větší kompetence, nýbrž k tomu, aby EU více podporovala spolupráci členských zemí a poskytovala jim k tomu servis", uvedl na toto téma v nedávném rozhovoru pro Euroskop odborník na terorismus Miroslav Mareš (část rozhovoru věnovanou protiteroristickým kapacitám EU si můžete přečíst zde).

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Další články v rubrice

Přehled: Jak dosud probíhala jednání o brexitu?

Štěpán Pech, Kristýna Janošová, Úřad vlády, 17. 4. 2018

Hlavní události kolem brexitu

Euroskop, čtk, 29. 3. 2018