Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Jedete autobusem do zahraničí. Jaká máte práva?

Petr Pospíšil, Euroskop, 17.8.2017
Autobusová doprava

Nejčastějšími prázdninovými destinacemi českých turistů jsou Chorvatsko, Slovensko a Itálie, tedy země, kam se každoročně velké množství krajanů vypravuje autobusem. Jaká pravidla se vztahují na mezinárodní a jinou dálkovou autobusovou dopravu, a jaká práva cestujícím přiznává evropská legislativa všem cestujícím v autobusové dopravě bez ohledu na vzdálenost spoje?

Právní základ na úrovni Evropské unie poskytuje nařízení 181/2001 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě. V platnosti je od března 2013. Práva zahrnutá v nařízení se týkají buď veškeré linkové autobusové dopravy, nebo spojů přesahujících vzdálenost 250 kilometrů. Nařízení též přiznává určitá práva specificky vymezeným skupinám cestujících, jako jsou cestující s omezenou schopností pohybu a orientace.

Práva týkající se všech kategorií spojů:

Jaká pravidla se vztahují na veškerou autobusovou linkovou dopravu bez rozdílu? Cestujícím musí být před cestou i v jejím průběhu poskytnuty základní informace ohledně jejich spoje, přesného místa a času odjezdu, místa a očekávaného času příjezdu atd.

Dopravci mají též povinnost zavést vlastní mechanismus vyřizování stížností a cestující musí být o jeho existenci přiměřeně informováni. Každý členský stát má podle nařízení rovněž povinnost pověřit nezávislý vnitrostátní subjekt pravomocí vymáhat práva stanovená v nařízení. V České republice je tímto orgánem Ministerstvo dopravy (v případě mezinárodních linek) a jednotlivé Krajské úřady (u kratších linek regionálního charakteru).

Podmínky přepravy i zakoupení jízdenky zároveň musí být vymezeny za nediskriminačních podmínek (bez ohledu na státní příslušnost cestujícího) a přístup k přepravě pro zdravotně a pohybově znevýhodněné osoby musí být zajištěn takovým způsobem, aby z toho pro ně nevyplývaly žádné dodatečné náklady. V případě, dojde-li během přepravy ke ztrátě či poškození vybavení umožňujícího pohyb těchto osob, mají právo na finanční odškodnění.


Práva cestujících v autobusové dopravě

 


Pro spoje přesahující 250 kilometrů platí následující:

Cestujícím za každých okolností musí být vydán doklad opravňující je k přepravě, přičemž za splnění tohoto práva se považuje i vydání takového dokladu v elektronické podobě.

V případě zrušení spoje, popřípadě zpoždění při odjezdu přesahujícím délku 120 minut, musí být cestujícímu o této skutečnosti včas poskytnuty informace (nejpozději do třiceti minut po plánovaném čase odjezdu). Cestující má následně možnost volby mezi náhradou plné ceny jízdného a případným bezplatným návratem do původního místa odjezdu na jedné straně, anebo přesměrováním prostřednictvím pozdějšího spoje do finální destinace, bez žádných dodatečných cestovních nákladů.

Pakliže dopravce tuto volbu cestujícímu nenabídne, cestující automaticky získává nárok na finanční odškodnění dosahující výše poloviny ceny jízdného. Pokud v důsledku zrušení spoje či zpoždění cestující zmešká navazující spoj, musí mu dopravce poskytnout informace o náhradních spojích. I v případě, uplatnil-li cestující tento nárok u dopravce, má možnost obrátit se na vnitrostátní soud ohledně další škody (nad rámec náhrady škody nárokované u dopravce), která mu vznikla v důsledku zrušení spoje či jeho zpoždění.

Odškodnění cestujícím též náleží v případě, dojde-li během cesty v důsledku nehody k jeho zranění či ke ztrátě nebo poškození zavazadel. Dojde-li v důsledku nehody k úmrtí cestujícího, právo na odškodnění náleží pozůstalým. Maximální výše odškodnění v případě zranění či úmrtí cestujícího činí 220 tisíc euro. V případě ztráty nebo poškození zavazadel pak maximální finanční kompenzace dosahuje částky 1200 euro. Dopravce má rovněž povinnost cestujícím po nehodě poskytnout pomoc, která zahrnuje – pokud to okolnosti vyžadují - i zajištění ubytování, stravy, oblečení a náhradní dopravy.

Co se týče podávání stížností resp. žádostí o kompenzaci přímo u dopravce (ve věcech zrušení či zpoždění spoje), nejzásadnější je následující informace: nárok je nezbytné uplatnit ve lhůtě tří měsíců od dne (plánovaného) uskutečnění předmětné přepravy. Do jednoho měsíce od obdržení stížnosti musí dopravce stěžovatele informovat, zda stížnost věcně vyhodnocuje, anebo ji zamítl. Konečný výsledek projednání stížnosti pak stěžovateli musí oznámit do tří měsíců od obdržení stížnosti.

Odkazy:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2001 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004
Shrnutí na stránkách Evropské komise

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Další články v rubrice

Přehled: Jak dosud probíhala jednání o brexitu?

Štěpán Pech, Kristýna Janošová, Úřad vlády, 17. 4. 2018

Hlavní události kolem brexitu

Euroskop, čtk, 29. 3. 2018