Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

4. kapitola seriálu Vize o budoucnosti Evropy v proslovech: Projev Jacquese Chiraca s názvem Naše Evropa

text: Lucie Nalejvačová, infografika: Kristina Kollertová, Euroskop, 04.06.2021
Chirac

Jacques Chirac je dalším evropským leaderem seriálu Vize o budoucnosti Evropy v proslovech. Bývalý francouzský prezident v roce 2000 pronesl v berlínském Bundestagu proslov s názvem Naše Evropa, ve kterém poprvé na významném fóru zazněla myšlenka na vznik evropské ústavy. Ačkoliv Chirac je iniciátorem tohoto významného reformního nápadu, nelze říci, že vždy v Evropské unii zastával pouze jasně prointegrační stanoviska. 

Jacques Chirac

Jacques Chirac si za svou politickou kariéru vysloužil hned několik přezdívek. Mezi ty nejznámější patřila „korouhvička“ a „sedmilhář“. Říkalo se mu tak proto, že údajně každý, s kým se bavil, měl pocit, že s ním Chirac souhlasil. Byl sice společenský a charismatický, ale scházela mu názorová pevnost. O tom, že jeho náhlé proevropské myšlení nebylo stálým přesvědčením, vypovídá i to, že na začátku své kariéry byl přesvědčený protievropský gaullista.

Je na něj vzpomínáno taky jako na zastánce míru, především díky jeho nesouhlasu s válkou, kterou Spojené státy americké vedly v Iráku v roce 2003. Zároveň nutno připomenout, že to byl právě on, kdo po francouzském prezidentovi Mitterrandovi obnovil jaderné zkoušky v Pacifiku. Navzdory svým proměnlivým postojům se zasadil o zavedení eura, jeho vliv tak měl i v rámci jednání o evropské ústavě velkou váhu.

 

Francouzsko-německé přátelství 

 

„Evropská unie je nyní největší hospodářskou a obchodní silou na světě, je eminentní ve výzkumu a inovacích. Francouzsko-německá spolupráce, emulace a synergie byly jednou z jejích nejvýznamnějších hnacích sil. Teď, když různé sjednocené skupiny ve světě vytvářejí vlastní trhy a konkurují nám tak ve světě, lidé Německa a Francie se k sobě přirozeně obrací.“

Projev Jacques Chiraca s názvem Naše Evropa

 

Fakt, že tolik evropských leaderů vyjadřuje ve svých projevech vděčnost úzké spolupráci Francouzů a Němců, vypovídá o tom, jak partnerství je důležité nejen pro ekonomickou prosperitu, ale i mír na kontinentu.

Chirac měl za to, že přátelství Francie a Německa stojí za celým úspěchem evropského projektu a s vděčností oceňoval vůli politiků Willyho Brandta, Georges Pimpidou, Helmuta Schmidta, Valéryho Giscard d’Estainga, Helmuta Kohla, Françoise Mitterranda a dalších.

Právě díky nim si tyto země udržovaly paralelní politickou linii ve vztahu k Evropskému společenství. Obě země podporovaly přijetí eura a tak konsolidovaly sjednocení jednotného evropského trhu. Do budoucna proto Chirac manifestoval nutnost udržení francouzsko-německého partnerství, které podle něj bylo pro vizi budoucnosti Evropy klíčové.

 

Závazky na kontinentu, i mimo hranice EU

 

„Evropská unie má hlas i mimo své hranice. Požaduje vyváženější mezinárodní systém organizace obchodu, který je ohleduplný k individuálnímu blahu a respektuje světovou kulturní rozmanitost. Vyzývá ke skutečné solidaritě mezi bohatými a chudými zeměmi a je příkladem aktivní politiky rozvojové pomoci. Vyzývá a jedná, vyjednává o míru a o ukončení barbarství. Mám samozřejmě na mysli náš společný závazek v Bosně a Kosovu.“

Projev Jacques Chiraca s názvem Naše Evropa

 

Evropská unie se podle Chiraca měla jako plnohodnotný aktér na mezinárodní scéně zapojovat do dění mimo své hranice. EU se prezentuje jako projekt, který přinesl mír na kontinent. V tehdejší době ale na tom samém kontinentu už několik let probíhaly války plné agrese a nelidského chování. Válka v Jugoslávii trvala v různých oblastech 10 let a vyžádala si kolem 100 000 obětí.

Jacques Chirac se zasloužil o ukončení válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii. Ve svém proslovu Naše Evropa ocenil rozhodnutí vyslat německé vojáky poprvé bojovat. „Němci to udělali ve jménu úcty k individuální lidské důstojnosti,“ prohlásil. Načež navrhnul, aby Německo získalo křeslo ve stálé Radě bezpečnosti OSN a aby tak bylo oficiálně uznáno za světovou mocnost. To se nicméně nestalo.

 

Jacques Chirac (1932 - 2019)

Jacques Chirac
  • jeho otec byl manažer letecké společnosti, jeho matka byla v domácnosti

  • v 50. letech vstoupil do Francouzské komunistické strany

  • v 60. letech se z Chiraca stal gaullista a zapojil se do boje v alžírské válce

  • byl ministrem sociálních věcí, ministrem zemědělství a rozvoje venkova, ministrem vnitra, dvakrát se stal premiérem a téměř 20 let působil jako starosta Paříže

  • prezidentem byl od roku 1995 do roku 2007

Foto: zdroj Fotobanka ČTK

 

Problém, který přetrvává dodnes

 

„Debata, která zahrnuje naše národy, jejich historie a jejich identity a která ovlivňuje samotný způsob, jakým jsou organizovány společnosti, vůle a schopnost Evropanů posunout unii dál. To není žádná maličkost! Jsou chvíle, kdy musíte vědět, jak riskovat. Opustit dobře šlapané cesty, tolik bude Evropskou unii stát pokračování vpřed. A tady, v Berlíně, bych chtěl osvětlit tuto cestu, podělit se s vámi o svých přesvědčeních a zvážit s vámi vyhlídky budoucnosti.

Projev Jacques Chiraca s názvem Naše Evropa

 

Jacques Chirac ve svém proslovu zmiňoval, že občané nejsou dostatečně informovaní o procesech uvnitř Evropské unie. Tento problém přetrvává dodnes a evropští představitelé stále vymýšlejí nástroje, kterými by přiblížili EU lidem. Veřejnost totiž často vnímá Unii jako něco abstraktního a vzdáleného.

Kromě veřejné debaty, kterou chtěl Chirac stimulovat, tento problém nechtěl řešit uniformitou, naopak chtěl oslavovat jednotlivé národní identity a politické, kulturní a jazykové rozmanitosti. Navzdory všem rozdílům ale zdůraznil, že státy k sobě přirozeně cítí sounáležitost.

Chtěl tento problém proto vyřešit dodáním suverenity evropským státům. Ta by nejen utvrdila Evropany jako jednotné, ale taky by dodala EU moc navenek.

 

Ethos, Logos, Pathos projevu Jacques Chiraca s názvem Naše Evropa

Ethos – Jacques Chirac byl prezidentem Francie

Logos – zdůraznění problémů v Evropské unii a návrh na jejich změnu pomocí evropské ústavy

Pathos – vyprávění příběhu o setkání s Němci a jejich ochotě vzájemně se poznat a spolupracovat

 

Evropská ústava jako východisko z problémů

 

„A jakmile bude tato práce, která bezpochyby zabere určitý čas, dokončena, naše vlády a národy by byly vyzvány, aby hlasovaly o textu, který pak můžeme zakotvit jako první „Evropskou ústavu“. Má-li však evropská integrace pokročit, musíme nejprve při každé příležitosti prohloubit francouzsko-německé přátelství.“

Projev Jacques Chiraca s názvem Naše Evropa

 

Kruh své řeči Chirac uzavřel, když do jádra ideji evropské ústavy postavil francouzsko-německé přátelství. Tyto dvě země a popřípadě další, které dohromady označil za „průkopnickou skupinu“, chtěl pověřit přípravou svého projektu. Jako první chtěl, aby mezi sebou tyto země uzavřely smlouvu, podle které by vytvořily sofistikované instituce. Nejednalo by se o další úroveň uvnitř Evropské unie, sloužily by pouze jako impuls ke změně.

Tyto instituce by tvořil flexibilní koordinační mechanismus a sekretariát odpovědný za zajištění souladu mezi postoji a politikami EU. Samotná evropská ústava měla být prezentována koherentně a dostatečně srozumitelně pro všechny občany Unie. Její součástí měla být taky Charta základních práv. Celý tento jasnější aparát by tak podle Chiraca dodal EU postrádanou jednotu a suverenitu, zároveň by ji přiblížil evropským občanům.

 

Francouz to vymyslel, ale Francouzi to nechtějí

 

Není to poprvé, co Francouz stál u zrodu myšlenky, která by posunula evropský projekt vpřed, ale samotní Francouzi se myšlence postavili a zmařili ji. V 50. letech 20. století Francouzi zamítli ratifikovat smlouvu o Evropském obranném společenství. Zapříčinili tak uskutečnění plánu Francouze Reného Plevena o vzniku společné evropské armády.

Jacques Chirac vyslovil svou ideu v roce 2000, a jak sám predikoval, trvalo dlouho, než státy ústavu sepsaly. O pět let později jednotliví členové hlasovali v referendech o přijetí evropské ústavy, kterou mělo odsouhlasit všech tehdejších 25 členských států. Francouzi hlasovali jako desátí a jako první ji zamítli. 

Francie sice byla první, ale potenciálně ne jediná země, jejíž výsledky referenda byly zamítavé. Hned za ní mělo následovat Nizozemí, u kterého byla nálada ohledně přijetí evropské ústavy ještě skeptičtější. Jeden z důvodů, proč Francouzi hlasovali proti ústavě, byla šance potrestat Chiraca a konzervativní vládu za vysokou nezaměstnanost a další problémy. Zpětně bylo referendum považováno za jeho největší neúspěch.

 

Celý proslov Jacquese Chiraca s názvem Naše Evropa si můžete přečíst zde.

 

Autor: text: Lucie Nalejvačová, infografika: Kristina Kollertová, Euroskop