Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

5. kapitola seriálu Vize o budoucnosti Evropy v proslovech: Projev Tonyho Blaira na polské burze

text: Lucie Nalejvačová, infografika: Kristina Kollertová, Euroskop, 11.06.2021
Tony Blair

Poslední z historických kapitol seriálu Vize o budoucnosti Evropy v proslovech se věnuje řeči Tonyho Blaira na polské burze v roce 2000. Nepřímo tak navazuje na minulou kapitolu o proslovu Jacquese Chiraca. Není překvapující, že Tony Blair jako Brit představoval Chiracův názorový protipól. Sám v téže době představil svou vizi Evropy, která sice nevycházela z hlubší integrace, ale zahrnovala unijní jednotu a solidaritu.

Tony Blair

V roce 2000 stála Evropská unie, a potažmo svět, na rozcestí. S novým uspořádáním světa po studené válce stanuly před evropskými leadery nové otázky, na které museli najít odpovědi. Potom, co Jacques Chirac rozproudil debaty o evropské ústavě, vystoupil Tony Blair s vlastní vizí budoucnosti. Oproti Chiracovi viděl alternativní směr Evropy, který nezahrnoval „dokončení“ evropské integrace.

 

Osudová úloha střední Evropy

 

„Jak mluvíme, probíhá další revoluce. Co začali lidé Polska, lidé Srbska dokončí – poprvé v historii otevřou perspektivu evropského kontinentu spojeného se svobodou a demokracií. Miloševič způsobil dost škody v jedné zemi pro jednoho člověka. Tři války. Desítky tisíc mrtvých. Miliony vysídleny. Činy barbarství, které se v Evropě od druhé světové války nevyskytly. Jejich účinek pociťovala celá Evropa.“

Projev Tonyho Blaira na polské burze

 

V roce 2000 stále probíhala na kontinentu válka v Jugoslávii. Samotné Polsko ještě nepatřilo do Evropské unie, ale už tehdy zdůrazňoval Tony Blair jakési pouto Polska, jako středoevropské země s Balkánem. Neváhal ani přirovnat Srbsko k Polsku. Polsko totiž taky vedlo v Evropě revoluční vlnu k demokracii.

Historickou spojitostí, ale i vymaněním se z komunismu, proto je Visegrádská čtyřka (Polsko, ČR, Maďarsko, Slovensko) dodnes jakýmsi mentorem a prostředníkem mezi západním Balkánem a EU. Před rokem například státy V4 přijaly deklaraci, v níž vyjádřily podporu rozšíření Unie o země západního Balkánu.

 

EU se pořád má kam rozšiřovat

 

„Evropská unie je na pokraji jednoho z nejdůležitějších rozhodnutí ve své historii. Rozšíření na východ může být největší výzvou EU, ale domnívám se, že je to jeho největší příležitost. Nikdo, kdo zvažuje, jak Evropská unie podpořila mír a demokracii v rekonstrukci poválečné západní Evropy, nemůže pochybovat o výhodách, které rozšíření po studené válce přinese Evropě a Balkánu.“

Projev Tonyho Blaira na polské burze

 

Po 20 letech stojí Evropská unie před podobným rozhodnutím. Nejedná se sice o tak kvantitativní rozšíření, ale i tak vzbuzuje různé názory. Černá Hora, Srbsko, Republika Severní Makedonie a Albánie jsou oficiálními kandidátskými zeměmi, které s nadějí čekají, až jim členské státy EU odsouhlasí přijetí.

Tony Blair viděl v rozšíření EU o státy bývalého východního bloku budoucnost Evropy. Uznal za legitimní jisté názory, které s rozšířením tehdy nesouhlasily jako případné zatížení ekonomické prosperity nebo masivní změna populace kvůli svobodě pohybu. Na druhou stranu ale zdůraznil důvody, kvůli kterým byl přesvědčený, že rozšíření na východ je správný směr pro Evropu. „Bez rozšíření bude západní Evropa vždy čelit hrozbě nestability, konfliktů a masové migrace na jejích hranicích.“

 

Tony Blair (1953)

Tony Blair
  • narodil se v Edinburghu a pochází z právnické rodiny

  • vystudoval práva na Oxfordu

  • v roce 1983 byl zvolen do Parlamentu Spojeného království za Labouristickou stranu

  • v roce 1997 se stal premiérem s programem tzv. nová tvář Labouristické strany, který posunul levicovou stranu více na střed

  • po 11. září 2001 podpořil zahraniční politiku prezidenta George Bushe mladšího, Velká Británie se tak podílela na invazi do Afghánistánu a do Iráku

Foto: zdroj Fotobanka ČTK

 

Demokratický deficit jako riziko evropského superstátu

 

„A nikdo nesmí být na pochybách: národy jako Polsko, které tak těžko bojovaly o dosažení státnosti, jehož občané pro to prolili svou krev, nevzdávají to lehce. Měli bychom oslavovat naše rozmanité kultury a identity, naše charakteristické atributy jako národy. Evropa je Evropa svobodných, nezávislých suverénních států, které si vybraly, že shromáždí tuto suverenitu ve snaze o uskutečnění vlastních zájmů a společného dobra, dosahujíc více společně, než můžeme dosáhnout samostatně.“

Projev Tonyho Blaira na polské burze

 

Tímto řekl Tony Blair, ano pro jednotu a výhody, které pramení ze spolupráce, ale ne pro superstát, který by podle něj vznikl schválením evropské ústavy. Samotný projekt evropské ústavy vzešel z pocitu, že Evropská unie stagnuje a potřebuje se hnout z místa. Blair, ale ve svém proslovu připomněl, že v té době členské země uskutečňovaly nadmíru ambiciózní projekty.

Jako příklad zde zmínil měnovou unii a tehdejší novou společnou obrannou politiku a přístup 13 nových členů. Dále argumentoval v neprospěch evropského superstátu základními demokratickými principy. Nadnárodní instituce by řídili lidé, jelikož ale člověk je nedokonalý, byla by i evropská vláda nedokonalá. Navíc by se v tomto případě jednalo o náročné nahrazení vlády, mohlo by se tak v Evropě objevit riziko demokratického deficitu.

 

„Supervelmoc, ale ne superstát“

 

„EU zůstane jedinečnou kombinací mezivládní a nadnárodní struktury. Taková Evropa může být ve své hospodářské a politické síle supervelmocí; supervelmoc, ale ne superstát. Neměli bychom tedy začít abstraktní diskuzí o institucionálních změnách. Začněme s praktickými otázkami, co by měla Evropa dělat? Co chtějí a očekávají evropští občané?“

Projev Tonyho Blaira na polské burze

 

Podle tehdejšího britského premiéra by hlubší integrace Evropské unie působila zejména jako ignorace přání lidu. Počítal s tím, že by z toho evropští občané reálně neměli přínos, alespoň ne v oblastech, ve kterých by to pro ně bylo důležité. Pro lidi podle něj bylo důležité v první řadě vyřešit tehdejší výzvy.

Mezi ně patřilo dokončení jednotného trhu, ekonomická reformace, odstranění zbytečných a neefektivních aspektů společné zemědělské politiky, obnovení plné zaměstnanosti, soudržnější zahraniční politiky, rozvíjení vojenských schopností, boj proti organizovanému zločinu, emigrace, obchodování s drogami a ochrana životního prostředí.

 

Ethos, Logos, Pathos projevu Tonyho Blaira na polské burze

Ethos – Tony Blair byl premiérem Velké Británie

Logos – vysvětlení, že Polsko, které se po revoluci těšilo suverenity, by ji vytvořením superstátu EU opět pozbylo

Pathos – promlouvání k Polsku o vymanění z totality a o tehdejších snahách o národní suverenitu

 

Institucionální změny a místo ústavy zásady

 

„Za druhé, existuje důležitá debata o Ústavě pro Evropu. V praxi se domnívám, že vzhledem k naprosté rozmanitosti a složitosti EU bude i nadále její ústavou, stejně jako britská ústava, řada smluv, zákonů a precedentů. Je to možná snadnější pro Brity než ostatní rozpoznat, že ústavní debata nemusí nutně končit jediným právně závazným dokumentem nazvaný Ústava pro entitu tak dynamickou jako EU.“

Projev Tonyho Blaira na polské burze

 

Výše jmenované výzvy a problémy EU chtěl Tony Blair vyřešit alternativním plánem evropské ústavy. Navrhnul politické reformy, do kterých patřila organizovanější a strukturovanější Evropská rada a druhá komora Evropského parlamentu se zástupci národních parlamentů.

Dále chtěl místo evropské ústavy schválit prohlášení o zásadách. Toto prohlášení mělo rozhodnout o tom, co se nejlépe dělá na evropské úrovni a co by se mělo dělat na vnitrostátní úrovni. Dohromady by tento dokument vystupoval jako listina kompetencí. Prohlášení mělo podle něj být politickým, nikoli právním dokumentem. Podle Blaira by to byl nástroj jednodušší a dostupnější pro občany.

 

Evropská ústava vs. prohlášení o zásadách

 

Dalo by se říct, že v boji mezi evropskou ústavou a prohlášením o zásadách vyhrálo Blairovo prohlášení o zásadách. Jak už bylo v minulé kapitole řečeno, Smlouvu o Ústavě pro Evropu neratifikovala Francie. Následně státy EU vypracovaly Lisabonskou smlouvu, která spoustu změn ze Smlouvy o Ústavě pro Evropu přebírá. 

Lisabonská smlouva v první řadě objasňuje rozdělení pravomocí mezi EU a zeměmi EU. Tyto pravomoci se dělí na 3 hlavní kategorie: výlučné pravomoci, sdílené pravomoci a podpůrné pravomoci. Splňuje tak v zásadě Blairův návrh na prohlášení o výsadách. Zároveň Lisabonská smlouva reformovala instituce Evropské unie a její fungování.

 

Celý proslov Tonyho Blaira na polské burze si můžete přečíst zde.

 

Autor: text: Lucie Nalejvačová, infografika: Kristina Kollertová, Euroskop