Česká republika stála v čele Evropské unie naposledy v první polovině roku 2009. Jednalo se tehdy o poslední předsednictví, které celé probíhalo podle před-lisabonského uspořádání. Prvním prosincovým dnem roku 2009 začala platit nová unijní smlouva, která reformovala systém fungování celé EU. Co to znamená pro historicky druhé předsednictví, kterého se ČR ujme již za necelý rok?
Lisabonská smlouva novelizovala stávající zakládající smlouvy a zavedla rozsáhlé změny institucionálního uspořádání a právního rámce Evropské unie. Cílem bylo vytvořit demokratičtější a transparentnější instituci se silnější rolí Evropského parlamentu, více příležitostmi pro občany vyjádřit svůj názor, právní subjektivitou a větší rolí ve světové politice. Dalším přínosem mělo být efektivnější a rychlejší rozhodování a celková modernizace fungování EU pro 21. století.
Protože Lisabonská smlouva výrazně mění institucionální uspořádání EU, nezůstal beze změn ani institut předsednictví. Nejvýznamnější je nahrazení rotujícího předsednictví v Evropské radě a Radě pro zahraniční věci stálým voleným předsednictvím. V čele Evropské rady je nyní předseda Evropské rady volený na 2,5 roku, kterým je od 1. prosince 2019 bývalý belgický premiér Charles Michel. Radě pro zahraniční věci pak předsedá vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který je volený na 5 let, a který je zároveň místopředsedou Evropské komise. Od 1. prosince 2019 je v této funkci Josep Borrell. Ostatní formace Rady EU řídí nadále rotující předsednictví tak, jak jsme na něj zvyklí.
Drobná změna, velký dopad
Ačkoliv se na první pohled může zdát, že se jedná o malou změnu, Lisabonská smlouva měla dopad na všechny základní funkce, které předsednický stát v Radě EU plní.
Předsednický stát je lídr a programový iniciátor, který stanovuje program Rady a předsedá jejímu jednání. Zároveň je i vyjednavačem kompromisů, reprezentantem Unie navenek i vůči ostatním institucím a v neposlední řadě je také koordinátorem práce Rady a jejich orgánů.
Pokud jde o roli lídra a programového iniciátora, ta se pro předsednický stát ztenčila zejména u jednání Evropské rady a Rady pro zahraniční věci. Jejich program nyní určuje stálý předseda, respektive vysoký představitel, kteří je také řídí. Lídrem tak již není premiér či prezident a ministr zahraničních věci předsednického státu. U ostatních formací Rady se ale nic nezměnilo, role předsednického státu zůstala nezměněna.
To samé platí i pro roli vyjednavače kompromisů, která pozbyla na významu právě v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky a v otázkách, o kterých jedná Evropská rada.
Největší změny ale přinesla Lisabonská smlouva v případě reprezentace Unie navenek. Tato role předsedající země byla v oblasti zahraniční politiky v podstatě zrušena a přešla na předsedu Evropské rady a vysokého představitele. V dalších oblastech pak tato role náleží hlavně předsedovi Evropské komise. Změnu velmi dobře ilustruje například účast EU na summitech skupiny G20. Zatímco na summitu v Londýně v dubnu 2009 EU reprezentoval Mirek Topolánek coby předseda Evropské rady spolu s tehdejším předsedou Komise Josém Barrosem, v červenci 2010 v Torontu už to byli José Barroso a stálý předseda Evropské rady Herman van Rompuy. Spolu s vybudováním Evropské služby pro vnější činnost a rozvojem husté sítě delegací EU ve třetích zemích zároveň klesla role jednotlivých velvyslanectví předsedající země v otázkách unijních zájmů.
Co se ale naopak pro předsedající zemi nezměnilo, je role koordinátora a administrátora. Z hlediska organizace předsednictví tak v České republice nedochází k žádným podstatným změnám a i nadále je nezbytné připravit desítky formálních i neformálních jednání v České republice.
Změny zavedené Lisabonskou smlouvou vedly k zřetelnému snížení důležitosti role předsedající země a s tím i k omezení souvisejících aktivit. Z hlediska přípravy nadcházejícího českého předsednictví je proto nezbytné důkladně posuzovat efekt těchto změn a přizpůsobovat jim organizaci předsednictví z hlediska koordinace, rozpočtu a personálních kapacit, ať už na Úřadu vlády, Stálém zastoupení ČR při EU, nebo na jednotlivých rezortech.
Více si o změnách fungování EU, které Lisabonská smlouva přinesla, můžete přečíst zde.
Autor: Úřad vlády
