Rada EU
Rada EU zastupuje zájmy členských států EU a funguje na mezivládním principu. Je to legislativní a výkonný orgán, který může rozhodovat o všech otázkách integrace. Hlavním sídlem Rady EU je Brusel, především budova Justus Lipsius.
RADA EU | |
---|---|
Jiná označení |
Rada ministrů |
Sídlo |
Brusel, Lucemburk, některá neformální jednání se konají v předsednické zemi |
Složení |
ministři zodpovědní za projednávanou agendu |
Reprezentuje |
členské státy |
Hlavní funkce |
koordinace hospodářské politiky členských států, rozhodovací pravomoc, legislativní pravomoc |
Předseda |
mění se jednou za 6 měsíců - je jím představitel předsednické země |
Hlavními úkoly Rady jsou:
- vykonávání legislativní funkce
- vykonávání rozpočtové funkce
- koordinace hospodářských politik členských států
- podepisování dohod mezi EU a dalšími státy
- rozvíjení Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU
Má obecnou legislativní pravomoc ve všech oblastech, které nemá ve své kompetenci Komise. Na návrh Komise přijímá právní předpisy (nařízení, směrnice, rozhodnutí). Ve většině případů přijímá rozhodnutí společně s Evropským parlamentem.
V oblasti společné bezpečnostní a zahraniční má rozhodující pravomoci. Přijímá rozhodnutí, posiluje spolupráci mezi členskými státy a provádí úkoly stanovené Evropskou radou. Pověřuje Komisi uzavíráním dohod se třetími státy.
Formace Rady EU (sektorové rady)
Každá členská země je v Radě zastoupena jedním členem, většinou ministrem. Formálně existuje jedna Rada, vzhledem k různým agendám, které projednává, existuje v jejím rámci několik formací. V historii jich bylo až 22. V červnu 2002 rozhodla Evropská rada na zasedání v Seville o ustanovení pouze 9 formací Rady EU.
Lisabonská smlouva rozdělila Radu pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy na dvě formace. V současnosti se tedy Rada schází v deseti různých složeních. Zároveň jsou Rada pro obecné záležitosti a Rada pro zahraniční věci jedinými formacemi Rady zakotvenými přímo ve Smlouvách.
Název sektorové rady | Zkratka |
Rada pro všeobecné záležitosti | GAC |
Rada pro zahraniční věci | FAC |
Rada pro hospodářské a finanční záležitosti | ECOFIN |
Rada pro spravedlnost a vnitřní věci | JHA |
Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdravotnictví a spotřebitelské záležitosti | EPSCO |
Rada pro konkurenceschopnost | CC |
Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku | TTE |
Rada pro zemědělstvá a rybolov | AGRI |
Rada pro životní prostředí | ENVI |
Rada pro školství, mládež, kulturu a sport | EYC |
- Rada pro všeobecné záležitosti
(General Affairs Council, GAC)
- Rada pro zahraniční věci
(Foreign Affairs Council, FAC)
- Rada pro hospodářské a finanční záležitosti
(Economic and Financial Affairs Council, ECOFIN)
se skládá z ministrů financí a hospodářství, případně z ministrů pro rozpočet (rozpočet EU projednává a schvaluje právě tato formace Rady), diskutuje-li se o jejich agendě. Schází se každý měsíc. Do jejích kompetencí spadá koordinace hospodářské politiky, ekonomický dohled, dohled na rozpočtovou politiku a veřejné finance členských států, euro, finanční trhy a kapitálové pohyby a hospodářské vztahy se třetími zeměmi.
Rozhoduje převážně kvalifikovanou většinou, s výjimkou fiskálních záležitostí, kde je nutná jednomyslnost. Den před zasedáním Rady ECOFIN se obvykle schází tzv. Euroskupina, kterou tvoří členské státy, jejíchž měnou je euro, aby jednala o záležitostech Hospodářské a měnové unie. Euroskupina je neformálním seskupením, není tudíž formací Rady.
- Rada pro spravedlnost a vnitřní věci
(Justice and Home Affairs Council, JHA)
- Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdravotnictví a spotřebitelské záležitosti
(Employment, Social Policy, Health and Consumer Affairs Council, EPSCO)
- Rada pro konkurenceschopnost
(Competitiveness Council)
- Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku
(Transport, Telecommunications and Energy Council, TTE)
- Rada pro zemědělství a rybolov
(Agriculture and Fisheries Council)
- Rada pro životní prostředí
(Environment Council)
- Rada pro školství, mládež, kulturu a sport
(Education, Youth, Culture and Sport Council, EYC)
Pokud se projednává agenda, která spadá pod více ministerstev, může se sejít tzv. JUMBO Rada, která kombinuje více výše popsaných formací. Tato možnost je však využívána jenom zřídka.
Orgány Rady
- Předsednictví v Radě EU
Předsednická země má možnost určovat agendu a priority Rady. Původně předsednictví rotovalo abecedně, následně byly zohledněny i jiné faktory, jako například velikost země, její geografická poloha nebo doba vstupu do Unie. Pro zajištění kontinuity práce Rady EU se v roce 1971 utvořila tzv. trojka, kterou tvořili aktuální předsednická země a země, které Radě předsedají před a po ní.
Každá předsedající země na začátku svého funkčního období předloží Radě EU a Evropskému parlamentu program hlavních cílů (priorit) svého předsednictví. Vedle vlastního půlročního programu existuje ještě "program tří předsednictví", jehož obsah je určujícím rámcem pro tři po sobě jdoucí předsednické zěmě na období 18-ti měsíců. Poprvé představili společný program Němci společně s Portugalci a Slovinci v roce 2006.
(Více o předsednictví v Radě EU, včetně přehledu všech dosavadních předsedajících zemí a jejich priorit, naleznete zde.)
- COREPER (Výbor stálých zástupců)
Na půdě COREPERu se připravují a projednávají návrhy, o nichž pak, často již jen formálně, rozhoduje Rada. COREPERu podléhá přibližně 200 pracovních skupin, které se zabývají technickými detaily jednotlivých legislativních návrhů. Dle projednáváné agendy se výbor dělí na dvě formace - COREPER II, který se skládá z velvyslanců a zabývá se např. finanční agendou a COREPER I, složen z nižších diplomatických zástupců a zabývající se např. agendu zemědělství nebo výzkumu.
- Generální sekretariát
V čele sekretariátu stojí generální tajemník, kterého jmenuje Rada na základě hlasování kvalifikovanou většinou.
- Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
Jeho funkce zahrnuje tři úkoly - je zmocněncem Rady pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, předsedou Rady pro zahraniční věci a místopředsedou Evropské komise.
Rozhodování v Radě EU
Pokud Rada jedná jako zákonodárce, předkládá jí návrhy Evropské komise. Rada je posuzuje a může je před přijetím upravit. Legislativní akty Unie jsou v širokém spektru otázek přijímány společně Evropským parlamentem řádným nebo zvláštním legislativním postupem. Pokud Rada rozhoduje rámci řádného legislativního postupu, je od roku 2002 (rozhodnutí Evropské rady v Seville) její zasedání přístupné veřejnosti.
V rámci jednotlivých politik smlouvy vymezují případy, ve kterých je při hlasování vyžadována:
- prostá většina - Pro přijetí návrhu musí hlasovat alespoň 15 členů Rady. Používá se většinou u procedurálních otázek.
- jednomyslnost - Každá země má při hlasování jeden hlas, uplatňuje se zde systém veta. Z hlediska tvorby funkční politiky EU méně efektivní (hrozba uplatnění veta). Uplatňuje se hlavně v citlivých otázkách jako je oblast zahraniční politiky, daní, sociálního zabezpečení, společné obrany, jazykových pravidel, policejní spolupráce a oblasti sídel institucí.
- kvalifikovaná většina - Je nejvíce využívaným způsobem hlasování. Postupně vytlačila význam jednomyslného hlasování. Kvalifikované většiny je dosaženo, pokud pro návrh hlasuje 55 % členských států (v praxi 16 z 28), které zastupují nejméně 65 % celkového počtu obyvatel EU. Tento postup se také označuje jako pravidlo „dvojí většiny“.
Pokud státy s návrhem nesouhlasí, mohou jej zablokovat vytvořením takzvané „blokační menšiny“. Tu musejí tvořit nejméně 4 členské státy, které zastupují více než 35 % obyvatelstva EU.
Zvláštní případy při hlasování kvalifikovanou většinou:
- na hlasování se nepodílejí všichni členové Rady (některé státy mají například udělenou výjimku v určitých oblastech politiky) – Pro schválení návrhu musí hlasovat 55 % zúčastněných členů Rady zastupujících nejméně 65 % obyvatelstva zúčastněných států.
- Rada rozhoduje o návrhu, který nebyl předložen Komisí nebo Vysokým představitelem – K přijetí rozhodnutí je potřeba dosáhnout takzvané „posílené kvalifikované většiny“. S návrhem musí souhlasit nejméně 72 % členů Rady, kteří zastupují nejméně 65 % obyvatelstva EU.
Pokud se stát při hlasování kvalifikovanou většinou zdrží hlasování, považuje se to za hlas proti návrhu. Hlasování se může kdykoli zdržet kterýkoli člen Rady.