Rada EU

• vykonávání legislativní funkce
• vykonávání rozpočtové funkce
• koordinace hospodářských politik členských států
• podepisování dohod mezi EU a dalšími státy
• rozvíjení Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU

• Rada pro všeobecné záležitosti
  (General Affairs Council, GAC)

zajišťuje soudržnost práce v jednotlivých formacích Rady a ve spojení s předsedou Evropské rady a Komisí připravuje zasedání Evropské rady a zajišťuje její návaznost.  Rada se zabývá otázkami, které postihují více než jednu z politik Unie, jako například jednání o rozšíření EU, přípravou víceletých finančních rámců nebo institucionálními a administrativními záležitostmi. Volba zástupce je na rozhodnutí členského státu. Zpravidla se účastní ministři zodpovědní za koordinaci evropských agend.

• Rada pro zahraniční věci
  (Foreign Affairs Council, FAC)

koordinuje vnější činnost Unie podle strategických směrů vymezených Evropskou radou a zajišťuje soudržnost vnější činnosti Unie. V její kompetenci je celá vnější činnost Unie, zejména společná zahraniční a bezpečnostní politika, společná obchodní politika, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc. Je jedinou formací Rady, pro kterou neplatí rotujucí předsednictví. Jejím předsedou je Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku volený na pětileté funkční období.

• Rada pro hospodářské a finanční záležitosti
  (Economic and Financial Affairs Council, ECOFIN)

• Rada pro spravedlnost a vnitřní věci
  (Justice and Home Affairs Council, JHA)

se skládá z ministrů spravedlnosti a vnitra, kteří se scházejí zhruba jednou za dva měsíce, aby diskutovali o vývoji a implementaci kooperace a společných politik v těchto sektorech. Oblast spravedlnosti a vnitřních věcí je zřejmě politickou oblastí, na niž měla Lisabonská smlouva největší dopad. Rada nyní přijímá směrnice a nařízení týkající se celé oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí a vykonává tak svou funkci spolutvůrce právních předpisů EU.

• Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdravotnictví a spotřebitelské záležitosti
  (Employment, Social Policy, Health and Consumer Affairs Council, EPSCO)

se skládá z ministrů odpovědných za zaměstnanost, sociální ochranu, ochranu spotřebitele, zdraví a rovné příležitosti, kteří se setkávají zhruba čtyřikrát ročně. Protože zaměstnanost a sociální ochrana zůstává v kompetencích členských států, Rada pouze stanovuje společné cíle, analyzuje opatření přijatá na národní úrovni apod. Rozhoduje obvykle kvalifikovanou většinou.

• Rada pro konkurenceschopnost
  (Competitiveness Council)

byla vytvořena v červnu 2002 sloučením Rady pro vnitřní trh, Rady pro průmysl a Rady pro výzkum. Podle probírané agendy se skládá z ministrů pro průmysl, výzkum atd. Schází se zpravidla pětkrát až šestkrát za rok. Má zajistit jednotný přístup ke zvyšování konkurenceschopnosti a růstu v Evropě. Rozhoduje obvykle kvalifikovanou většinou.

• Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku
  (Transport, Telecommunications and Energy Council, TTE)

byla vytvořena sloučením rad pro tyto tři oblasti v červnu 2002. Přibližně každé dva měsíce se v ní podle projednávané agendy scházejí ministři zodpovědní za dopravu, telekomunikace a energetiku.

• Rada pro zemědělství a rybolov
  (Agriculture and Fisheries Council)

se skládá z ministrů zemědělství a rybolovu a z Evropských komisařů odpovědných za zemědělství a rozvoj venkova, rybolov a námořní záležitosti. Rada se zabývá regulací trhů, organizací produkce, zjišťováním dostupných zdrojů, zlepšováním horizontálních struktur a rozvojem venkova. Schází se každý měsíc a rozhoduje zpravidla kvalifikovanou většinou.

• Rada pro životní prostředí
  (Environment Council)

se skládá z ministrů životního prostředí, kteří se setkávají zhruba čtyřikrát ročně. Rozhoduje kvalifikovanou většinou spolu s Evropským parlamentem. Zabývá se životním prostředím a racionálním využíváním přírodních zdrojů, podporuje opatření přispívající k mezinárodnímu řešení regionálních i celosvětových environmentálních problémů.

• Rada pro školství, mládež, kulturu a sport
  (Education, Youth, Culture and Sport Council, EYC)

se skládá z ministrů zodpovědných za vzdělání, kulturu a mládež, kteří se scházejí zhruba třikrát až čtyřikrát ročně. Obvykle rozhoduje kvalifikovanou většinou (vyjma kulturní záležitosti, kde se rozhoduje jednomyslně) a spolu s Evropským parlamentem. Má přispívat k rozvoji kvality školství, implementaci politik odborné přípravy a rozkvětu kultur členských států. Klade důraz na společné kulturní dědictví, ale zároveň plně respektuje zodpovědnost členských států za stanovení obsahu učiva a odborné přípravy a organizaci systému školství a odborné přípravy, stejně jako jejich národní a regionální kulturní diverzitu.

Pokud se projednává agenda, která spadá pod více ministerstev, může se sejít tzv. JUMBO Rada, která kombinuje více výše popsaných formací. Tato možnost je však využívána jenom zřídka.

Vážení hlasů v Radě EU (platné od 1. ledna 2007)

Členský stát	Hlasy	Členský stát	Hlasy	Členský stát	Hlasy
Německo	29	Česká republika	12	Litva	7
Francie	29	Řecko	12	Slovensko	7
Itálie	29	Maďarsko	12	Finsko	7
Velká Británie	29	Portugalsko	12	Kypr	4
Španělsko	27	Rakousko	10	Estonsko	4
Polsko	27	Švédsko	10	Lotyšsko	4
Rumunsko	14	Bulharsko	10	Lucembursko	4
Nizozemsko	13	Dánsko	7	Slovinsko	4
Belgie	12	Irsko	7	Malta	3
Kvalifikovaná většina: 260/352 Pokud většina (někdy i dvě třetiny) z 28 členských zemí hlasuje pro

 

• Předsednictví v Radě EU

V předsednictví Rady se členské země střídají po 6 měsících podle předem daného pořadí. V každém kalendářním roce se o něj dělí dvě země - jedna v první části roku (leden - červen) a druhá země v druhé části (červenec - prosinec).

Předsednická země má možnost určovat agendu a priority Rady. Původně předsednictví rotovalo abecedně, následně byly zohledněny i jiné faktory, jako například velikost země, její geografická poloha nebo doba vstupu do Unie. Pro zajištění kontinuity práce Rady EU se v roce 1971 utvořila tzv. trojka, kterou tvořili aktuální předsednická země a země, které Radě předsedají před a po ní.

Každá předsedající země na začátku svého funkčního období předloží Radě EU a Evropskému parlamentu program hlavních cílů (priorit) svého předsednictví. Vedle vlastního půlročního programu existuje ještě "program tří předsednictví", jehož obsah je určujícím rámcem pro tři po sobě jdoucí předsednické zěmě na období 18-ti měsíců. Poprvé představili společný program Němci společně s Portugalci a Slovinci v roce 2006.

(Více o předsednictví v Radě EU, včetně přehledu všech dosavadních předsedajících zemí a jejich priorit, naleznete zde.)

• COREPER (Výbor stálých zástupců)

Nejvýznamnějším spojovacím článkem mezi členskými státy a EU je Výbor stálých zástupců. Tvoří ho stálí zástupci členských států v Bruselu (velvyslanci a jejich zástupci), kteří jsou v úzkém kontaktu s Evropskou komisí i mezi sebou navzájem.

Na půdě COREPERu se připravují a projednávají návrhy, o nichž pak, často již jen formálně, rozhoduje Rada. COREPERu podléhá přibližně 200 pracovních skupin, které se zabývají technickými detaily jednotlivých legislativních návrhů. Dle projednáváné agendy se výbor dělí na dvě formace - COREPER II, který se skládá z velvyslanců a zabývá se např. finanční agendou a COREPER I, složen z nižších diplomatických zástupců a zabývající se např. agendu zemědělství nebo výzkumu.

• Generální sekretariát

Zasedání Rady zajišťuje po technické a administrativní stránce Generální sekretariát. Stará se o přípravu zasedání, vedení protokolu, o tlumočnické a překladatelské služby a zveřejňování dokumentů. Spravuje rozpočet Rady a archívy. Člení se na 7 generálních ředitelství, pět ředitelství a odbor právních služeb. Sídlí v budově Justus Lipsius v Bruselu.

V čele sekretariátu stojí generální tajemník, kterého jmenuje Rada na základě hlasování kvalifikovanou většinou.

• Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

Místopředsedou Komise je Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Jeho práci podporuje Evropská služba pro vnější činnost, která působí ve spolupráci s diplomatickými službami členských států. Tvoří ji úředníci příslušných útvarů generálního sekretariátu Rady a Komise a personál diplomatických služeb členských států.

Její funkce zahrnuje tři úkoly - je zmocněnkyní Rady pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, předsedkyní Rady pro zahraniční věci a místopředsedkyní Evropské komise.

Rozhodování v Radě EU

Akty Rady mají podobu právně závazných nařízení, směrnic, rozhodnutí, dále nezávazných doporučení a stanovisek. V oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky se dále jedná o rozhodnutí, která vymezují  akce, které má Unie provést, postoje, jež má Unie zaujmout a podrobnosti provádění těchto akcí a postojů. V rámci své činnosti Rada rovněž přijímá závěry, prohlášení nebo usnesení.

Pokud Rada jedná jako zákonodárce, předkládá jí návrhy Evropské komise. Rada je posuzuje a může je před přijetím upravit. Legislativní akty Unie jsou v širokém spektru otázek přijímány společně Evropským parlamentem řádným nebo zvláštním legislativním postupem. Pokud Rada rozhoduje  rámci řádného legislativního postupu, je od roku 2002 (rozhodnutí Evropské rady v Seville) její zasedání přístupné veřejnosti.

Počet hlasů každého členského státu stanoví primární právo v protokolu o přechodných ustanoveních. V rámci jednotlivých politik smlouvy dále vymezují případy, ve kterých je při hlasování vyžadována:

• prostá většina - K přijetí návrhu se Rada musí usnést většinou hlasů svých členů. Každý stát má jeden hlas. (Používá se většinou u procedurálních otázek.)
  
  
• jednomyslnost - Každá země má při hlasování jeden hlas, uplatňuje se zde systém veta. Z hlediska tvorby funkční politiky EU méně efektivní (hrozba uplatnění veta). Uplatňuje se hlavně v otázkách zahraniční politiky, daní, sociálního zabezpečení, společné obrany, jazykových pravidel, policejní spolupráce a oblasti sídel institucí.
  
  
• kvalifikovaná většina - Je nejvíce využívaným způsobem hlasování. Postupně vytlačila význam jednomyslného hlasování.

Od 1. ledna 2007 je kvalifikovaná většina určena jako 255 hlasů z 345. Pokud o to členský stát požádá, je možné ověřit při hlasování, zda státy tvořící kvalifikovanou většinu  představovují 62 % celkové populace EU.

Při hlasování je zapotřebí naplnit princip takzvané trojí většiny:

• Pro návrh se musí vyslovit nadpoloviční většina členských států, pokud se hlasuje o návrhu předloženém Komisí (takových je většina). U ostatních rozhodnutí musí být podpora členských států dvoutřetinová.
  
  
• Státy hlasující pro návrh musí představovat alespoň 62 % celkové populace EU.
  
  
• Návrh musí být podpořen stanoveným počtem hlasů. Každá členská země má určitý počet hlasů, který je odvozen od její velikosti (tj. počtu obyvatel, ovšem se zvýhodněním menších států). K přijetí rozhodnutí kvalifikovanou většinou je v současné době zapotřebí 255 hlasů z celkového počtu 345 (tj. 73,9 %). I když má každá členská země při hlasování kvalifikovanou většinou určitý počet hlasů, není možné, aby tyto hlasy dělila - musí být použity všechny najednou. Rozvržení hlasů pro jednotlivé členské státy zobrazuje tabulka "vážení hlasů v Radě EU".

Pokud státy s projednávaným návrhem nesouhlasí, mohou zabránit jeho přijetí, pokud vytvoří blokační menšinu. Musí jít o státy s alespoň 30 % hlasy. Pokud mají nesouhlasící státy 25 - 30 % hlasů, jedná Rada, dokud jejich počet neklesne pod 25 % nebo dokud není akt schválen 75 % hlasů všech členů Rady.

Od 1. listopadu 2014 bude obecně kvalifikovaná většina stanovena jako 72 % členů Rady, zastupující členské státy představující minimálně 65 % obyvatelstva Unie. Až do 31. března 2017 však bude platit, že pokud však členský stát o to požádá, bude se postupovat podle pravidel platných do 1. listopadu 2014. Blokační menšinu mohou vytvořit minimálně 4 členové Rady (státy).