Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Energie v listopadu 2010

Euroskop, 07.12.2010

Komise zveřejnila nový návrh směrnice týkající se nakládání s jaderným odpadem, Komise zveřejnila novou energetickou strategii EU do roku 2020

Komise zveřejnila nový návrh směrnice týkající se nakládání s jaderným odpadem

Návrh směrnice Rady o bezpečném nakládání s vyhořelým palivem a s radioaktivním odpadem (KOM(2010)618)

Komise 3. 11. 2010 zveřejnila návrh směrnice o bezpečném nakládání s vyhořelým palivem a s radioaktivním odpadem.

Návrh podporuje jakožto optimální řešení pro konečné uskladnění budování zařízení pro hloubkové geologické ukládání. Zakázán má být vývoz jaderného odpadu do zemí mimo EU pro finální uskladnění, Komise též požaduje, aby se bezpečnostní standardy stanovené Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA) staly právně závaznými.

Pozadí

Otázka harmonizace standardů v oblasti jaderné bezpečnosti, stejně jako problém budoucnosti využívání jaderné energie jako takové, představují v EU citlivou problematiku. Vztah členských států k využívání jádra pro výrobu energie je různorodý. Mezi členy EU jsou státy využívající jádro významným způsobem pro výrobu energie a bránící se společným standardům vztahujícím se především na výrobu energie z jádra (Francie, Velká Británie), státy hodlající jadernou energetiku dále rozvíjet v rámci svých energetických strategií (Česká republika), či dokonce státy, které jadernou energetiku prozatím nevyužívají, ale z důvodů energetické bezpečnosti část elit o vybudování jaderné elektrárny uvažuje (Polsko, Itálie). Na druhé straně jsou zde členské země, které se z hlediska postojů veřejnosti i převážné většiny elit profilují jako odpůrci energie z jádra (Rakousko). Některé členské státy potom mají k jaderné energetice a možnostem renesance výroby energie z jádra ambivalentní vztah, především kvůli vlivu odpůrců jádra a též ekologických organizací na veřejnost i na politické scéně (Německo).

Důležitou otázkou je také to, jak je v tom kterém státě nakládáno s použitým jaderným palivem. Může být považováno za odpad a dočasně uskladněno (poté následuje přímé uložení). Dostupné technologie ale již umožňují toto palivo přepracovávat za účelem zisku opětně použitelného plutonia a uranu. I přepracováním však vzniká tzv. konečný odpad, který obsahuje nerecyklovatelný podíl, jejž již nelze využít. Vysoce radioaktivní odpad vyžaduje přímé uložení až na milion let, dočasné skladování na dobu 50 či 100 let, jak je tomu v současnosti, tedy není finálním řešením. Vybudování finálních úložišť v současnosti plánují v horizontu 10-15 let například Finsko, Švédsko či Francie.

Klíčové body a stav projednávání

Předložený návrh se týká nejen nakládaní s použitým jaderným palivem, ale také s radioaktivním odpadem vznikajícím při používání jaderného materiálu k lékařským či vědeckým účelům. Týká se tedy všech členských států, nejen těch, které využívají jádro k výrobě elektrické energie. K medicínským či vědeckým účelům je jaderný materiál používán prakticky ve všech členských zemích.

Dle návrhu vyžaduje radioaktivní odpad včetně vyhořelého paliva v současnosti dlouhodobé skladování a střežení za přísně stanovených fyzikálních a bezpečnostních podmínek. Ani nyní používané běžné metody dlouhodobého skladování použitého paliva a radioaktivního odpadu ovšem podle návrhu směrnice nepředstavují dostatečné řešení v dlouhodobém horizontu a jsou spíše řešením pro ukládání nízce a středně radioaktivního krátkodobého odpadu. Problémem je podle Komise i to, že zařízení typu meziskladů, kam je v současnosti většina vysoce radioaktivního odpadového materiálu ukládána, jsou buďto povrchová, anebo i v případě podpovrchových úložišť jsou tyto materiály umístěny relativně blízko zemskému povrchu. Může proto dojít k ohrožení bezpečnosti, ať již v důsledku nehod (letecká katastrofa), živelných pohrom (zemětřesení, požár) či teroristických útoků.

Nejvhodnějším řešením pro konečnou fázi nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem, jehož další podporu a rozvoj návrh směrnice požaduje, má být proto hloubkové geologické ukládání. Tento závěr je podle návrhu výsledkem konsensu vědců a technologů po více než třicetiletém výzkumu v této oblasti. Geologické ukládání je tak ze všech v současnosti dostupných technologií považováno za nejbezpečnější variantu v souladu s principem pasivní bezpečnosti. Tento způsob skladování by totiž neměl následně vyžadovat již žádné zásahy člověka a měl by znamenat „konečné řešení" pro problém ukládání radioaktivního odpadu.

V souladu s návrhem by měly členské státy vypracovat programy obsahující plány pro vybudování a zajištění funkčnosti zařízení pro konečné uskladnění odpadu, včetně vyčíslení nákladů a schémat pro finanční realizaci. Pro vybudování či zprovoznění těchto zařízení ale návrh směrnice nestanovuje žádné konkrétní časové lhůty. Stejně tak nestanovuje žádné parametry ohledně toho, jak hluboké má být geologické úložiště, protože tyto parametry jsou závislé na konkrétní situaci členských států (též z hlediska geologických podmínek). Z bezpečnostního hlediska by se však úložiště měla nacházet minimálně v hloubce 300 m po povrchem. Komise má mít právo požádat členské státy, aby v případě potřeby své plány modifikovaly.

Zajímavým prvkem návrhu je zákaz vývozu jaderného odpadu do zemí mimo EU za účelem finálního uskladnění. Povolena má být naproti tomu taková varianta, že se některé členské státy dohodnou, že budou zařízení pro nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem včetně úložišť sdílet na základě dohody uzavřené mezi sebou.

V souvislosti s požadavkem Komise, aby se bezpečnostní standardy stanovené IAEA staly právně závaznými, návrh zmiňuje, aby v členských státech dohlížely na bezpečnost při nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem nezávislé dozorné orgány oddělené od jiných subjektů či organizací působících v oblasti podpory a využívání jaderné energie či jaderných materiálů. Tyto orgány by měly vydávat povolení pro výstavbu skladovacích zařízení a následně by měly pravidelně hodnotit a ověřovat jejich bezpečnost. ¨

Návrh se ještě před svým zveřejněním setkal s kritikou některých ekologických organizací. Například dle vyjádření Greenpeace návrh dává zelenou tomu, aby vysoce nebezpečný odpad znečišťoval hlubiny Země na dobu delší, než bude doba existence lidského druhu na planetě. Hnutí Greenpeace sice přivítalo některá ustanovení návrhu, která se týkají větší transparentnosti a nezávislosti předpokládaných dozorových orgánů, vyjadřovány jsou však hlavně obavy, že budovaná zařízení budou nejen nebezpečná z ekologického hlediska, ale i finančně nákladná.

Předpokládaný další vývoj

Vzhledem k tomu, že právní bází návrhu je Smlouva o Euratom, bude při schvalovací proceduře EP pouze konzultován, Rada má rozhodovat kvalifikovanou většinou.

Pokud by směrnice byla přijata v roce 2011, státy mají mít 2 roky na její zapracování do vnitrostátních právních řádů. Začít uplatňovat by se měla v roce 2015. Dále se očekává, že do 4 let od přijetí (tedy do roku 2015) členské státy vypracují příslušné národní programy.

Odkazy

 

Komise zveřejnila novou energetickou strategii EU do roku 2020

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions: Energy 2020. A strategy for competitive, sustainable and secure energy (COM(2010)639)

Komise 10. 11. 2010 zveřejnila dlouho očekávané sdělení týkající se energetické strategie pro Evropu na období 2011-2020. Jejím cílem má být současně zajištění udržitelnosti dodávek energie v EU, podpora hospodářského růstu či zajištění vedoucí pozice pro EU v oblasti inovací a technologií v energetice.

Pozadí

Nová energetická strategie by měla nahradit akční plán z roku 2007, který mj. počítal do roku 2020 s 20% zvýšením podílu energie z obnovitelných zdrojů na konečné energetické spotřebě, s dosažením 20% úspor v energetické spotřebě EU a 20% snížením emisí skleníkových plynů v porovnání se stavem z roku 1990. Pod vlivem tohoto akčního plánu byly následně zveřejněny klíčové soubory legislativních dokumentů v oblasti energe­tiky, např. tzv. klimaticko-energetický balík, tzv. třetí liberalizační balík či návrhy nové legislativy v oblasti energetické účinnosti.

Od května do začátku července 2010 probíhala veřejná konzultace (více v příspěvku „Komise připravuje novou energetickou strategii pro Evropu„). V říjnu 2010 potom výbor ITRE přijal ve znění pozměňovacích návrhů návrh zprávy Leny Kolarské-Bobińské s názvem „Směrem k nové energetické strategii pro Evropu 2011-2020". Jednalo se o vlastní iniciativu pokoušející se reflektovat z pozic EP probíhající přípravu nové energetické strategie EU (více v příspěvku „Komise i EP se připravují na novou energetickou strategii EU pro období 2011-2020„).

Klíčové body a stav projednávání

Sdělení vyjmenovává 5 hlavních priorit energetické politiky EU pro příslušné období. Jedná se o (1) snížení energetické spotřeby a zvýšení energetické efektivity; (2) zvýšení konkurenceschopnosti trhu s energiemi a další posílení jeho integrace; (3) zabezpečení energetických dodávek a zvýšení ochrany spotřebitele; (4) důraz na inovace a rozvoj nových technologií v energetice; (5) problematiku vnější dimenze energetických trhů EU s důrazem na státy sousedící s EU.

Plány týkající se posílení energetické účinnosti do roku 2020 by se měly dotknout především stavebnictví (např. podpora rekonstrukce budov za účelem snížení spotřeby energií) a dopravy. Opět se chystá i efektivnější systém označování výrobků z hlediska energetické účinnosti, energetickou účinností by se při nákupu výrobků a služeb měly řídit i místní samosprávy a k průmyslovým investicím do energeticky méně náročných technologií by měly motivovat zvláštní certifikáty energetické účinnosti.

Strategie slibuje další odstraňování překážek na vnitřním trhu s energiemi, což s sebou ovšem nese i ambiciózní infrastrukturní plány (především dokončení celoevropské rozvodné sítě spojující členské státy, modernizaci existující rozvodné sítě, lepší napojení mořských větrných a solárních elektráren na tuto síť atd.). V plánech je větší decentralizace výroby elektřiny a naopak budování inteligentních sítí. Celkově by potřebné obří investice do infrastruktury měly během 10 let v EU dosáhnout 1 bil. €. Strategické projekty by měly být schvalovány ve zjednodušeném řízení s cílem zabezpečit povolení k výstavbě a potřebné finanční prostředky co nejdříve. K vnitřnímu trhu s energií by se měly všechny členské státy připojit do roku 2015, důležitá je ovšem i otázka implementace stávající legislativy v oblasti liberalizace trhů s elektřinou a plynem, která byla problematická již před přijetím třetího liberalizačního balíku.

V oblasti zvýšení energetické bezpečnosti a zabezpečení dodávek se objevují ve strategii obligátní výzvy k jednotnému vyjednávání s externími dodavateli, které by mělo přinést i jednotný postup při vyjednávání smluv. Strategie počítá i s dalším posílením možností spotřebitelů, například flexibilně měnit dodavatele.

Naplnění priority týkající se technologií a inovací by měla konkrétně zajistit urychlená realizace Strategického plánu pro energetické technologie (SET), který zahrnuje 6 průmyslových iniciativ, jež se týkají OZE (větrná energie, solární energie a bioenergie), technologie CCS, ale i vybudování inteligentních distribučních sítí a dalšího výzkumu v oblasti jaderného štěpení. Právě na iniciativy zahrnuté do plánu SET by měla být zacílena finanční pomoc Komise a zmíněné iniciativy by též měly hrát prioritní roli při finančním plánů v oblasti energetiky po roce 2013. Další investice má směřovat do obnovení plánů na podporu skladování elektrické energie, což souvisí i s tím, že strategie počítá s větším využitím elektrické energie v dopravě. Zelenou mají mít opět i biopaliva, ovšem „udržitelná biopaliva", především tedy biopaliva druhé generace.

Dlouhodobým cílem v tomto směru má být zvýšení konkurenceschopnosti EU v technologické oblasti. Zajímavé přitom je, že strategie nezapomíná ani na dlouho tabuizovanou jadernou energii. Zde se naděje upírají i k projektu ITER, který v současnosti budí pozornost i v souvislosti s finančními otázkami.

Pokud jde o vnější dimenzi energetické politiky, jako již mnohokrát předtím se ozývá výzva ke koordinaci energetické politiky v rámci EU, zejména ve vztahu ke klíčovým partnerům. Nejde přitom jen o otázku producentů, ale i o důležitý problém tranzitu. Strategie zdůrazňuje zejména zaměření na sousední státy - a v tomto kontextu význam dalšího prohlubování a rozšiřování tzv. Energetického společenství -, ale také Afriku.

Význam nové strategie pro spotřebitele ve svém vyjádření zdůraznili například zástupci lobbyistické organizace evropských spotřebitelů BEUC, kteří ještě před zveřejněním nové energetické strategie adresovali Radě otevřený dopis. Podle BEUC spotřebitelé prozatím marně čekají na to, aby mohli využívat všech výhod, které by jim měl nabízet liberalizovaný trh s energiemi, navrhované inovační a infrastrukturní projekty by tedy měly sloužit především jim.

Pozice ČR

ČR v únoru 2010 aktualizovala svoji Státní energetickou koncepci. Mezi strategickými prioritami energetiky ČR jsou jmenovány: (1) Vyvážený mix energetických zdrojů využívající širokou paletu zdrojů, ovšem s přednostním využitím všech dostupných tuzemských energetických zdrojů; (2) Zvyšování energetické účinnosti v ekonomice a energetické úspory nejen v rámci hospodářství, ale i v domácnostech; (3) Rozvoj síťové infrastruktury v ČR a především v regionu střední Evropy (sem náleží například v oblasti plynu dlouhodobý cíl vybudování tzv. severojižního propojení či zájem ČR na vybudování propojovacího plynovodu Gazella) a též podpora účinné a akceschopné energetické politiky na úrovni EU; (4) Podpora výzkumu, vývoje a inovací za účelem zajištění konkurenceschopnosti české energetiky, podpora vzdělávání v oboru za účelem zajištění generační obměny apod.; (5) Zvýšení energetické bezpečnosti a schopnosti zajistit nezbytné energetické dodávky v případě krizí a mimořádných situací; (6) Zajištění minimálních dopadů energetiky na životní prostředí a krajinu.

Aktualizované cíle energetické koncepce ČR se tedy do určité míry shodují i s klíčovými prioritami nové energetické strategie EU, přirozeně s větším důrazem na specifické potřeby české energetiky (důraz na síťové propojení v rámci střední Evropy, na přednostní využití tuzemských zdrojů, což zahrnuje i další možnosti využití jaderné energie, na specifické potřeby v oblasti inovací a vzdělávání apod.).

Předpokládaný další vývoj

Nyní má Komise 18 měsíců na to, aby na základě vyjmenovaných priorit připravila konkrétní legislativní iniciativy a návrhy. Energetika ovšem má být v roce 2011 též tématem pro mezivládní úroveň: v únoru 2011 by se měl uskutečnit v EU vůbec první summit věnovaný výhradně tématu energetiky a energetické politiky EU.

Odkazy

Další články v rubrice

Energie v říjnu 2019

Euroskop, 08.11.2019

Energie v červenci 2019

Euroskop, 09.08.2019

Energie v červnu 2019

Euroskop, 10.07.2019

Energie v květnu 2019

Euroskop, 10.06.2019