Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v březnu 2011

Euroskop, 06.04.2011

Komise: Mezinárodním párům v EU vyjasníme vlastnická práva, Rada souhlasí s trestáním dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě EU

Komise: Mezinárodním párům v EU vyjasníme vlastnická práva

Návrh nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (KOM(2011)126)

Návrh Nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství (KOM(2011)127)

Komise 16. 3. 2011 navrhla 2 nařízení, jež by měla „vnést právní jasnost do vlastnických práv vyplývajících z mezinárodního manželství nebo registrovaného partnerství s mezinárodním rozměrem" (pro případ, že bude třeba takové manželství nebo partnerství rozvést).

Pozadí

Iniciativa Komise přímo vychází ze Zprávy o občanství EU za rok 2010 uveřejněné v říjnu 2010 zároveň s tzv. Aktem o jednotném trhu (více v příspěvku „Komise tvrdí, že už ví, jak restartovat vnitřní trh"). Zpráva obsahuje „25 hlavních praktických překážek, které Evropané potkávají v každodenním životě".

Meritorně iniciativa navazuje na již dříve dosaženou dohodu (v podobě nařízení č. 1259/2010) o pravidlech pro určení země, jejíž právní řád se použije v případě přeshraničního rozvodu. Uvedené nařízení se nicméně uplatňuje pouze ve 14 státech EU, protože bylo přijato v režimu tzv. posílené spolupráce (více v příspěvku „Rada schválila posílenou spolupráci v oblasti rozvodového práva s přeshraničním prvkem" a zde).

Podle Komise existuje v EU 16 mil. mezinárodních párů (manželství nebo registrovaných partnerství). Nová nařízení by jim údajně měla sumárně ušetřit min. 400 mil. € ročně (přibližně 2-3 tis. € na případ).

Klíčové body a stav projednávání

Nová nařízení by měla pomoci určit, které právo se vztahuje na vlastnická práva příslušného mezinárodního páru (jde o páry, v nichž každý z partnerů pochází z jiné země a má jinou státní příslušnost, nebo páry, u nichž jsou sice oba partneři ze stejné země, ale žijí v zahraničí, případně i každý v jiné zemi), popř. na který soud se má tento pár obrátit. Normy mají také stanovit pravidla pro uznávání a vymáhání rozsudků týkajících se majetku ve všech členských státech EU prostřednictvím jednotného postupu.

„Mezinárodní manželé" by měli získat možnost vybrat si právní řád, který se bude vztahovat na jejich společné vlastnictví v případě úmrtí nebo rozvodu. (Na majetek registrovaného partnerství, jež jsou uznávána ve 13 z 27 členských států EU, by se měly zpravidla vztahovat právní předpisy té země, kde bylo dané partnerství zaregistrováno.) Pro mezinárodní manžele by pak měl vzniknout soubor pravidel, na jejichž základě se určí země, jejíž soud bude v daném případě příslušný a jejíž právní předpisy se použijí. Rozhodným faktorem by např. v případě rozvodů a související dělby majetku mělo být (v uvedeném pořadí) (1) obvyklé (habitual) bydliště obou manželů/partnerů, (2) jejich poslední bydliště, pakliže v něm alespoň jeden z nich ještě bydlí, (3) obvyklé bydliště žalovaného. Pokud se mezinárodní manželé nedohodnou, měl by být právní řád příslušné země i soud přidělen podle kritérií, která mají určit, k jaké zemi mají nejtěsnější vztah (nejprve by měl být vzat v potaz právní řád země pobytu, následně by mělo být postupováno podle národnosti manželů, a pokud ani toto kritérium nebude možné uplatnit, dojde na právní řád země, k níž mají manželé „silné vazby", např. země, v níž byli oddání). Mělo by tak být zabráněno případům, kdy pouze jeden z dvojice požaduje, aby se soud uskutečnil v určité zemi, kde mu (nebo jí) příslušný právní řád slibuje nejvýhodnější podmínky (další eventuality zde).

Předpokládaný další vývoj

O obou nařízeních bude v následujícím období rozhodovat jednomyslně Rada (poprvé se bude otázce věnovat 12. 4. 2011), EP bude pouze konzultován.

Odkazy

 

Rada souhlasí s trestáním dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě EU

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu (KOM(2008)151)

Rada 17. 3. 2011 završila první čtení návrhu směrnice o usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu. V praxi by se tak mohla otevřít cesta k trestání dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě i tehdy, pokud řidič nebyl pokutován na místě.

Pozadí

Komise svůj návrh mající usnadnit přeshraniční postih dopravních přestupků v případech, že se jich dopustí řidič s vozidlem registrovaným v jiném členském státě než v tom, kde byl dopravní přestupek spáchán, předložila v březnu 2008.

V pozadí návrhu lze číst dlouhodobou tendenci Komise ospravedlňovat vlastní legislativní iniciativy v oblasti dopravy posilováním bezpečnosti na silnicích.

V roce 2001 byl zveřejněn „závazek" snížit do 10 let počet úmrtí na silnicích o polovinu, což se ovšem nepodařilo (fakt, že Komise v červenci 2010 předložila obdobný plán na dalších 10 let, na tom nic nemění). Stejně tak neúspěšné bylo uveřejnění nezávazného doporučení č. 2004/345 týkajícího se osvědčených postupů při kontrole uplatňování dopravních předpisů.

Plénum EP návrh Komise podpořilo v prosinci 2008 přijetím zprávy Inés Ayala Senderové. Postavilo se mj. za vypracování zprávy Komise po 2 letech od chvíle, kdy bude směrnice implementována, aby bylo možné zvážit potenciální meritorní rozšíření dané normy. Poněkud nekonzistentně poslanci do textu vložili i doporučení týkající se zvýšení silničních kontrol či kontrol na přítomnost alkoholu v krvi ze strany členských států. Rada se na znění návrhu předběžně dohodla v prosinci 2010 (více v příspěvku „Rada: Trestejme dopravní přestupky spáchané v jiném členském státě EU", Doprava v prosinci 2010).

Klíčové body

Rada souhlasila s elektronickou výměnou údajů o přestupcích mezi jednotlivými členskými státy, resp. o jednotlivých provozovatelích registrovaných motorových vozidel.

Přestože Komise původně předpokládala, že přes hranice „přenositelnými" přestupky budou nepřiměřená rychlost, nezastavení vozidla na červenou, nezapnuté bezpečnostní pásy a řízení pod vlivem alkoholu (podle Komise z těchto příčin vznikají 3/4 dopravních nehod), Rada katalog rozšířila o další 4 položky: řízení pod vlivem návykových látek, nepoužití ochranné přilby, nezákonné použití pruhu pro průjezd vozidel s přednostním právem jízdy a nezákonné použití mobilního telefonu při řízení.

Směrnice by se měla vztahovat na všechny řidiče, data o provozovatelích registrovaných motorových vozidel by si měly členské státy vyměňovat skrze systém Eucaris.

Mělo by nicméně vždy záležet na tom, zda stát, v němž byl přestupek spáchán, bude výměnu iniciovat, resp. bude požadovat sankcionování přestupku. V daném případě by měl být povinen zformulovat oznámení s popisem přestupku v jazyce toho, kdo přestupek spáchal (rozhodný bude jazyk země, v němž bylo zaregistrováno příslušné motorové vozidlo).

Pokud dotčený řidič pokutu neuhradí, neměla by směrnice stanovovat žádný konkrétní mechanismus.

Ten by měl být závislý na existujících (mezi)národních normách a/nebo bilaterálních dohodách mezi příslušnými členskými státy, popř. na tom, zda řidič se svým vozidlem navštíví stát, v němž přestupek spáchal, znovu. V tom případě by tamější orgány pochopitelně měly mít možnost pokutu vymáhat.

Stav projednávání

Rada (za nesouhlasu Itálie) změnila právní bázi návrhu z čl. 91 Smlouvy o fungování EU týkajícího se dopravy na čl. 87 odst. 2 téhož dokumentu týkající se policejní spolupráce. To znamená, že výslednou normu nebudou povinny implementovat Velká Británie a Irsko (měly 3 měsíce na to, aby se rozhodly ji implementovat, ale rozhodly se pro opak), a Dánsko, jež by pro uplatnění směrnice na svém území muselo přijmout separátní mezinárodní smlouvu. (Oba druhy výjimek vyplývají ze speciálního postavení dotčených zemí, jež si vyjednaly při ratifikaci maastrichtské Smlouvy o EU.) Rovněž platí, že norma nebude přesně specifikovat operační podmínky policejní spolupráce. V daném případě by musela být založena na čl. 87 odst. 3 Smlouvy o fungování EU a namísto kvalifikované většiny by musela být schválena jednomyslně.

Komise již dříve připustila, že výměna relevantních informací bude pro členské státy minimálně zpočátku znamenat zvýšenou finanční zátěž.

Přitom podíl přestupků spáchaných cizozemci se standardně pohybuje pouze v řádu jednotek procent (s výjimkou zemí, které patří mezi oblíbené turistické destinace, např. Francie). Komise navíc ve svých materiálech tvrdí, že zamýšlené opatření nemusí nutně zajistit větší bezpečnost na silnicích, ač pohnutky k předložení příslušného textu byly právě tyto.

Rovněž je možný konflikt s platným rámcovým rozhodnutím č. 2005/214 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut. Podle Komise by měla směrnice rámcové rozhodnutí pouze doplnit a umožnit, aby otázka dopravních přestupků byla vyřešena přímo mezi příslušnou státní autoritou a provozovatelem vozidla, nikoliv mezi dvěma státy, jak to předpokládá právě rámcové rozhodnutí. Viděno z druhé strany, nová směrnice sice nebude zakládat žádnou povinnost s výjimkou výměny informací o přestupcích mezi jednotlivými členskými státy, resp. o jednotlivých provozovatelích registrovaných motorových vozidel (nebude harmonizovat ani povahu přestupků, ani tresty uložené za jejich spáchání), nicméně na základě platného rámcového rozhodnutí by mělo být možné vymáhat stanovené pokuty. Tuto interpretaci připouští i Komise.

Předpokládaný další vývoj

Pokud návrh schválí i EP, budou mít členské státy 2 roky na jeho implementaci.

Komise pak do 5 let od vstupu směrnice v platnost prozkoumá možnost rozšíření seznamu „přenositelných" dopravních přestupků.

Odkazy