Marie Bydžovská, Euroskop, 21. 8. 2012
Známý týdeník The Economist navrhuje ve fiktivním dokumentu pro německou kancléřku Merkelovou „Plán B“ pro řešení krize eurozóny. Připomíná při tom i rozpad Československa a měnovou odluku nově vzniklých republik. Pro Řecko by se ale stejný systém prý nehodil.
Merkelová udělá pro záchranu eura cokoliv. Spolu s prohlubováním krize je ale jasné, že „cokoliv bude hodně drahé a možná ani nebude stačit. Podle The Economist je proto čas na přípravu „plánu B, který ukáže cestu v případě, že udržení Řecka či dalších zemí v eurozóně nebude možné.
Při popisu možného odchodu Řecka z měnového klubu připomínají redaktoři finančního týdeníku rozdělení Československa a kolkování bankovek při měnové odluce. To by však pro malou středomořskou zemi podle nich nefungovalo, protože je závislá na eurech, které v ní utrácí zahraniční turisté.
Plán za 7 milionů
Současná ekonomika naštěstí není tak závislá na hotovostních platbách a Řecko by mohlo v případě odchodu z měnové unie několik měsíců využívat intenzivněji elektronické placení. Při transakcích obnášejících menší obnosy by i nadále po přechodnou dobu sloužily eurové bankovky a mince. Výhodou by podle The Economist bylo i to, že se tím přiškrtí šedá ekonomika. „Runům na banky by předešlo vyhlášení bankovních prázdnin a zavedení dočasných kontrol kapitálových toků.
Výše zmíněné řešení navrhl tým konzultační firmy Capital Economics vedený Rogerem Bootlem a v červenci díky němu získal cenu lorda Wolfsona, která mu kromě prestiže přinesla 250 tisíc liber (asi 7,7 milionů Kč).
Nejen Řecko. Ať odejdou i další!
Britský týdeník jde ale v „Plánu B pro eurozónu ještě dál než ke zmenšení klubu o jednoho člena. Opuštění měnové unie je pro obě strany nákladná operace a problémy eura se neomezují jen na jednu malou středomořskou zemi. Redaktoři týdeníku proto navrhují, že pro Německo by bylo lepší, kdyby eurozónu na ráz opustilo všech pět zemí, které již požádaly o záchrannou pomoc z tzv. eurovalu (Řecko, Portugalsko, Irsko, Španělsko a Kypr).
Přiznává, že takový scénář by přišel na závratných 1,15 bilionů eur (asi 27 bilionů korun), z čehož na Německo by připadlo 385 miliard eur (asi 15 procent jeho ročního HDP). Předešel by však mnohem vyšším nákladům v budoucnosti. K těm by došlo, protože eurozóna by se musela přeměnit v transferovou unii. Její podoba by podle The Economist připomínala přesun finančních prostředků do nových spolkových zemí, který začal po sjednocení Německa. Podle výpočtu týdeníku by transfery musely dosahovat přibližně 3 procenta německého HDP.
(O tom, že se zvláště Bavorům nelíbí ani vnitroněmecká transferová unie píšeme jinde)
Kancléřka Merkelová se podle The Economist dostává do těžkého dilematu – buď připustí bolestné ztráty nyní, nebo bude pokračovat dál a dopustí mnohem horší ztráty v budoucnosti. Podle článku se kancléřka neodhodlala k riskantnímu kroku, který by z ní mohl udělat toho, kdo zničil evropskou měnovou unii. Fiktivní dokument nechala zničit. Jak se rozhodne v budoucnosti, pokud budou náklady na udržení sedmnáctičlenné měnové unie stoupat a obdobný dokument opravdu vznikne, je ve hvězdách.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop